Hlavní cíle revoluce byly splněny bezezbytku:
Konec vlády jedné strany: splněno.
Konec ústavního článku 4 o jediné straně vládní straně: splněno.
Konec cenzury: splněno. (PS pro dezolátní scénu: né, zákaz šíření nenávisti, vyzývání k násilí, šíření informací které mohou ohrozit zdraví a životy lidí, materiální a morální škody, a státní suverenitu a bezpečnost, není cenzura blbečci)
Svobodné volby: splněno.
Svoboda projevu, shromažďování, pohybu, a další svobody zakotvené v listině lidských práv: splněno. (PS pro dezolátní scénu: né, zákaz šíření nenávisti, vyzývání k násilí, šíření informací které mohou ohrozit zdraví a životy lidí, materiální a morální škody, a státní suverenitu a bezpečnost, není porušení lidských práv blbečci)
Volný trh a cestování: splněno.
Zrušení politických zákonů a institucí a tím zrušení perzekuce nepohodlných lidí a institucí a osvobození politických vězňů: splněno. (PS pro dezolátní scénu: né, odsouzení a věznění kvůli šíření nenávisti, vyzývání k násilí, šíření informací které mohou ohrozit zdraví a životy lidí, materiální a morální škody, a státní suverenitu a bezpečnost, nejsou politický vězni blbečci)
Návrat k demokracii, západní civilizaci, začlenění do západních struktur: splněno.
Kdo čekal od demokracie něco jiného než osobní svobodu. Vilu, auto, exotickou dovolenou, plný trezor prachů a plnou spižírnu žrádla. Ten nechápe smysl demokracie a nezaslouží si jí.
Veškeré body revoluce byly splněny a kdo čekal třeba, že budeme všichni stejně bohatí nejen v Čechách, ale i stejně bohatí jako Němci, USA, Japonci…, je hlupák.
Demokracie (ale nejen ona) nikdy nikde nezajistila stejné podmínky pro všechny. Ale na rozdíl od jiných režimů, vždy a všude zajistila stejné možnosti ty podmínky mít. To že toho někdo dosáhne a jiný ne, už není problém demokracie, ale schopností jednotlivce.
Jsem rád za plné obchody a dostatečnou možnost výběru. I když si nemůžu leccos dovolit koupit. Ale mohl bych.
Jsem rád za fungující služby a velký výběr těch služeb. I když si nemůžu leccos dopřát. Ale mohl bych.
Jsem rád že je mi otevřen celý svět. I když si nemůžu dovolit po tom světě cestovat. Ale mohl bych.
Jsem rád že si svůj život můžu zařídit podle sebe, aniž by mi do toho někdo mluvil. Jako je vzdělání, práce, bydlení, ale třeba i život bez práce, pod mostem nebo někde v divočině. Nemusím ale můžu.
Jsem rád že mohu veřejně nadávat na vládu, politiku, politiky a strany, ekonomiku státu, na naše spojence, bez strachu z perzekuce a kriminalizace. A nepřijít kvůli tomu o práci, o studium, a nevzít tím možnost studovat ani mým dětem.
Jsem rád že mám svobodnou volbu v tom, koho bych rád viděl ve vládě, a tím rozhodoval o budoucnosti mé a ostatních.
A jsem rád že mohu veřejně protestovat proti vládě když se mi nelíbí, bez nebezpečí likvidace fyzické, nebo společenské, nebo pracovní, nebo v osobním životě apod.
Jsem rád že můžu říkat a psát co chci, kdy chci, kde chci, komu chci, aniž by mě čekali problémy. Samozřejmě nesmím používat výhrůžky, pomluvy, napadáni, vyzývání k tomu druhé.
Jsem rád že to platí pro všechny právnické i fyzické osoby, a že existuje jediná výjimka. A tím je systém a režim. (Ps pro dezolátní scénu: né, systém a režim není konkrétní člověk nebo institut, ale řád (ústava, zákony, vyhlášky, nařízení, stanovy…) blbečci).
A jsem rád že je tu jedna výjimka, kdy mohu beztrestně vyhrožovat, pomlouvat, nadávat, napadat a vyzývat k tomu druhé, a to je režim.
Jsem rád že jsem si jako člověk roven i s premiérem či prezidentem před zákonem. Samozřejmě že nikdy nebudu mít stejné obhájce jako oni, ale to ještě neznamená, že nemám stejné šance. (Viz kauza Babiš - Filipová. Za komunismu by Filipová už byla kriminalizována nebo označena za blázna, v demokracii soud vyhrála)
Jsem rád za možnosti které mě demokracie poskytuje. I když nemám prostředky které by mě to ulehčili. Ale o co méně mám prostředků, o to více musím mít umu, píle, nadšení, chuti, odhodlání.
Tohle vše by bez demokracie nešlo. Buďme rádi za demokracii. Chraňme si jí a opatrujme. Braňme jí a nenechme si jí vzít. O demokracii můžeme přijít hned, ani si toho kolikrát hned nevšimneme. Ale hodně těžko jí potom získáme zpět. A kolikrát to hodně bolí a stojí to hodně životů.
Mnozí Češi nevědí co mají a netuší že to mohou ztratit. Nenechme si to vzít za pár pochybných snů, který nám pochybní našeptávači nabízí. Nevěřme že je naše místo jinde než v Evropě, na západě, ve společnosti demokratických zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat