Posledních pár let, mám také dilema, jestli revoluce nebo předání moci. Rozhodně to ale nebyl puč nebo něco, co řídili imperialisti ze západu, aby nám tu zlikvidovali náš socialistický ráj, jak slýcháme z té extrémní části politiky, především té rudé.
A právě vzhledem k dalšímu vývoji společnosti, si nejsem jist. Nezakázaná KSČ(M), nepotrestání jejich zločinů, setrvání jejich členů na svých místech. A zvláště v soudnictví, školství, policie, státní zastupitelství, v celé státní správě, měli okamžitě odejít.
Ale zase, na druhou stranu. Vzhledem k povaze komunistů, k tomu, že ještě do konce roku to vypadalo, že nakonec použijí na svou obranu i vojsko a vlastní armádu (lidové milice), a teprve zvolením Havla presidentem, bylo vše "dobojováno". Zanikl ústavní bod o vedoucí úloze strany, byli vyhlášeny svobodné volby, otevřené hranice, zrušená cenzura.
Tak i když se komunisté nezakázali, nevyhodili ze svých postů, nepotrestali se jejich zločiny, a teď se dokonce vrátili k moci, ale ne sami, ale z naší ((ne)voličskou) pomocí. Tak z jejich popudu by se ty změny, rozhodně nestaly. Proto bych udělal poměr 60ku40% pro revoluci.
A jestli to byla nějaká dohoda o převzetí moci, tak proto, aby se chcípající rudá hydra, nezvedla k poslednímu odporu, kdyby se na ní moc tlačilo. A nedopadlo to jako v Rumunsku, Jugoslávii nebo sovětském svazu. A měli dostatek sil, udělat to i čínskou cestou.
Nezapomínejte i na to, že až do konce roku, měli plně pod kontrolou i všechny ozbrojené složky, které čekali jen na rozkaz. Státní armádu a policii. A kdyby i ta selhala, tak vlastní stranické složky, které byli plně oddány straně a komunismu: StB a lidové milice. Věřte tomu, že síla a chuť jim nechyběla.
A to ještě musíme počítat s Ruskou armádou, která sice nechtěla zasahovat, ale jen pokud by se to tu nezvrhlo v nějakou tragédii. Pak by prý zasáhli, aby ochránili sebe ale i obyvatele. Tak tady stačila jen nějaká provokace, a mohli jsme je mít v ulicích opět.
A že nesáhli ke krvavému řešení, jsou možné dvě vysvětlení. Za prvé se obávali, jestli by je rusáci podpořili. Za druhé, měli strach z občanské války, s nejistým výsledkem. Tak že zvítězili strach, obavy z výsledku a následků, nejistota. A pravda, i neochota k zásahu části vedení armády a policie.
Když to shrnu. Úplně odmítám absurdní blbost o nějakém puči či nějaké činnosti západu, která podpořila místní živly, kteří tu proti vůli lidu, udělali puč. A myslím že to nebyla ani čistá revoluce, ani čisté předání moci. Ale takový hybrid. Nebo ještě lépe: Česká cesta k revoluci.
Nakonec, když se podíváme na naší stoletou historii, tak roky 1918, 1938, 1939, 1948, 1968, 1989, byli roky zásadních změn, a ani jeden z těchto roků, jsme nejen že nebojovali, ale ty změny měli i stejný průběh: předání moci bez větších konfliktů, postupné nahrazování lidmi blízkým novému režimu.
Jistě, v některých případech ta výměna byla rychlejší, v některých pomalejší. A také záleželo i na rychlosti převlečeného kabátu, konkrétních jedinců. A samozřejmě na síle, chuti a vůli nastupujícího režimu, případně představitelů předchozího režimu.
Proto si komouši mohli dovolit zakázat po válce drtivou většinu stran a volby okleštit (později úplně zrušit, a nahradit předem zrežírovanou hrou na volby) a zřejmě proto si nový demokratický režim, nedovolil zakázat KSČ(M). Nejdříve ze strachu před krvavou odpovědi komunistického režimu, později z nepochopení demokratických principů (už by to prý nebylo demokratické, jako kdyby se to udělalo hned).
Či-li, první důvod je pochopitelný, druhý je hloupé vymlouvání a ohrožení demokracie. Nepochopení demokracie a demokratických myšlenek a zásad. Díky tomuto myšlení, se dostal k moci Hitler. A díky tomuto myšlení, se komunisté a StBáci, dostávají k moci u nás.
Na zakázání strany a hnutí, které jsou ohrožením demokracie, není nikdy pozdě. Naopak, nezakázáním těchto stran a hnutí včas, může být později již příliš pozdě.
Pokud se slovem "revoluce", budeme spojovat jen "aktivní boj" (válku), a následné "trestání" (popravy, kriminaly, štvanice, vyhazování z práce a škol, odstraňování), jak tvrdí Pithart, potom jsou všechna přelomová data v naší sto leté historii, jen předání moci.
Protože ani v jednom případě, jsme se jako národ, nebo většina národa, aktivně nezúčastnili ani nezapojovali, do přelomových událostí našeho státu a národa. (mluvím o událostech a době těsně po té, ne o době která následovala po tom. Především po roce 1939 a 1948)
Vznik a obnova státu 1918, 1945, 1993 - díky uznání velmocí a práci našich politiků, bez aktivního příčinění celého národa.
Předání části či celého území 1938, 1939, 1945, 1968 - bez aktivního odporu politiků i celého národa.
Změna režimu 1918, 1939, 1945 (potvrzení 1948), 1989 - s podporou našich politiků a bez aktivního zapojení národa.
Z toho hlediska (aktivní boj na území státu) naše země, nezažila jedinou revoluci, ale jen předávání moci. A nebo budeme považovat za revoluci vše, co nějak poslalo lidi dobrovolně do ulic v celém státě. A potom jsou revolucemi jen rok 1918 a 1989 a nepovedená revoluce 1968. V případě února 1948, bych potom za revoluci musel považovat i celonárodní odsouzení atentátu na Heydricha. V obou případech se neměnil režim (komouši tu byli od války, ne od února 48), a lidé byli donucení jít do ulic.
Z tohoto pohledu si myslím, že události z roku 1918, 1989, lze považovat za úspěšné revoluce, a rok 1968, za neúspěšnou revoluci. Tak ano, 11. listopadu, 1989, byla revoluce.
A právě vzhledem k dalšímu vývoji společnosti, si nejsem jist. Nezakázaná KSČ(M), nepotrestání jejich zločinů, setrvání jejich členů na svých místech. A zvláště v soudnictví, školství, policie, státní zastupitelství, v celé státní správě, měli okamžitě odejít.
Ale zase, na druhou stranu. Vzhledem k povaze komunistů, k tomu, že ještě do konce roku to vypadalo, že nakonec použijí na svou obranu i vojsko a vlastní armádu (lidové milice), a teprve zvolením Havla presidentem, bylo vše "dobojováno". Zanikl ústavní bod o vedoucí úloze strany, byli vyhlášeny svobodné volby, otevřené hranice, zrušená cenzura.
Tak i když se komunisté nezakázali, nevyhodili ze svých postů, nepotrestali se jejich zločiny, a teď se dokonce vrátili k moci, ale ne sami, ale z naší ((ne)voličskou) pomocí. Tak z jejich popudu by se ty změny, rozhodně nestaly. Proto bych udělal poměr 60ku40% pro revoluci.
A jestli to byla nějaká dohoda o převzetí moci, tak proto, aby se chcípající rudá hydra, nezvedla k poslednímu odporu, kdyby se na ní moc tlačilo. A nedopadlo to jako v Rumunsku, Jugoslávii nebo sovětském svazu. A měli dostatek sil, udělat to i čínskou cestou.
Nezapomínejte i na to, že až do konce roku, měli plně pod kontrolou i všechny ozbrojené složky, které čekali jen na rozkaz. Státní armádu a policii. A kdyby i ta selhala, tak vlastní stranické složky, které byli plně oddány straně a komunismu: StB a lidové milice. Věřte tomu, že síla a chuť jim nechyběla.
A to ještě musíme počítat s Ruskou armádou, která sice nechtěla zasahovat, ale jen pokud by se to tu nezvrhlo v nějakou tragédii. Pak by prý zasáhli, aby ochránili sebe ale i obyvatele. Tak tady stačila jen nějaká provokace, a mohli jsme je mít v ulicích opět.
A že nesáhli ke krvavému řešení, jsou možné dvě vysvětlení. Za prvé se obávali, jestli by je rusáci podpořili. Za druhé, měli strach z občanské války, s nejistým výsledkem. Tak že zvítězili strach, obavy z výsledku a následků, nejistota. A pravda, i neochota k zásahu části vedení armády a policie.
Když to shrnu. Úplně odmítám absurdní blbost o nějakém puči či nějaké činnosti západu, která podpořila místní živly, kteří tu proti vůli lidu, udělali puč. A myslím že to nebyla ani čistá revoluce, ani čisté předání moci. Ale takový hybrid. Nebo ještě lépe: Česká cesta k revoluci.
Nakonec, když se podíváme na naší stoletou historii, tak roky 1918, 1938, 1939, 1948, 1968, 1989, byli roky zásadních změn, a ani jeden z těchto roků, jsme nejen že nebojovali, ale ty změny měli i stejný průběh: předání moci bez větších konfliktů, postupné nahrazování lidmi blízkým novému režimu.
Jistě, v některých případech ta výměna byla rychlejší, v některých pomalejší. A také záleželo i na rychlosti převlečeného kabátu, konkrétních jedinců. A samozřejmě na síle, chuti a vůli nastupujícího režimu, případně představitelů předchozího režimu.
Proto si komouši mohli dovolit zakázat po válce drtivou většinu stran a volby okleštit (později úplně zrušit, a nahradit předem zrežírovanou hrou na volby) a zřejmě proto si nový demokratický režim, nedovolil zakázat KSČ(M). Nejdříve ze strachu před krvavou odpovědi komunistického režimu, později z nepochopení demokratických principů (už by to prý nebylo demokratické, jako kdyby se to udělalo hned).
Či-li, první důvod je pochopitelný, druhý je hloupé vymlouvání a ohrožení demokracie. Nepochopení demokracie a demokratických myšlenek a zásad. Díky tomuto myšlení, se dostal k moci Hitler. A díky tomuto myšlení, se komunisté a StBáci, dostávají k moci u nás.
Na zakázání strany a hnutí, které jsou ohrožením demokracie, není nikdy pozdě. Naopak, nezakázáním těchto stran a hnutí včas, může být později již příliš pozdě.
Pokud se slovem "revoluce", budeme spojovat jen "aktivní boj" (válku), a následné "trestání" (popravy, kriminaly, štvanice, vyhazování z práce a škol, odstraňování), jak tvrdí Pithart, potom jsou všechna přelomová data v naší sto leté historii, jen předání moci.
Protože ani v jednom případě, jsme se jako národ, nebo většina národa, aktivně nezúčastnili ani nezapojovali, do přelomových událostí našeho státu a národa. (mluvím o událostech a době těsně po té, ne o době která následovala po tom. Především po roce 1939 a 1948)
Vznik a obnova státu 1918, 1945, 1993 - díky uznání velmocí a práci našich politiků, bez aktivního příčinění celého národa.
Předání části či celého území 1938, 1939, 1945, 1968 - bez aktivního odporu politiků i celého národa.
Změna režimu 1918, 1939, 1945 (potvrzení 1948), 1989 - s podporou našich politiků a bez aktivního zapojení národa.
Z toho hlediska (aktivní boj na území státu) naše země, nezažila jedinou revoluci, ale jen předávání moci. A nebo budeme považovat za revoluci vše, co nějak poslalo lidi dobrovolně do ulic v celém státě. A potom jsou revolucemi jen rok 1918 a 1989 a nepovedená revoluce 1968. V případě února 1948, bych potom za revoluci musel považovat i celonárodní odsouzení atentátu na Heydricha. V obou případech se neměnil režim (komouši tu byli od války, ne od února 48), a lidé byli donucení jít do ulic.
Z tohoto pohledu si myslím, že události z roku 1918, 1989, lze považovat za úspěšné revoluce, a rok 1968, za neúspěšnou revoluci. Tak ano, 11. listopadu, 1989, byla revoluce.
Žádné komentáře:
Okomentovat