Proč Bureš (Babiš) nevadí?

Myslím, že lidi rozlišují dotace a korupci. Zneužití dotací je pro ně něco, jako když někdo podvádí při žádosti o půjčku nebo dar. Kdy udá nepravdivé údaje, aby půjčku či dar dostal, protože pravdivými údaji, by to nedostal. Tak že, tady pro některé nejde o podvod ani krádež.

Zato korupce je pro ně zlodějna a podvod. Protože tak zkorumpovaný ovlivňuje rozhodnutí v něčí prospěch (úlevy, možnosti, přednosti, zisky) a těží ve svůj prospěch (peníze, majetek a služby).

V prvním případě tak jde o obecně rozšířené jednání, který praktikuje skoro každý, kdo chce půjčku a dar. Tedy, trochu si upravíme údaje, aby jsme na to dosáhli. To přeci není nic proti ničemu. Nám to pomůže, a druhým to neuškodí. A i když je to limitované (jako kotlíkové dotace, nebo dotace na zateplení domů), tak se přeci ty akce opakují, tak jestli jsme někoho tak přeskočili, tak příště to dostane on.

Ve druhém případě je to podvod, zlodějna, machinace, protože za to zaplatíme my všichni. Jinými slovy: někdo dostane nějakou zakázku nebo kupuje nějakou firmu či nemovitost. A za tu zakázku zaplatí (stát, kraj, obec) z veřejného rozpočtu nejen tu zakázku, ale i ten úplatek (korupci). A za koupi firmy a nemovitosti, zaplatí část do toho rozpočtu, ale část dá korupčníkovi. A tak přijde (stát, kraj, obec) o peníze do rozpočtu. Ty skončí v kapse korupčníka. A to neděláme každý.

Tak že, zatím co, v prvním případě, je to jen takové nevinné "lhaní či nepravda", ve druhém je to sprostá krádež a obohacování se z našich peněz (daní) a na náš úkor. Proto je zřejmě pro lidi Bureš přijatelný, protože on jen lhal, ale nekradl. A lež není tak špatná, jako krádež. No ne?

A zvláště, když nám ten člověk dopomůže k lepšímu životu (platům, důchodům, slevám), no ne? Vlastně se tím ukazuje, že není špatný. Že myslí i na nás. I když nás tím vlastně uplácí, korumpuje. A my mu za tuto jeho korupci (úplatek) poskytneme jisté úlevy (přehlídneme pár lží) a dopomůžeme mu k dalším výhodám (moci, zisku).

Takže, Bureš své voliče korumpuje, z našich daní (státního, krajského, obecního rozpočtu). To samozřejmě nevadí jeho voličům. A těm vadí naopak to, že jiným to vadí. A tak Bureš mezi ně zatnul válečnou sekeru. A snaží se tu skupinu svých zkorumpovaných voličů přesvědčit, že dělá vše pro ně, a to se nelíbí těm odpůrcům, a proto ho chtějí zničit kampaní. A snaží se své odpůrce dehonestovat, špinit, poškodit, znevěrohodnotit.

No, a je vidět, že se mu to daří. Tak vidím myšlení a podporu Bureše já.

Revoluce nebo předání moci?

Posledních pár let, mám také dilema, jestli revoluce nebo předání moci. Rozhodně to ale nebyl puč nebo něco, co řídili imperialisti ze západu, aby nám tu zlikvidovali náš socialistický ráj, jak slýcháme z té extrémní části politiky, především té rudé.
A právě vzhledem k dalšímu vývoji společnosti, si nejsem jist. Nezakázaná KSČ(M), nepotrestání jejich zločinů, setrvání jejich členů na svých místech. A zvláště v soudnictví, školství, policie, státní zastupitelství, v celé státní správě, měli okamžitě odejít.
Ale zase, na druhou stranu. Vzhledem k povaze komunistů, k tomu, že ještě do konce roku to vypadalo, že nakonec použijí na svou obranu i vojsko a vlastní armádu (lidové milice), a teprve zvolením Havla presidentem, bylo vše "dobojováno". Zanikl ústavní bod o vedoucí úloze strany, byli vyhlášeny svobodné volby, otevřené hranice, zrušená cenzura.
Tak i když se komunisté nezakázali, nevyhodili ze svých postů, nepotrestali se jejich zločiny, a teď se dokonce vrátili k moci, ale ne sami, ale z naší ((ne)voličskou) pomocí. Tak z jejich popudu by se ty změny, rozhodně nestaly. Proto bych udělal poměr 60ku40% pro revoluci.
A jestli to byla nějaká dohoda o převzetí moci, tak proto, aby se chcípající rudá hydra, nezvedla k poslednímu odporu, kdyby se na ní moc tlačilo. A nedopadlo to jako v Rumunsku, Jugoslávii nebo sovětském svazu. A měli dostatek sil, udělat to i čínskou cestou.
Nezapomínejte i na to, že až do konce roku, měli plně pod kontrolou i všechny ozbrojené složky, které čekali jen na rozkaz. Státní armádu a policii. A kdyby i ta selhala, tak vlastní stranické složky, které byli plně oddány straně a komunismu: StB a lidové milice. Věřte tomu, že síla a chuť jim nechyběla.
A to ještě musíme počítat s Ruskou armádou, která sice nechtěla zasahovat, ale jen pokud by se to tu nezvrhlo v nějakou tragédii. Pak by prý zasáhli, aby ochránili sebe ale i obyvatele. Tak tady stačila jen nějaká provokace, a mohli jsme je mít v ulicích opět.
A že nesáhli ke krvavému řešení, jsou možné dvě vysvětlení. Za prvé se obávali, jestli by je rusáci podpořili. Za druhé, měli strach z občanské války, s nejistým výsledkem. Tak že zvítězili strach, obavy z výsledku a následků, nejistota. A pravda, i neochota k zásahu části vedení armády a policie.
Když to shrnu. Úplně odmítám absurdní blbost o nějakém puči či nějaké činnosti západu, která podpořila místní živly, kteří tu proti vůli lidu, udělali puč. A myslím že to nebyla ani čistá revoluce, ani čisté předání moci. Ale takový hybrid. Nebo ještě lépe: Česká cesta k revoluci.
Nakonec, když se podíváme na naší stoletou historii, tak roky 1918, 1938, 1939, 1948, 1968, 1989, byli roky zásadních změn, a ani jeden z těchto roků, jsme nejen že nebojovali, ale ty změny měli i stejný průběh: předání moci bez větších konfliktů, postupné nahrazování lidmi blízkým novému režimu.
Jistě, v některých případech ta výměna byla rychlejší, v některých pomalejší. A také záleželo i na rychlosti převlečeného kabátu, konkrétních jedinců. A samozřejmě na síle, chuti a vůli nastupujícího režimu, případně představitelů předchozího režimu.
Proto si komouši mohli dovolit zakázat po válce drtivou většinu stran a volby okleštit (později úplně zrušit, a nahradit předem zrežírovanou hrou na volby) a zřejmě proto si nový demokratický režim, nedovolil zakázat KSČ(M). Nejdříve ze strachu před krvavou odpovědi komunistického režimu, později z nepochopení demokratických principů (už by to prý nebylo demokratické, jako kdyby se to udělalo hned).
Či-li, první důvod je pochopitelný, druhý je hloupé vymlouvání a ohrožení demokracie. Nepochopení demokracie a demokratických myšlenek a zásad. Díky tomuto myšlení, se dostal k moci Hitler. A díky tomuto myšlení, se komunisté a StBáci, dostávají k moci u nás.
Na zakázání strany a hnutí, které jsou ohrožením demokracie, není nikdy pozdě. Naopak, nezakázáním těchto stran a hnutí včas, může být později již příliš pozdě.
Pokud se slovem "revoluce", budeme spojovat jen "aktivní boj" (válku), a následné "trestání" (popravy, kriminaly, štvanice, vyhazování z práce a škol, odstraňování), jak tvrdí Pithart, potom jsou všechna přelomová data v naší sto leté historii, jen předání moci.
Protože ani v jednom případě, jsme se jako národ, nebo většina národa, aktivně nezúčastnili ani nezapojovali, do přelomových událostí našeho státu a národa. (mluvím o událostech a době těsně po té, ne o době která následovala po tom. Především po roce 1939 a 1948)
Vznik a obnova státu 1918, 1945, 1993 - díky uznání velmocí a práci našich politiků, bez aktivního příčinění celého národa.
Předání části či celého území 1938, 1939, 1945, 1968 - bez aktivního odporu politiků i celého národa.
Změna režimu 1918, 1939, 1945 (potvrzení 1948), 1989 - s podporou našich politiků a bez aktivního zapojení národa.
Z toho hlediska (aktivní boj na území státu) naše země, nezažila jedinou revoluci, ale jen předávání moci. A nebo budeme považovat za revoluci vše, co nějak poslalo lidi dobrovolně do ulic v celém státě. A potom jsou revolucemi jen rok 1918 a 1989 a nepovedená revoluce 1968. V případě února 1948, bych potom za revoluci musel považovat i celonárodní odsouzení atentátu na Heydricha. V obou případech se neměnil režim (komouši tu byli od války, ne od února 48), a lidé byli donucení jít do ulic.
Z tohoto pohledu si myslím, že události z roku 1918, 1989, lze považovat za úspěšné revoluce, a rok 1968, za neúspěšnou revoluci. Tak ano, 11. listopadu, 1989, byla revoluce.

