Úsměvů je čím dál méně,
zamračených tváří více.
Stále méně si rozumíme,
srdce tvrdnou, mysl více.
V lidech roste ukřivděnost,
nedůvěra, nenávist.
Lásku, dobro, toleranci,
berou jako úchylnost.
Lidé lidem nevěří,
utíkají do samoty.
Raději se obrací,
k přírodě a ke zvěři.
srdce, raněnou duši,
přírodou si člověk léčí.
Lékem na ten náš svět,
je kočka a pes.
Svět je pro nás smutný, černý,
jen do chvíle než spatříme.
Dvě oči, vlhký jazyk,
sametový kožíšek.
I mě úsměv dávno chybí,
i mé ženě a dceři.
Ale jen do chvíle, kdy
koukneme se do psích očí.
Žádné komentáře:
Okomentovat