Dva poutnici bláhoví,
láska spolu s nadějí,
na své věčné pouti,
jdou krajinou srdeční.
Něco končí, něco začíná,
nám snad končí trápení
a samota a štěstí
ve dvou nám začíná.
Já vím, co láska je
a i ty to víš,
pro lásku k tobě
dýchat celí chci.
Vyznání lásky chci
slyšet z úst tvých,
lásko, jsi tak daleko,
proč to tak má být.
Ač jsme tak daleko
přesto jsme blízko.
Tvé tělo nemám
mysl snad ano.
Lásko, já opět žiji,
proč nepřišla jsi dřív.
tak o pár let,
o den o měsíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat