neděle 31. března 2019

Rozdíly mezi komunismem a nacismem, téměř nejsou

Jak vidíte, nejsou, nebo nejsou podstatné.
(Ps: ty věty se téměř opakují, nejde o chybu autora. A proto je jedno, kterou větu, přiřadíte k jakému režimu)

Komunistický režim
Nacistický režim
Socialismus postavený na nadřazenosti třídy
Socialismus postavený na nadřazenosti rasy
Vlastní ideologie nepřipouštějící alternativu
Vlastní ideologie nepřipouštějící alternativu
Jedna dominantní strana (partaj)
Jedna dominantní strana
Snaha získat moc jakýmkoliv způsobem
Snaha získat moc jakýmkoliv způsobem
Legalizace násilí při snaze získat moc
Legalizace násilí při snaze získat moc
Ospravedlňování násilí proti svým odpůrcům
Ospravedlňování násilí proti svým odpůrcům
Centrální plánování
Centrální plánování
Omezování lidských práv
Omezování lidských práv
Nahrazení humanismu demagogií
Nahrazení humanismu demagogií
Uctívání "klasiků" - Lenin, Stalin, Gottwald
Uctívání "klasiků" - Hitler, Hess
Zpravodajská činnost a teror - NKVD, STB
Zpravodajská činnost a teror - Gestapo, SS
Nelidské zacházení a kruté mučení
Nelidské zacházení a kruté mučení
Popravy politických odpůrců
Popravy politických odpůrců
Popravy, únosy, likvidace bez soudů
Popravy, únosy, likvidace bez soudů
Zabavování majetku odpůrcům
Zabavování majetku odpůrcům
Msta na příbuzných, včetně msty na dětech
Msta na příbuzných, včetně msty na dětech
Koncentrační a pracovní tábory
Koncentrační a pracovní tábory
Zneužití policejního aparátu a justice
Zneužití policejního aparátu a justice
Vývoz revoluce, resp. vyvolání válek
Vývoz revoluce, resp. vyvolání válek
Ovlivňování celosvětové bezpečnosti
Ovlivňování celosvětové bezpečnosti
Ohrožení světového míru
Ohrožení světového míru
Záštita "zájmy" skupiny - proletariát
Záštita "zájmy" skupiny - národ
Vyvolená protěžovaná skupina - elita KSSS, KSČ
Vyvolená protěžovaná skupina - NSDAP
Zneužívání moci elitou
Zneužívání moci elitou
Korupce - vojenské zakázky
Korupce - vojenské zakázky
Národní hospodářství je podřízeno zbrojení
Národní hospodářství je podřízeno zbrojení
Nenávist k buržoazii
Nenávist k jiným národům - etnikům
Vystrkování "růžků" při každé příležitosti
Vystrkování "růžků" při každé příležitosti
"Dělnické" symboly
"Dělnické" symboly
Skrývání za jednoduchá hesla
Skrývání za jednoduchá hesla
Nabídka "snadných" řešení
Nabídka "snadných" řešení
Deformace školství a výkladu historie
Deformace školství a výkladu historie

Milé děti. Budu vám vyprávět příběh naší rodiny

Inspirováno komunistickým panfletem o babičce co vypráví pohádku vnoučatům.

Bylo po válce. Váš děda právě dospíval, a věděl, že bude pokračovat ve firmě svého otce a děda a dalších předků. Po staletí budovali svou firmu. Za války oni málem přišli, protože válka nepřeje ničemu, a vše postupně ničí. Po válce se jejich firmička opět rozjela, a tak váš děda rovnou pokračoval tam, kde málem jeho otec skončil. Měli středně velký statek, řeznictví a obchod.
Vašemu pradědovi se začalo dařit, ale potom přišel rudý únor, a příchod nových pánů. Byli to komunisté. Velké podniky už původním majitelům ukradli, a teď, když získali už veškerou moc, se jim zachtělo i těch menších. Nejdříve vymysleli takové zákony, které měli ty malé podniky, firmy, obchůdky, statky, položit. Většinou se jim to povedlo, ale stále bylo hodně těch statečných, co vydrželi. Mezi ně patřil i váš praděda, který chtěl předat firmu svému synovi, všemu dědovi.
První ukázka nových pořádků přišla hned po únoru 1948, kdy vašeho dědu odvedli na vojnu. Ale ne na normální vojnu, ale k PTP (pomocné technické prapory). To byli vojáci s lopatami, protože komunisté se bály jim dát zbraň. Byli to totiž prapory jen s lidmi, tzv. buržoazního původu. Tedy pro komunisty, lidé horší než zločinci. Ve skutečnosti, lidé z rodin, které byli z části komunisty povražděni, okradeni, zavřeni, vyhnáni z domovů, a později celý život pronásledováni a perzekuováni.
Ještě větší rána byla, když za vaším pradědou přišli divný pánové, později jsme zjistili, že to byli StBáci, (komunistická tajná policie, obdoba nacistického gestapa.) a dali pradědovi nůž na krk: buď nám odevzdáš veškerý majetek, nebo zavřeme tebe i manželku, odebereme vám děti, a vyženeme vás z vašeho domu a z tohoto okresu. Praděda odmítl v domění, že to jsou nějací banditi, ale to neměl dělat.
Odvezli vašeho pradědu i prababičku, a jen velké štěstí, že zrovna váš děda, měsíc před tím byl plnoletý, a tak jeho a jeho sourozence, neodvezli do dětských domovů, ale zůstali spolu. Svého otce (vašeho pradědu) děti už nikdy neviděli. Až po roce 1989 se dozvěděli, že ho komunisté zavraždili. Se svou matkou se setkali po deseti letech, když začala 60tá léta, a pomaloučku se oteplovalo (komunisté přestali vraždit a zavírat všechny, kdo se jim nelíbil).
Další ranou bylo, že komunisté neskončili zavražděním otce a uvězněním matky vašeho dědy, ani ukradením firmy, ale vyhnali je s jedním kufrem z jejich krásného domu, do činžovního jednopokojového bytu, se společným wc, sprchou a vodou na chodbě, bez topení a s kamny na uhlí. A už se nikdy nesměli vrátit tam, kde žila jejich rodina po generace, několik století. To se změnilo až asi po čtvrt století, v 70tých letech, ale už se stejně nevrátili. Váš děda musel hodně dřít celé dny, aby uživili sebe a své dva sourozence. Už ne v rodinné firmě, ale na statku, na druhé straně republiky.
Další rána přišla záhy ještě jednou. Když nový mocipáni, komunisté, i přes okradení velké části obyvatel, prošustrovali ukradené, a začal být znát nedostatek, rozhodli se o megakrádež století, a v tajnosti připravili tuto zlodějnu, na všech lidech naší země. Říkali tomu: měnová reforma (rok 1953). Ani tato megazlodějna ale jejich špatné hospodaření nezachránila, a stále více naše země ekonomicky upadala. Vinu na tom mělo zavření hranice, spřetrhání styků se západem, orientace jen na východ, plánování místo volného trhu, a hlavně, zabití, zavření, vyhození z práce a škol, vyhnání ze země, veškeré vědecké ekonomické inteligentní kapacity našeho národa.
Váš děda byl velmi spořivý, a tak dokázal našetřit pár korun i přesto, že byl sám, bez rodičů, s dvěma malými sourozenci na krku. Ale po té reformě se probudil, a zjistil, že nemá naspořeno skoro nic a s balíčkem peněz v kapse, si může koupit akorát suchý chleba. A když si chtěl stěžovat, bylo mu pohrozeno, že může být hůř. Může být zavřen, vyhozen z práce, a jeho sourozenci dány do dětského domova. Nebyl takový hrdina, jako jeho otec (váš praděda), a tak se mlčky vrátil domů, rudý zlostí a vztekem, ale nic nemohl dělat. Tehdy on i jeho sourozenci, pocítili hlad a bídu. A trvalo to pár měsíců, než se dostali z nejhoršího.
Když na přelomu 50tých a 60tých let, se mladší sourozenci rozhodovali kam půjdou po škole, bylo jim jasně zděleno, že rozhodně ne na školu, ale jen na učiliště. Nejlépe do dolů. Když se váš děda ptal proč? Bylo mu zděleno, že jsou z buržoazní rodiny, a není tedy pro naši socialistickou vlast žádoucí, aby takový živlové studovali. Děda by už z toho opravdu střílel, ale držel svůj vztek na uzdě, a rozkřičel se až doma. A začal ten rudý režim k smrti nesnášet.
Dědovi sourozenci, šli tedy na učiliště, i když, měli všichni na to jít studovat. Váš děda se o studium nesnažil, protože musel živit sourozence, tak šel pracovat, ale jeho sourozenci už mohli studovat. Jenže jim to režim nedovolil (ani jednomu ze 3 dětí). Jedinou útěchou jim bylo, když se jim vrátila z komunistického lágru, maminka (vaše prababička). První vánoce s maminkou, po dlouhých 10 letech, byli prý ty nejkrásnější. Tedy, kazilo to jen to, že otec ještě nebyl doma. To ale ještě netušili, že byl komunisty zavražděn před 10 lety.
Díky mamince, se mohl váš děda, věnovat i svému osobnímu životu. Maminka, už nemocná, protože přišla o zdraví v komunistickém lágru, se mohla starat o domácnost, o sourozence, a tak váš děda měl čas i na sebe. A protože vaše prababička nedostávala jako buržoazní živel, žádný invalidní ani starobní důchod, tak musela pracovat. Ale zdraví jí už moc nesloužilo, tak byla oficiálně jako žena v domácnosti, ale na černo si přividělávala pletením a šitím pro známé a jejich známé. Takto finančně pomáhala, než i oba mladší sourozenci vašeho dědy, ukončili učiliště, a šly si vydělávat.