Bureši, jsi odpad společnosti.

Vyzývám všechny. Média, politiky, státní zástupce a policii, celý národ. Nenechme usnout poslední vývoj kolem Babiše. Jak se ukazuje, tak pod tlakem dělá chyby a nakonec se tak rozloží, že udělá poslední chybu a vše se provalí.
Všímejte si, jak skáče od jedné výmluvy k druhé. Jak každou novou výmluvou vyvrátí všechny výmluvy předchozí. Tak se chová jen ten, kdo je vinnen. Nevinný člověk se nemá proč vykrucovat a měnit tak zásadně výpovědi, které popřou všechny výpovědi předchozí.
Nevinný člověk se může mýlit, ano. Ale jen v maličkostech, které ale nic nezmění na předchozích výpovědí, jen je doplní. Ale jen vinný člověk se může tak mýlit, že jeho další výpověď totálně přepíše výpověď předchozí.
Jeho (Babišovi) lži jsou do očí bijící. A jen totální hlupák, nebo ten, který je Babišem alias Burešem, vydírán, nebo ten, kterému Babiš dobře platí, anebo má od něj slíbeno nějaké postavení a podíl na moci, může Babišovi věřit a brát jeho lži a výmluvy vážně, nebo ho podporovat.

Jeho lži a výmluvy ukazují jeho vinu a charakter:
O čapím hnízdě nic nevím. Čapí hnízdo patří dětem a manželce.
Čapí hnízdo, byl můj nejlepší projekt (pro novináře). Je to kampaň, lež (pro národ).
Nikdy jsem neporušil zákon. Za dluhopisy může Kalousek.
Nikdy jsem nebyl u KSČ(M) a StB. Za moje angažmá může má matka.
Mé děti jsou nemocné, neměli by se vláčet médii a po soudech (tedy asi, mám to tu napsané. 😓🤔)
Můj syn nebyl nikdy unesen a už vůbec ne na Krym. Syn byl na tom Krymu na výletě dobrovolně (mám to tu napsané, tak to musí být pravda. 😓🤔)

Už teď mafie kolem Babiše alias Bureše, vymýšlejí další lži a výmluvy. Tak aby Babiše očistili a ostatní znevěrohodnotili, včetně vlastních dětí. Je tedy zvláštní, že jeho děti, které do nedávná vedli firmy, a jeho syn ještě pilotoval velké letadlo, tak náhle onemocněli na tolik, že jsou až nesvéprávní, a jaká náhodička v době, kdy se jeho kauzy začali prošetřovat.
Ohledně dětí a Babiše: pane Babiš, milující otec, nikdy své děti, zvláště nemocné, nezapojí do svých kšeftů, zvláště podezřelých. Bude je izolovat od svého pracovně právního a politického života. Poskytne jim tu nejlepší péči, v nejlepším zařízení nebo v domácí péči, s nejlepšími lékaři, zvláště pokud bude mít takové prostředky, jako máte vy.
Mě z toho plyne, že i kdyby jste byl skvělý a nejlepší politik a podnikatel, jako že tedy nejste ani náhodou, tak jako člověk jste zrůda všech zrůd. Bastard, neštítící se zničit vlastní děti. Ne novináři. Ne opoziční politici. Ne lidé v ulicích. Ale vy, jen vy, jste hyena (omluva hyenám), lidská zrůda a odpad společnosti. Jsi zbabělec, neštítící se použít pro svou obranu jako štít, i vlastní děti  

Jsou Babišovi (burešovi) děti opravdu nemocní chudáci?

