Co Osmané dělali: zjišťovali kolik lidí tam je (v průměru se to dlouhodobě pohybovalo kolem 300 000 lidí (1850), před první alijou se to zvedlo na cca 450 000, čili asi 3 % dnešního počtu obyvatel v oblasti) a kdo byli, ale jen nábožensky. Víme, že tam bylo tou dobou necelých 400 000 muslimů, necelých 15 000 Židů a necelých 43 000 křesťanů.
Jenže kdo byli? To je to, co nevíme.
V roce 1850 měl Jeruzalém 15 000 lidí, z čehož bylo 6 000 Židů (!), což fakt nebylo "jen tak pár rodin".
V celé oblasti žilo zhruba 268 000 lidí ve městech a zhruba 113 000 lidí ve vesnicích. To je na tuhle dobu hodně urbanizovaná oblast, když si vezmete, že mluvíme o zemi před průmyslovou revolucí. To potvrzuje, že většina území dnešního Izraele byla před příchodem prvních Židů "ze zámoří" prostě prázdná.
Osmané nesbírali žádná data o etnicitě místních, zajímalo je jen jejich nábožeství. To víme typicky z dobových svědectví nebo z dnešních populačních dat, hřbitovů a podobně. Víme tak, že pokud jde o tamní křesťany, byli to zejména, ale ne výlučně syrští pravoslavní, řečtí pravoslavní, katolíci, uniaté a Arméni, a to zejména v Nazaretu, Betlémě, Bejt Džala, Jeruzalémě a Ramalláhu. Etnicky tedy Arabové, Asyřané a Arméni. Co se muslimů týče, je to složitější.
Nevíme totiž, kolik z nich byli Arabové, kolik byli Turci (obchodníci nebo z Istanbulu přišedší úředníci) a jestli tam nebyl i někdo další, což, vzhledem k etnické rozmanitosti křesťanské populace, docela určitě být mohlo.
Kromě těchto lidí žil v oblasti blíže neurčený počet. beduínů, které Osmané nesčítali, ale proti kterým vedli dlouhodobě válku s cílem "je civilizovat" (což je proces, který vůči nomádským komunitám tehdy dělal po světě kde kdo a byl to proces pěkně nechutný). Beduíny pak pohrdali běžně i felahíni (usedlí Arabové), což pak vedlo k dnešnímu přirozenému partnerství mezi beduíny a Židy v Izraeli.
Takže pokud ta země někomu patřila, patřila:
- Majitelům pozemků podle vlastnického práva, a tito pak pozemky prodávali právě v osmanském období Židům. Místní Arabové ovšem nebývali vlastníky, vlastníky bývali osmanští boháči různého etnického původu, u nichž byli místní Arabové typicky v nájmu.
- Mimo města a vesnice vykonávala Osmanská říše kontrolu, ale fakticky jen velmi omezeně, žili tam kočovní beduíni
- Města byla rozdělená mezi muslimy, křesťany a Židy s tím, že Židé a křesťané byli typicky majiteli co tam zároveň bydleli a u muslimů jen částečně - hodně nemovitostí ve městech patřilo bohatým muslimským (osmanským) vlastníkům, kteří tam nebydleli, a bydleli tam dílem muslimští arabští vlastníci a dílem muslimští arabští nájemníci.
Tohle je stav věcí do roku 1882.
První příchod Židů z Evropy v roce 1882 pak spustil masivní příchod muslimských Arabů z okolních zemí, kteří, v rámci arabského nacionalismu, do oblasti šli vyvažovat židovské přistěhovalectví.
Takže pokud jde nároku na dnešní půdu, jsou palestinští Arabové a izraelští Židé argumentačně fifty-fifty (menší část je původní, větší část přišla od druhé poloviny 19. století dál) a většinu plochy obývali beduíni, k nimž se Izrael a Židé chovají jako jediní z celého širého okolí jako k lidem a partnerům a ne jako k dobytku (že, Egypte, zejména vy).
No a to máme jen stav před první alijou, úplně bez toho, abychom řešili, že Židé jsou v zemi na rozdíl od Arabů původní; ostatně každý, kdo slaví Vánoce, slaví narození Žida dávno před tím, než do oblasti přišel jakýkoliv Arab.
Žádné komentáře:
Okomentovat