Už byla polovina 60 tých let, a začalo se zdát, že bude lépe. Komunistický režim slábl, dědovi rodině se také začalo dařit. A děda si konečně našel i vaši babičku. Měli se hodně moc rádi, a tak se vzali. Byl rok 1968, a začalo se blízkat na lepší časy. Začali se i prošetřovat komunistické zločiny z 50 let. Zločiny, o kterých se ještě před nedávnem, nesmělo mluvit, vypluly na povrch. V ten rok se odvážil váš děda s jeho maminkou, zeptat na osud svého otce (vašeho pradědečka). Slíbili jim, že to prošetří. Bylo léto, a vaše babička oznámila krásnou zprávu. Že váš děda bude tatínkem. Čekali mě.
Tuto nejkrásnější zprávu, přehlušil zvuk jedné strašné noci. Byl 21.srpen 1968. Byl to jeden z nejhorších dní, v dějinách republiky. Zákeřně nás přepadli, v noci, vojska našich spojenců. SSSR, PLR, MLR, BLR, NDR. Přišli, pozvání komunisty, aby se krásně rozvíjející život v naší zemi zastavil, a vrátil se před začátek tohoto procesu. Jak všichni byli šťastní z dosavadního vývoje ve společnosti, tak strašně moc byli všichni naštvaní, znechucení, povedení. Deset dní se společnost, semknuta a jednotná, bránila nenásilnou formou, okupantům. Potom je komunistická vláda, i když pod tlakem ruského vůdce Brežněva, zradila, a krásné jaro skončilo, a začala rudá Ruská zima.
Opět se komunisté mstili na všech, kdo se aktivně podíleli na demokratizaci společnosti a kdo nechtěl přijmout nové pořádky a souhlasit s okupací. Přišla normalizace. Tedy stav, kdy komunisté opět vládli pevnou rukou, zrušili vše, čeho společnost dosáhla v 60tých letech, a zavedla mírnější, ale přesto, tvrdý režim. Tedy cenzura, perzekuce nepohodlných. Místo kriminálů a poprav, přišli s vyhnáním za hranice státu.
Já se už narodil do tvrdé normalizace. Babičku si už moc nepamatuji, protože záhy po mém narození, zemřela. Život ji zkrátilo i týrání v komunistickém vězení a režim v komunistickém lágru. Děda a strejda s tetou (sourozenci vašeho dědy, mého táty), byli moc prima. Všichni, celé rodiny, jsme se setkávali na společné chatě. Té chatě, kde žili naši předkové. Dům naší rodiny, si mohla naše rodina dovolit (bylo jí to dovoleno) koupit zpět, až po 30 letech. Společně se na to složili všechny tři rodiny.
Domek byl zdevastovaný, ale všichni ho s radostí opravili a zabydleli. Bylo nám tam krásně, a každé prázdniny a vánoce, jsme tam trávili. Za hranice naše rodina, pro komunisty stále buržoazní a proto nepřátelská rodina, nemohla. Byli jsme pod bedlivým dohledem StB. Bylo to až k smíchu, když při naší návštěvě rodného domu, naproti přes ulici, stála okamžitě malá dodávka s černými skly. Všem bylo jasné, kdo v ní sedí.
My, já, sestra, sestřenice a bratranci, už jsme sice mohli studovat, ale nesměli jsme otevřeně kritizovat režim, ani se zmiňovat o osudu naší rodiny. To by naše studia, skončili. Prostě, i když už nebyla 50tá léta, museli jsme mlčet a pokud ne rovnou se vším souhlasit, tak alespoň proti ničemu se neprojevovat. Celý národ žil dvojím životem. Veřejným a soukromým. Tedy, co se doma povídá, to se nesmí říkat venku, veřejně. Fakt divná doba. Do střetu s režimem, malérem s nedozírnými následky, vás mohl dostat i nevinný vtip na režim, natož skutečná kritika.
Vzhledem k 40 letům komunistického režimu, naše země schudla na tolik, že se z prvních příček světových ekonomik, pomalu propadla do ekonomik rozvojových. Což bylo znát na šedi a špíně měst a obcí, zaostalosti a zastaralé výrobě, nedostatku všeho zboží, nefungující infrastruktůře a služeb. Vše ovládající korupci a známostech, aby se dalo něco sehnat, dostat, zařídit. Byli jsme min. o 20 let pozadu za západem.
A když už ekonomika viditelně kolabovala, přišel závan naděje ze země, kde by to nikdo nečekal, ale zase, bez které by se neozvobodila východní Evropa. Ze SSSR. Přišel Gorbačov. Ne, nechtěl bortit komunistickej systém. Ale chtěl ho reformovat. Nevěděl, že je už tak ztrouchnivělý, že když se na něj sáhne, rozsipe se na prach. A než to zjistil, tak se tak stalo. Komunistický režim padl. Přišla svoboda. Ve východní Evropě, která je vyspělejší než Rusko a bývalé sovětské republiky, se svoboda a demokracie udržela, a pokud nepřijde nějaká katastrofa, tak se udrží. A je dobře, že jsme přešli pod společná křídla demokracie, a že jsme v EU a hlavně v NATO. Ale v zaostalém Rusku a asijských sovětských republikách, ještě zdaleka nemají vyhráno.
A jak vypadala ta komunistická ekonomika?
Byl tragický nedostatek všeho. Jen v Praze a Bratislavě (hlavním městě Čech a Slovenska, kde byla koncentrace turistů, tak jim bylo třeba ukázat, že i v socialismu je dostatek) a v Ostravě (městě horníků, protože komunisté potřebovali uhlí a ocel, tak chtěl do dolů a hutí, nalákat lidi. A to šlo jen tak, že jim dali dostatek, ve zbylé republice neznalý). Ale nemyslete si milé děti. Ani zdaleka to nebyl takový dostatek, jako dnes.
Zapomeňte na výběr z mnoha druhů pečiva, mléčných výrobků, masa, ovoce, zeleniny.....
A zapomeňte na to, že se dalo nakoupit po celý den. Kdo si nenakoupil po otvírací době, nejdéle dopoledne, tak už nic nesehnal. Nebo musel oběhnout více obchodů. A všude si vystát frontu. A i tak nesehnal všechno, protože často neměli ani ty základní potraviny, už při otevření obchodu. A na vesnicích a malých městech, si museli zboží objednat týden předem, jinak tam neměli vůbec nic. A i tak nedostali vše.
Zapomeňte na to, že byste měli v obchodech tak čisté ovoce a zeleninu, jako dnes. Ta byla špinavá, často prohnilá, a i s listím, kamením, hlínou, drobnými větvičkamy. Tak že, z kila ovoce a zeleniny, jste půl kila doma vyhodili.
