Procházka.

V sobotu jsem venčil psa.

Byl vítr, chladno a tma.

Zadíval jsem se na nebe.

A pomyslel na tebe.

Obloha byla plná hvězd.

A já si říkal pro sebe:

jak krásné by to bylo

kdybych tě měl u sebe.

Má vzpomínky náhle končí.

Pejsek na mě zase kňučí.

Už chce domů, je mu zima.

Má myšlenka ho nezajímá.

Vzpomínku ti po měsíci posílám.

Vítr ti jí doufám donese.

Asi už spíš a sen sníš.

Chtěl bych ho ve hvězdách číst.

Je to krása na tom světě.

Když někoho v srdci máme.

To pak při vzpomínce na něj.

Krásníme a mládneme.

Báseň moje ke konci se plíží.

Snad se ti bude líbit.

Ať tě při vzpomínce na mě.

U srdce krásno zahřeje.