Vztahy, láska, namlouvání.

Malá odbočka: Krásní lidé (myslím normální, ne uchylní a zločinci) si můžou psát s jedním člověkem, protože když to nevyjde ráno, do večera mají další kontakt a jede se dál. Kdežto my zrůdičky (myslím normální, ne uchylní a zločinci) to máme těžké, a když to nevyjde, tak musíme čekat další týdny a měsíce, někdy roky, než si nás někdo všimne. Tak musíme být aktivnější a kreativnější, než ty krásní, který se jen rozhlíží, potom mrknou a mají uloveno. Návrat k tématu před kolo: napsat inzerát nebo odepsat na inzerát. 

První kolo: Tak já si psal s několika ženami na jednou (sem tam i s desítkami) A vždy jsem se se všemi bavil z počátku o stejných věcech. Práce, bydliště, rodina, zájmy, co mají rádi, co je zajímá... A já samozřejmě o sobě prozradil to stejné. Tím jsem zjistil co jsem chtěl. 

Druhého kolo (až 10): po pár konverzacích jsem už přešel k běžným tématům, jako co jsme dnes dělali, co budeme dělat… které se dají okecat, na rozdíl od přeřeknutí o bratrovi když má slečna jen ségru. 

A abych si to nepletl, tak jsem je neoslovoval jménem ale slovy: zlatíčko, miláčku, sluníčko, broučku... A až tady to bylo teprve na mozkovnu, abych se nespletl. To už jsem musel dělat poznámky. A taky jsme si začali volat. Třetí kolo (tady max 5) jsme si poslali fotku, čímž jsem se už úplně odhalil. Ty co i přesto odpověděli, začali Čtvrtfinále: (tady už často 0 až 1, občas i 3) Tady jsem si nejdříve oživil co vše o sobě víme. Protože už to bylo vážnější. To už byla příprava na setkání. 

Takové semifinále: (0 až 1 a jenom občas i 2) setkání, kdy opět část odpadla. A finále: potom už bylo jen o jedné ženě. Nejčastěji ale už po třetím kole to bylo o podání dalšího inzerátu a znovu začátek od prvního kola, občas to skončilo u Čtvrtfinále, výjimečně u semifinále, ale velmi zřídka ve finále. Závěrem: Ze stovek (možná tisic) žen s kterými jsem se chtěl seznámit, 90% to vzdala po druhém kole, dalších 9% ve třetím kole, 0,99% před finálem. No a jen 0,01% byla ve finále (samozřejmě s těmito procenty trochu kecám) 

Protože za A) neznám přesný počet žen s kterými jsem si psal, za B) a i ty další počty nejsou přesné). Jediné co vím přesně je to, že v tom finále byly 4 ženy a dvě poslední jsem si vzal a s tou druhou jsem už 30 let. A první jsem opustil pro druhou. Ta opustila mě a na základě toho jsem si vzal třetí. Kterou jsem opustil pro nefunkčnost vztahu, který byl od počátku truc vztah kvůli té druhé. A později jsem si vzal tu čtvrtou, s kterou jsem do dnes. A máme už rodinu a vnoučata. 

Tak snad vše dobře dopadlo a snad nejsem divný a snad jsem něco neprozradil a nepokazil. Koukám že jsem se nakonec rozepsal o něčem jiném než jsem chtěl. Láska a vztah nemusí být jen pro krásné. Není k tomu potřeba vysokého IQ a vysoké školy. Stačí mít plán, moc nepřehánět, a mít trošičku štěstí, no a i nebýt úplný hlupák a lidský hovado. A potom se zadaří i fyzickým zrůdám. Bohužel mají často větší úspěch mentální zrůdy, pokud jsou krásní, sympatický a něčím přitažliví.

Legální nebo nelegální dělení?

Naši zakladatelé státu byli nacionalisté-separatisté. Vzhledem k tomu že podporu pro svou věc: samostatnost státu, získali u velmocí během dvou let (1916-18) tak velmi úspěšní. Vzhledem k tomu, že původně se jednalo jen o Čechy, respektive českém království, tak vznik Československa byl celkem úspěch. To že to nakonec po dalších 75 letech stejně rozpadlo, je už jiná věc. No a je tu další příklad nacionalismu-separatismu: Slovensko. Mečiar a další slovenský politici neudělali nic jiného než Masaryk, Štefánik, Beneš a další muži 28 října 1918. 

USA by se spokojilo s jakýmsi federativním státem. A až později to přehodnotily a defakto to vedlo k rozpad R-U. Akorát se to stalo po dobře odvedené práci vyjednávací politiky nacionalistů-separatistů jednotlivých národů R-U a po vyhlášení těch požadavků, to dovedli mistrně využít. Naši zakladatelé a otcové národa, dělali v podstatě přesně to co dělají nacionalisté-separatisté v Evropě a ve světě nadále. Připomenu Katalánsko, Skotsko, Kosovo, a další. A jaký je v tom rozdíl od Masaryka…?