A zapomeňte na to, že když jste si koupili mléčné a masné výrobky, že vám vydrželi týden v lednici. Mnohdy byli zkažené, ještě ten den, ale určitě by jste je mohli třetí den vyhodit. A často byli už v obchodech jogurty a pacholíky, tvarohy, nafouklé, mléko sražené, máslo žluklé. Sýry a uzeniny, už ztráceli barvu a vůni. A mezi vajíčkama, byli často i pukavce (skažená vejce). To dnes vám potraviny vydrží v lednici i týden, některé i týdny. Bez změny barvy, chuti a vůně.
Abyste něco sehnali, a to nebylo něco mimořádného, ale obyčejný toaletní papír, lepší maso, než bylo na pultech, dámské vložky a další, dnes běžně dostupné zboží, museli jste se vyznat. Vědět, kde si s kým, vytvořit známosti, vědět, kolik máte dát úplatek (korupce), vědět, kde včas stát a být. A hlavně, vědět, co sami můžete nabídnout, aby jste měli šanci na nějaké známosti. No a také, mít včasné informace, kde co a kdy je, a být tam včas.
A sehnat auto, vybavení domácnosti, to byl vůbec oříšek. Na to byli pořadníky, na které jste museli vystát ještě delší frontu, než na toaletní papír. Mnohdy i spát ve frontě pár dní.
Jó milé děti, nakupování nebylo tak snadné, jako dnes. To bylo velké dobrodružství, mnohdy se špatným koncem. I když jste měli známosti, úplatky, informace kde, kdy, co, a byli jste u toho včas, tak to ještě neznamenalo, že to seženete.
A určitě občas uslyšíte, jak jsme dříve byli ve všem soběstačný, potraviny byli zdravější, bylo vše levnější, a další pohádky, tak se jich zeptejte:
Tak proč tedy dnešní potraviny vydrží déle, a to bez změny barvy, chuti a vůně. A proč přes tu soběstačnost, byl všeho nedostatek. A proč si museli vaše maminky a babičky, hodně rozmýšlet, co koupit a co ne, když bylo tak levno. Ono je to trochu jinak. Ano, rohlík stál 50 hal, chleba 3 Kč, mléko 2 Kč, máslo 10 Kč..., ale průměrný důchod byl kolem 1000 Kč, průměrná výplata kolem 3000 Kč. Ale to byl průměr. Který neměl každý, jako ho nemá každý i dnes. Drtivá většina důchodců, brala kolem 700 Kč, a drtivá většina pracujících, měla plat kolem 1500 Kč. Tak v přepočtu na platy a ceny tenkrát a dnes, je dnes vše levnější.
Tedy pravda, krom bydlení, vstupenek, jízdenek. Ale i pohádka o tom, jak měl každý svůj byt, je lež. Byty byli dost nedostatková komodita. Nejsnáze se k bytu dostali komunisté a jejich děti. Dále ti, kdo věděli, v kterém zaměstnání dávají byty. On totiž každý podnik, byty nedával. Ale pozor, i to nebylo tak snadné. Museli jste si o ten byt říci už před podepsáním smlouvy, aby vám byt zapsali už do smlouvy. Na pozdější žádosti, už se vám vysmáli. To byl případ mého bratrance. Zjistil asi po roce v zaměstnání, že podnik dává byty. Ale měl smůlu, neměl ho ve smlouvě.
A krásná je i pohádka o tom, jak bylo všude bezpečno, jak se všichni obyvatelé milovali, jak si pomáhali. Ani nemuseli mít klíče, div že ne dveře, jak bylo bezpečno. Nikde nikdo nikoho nepřepad, neokrad, nepodved, a vraždy byli jen v TV. Milé děti, tohle snad vám nemusím vysvětlovat, že je to pitomina. Ano, možná jsme se cítili bezpečněji. Ale ne proto, že by nebyl zločin (kriminalistické a soudní statistiky z té doby, by vám to vyvrátili), ale proto, že se o tom nesmělo psát, mluvit, nebyli toho plné zprávy v TV. Maximálně jsme se dozvěděli, že se někdo hledá. Ale bez popsání zločinů, které spáchal. A jak jsme se všichni milovali, to by vám také vyvrátili statistiky policie, soudů a i národních výborů (dnes úřadů), pokud to řešil jen úřad.
A ano, lidi nemuseli mít obavy z budoucnosti, tedy o práci a byt, ale jen pokud neremcali, nekritizovali režim, komunisty, socialistický blok, katastrofální systém zásobování, služeb, a vůbec, celé to hospodářství. To potom nevěděli dne a hodiny, kdy si na ně komunisté došlápnou. Potom už obavy z budoucnosti měl. A potom se to s ním vlezlo celý život. Vyhazovi z práce (nebo školy, pokud ješte studoval), perzekuce, pronásledování, nemožnost svobodného pohybu a jet za hranice, ani náhodou. A pokud se neshrbil před komunistickou mocí, tak se nakonec za hranice dostal, protože ho tam vystěhovali. Bez možnosti návratu a styku s rodinou, příbuznými, známími. A nesehnal práci, o bytě se mu mohlo jen zdát.
Jo milé děti, tak takhle to bylo, v tom komunismu. (podle vzoru nacisté =nacismus. Tedy je logicky správné říkat, komunisté =komunismus) Ještě je naštěstí hodně pamětníků, kteří si to mapatují. A proto poslouchejte ty pamětníky, a pamatujte si, co říkají. Jinak vás budou pohrobci komunismu přesvědčovat pohádkami o tom, jaký to byl ráj. Ptejte se tedy:
Proč byli zadrátované hranice, hlídané z naší strany, když tu bylo tak krásně. Tak by nikdo neutikal, ne? Naopak. Měli je zadrátovat a hlídat, ti na druhé straně, aby jim lidi neutikali z toho pekla, do našeho ráje?
Proč nebyli svobodné volby. Vždyť by museli komunisté stále vyhrávat, když tu byl ten ráj?
Proč byla cenzura. To se báli pravdy? Proč? Přeci každý musel být spokojen, tak by jen chválil?
Proč byli trestní zákony, proč policie, proč prokurátoři a právníci, proč soudy, a proč věznice, když tu nebyl zločin, všichni se měli rádi, a tak se ani nehádali, natož aby se soudili?
Proč utíkali lidi z toho ráje, a ne naopak? Neemigrovali sem lidi z toho prohnilého západu?
Proč byl všeho nedostatek, všudy přítomná korupce a známosti, když jsme byli ve všem, tak strašně soběstačni?
To jsou asi ty hlavní, nejdůležitější otázky, vyvracející komunistům, jejich pohádky o ráji na zemi. (hlídané zadrátované hranice, neexistence svobodných voleb, cenzura, trestní a občanský zákoník, policie, soudy, vězení, právníci, nedostatek všeho)
Až tu nebudeme my, poslední pamětníci, tak bude záležet na vás, jestli se ten zločinný komunistický režim vrátí, nebo ne. Nezapomínejte, jako my nezapomeneme.

