Miláčku, krásnou tvář mi
dáváš, aniž tušíš. Vidíš
jak matou slova i myšlenky.
Proto ti nemohu odhalit svou tvář.
Mysli si, že jsem krásný, a pak
má slova ti budou příjemná.
Má tvář by jim ublížila.
Má slova, básně, vyznání,
by má tvář znevážila.
Náhle by to byli bláboly,
otravné, hrůzu nahánějící,
co že to chce, ten úchyl.
Nechci tedy ubližovat slovům svým,
básním, myšlenkám, vyznáním.
Musím tvář dál skrývat si.
Žádné komentáře:
Okomentovat