Jinak, pokud jeho dcera údajně "trpí depresemi" a syn je údajně "schizofrenik", tak to ještě neznamená, že jsou to psychicky nemocní (nesvéprávní, neschopní vlastního úsudku, nerozlišující realitu, ovlivnitelní a zneužitelní) chudáci, aby je museli člověk litovat a chodit kolem nich po špičkách, aby se jim ublížilo. A tak jim položit jakékoliv otázky, je hyjenysmus. Ne, není. Protože mezi námi žije spousty lidí s depresemi a schizofrenií, ale pokud se správně léčí, tak jsou to normální lidé, žijící normálním životem. Jakou tím čubčím synem Burešem, zmiňovaný známý a úspěšný skladatel Karel Svoboda. Tak že, pokud jsou děti toho zmetka postižení těmi diagnozami, které nám prozradil, tak to nejsou nesvéprávní chudáci, ale normální lidé, s vážnou poruchou, která se ale dát správnou léčbou, úspěšně udržovat tak, že to nepřekáží v normálním životě. Jak ukazuje i dosavadní život těch jeho dětí. Kterým s jejich "nemoc", záhadně zhoršila až po začátku vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Podle mě to má jen dvě vysvětlení. Buď netrpí těmito diagnozami, vzhledem k tomu, co donedávná dělali (ve vedení podniku a syn dokonce i letcem Boeingu), nebo je začali úmyslně léčit tak, aby se jejich stav zhoršil (a na či asi příkaz?). A i tyto obě verze by měla policie prošetřit.

Vládní krize

Teď je jasný postoj proti burešovi jen u ODS, Pirátů, KDU-ČSL, Top09 a STAN. Postoj zaměstnanců ANOfertu a jeho zaměstnanců je také jasný. Podržet svého šéfa a pána Bureše u moci. Tak teď bude záležet na postoji ČSSD, KSČ(M) a SPD.
Krom Anofertu, ODS a Pirátů, všichni ostatní riskují předčasné volby, po kterých by už v parlamentu nemuseli být. Nejvíce ale riskují demokratické strany (ODS, Piráti, Top09, STAN, KDU-ČSL a ČSSD) kdyby na poslední vývoj neodpověděli výzvou na odvolání Bureše nebo celé vlády. Ti riskují samotnou existencí.
Firma Anofert, KSČ(M) a SPD, neriskují tolik. Jen to, že Anofert nemusí vyhrát volby nebo ne tak výrazně, a extremisté maximálně tím, že se nedostanou do parlamentu, ale budou žít v naší společnosti stále, a podle vývoje ekonomiky, se mohou do parlamentu opět vrátit.
Vzhledem k tomu, že extrémisté rudí a hnědí teď pocítili šanci razantně zasahovat do vlády, tak ti zřejmě Bureše podpoří. Ale za jasný slib a konkrétní datum, o referendu o odchodu z EU a NATO. Čímž jednoznačně dají ČSSD jasnou zprávu, že na ní vůbec nezáleží.
ČSSD tedy mají jen dvě možnosti. Buď si zachrání alespoň zbytek cti, a i když riskují předčasné volby a odchod z parlamentu, odejdou z vlády. Nebo Bureše podpoří a zachrání si svou existenci na další tři roky, ale jejich strana zanikne.
A co se ANOfertu týká. Firma ANOfert riskuje jen rozdělení, ale ne zánik. Zaměstnanci, kteří zůstanou ferni svému šéfovi a pánovi, se do parlamentu dostanou. Ti co mu nebudou věrní, ti zmizí (doufejme jen z politiky). A tak myslím, že pro zachování moci Bureše, budou jednotně za svým šéfem.
Pro vládu pomocí extremismu, bude muset Bureš nakonec buď vyhlásit to referendum o vystoupení EU a NATO. Nebo nakonec dostane rozum, a v poslední chvíli to referendum nevyhlásí, jeho vláda tedy padne, ale vzhledem k postoji zmrda, Bureš dovládne v demisi do konce volebního období.

Proč padl komunismus

Proč komunismus skončil? No určitě se tak v celé východní Evropě nedělo za podpory vlád a jejich tajných služeb. Prostě už to nemohli ukočírovat. Sami nevěděli, že to tak dopadne a hlavně nechtěli aby to tak dopadlo.
Komouši nikdy nerozuměli lidem, a nikdy nechápali jejich potřeby a touhy. A nikdy tomu neporozumí. Vždy si budou myslet, že to hlavní co lidi chtějí, je mít práci, mít plný talíř, mít zadarmo školu a doktora.
Mysleli si, že když lidem uvolní okovy, že je budou mít rádi, a že s jim vlastně ten komunismus líbí, a když budou mít větší volnost, tak se jim bude líbit ještě víc. Ale opak byl pravdou. Lidé chtějí hlavně svobodu a dostatek, který jim komunisté nikdy nemohli (ani nechtěli) dát.
A také s nimi (komunisty) už měli své zkušenosti. Viz: NDR 1953, Maďarsko 1956, ČSSR 1968, Polsko 1979. No a nakonec Čína 1989. A tak věděli, že komunisté jim úplnou svobodu nikdy nedají, a tak když se objevila skupinka, tak "prchali" z toho režimu, co jim síly stačili.
Dnes už víme, jak by dopadlo to uvolnění za Gorbačova, za jeho perestrojky a glasnosti. Jako v Číně. Ano, mají tam hospodářský vzestup, jsou tam už bohatí, dá se tam podnikat, a hospodářství se tak blíží tomu tržnímu, tedy kapitalistickému. Ovšem, kapitalismu 19tého st.
Ale dál tam nejsou svobodné volby, svoboda a lidská práva, jako v Evropě. A i to podnikání je tam omezeno jen na ty, kdo jsou absolutně loajální režimu. A jsou tam chudí, pronásledovaní, politický vězni. V podstatě se nic nezměnilo.
Tím se potvrdilo, že bylo dobře, když jsme komunistický režim opustili. Nikdo by nechtěl žít v režimu, který je v Číně. Tedy, podnikali by tu jen komouši a jejich rodiny, ostatní by museli jen pracovat a dál držet huby a krok. Nikde by neměli dovolání. Žádné důchody, škola a lékař by byl placený, cestování omezené. Mimo měst chudoba a zaostalost.
Ale zpět k nám. Když komouši viděli, jak se to hroutí, mohli udělat dvě věci. Nechat to tedy spadnout, nebo to krvavě potlačit. Věřte, že většina komoušů by to ráda nechala utopit v krvy. A dnes už víme, že byli připraveni i na tuto cestu. Ale tentokrát by na to byli sami. Gorbačov jim dal najevo, že on nezasáhne. Lekli se a tak to nechali spadnout.
Tak že, za pád režimu může jeho ekonomická situace a neschopnost to změnit. Nepochopení co si lidé skutečně přejí. Zbabělost tomu zabránit. Ale za tu zbabělost jim patří díky. Ne žádné plánování tajných služeb a už vůbec vlád.

Co drží na živu Zemana?

Já jsem jen zvědavej, jestli se jednou dozvíme, jak zemanoida udržovali na živu. Jestli nějakými drogami, nebo mu stačila jeho zlá povaha, která mu na čas stačila napumpovat život do žil.
Znám vyprávění o báječném a skvělém herci a člověku Miroslavu Šimkovi, který už s pokročilém zlém zdravotním stavu, kdy mu v zákulisí museli dávat injekce, tak když vždy přišel na jeviště, tak stále exeloval. Ožil a nikdo by na něm nic nepoznal. Stejně se tak choval další báječnej a skvělej herec a člověk, Vladimír Menšík.
Probůch, nechci tyto ikony člověka srovnávat s tím dementním zmrdem, vředem na lidské rase. Jen chci říct, že jsou mezi námi tací, kterým vlije život do žil práce, společnost lidí, jejich zájmy, prostě svět kolem nich. Někteří toho využijí pro šíření radosti, štěstí, pochopení a klidu, a vykouzlí na tvářích úsměv a v duši naději. A jiní pro šíření zla, nenávisti, závisti a vzteku, a vykouzlí na tvářích smutek a v duši zmar.
A jistě všichni víme, co nám vykouzlili lidé jako Šimek a Menšík, a tvor jako zemanoid.
Jen dobří lidé dokáží šířit dobro, radost, pozitivní pohled na svět. A špatní lidé dokáží šířit jen zlost, nenávist, negativní pohled na svět. Dobří lidé se radují ze života, špatní lidé se mstí za život. Jestli to není tím, jak se oni chovali, tak se jim to vrací. A proto ti dobří lidé nemají potřebu se mstít a ti špatní se radovat.
Jestli lze člověka a jeho život, shrnout jednou větou  tak u Zemana by to byla tato věta: zloba, závist, svár a strach. 

O Zemanovi

Zeman má o sobě přehnané mínění. Názor na něj, bude rozdělovat společnost ještě tak několik generací (doufám že jen názor na něj, ne společnost jako takovou). Ale z pohledu dějin, bude za sto let a déle, vnímán rozhodně jinak, než doufá.
Byl to nemocný a zlý člověk, věčně opilý, měnící své názory podle potřeby, egocentrik, populista, lhář, rasista a xenofob. Nesnášející lidi jiného názoru, na které podnítil nejdříve verbální útoky, později i fyzické. Člověk, který podporoval jen ty, kteří mu zajistili moc a souhlasili s jeho pohledem, názorem, pravdou. Bytostně nenáviděl média a hlavně novináře. A svou politikou, na dlouhá desetiletí, rozdělil národ tak moc, že to ještě sto let po něm, dávali jeho nástupci dohromady.
Bohužel, během jeho vlády a pár vlád po něm, poškodil i celý stát tak, že byl ještě dlouho nedůvěryhodný pro své spojence. A svou politikou a podporou podobných politiků, jako byl Babiš, Okamura, Filip, zavinil i naše vystoupení z EU a NATO. Vyhodili nás pro vnitřní politiku proti demokracii a proti menšinám. A pro skrytou i otevřenou podporu nepřátel EU a NATO, tenkrát podporou ruské říše a jejího vládce a Číny. (to už domýšlím moc, ale nevíme co přijde během pár let?) žádný jiný president do té doby, nerozdělil náš národ tolik jako on. A nikdo neprobudil v našem národě tolik zla, záště, rasismu, xenofobie tak, jako on.

Zeman byl to nejhorší, co jsme mohli mít. Rozdělil národ a nakazil polovinu národa infekcí, která byla dlouho léčená. To co po sobě zanechal (nejen jako president, ale i jako premiér, protože svou nákazu začal šířit už jako předseda ČSSD v 90 tých letech, 20 tého století) bylo v lidech ještě dlouho. Ještě dlouho byl národem rasistů, xenofobů, nenávisti, závisti, nesnášenlivosti. Ještě dlouho byl národ rozdělený vysokou zdí a hlubokým příkopem.
(A jestli bude mít na hrobě opravdu citát: tady leží ten, který dokázal rozčílit do nepříčetnosti každého blbce, tak tím jen ukáže, že je lhářem i po smrti.)

Zeman si o sobě myslel, že je světový politik a není lepšího nad něj. Svým epitafem na náhrobku: tady leží ten, který dokázal rozčílit do nepříčetnosti každého blbce, ukázal, že byl absolutně mimo realitu. Protože, on rozhodně nedokázal do nepříčetnosti rozčílit každého blbce, protože každý blbec byl jeho příznivec. A kdyby se choval slušně, poctivě, jako hlava demokratického státu, tak by mohl rozčílit do nepříčetnosti každého blbce, ale ne ty, kdo s ním nesouhlasili. Vlastně, ani ti by nebyly. Tak že, jeho citát je nesmysl, a tuplem nesmysl ve spojení s ním.

Jeho politika byla založena právě na blbcích, za které považoval polovinu národa. Jak prohlásil v parlamentu v roce 1992, kdy se projednával zákon o referendu, který odmítal:  

"To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. (...) Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa," řekl tehdy poslancům.

Přelomové roky

Pro nás rok 18 znamenal lehce nabytý stát (přestaňme si lhát, že jsme si ho vybojovali tak, že stovky legionářů (z pohledu císaře zrádců) bojovalo proti císařství a tím za republiku. To je stejné, jako by předběhlí vojáci wermachtu, bojovali za nové Německo. Nikdo tu nebojoval za novou republiku, ale proti vládcům té země) který jsme získali díky tomu, že jsme ve správné chvíli, měli na správném místě, ty správné politiky. A tak jsme si ho nevážili. Tím se dostáváme k roku 38, kdy naopak ve správné chvíli, na správném místě, nebyli ti správní politici, a tak jsme se lehce vzdali, lehce nabytého území. A následek tohoto rozhodnutí, které nám vzalo hrdost, vlastenectví, čest odvahu, a dalo nám zbabělost, ponížení a nedůvěru k demokracii a západu, byl rok 48 (respektive 46, při volbách). Rokem 48, jsme si tuplem zlomili páteř a zničili morálku, a roky 18, 38 a 48 dohromady se svými důsledky, vedli k roku 68. A dnešní stav navazuje na rok 18 a 38, když jsme stejně tak, jako tenkrát, lehce, bez boje a vlastního většího přičinění, přišli ke státu, kterého jsme si nevážili. Stejně tak, jako si nevážíme lehce nabyté demokracie v roce 89. Naše stoletá historie, je historií nabytí všeho bez vlastního přičinění, pozbytí všeho bez odporu. A to státu nebo demokracie. Náš národ nemá povahu vlastence, hrdiny, patriota, čestného a poctivého, který se umí o sebe postarat. Ale poníženého zbabělce a zrádce, se silnou nedůvěrou v západ a demokracii, obdivujícího silnou ruku, věřícího v to, že někdo za něj vše vyřeší

O Mnichovu 1938

K Mnichovu 1938
S přečtením a shlédnutím dokumentů a pořadů k událostem, a k mému pohledu na události, jsem si udělal tento závěr.
Cesta k Mnichovu nezačala rok před Mnichovem, ani nástupem Hitlera v Německu. Ale v roce 1918. Vznik Československa, jako "druhého Rakouska" a to doslova. Na základě českého národního hegemonu českého národa. Tedy, jako mnoho národnostní slepenec, který bude podléhat českému vlivu. To byla první chyba. Celých 20 let, jsme potom bojovali nejen s vlastními českými rozmíšky, ale i s rozmíšky mezi národy československými.
Lecos se dalo ale zachránit, když už jsme tomu nepředešli tím, že jsme měli obnovit stát jen v hranicích české koruny. A to, vytvořením unie nebo federace, složené z Čech, Slovenska, Zakarpatské Rusy, Sudet a podunají (můj název pro oblast maďarské menšiny, tak toto pojmenování promiňte) na základě určité samostatnosti, ale se společnými státními znaky. Jako USA nebo Británie, nebo dnešní Německo. To že se tak nestalo, byla druhá chyba.
Třetí chybou bylo absolutní přehlížení jasných, do očí bijících indicií a důkazů o plánech nacistického režimu a Hitlera. Rétorika a první skutky už v roce 1933, jako odchod ze společnosti národů, počátek zbrojení a všeobecná branná moc 1935, zásahy ve Španělsku a Habeši, a nakonec obsazení Porýní 1936. Ani v jednom případě, kdy Německo porušilo co mohlo, se Francie a Anglie, ale ani Rusko (sovětský svaz) nezvedli, a nešli tomu udělat přítrž. A ani když Hitler obsadil Rakousko 1937, nenapadlo hlavní velmoci něco udělat.
Čtvrtou chybou bylo, zanedbání přípravy na válku. Československo mělo více jak pár dní (jak nás to komouši 40 let učili, a jak se to traduje do dnes) na odpověď na tyto jednoznačné indicie, co má přijít. Mělo na to 5 let. Mělo začít rychleji budovat obranné systémy, více zbrojit, více se mezinárodně snažit o zabezpečení své obrany. A hlavně se měli připravit na to, že jim nikdo nepomůže. A to, že se to tak opravdu stalo, nemělo být překvapením, ale potvrzením toho, že budeme na obranu sami. Stavba obranného systému (bunkrů) rapidniho zbrojení a všeobecnou branou povinnost, mělo Československo mít jako prioritu číslo jedna, nejdéle od roku 1936 (ne-li od uchopení moci Hitlerem)
Pátou chybou bylo, spoléhat se na spojence a ne na sebe. Všechny indicie vedli k válce. Nebo si snad někdo myslí, že Němci neměli do září 38 žádnou armádu, a najednou, jako kouzlem, jí měli? A opravdu byli Beneš a vláda tak blbí (s prominutím), že spoléhali na spojence, když je nenapadlo bránit ani vlastní zem (Porýní)?? A když už jsme u spojenců. Tak našimi spojenci nebyla Anglie, ale Francie, Jugoslávie, Rumunsko a SSSR. Co tedy dělali tyto spojenci?
A opírat se o Angličany, kteří ani nebyli spojenci, přes jejich zahraniční politiku, kdy pro ně existovala jen Francie, Německo, Španělsko, USA, Itálie, a potom evropská království. A jejich kolonie, především Indie, jim byla bližší, než nějaké Československo, které pro ně bylo asi to, co je pro nás Somálsko v Africe, byla hodně velká blbost. A vzhledem k politice ústupků velmocí, kteří nechtěli válku, a tak si mysleli, že když Hitlerovi ustoupí, tak ho tím uklidní, a bude tu mír na věky, nebo do doby, až budou na válku připraveni, byla blbost se spoléhat na Francii.
A když už jsme u těch spojenců, rozbíječů a agresorů, tak agresorem nebylo jen Německo, ale i Polsko a Maďarsko z venčí. A nejen Sudety, ale i Slováci a Maďarská menšina ze vnitř. Šestou chybou bylo, nezměnit svou vnitřní politiku pro další národy československa. Na změnu mělo Československo á 15-17 let (do r 1935) Těsně před Mnichovem, už opravdu bylo pozdě. Ne že by nebyla velká část Sudet pro Hitlera. Nakonec, Hitlerem byli fascinováni i mnozí Češi, Francouzi, Angličané, ale i vedení Ruska (sovětského svazu). Ale nebylo by pro Hitlera 90% Sudet.
Shrnutí
Šest chyb z mezinárodního hlediska. Sedmou chybou bylo, že konečné rozhodnutí nalomilo české vlastenectví, morálku, čest. Konečné zlomení přišlo o 30 let později (1968). Z dostupných informací vyplývá, že celý mezinárodní vývoj vedl k tomu, že velmocím jde o mír za každou cenu, tedy i za cenu zničení jiného státu. Tedy tady nemůže být o překvapení a zradě spojenců, ani řeč. K tomu, že velmoci nepomohou Československu, vedlo 5 let politiky ústupků. Pokud nás někdo zradil, tak to bylo vedle Francie, Jugoslávie, Rumunska a SSSR, i samo Československo.
Československo vedlo k zániku 7 fatálních chyb. Vedla k tomu i vnitřní rozdrobenost nejen státu, ale i českého národa. Dvacet let hádek, českého nacionalismu, slepoty a hluchoty k menšinám ale i k mezinárodnímu vývoji. Neopodstatněného pocitu naší výjimečnosti, kvůli které se zvedne celý svět a půjde do války za nás, proti Hitlerovi. Nevím jestli to byla naivita nebo blbost.
Ale stát si stále na tom, že za vše může svět, a hlavně naši spojenci, Francie a Anglie (už jen tohle je lež, protože naši spojenci nebyli Angličané, ale byli to Francie, Rumunsko, Jugoslávie a SSSR), a co my chudáci jsme měli dělat, je známkou naší nedospělosti, zakomplexovanosti, a podle mě i černého svědomí.
Neměli jsme kapitulovat, ale bojovat. Jistě, nezemřelo by 360 000 lidí, ale možná 3 600 000 lidí. Ale i kdyby jsme prohráli, což je asi jisté, tak by nás rozhodně svět neodsoudil, jak se Beneš bál, a hlavně, zůstala by nám rovná páteř, hrdost, čest, morálka, vlastenectví, a i ten svět by se na nás jinak díval. Takhle jsme získali hanbu, zlomenou páteř, zničenou morálku, opovržení, pohrdání nejen světa, ale i sami nad sebou, a ještě hlubší zakomplexovanost.
Za Mnichov si můžeme sami.