sobota 30. března 2019

Jedna z desítek nesmyslů, vyvracející církevní víru a boha.

Ale pokud byla Eva, proč nebyla logicky Eva 2? Jinak, Ábel byl zabit. Zbyl jen Kain. A vzhledem k tomu, že byli na světě jen 3 lidi, Adam, Eva, jejich dítě Kain, tak jak se mohli dál množit? Připomínám, že bible se zmiňuje o panenském těhotenství jen v jediném případě. U Marie. Tedy ne u Evy, a už vůbec ne u Adama a Kaina. A u jiné možnosti, žebru, jen u Adama, ne i u Kaina. Tak že, Kain musel nutně souložit se svou matkou Evou, nebo Kain neměl už potomky, veškeré pokolení tedy plodil jen Adam s Evou. Ale v tom případě, by museli jejich potomci žít v incestu. Protože se dál rozmnožovali bratři a sestry. Prostě, Eva a Kain, nebo děti Adama a Evy (nebo Evy a Kaina, případně Adama, který mohl při množení také pomoci, či-li, musel souložit s dcerami), žili v incestu, tedy proti božím zákonům.
Bible zmiňuje zásadní ženy. Eva, Marie, Máří Magdaléna. První jako přirozený protějšek a doplněk muže. Druhá jako rodička, matka. (Obě jako přirozená potřeba pro rozvoj populace a rodiny).Třetí jako ukázka dobroty boha a nápravy hříšníků. (Velmi jednoduše řečeno). Všechny tři (ti hlavní, je jich tam více) jsou tam potřeba jen proto, aby se ukázalo, že je třeba žen. Tak proč chybí Eva 2 (třeba ze žebra Kaina, jinak by nutně musel spát s matkou nebo sestrou (sestrami), což je v příkrém rozporu s bohem), která by také byla pro pochopení děje, dost důležitá? A podobně (tedy vyrobit ženy ze žebra pro syny Kaina) by měl bůh jednat dál. A to minimálně do vnuků Kaina. Potom by snad už nevadilo, aby se konečně vnuci a vnučky Kaina (a tedy pravnuci a pravnučky Adama), mohli množit mezi sebou, aby to nebylo v rozporu s bohem, ale i genetikou.
Dobrý pokus o vysvětlení jsem dostal. O ženách se pry dříve nepsalo. Dobře. Ale aby bible měla hlavu a patu, tak u hlavních bodů příběhu, byli vždy i ženy. Právě proto, aby to nevypadalo, jako že se množí jen muži s muži. Tedy, lidstvo = Adam a Eva. Příchod boha, mesiáše = Marie. Bez Evy by nebylo lidstvo, bez Marie by nebyl mesiáš. To jistě stačí pro věřící. Ale pro šťouraly je to jaksi nedostačující. Protože pro ně je jasné, že i když vezmou tuto teorii o tom, že bible píše jen o mužích, ne o ženách, tak pokud bůh nestvořil více lidí, než jen Adama a Evu (což by byla také celkem zásadní informace, která by také musela být v bibli popsaná) tak musí být každému jasné,  že se dále množili mezi sebou sourozenci (deti Adama a Evy). Bratři se sestrami. To je přeci proti božím zákonům, ne? O genetice ani nemluvě.
To že se o ženách nepsalo neobstojí, zvláště z hlediska, které ženu potřebovali, aby měl příběh hlavu a patu. Ale v bibli jsou (krom těch hlavních) nejen lotova žena a dcery, ale i noemova žena a ženy jeho synů po potopě. Ale i tak je to málo na to, aby lidstvo, bez genetických problémů, přežilo. 10 jedinců je opravdu málo na přežití druhu. Tak pokud bylo po potopě (která také vyvrací existenci boží a celou víru) potřeba žen a více párů (proč nestačil jen jeden muž a jedna žena, jako u ostatních živočichů?), tak proč nebylo potřeba více párů v ráji, nebo dalšího zásahu boha (partnerky a partnery dětí Adama a Evy, by bůh vyráběl ze žeber jejich potomků), jinak by museli nutně žít v incestu. 

neděle 2. prosince 2018

To je zlé

Hrůza. Přes všechny důkazy, Bureš dokázal přesvědčit lidi, že je vše jen kampaň, která má odstranit čestného, poctivého, skvělého člověka a nejlepšího tátu a premiéra ve vesmíru. Je to hrůza a děs. Náš národ je velmi nemocný. Virus Zeman a Babiš, už příliš nakazil myšlení lidí. Z toho se budeme dostávat velmi a velmi dlouho.

Jak vidím další budoucnost politiky u nás?
Volby příště vyhraje opět ANO. Pokud se nestane nějaký větší problém, tak se do parlamentu nedostanou extrémní strany (KSČ(M) a SPD), socani prolezou z odřenýma ušima. Dále se do parlamentu nedostane demokratická pravice (top09, STAN, KDU-ČSL).
Druhé a třetí místo bude mít Piráti a ODS.

Vládu bude sestavovat ANO s ČSSD. A novým presidentem bude Klaus ml., který mezitím jasně dá Babišovi-burešovi najevo jeho podporu. A tak se ruská pátá kolona, o jeho vítězství postará. A naše země bude na nejlepší cestě, na východ. A co hůř. Ven z EU.

Jistě, je tu možnost sestavit vládu ODS s Piráty. Ale za prvé, ještě tu bude zeman na hradě. Ten než by pověřil tuto variantu, raději postaví úřednickou vládu. A je tu ještě jeden malér. Vláda Pirátů a ODS (případně s ČSSD), bude vládou rozhádanou, a po aktivaci nejsilnější levicové strany - odborů (která se vždy aktivuje jen u pravicových vlád), bude neustále tu vládu okopávat, až spadne. To u vlády levicového ANO, nehrozí.

pondělí 19. listopadu 2018

Proč Bureš (Babiš) nevadí?

Myslím, že lidi rozlišují dotace a korupci. Zneužití dotací je pro ně něco, jako když někdo podvádí při žádosti o půjčku nebo dar. Kdy udá nepravdivé údaje, aby půjčku či dar dostal, protože pravdivými údaji, by to nedostal. Tak že, tady pro některé nejde o podvod ani krádež.
Zato korupce je pro ně zlodějna a podvod. Protože tak zkorumpovaný ovlivňuje rozhodnutí v něčí prospěch (úlevy, možnosti, přednosti, zisky) a těží ve svůj prospěch (peníze, majetek a služby).
V prvním případě tak jde o obecně rozšířené jednání, který praktikuje skoro každý, kdo chce půjčku a dar. Tedy, trochu si upravíme údaje, aby jsme na to dosáhli. To přeci není nic proti ničemu. Nám to pomůže, a druhým to neuškodí. A i když je to limitované (jako kotlíkové dotace, nebo dotace na zateplení domů), tak se přeci ty akce opakují, tak jestli jsme někoho tak přeskočili, tak příště to dostane on.
Ve druhém případě je to podvod, zlodějna, machinace, protože za to zaplatíme my všichni. Jinými slovy: někdo dostane nějakou zakázku nebo kupuje nějakou firmu či nemovitost. A za tu zakázku zaplatí (stát, kraj, obec) z veřejného rozpočtu nejen tu zakázku, ale i ten úplatek (korupci). A za koupi firmy a nemovitosti, zaplatí část do toho rozpočtu, ale část dá korupčníkovi. A tak přijde (stát, kraj, obec) o peníze do rozpočtu. Ty skončí v kapse korupčníka. A to neděláme každý.
Tak že, zatím co, v prvním případě, je to jen takové nevinné "lhaní či nepravda", ve druhém je to sprostá krádež a obohacování se z našich peněz (daní) a na náš úkor. Proto je zřejmě pro lidi Bureš přijatelný, protože on jen lhal, ale nekradl. A lež není tak špatná, jako krádež. No ne?
A zvláště, když nám ten člověk dopomůže k lepšímu životu (platům, důchodům, slevám), no ne? Vlastně se tím ukazuje, že není špatný. Že myslí i na nás. I když nás tím vlastně uplácí, korumpuje. A my mu za tuto jeho korupci (úplatek) poskytneme jisté úlevy (přehlídneme pár lží) a dopomůžeme mu k dalším výhodám (moci, zisku).
Takže, Bureš své voliče korumpuje, z našich daní (státního, krajského, obecního rozpočtu). To samozřejmě nevadí jeho voličům. A těm vadí naopak to, že jiným to vadí. A tak Bureš mezi ně zatnul válečnou sekeru. A snaží se tu skupinu svých zkorumpovaných voličů přesvědčit, že dělá vše pro ně, a to se nelíbí těm odpůrcům, a proto ho chtějí zničit kampaní. A snaží se své odpůrce dehonestovat, špinit, poškodit, znevěrohodnotit.
No, a je vidět, že se mu to daří. Tak vidím myšlení a podporu Bureše já.

neděle 18. listopadu 2018

Revoluce nebo předání moci?

