Hledal jsem tě lásko.

Já hledal po všech koutech světa.

I do vesmíru jsem se zahleděl.

Zda tam spatřím hvězdu, záblesk,

Nějakou známku, že tam jseš.

Ale nikde nic, jen tma a zima.

Už jsem to chtěl vzdát.

Na poslední zavolání ses ozvala,

jak ozvěna, a já zbystřil zrak.

Srdce se rozbušilo a svaly se napnuly.

A do dálky, z které jsi přišla,

zaznělo mé poslední volání:

sláva jsi, přijď, rychle přijď.

Snad tě jednou spatřím,

zatím k tobě mé srdce letí.

Jako zvěd, víc se dozvědět,

Lásko no tak, kde jsi.

Lásko, vím, že mé srdce i duše,

budou u tebe v bezpečí.

Tvé srdíčko i dušička tvá,

u mě se též, dobře budou mít.

Pošli mi své srdce i duši

ať zaplní místo po těch zrádcích mých.

Po mém srdci s duší,

která jsem pro tebe ztratil.

Vlastně neztratil, dal jsem ti je.

Dal jsem ti ten nejcennější dar.

Mé srdce raněné láskou

a duši toužící po tobě.