Posledních pár let, mám také dilema, jestli revoluce nebo předání moci. Rozhodně to ale nebyl puč nebo něco, co řídili imperialisti ze západu, aby nám tu zlikvidovali náš socialistický ráj, jak slýcháme z té extrémní části politiky, především té rudé.
A právě vzhledem k dalšímu vývoji společnosti, si nejsem jist. Nezakázaná KSČ(M), nepotrestání jejich zločinů, setrvání jejich členů na svých místech. A zvláště v soudnictví, školství, policie, státní zastupitelství, v celé státní správě, měli okamžitě odejít.
Ale zase, na druhou stranu. Vzhledem k povaze komunistů, k tomu, že ještě do konce roku to vypadalo, že nakonec použijí na svou obranu i vojsko a vlastní armádu (lidové milice), a teprve zvolením Havla presidentem, bylo vše "dobojováno". Zanikl ústavní bod o vedoucí úloze strany, byli vyhlášeny svobodné volby, otevřené hranice, zrušená cenzura.
Tak i když se komunisté nezakázali, nevyhodili ze svých postů, nepotrestali se jejich zločiny, a teď se dokonce vrátili k moci, ale ne sami, ale z naší ((ne)voličskou) pomocí. Tak z jejich popudu by se ty změny, rozhodně nestaly. Proto bych udělal poměr 60ku40% pro revoluci.
A jestli to byla nějaká dohoda o převzetí moci, tak proto, aby se chcípající rudá hydra, nezvedla k poslednímu odporu, kdyby se na ní moc tlačilo. A nedopadlo to jako v Rumunsku, Jugoslávii nebo sovětském svazu. A měli dostatek sil, udělat to i čínskou cestou.
Nezapomínejte i na to, že až do konce roku, měli plně pod kontrolou i všechny ozbrojené složky, které čekali jen na rozkaz. Státní armádu a policii. A kdyby i ta selhala, tak vlastní stranické složky, které byli plně oddány straně a komunismu: StB a lidové milice. Věřte tomu, že síla a chuť jim nechyběla.
A to ještě musíme počítat s Ruskou armádou, která sice nechtěla zasahovat, ale jen pokud by se to tu nezvrhlo v nějakou tragédii. Pak by prý zasáhli, aby ochránili sebe ale i obyvatele. Tak tady stačila jen nějaká provokace, a mohli jsme je mít v ulicích opět.
A že nesáhli ke krvavému řešení, jsou možné dvě vysvětlení. Za prvé se obávali, jestli by je rusáci podpořili. Za druhé, měli strach z občanské války, s nejistým výsledkem. Tak že zvítězili strach, obavy z výsledku a následků, nejistota. A pravda, i neochota k zásahu části vedení armády a policie.
Když to shrnu. Úplně odmítám absurdní blbost o nějakém puči či nějaké činnosti západu, která podpořila místní živly, kteří tu proti vůli lidu, udělali puč. A myslím že to nebyla ani čistá revoluce, ani čisté předání moci. Ale takový hybrid. Nebo ještě lépe: Česká cesta k revoluci.
Nakonec, když se podíváme na naší stoletou historii, tak roky 1918, 1938, 1939, 1948, 1968, 1989, byli roky zásadních změn, a ani jeden z těchto roků, jsme nejen že nebojovali, ale ty změny měli i stejný průběh: předání moci bez větších konfliktů, postupné nahrazování lidmi blízkým novému režimu.
Jistě, v některých případech ta výměna byla rychlejší, v některých pomalejší. A také záleželo i na rychlosti převlečeného kabátu, konkrétních jedinců. A samozřejmě na síle, chuti a vůli nastupujícího režimu, případně představitelů předchozího režimu.
Proto si komouši mohli dovolit zakázat po válce drtivou většinu stran a volby okleštit (později úplně zrušit, a nahradit předem zrežírovanou hrou na volby) a zřejmě proto si nový demokratický režim, nedovolil zakázat KSČ(M). Nejdříve ze strachu před krvavou odpovědi komunistického režimu, později z nepochopení demokratických principů (už by to prý nebylo demokratické, jako kdyby se to udělalo hned).
Či-li, první důvod je pochopitelný, druhý je hloupé vymlouvání a ohrožení demokracie. Nepochopení demokracie a demokratických myšlenek a zásad. Díky tomuto myšlení, se dostal k moci Hitler. A díky tomuto myšlení, se komunisté a StBáci, dostávají k moci u nás.
Na zakázání strany a hnutí, které jsou ohrožením demokracie, není nikdy pozdě. Naopak, nezakázáním těchto stran a hnutí včas, může být později již příliš pozdě.
Pokud se slovem "revoluce", budeme spojovat jen "aktivní boj" (válku), a následné "trestání" (popravy, kriminaly, štvanice, vyhazování z práce a škol, odstraňování), jak tvrdí Pithart, potom jsou všechna přelomová data v naší sto leté historii, jen předání moci.
Protože ani v jednom případě, jsme se jako národ, nebo většina národa, aktivně nezúčastnili ani nezapojovali, do přelomových událostí našeho státu a národa. (mluvím o událostech a době těsně po té, ne o době která následovala po tom. Především po roce 1939 a 1948)
Vznik a obnova státu 1918, 1945, 1993 - díky uznání velmocí a práci našich politiků, bez aktivního příčinění celého národa.
Předání části či celého území 1938, 1939, 1945, 1968 - bez aktivního odporu politiků i celého národa.
Změna režimu 1918, 1939, 1945 (potvrzení 1948), 1989 - s podporou našich politiků a bez aktivního zapojení národa.
Z toho hlediska (aktivní boj na území státu) naše země, nezažila jedinou revoluci, ale jen předávání moci. A nebo budeme považovat za revoluci vše, co nějak poslalo lidi dobrovolně do ulic v celém státě. A potom jsou revolucemi jen rok 1918 a 1989 a nepovedená revoluce 1968. V případě února 1948, bych potom za revoluci musel považovat i celonárodní odsouzení atentátu na Heydricha. V obou případech se neměnil režim (komouši tu byli od války, ne od února 48), a lidé byli donucení jít do ulic.
Z tohoto pohledu si myslím, že události z roku 1918, 1989, lze považovat za úspěšné revoluce, a rok 1968, za neúspěšnou revoluci. Tak ano, 11. listopadu, 1989, byla revoluce.

čtvrtek 15. listopadu 2018

Bureši, jsi odpad společnosti.

Vyzývám všechny. Média, politiky, státní zástupce a policii, celý národ. Nenechme usnout poslední vývoj kolem Babiše. Jak se ukazuje, tak pod tlakem dělá chyby a nakonec se tak rozloží, že udělá poslední chybu a vše se provalí.
Všímejte si, jak skáče od jedné výmluvy k druhé. Jak každou novou výmluvou vyvrátí všechny výmluvy předchozí. Tak se chová jen ten, kdo je vinnen. Nevinný člověk se nemá proč vykrucovat a měnit tak zásadně výpovědi, které popřou všechny výpovědi předchozí.
Nevinný člověk se může mýlit, ano. Ale jen v maličkostech, které ale nic nezmění na předchozích výpovědí, jen je doplní. Ale jen vinný člověk se může tak mýlit, že jeho další výpověď totálně přepíše výpověď předchozí.
Jeho (Babišovi) lži jsou do očí bijící. A jen totální hlupák, nebo ten, který je Babišem alias Burešem, vydírán, nebo ten, kterému Babiš dobře platí, anebo má od něj slíbeno nějaké postavení a podíl na moci, může Babišovi věřit a brát jeho lži a výmluvy vážně, nebo ho podporovat.

Jeho lži a výmluvy ukazují jeho vinu a charakter:
O čapím hnízdě nic nevím. Čapí hnízdo patří dětem a manželce.
Čapí hnízdo, byl můj nejlepší projekt (pro novináře). Je to kampaň, lež (pro národ).
Nikdy jsem neporušil zákon. Za dluhopisy může Kalousek.
Nikdy jsem nebyl u KSČ(M) a StB. Za moje angažmá může má matka.
Mé děti jsou nemocné, neměli by se vláčet médii a po soudech (tedy asi, mám to tu napsané. 😓🤔)
Můj syn nebyl nikdy unesen a už vůbec ne na Krym. Syn byl na tom Krymu na výletě dobrovolně (mám to tu napsané, tak to musí být pravda. 😓🤔)

Už teď mafie kolem Babiše alias Bureše, vymýšlejí další lži a výmluvy. Tak aby Babiše očistili a ostatní znevěrohodnotili, včetně vlastních dětí. Je tedy zvláštní, že jeho děti, které do nedávná vedli firmy, a jeho syn ještě pilotoval velké letadlo, tak náhle onemocněli na tolik, že jsou až nesvéprávní, a jaká náhodička v době, kdy se jeho kauzy začali prošetřovat.
Ohledně dětí a Babiše: pane Babiš, milující otec, nikdy své děti, zvláště nemocné, nezapojí do svých kšeftů, zvláště podezřelých. Bude je izolovat od svého pracovně právního a politického života. Poskytne jim tu nejlepší péči, v nejlepším zařízení nebo v domácí péči, s nejlepšími lékaři, zvláště pokud bude mít takové prostředky, jako máte vy.
Mě z toho plyne, že i kdyby jste byl skvělý a nejlepší politik a podnikatel, jako že tedy nejste ani náhodou, tak jako člověk jste zrůda všech zrůd. Bastard, neštítící se zničit vlastní děti. Ne novináři. Ne opoziční politici. Ne lidé v ulicích. Ale vy, jen vy, jste hyena (omluva hyenám), lidská zrůda a odpad společnosti. Jsi zbabělec, neštítící se použít pro svou obranu jako štít, i vlastní děti