Jinak Washingtonská deklarace a odpověď R-U (Andrássyho nóta) byl teprve návrh na vyjednávání. A jen díky špatnému překladu, a díky nedočkavosti, bylo pochopeno slovo "příměří" jako "kapitulace" a zánik říše. A začal se slavit mír a vznik státu. Ale kdyby nebylo nacionalistů-separatistů, tak k žádnému vzniku státu nedojde. Jakákoliv revoluce, všude ve světě, je vedená vedením nějakých skupin, a nikdy není vedená davem. Dav je jen pro revoluce využit či zneužít. Logikou zastánců Československa, protože neproběhlo referendum, je ale rozpad R-U také nezákonné.

Jsme holubice nebo supi?

Ono se říká že jsme holubičí povahy a tak se nebouříme, a když už tak většinou v klidu. No, myslím že jsme úplně jiné zvíře? Prostě se snažíme přizpůsobit, moc na sebe neupozorňovat, každého očůrat a když máme jistotu úspěchu tak útočit. Čekat až kořist bude bezbranná dělají supi. No a stále si ještě stěžovat na osud a okolnosti a čekat že nám někdo pomůže a když ne tak může za náš zkažený život a osud. 

V podstatě stále čekáme na příležitost se prosadit, ale nejsme v tom sami aktivní a když nepřijde, tak to není naše chyba ale těch druhých. A tak jsme čekali na vznik republiky (1918) který jsme si jen vybrečeli u vítězných mocností stejnou pomluvou R-U, jako Sudety o 20 let později. Kapitulace roku 1938 a následně 39, byla důsledkem toho lehce nabytého státu. A potom jsme čekali na osvobození (1945) o které jsme úplně přišli roku 1968. 

Kdyby R-U nechtělo tak se nerozpadne, tedy alespoň ne v roce 1918 a ani to nebylo jedinou možností pro příměří jak se říká. Washingtonská deklarace a odpověď R-U (Andrássyho nóta) byla jen výzva k jednání. V roce 1945 už bylo Německo na kolenou, přesto jsme čekali na jeho kapitulaci. Věděli jsme jak dopadlo Slovenské a Varšavské povstání a bali jsme se podobného scénáře. Rok 1968 bylo zapříčiněno roky 1938 a 1939 a lámání morálky českého národa za posledních 30 let (1938 až 1968). 

Všechna předchozí osvobození jsme si jen vyseděli a nevybojovali. Jistě, čest výjimkám, které jsme si potom sami potrestali. Proto jsme si toho nevážili a nebránili. A nakonec ponechání svému osudu (1989) kdy nám nikdo nebránil se rozhodnout po svém. Ani v jednom případě jsem nestáli proti soupeři v plné síle, čekali jen na příležitost, a nakonec jí nevyužili. Tedy až na tu poslední, ale i zde se ukazuje že si toho nevážíme a nebráníme tak jak bysme měli a opět by nás někteří rádi vrhli do chřtánu fašistickému russácku.

Bible je jen velká fantazie pisatelů.

Že je bible spíš legenda než pravda, o tom svědčí nejen že vše co se tam píše, není psáno v reálném čase, ale od cca padesáti let (nový zákon) po několik tisíc let (starý zákon) po smrti osob nebo konání události. To jako fakt nemohl nikdo nic napsat hned po události nebo za života té osoby? Tedy přímo od svědka události a současníka za života osobností o kterých se píše? Kde je třeba pár řádek od Noema? Nebo jeho dětí? A kde jsou nějaké hmatatelné důkazy života Adama a Evy a jejich dětí? Proč ty po sobě nenechali pár záznamů? 

A také je zvláštní že mnohde jsou svatá místa tam kde se událo něco nedůležitého nebo je popis každého kroku poslední cesty Ježíše. Ale proč nejsou stejně tak popsány a svěceny všechna místa za celý život Ježíše, minimálně ty co jsou popsány v bibli? Kde je nějaký chrám na místech jeho zázraků? Jako místo kde proměnil vodu ve víno, nebo hrobka kde oživil lazara, nebo místo na pobřeží kde rybářům zázrakem udělal bohatý úlovek, nebo místo jeho poslední večeře, a další místa které navštívil? 

Kde jsou tedy svatá místa a chrámy všude tam, kde se zastavili, žili (a v případě Ježíše stal zázrak) všichni hlavní osoby? Kde jsou osobní záznamy přímo od Adama a Evy, Noema a jejich synů, Ježíše, otce Josefa a matky Marie, a dalších přímých svědků událostí? Jak to že není popsána a znázorněna alespoň klíčová cesta všech důležitých biblických osob, jako je popsána poslední cesta Ježíše? A kde jsou alespoň některé osobní věci a věci kterých se dotýkaly, všech zmíněných osob? 

To že nic osobního po nich nezůstalo, a že nejsou ani svatá místa, může mít jedinou odpověď. Že se všichni nehnuli z jednoho místa (což v případě Ježíše, podle bible nesedí), nic nevlastnily kromě vlastního těla a nikdy se ničeho nedotkli (to zase nesedí v případě Noema) a místa kde žili jsou pod hladinou moře a tak tam nemůže nic stát a samozřejmě proto po nich nezůstalo nic. Ani osobní poznámky ani osobní věci. No ale je ještě jedna odpověď, podle mě ta pravá. Velká fantazie pisatelů bible, viděno romanticky ne realisticky.

Není Bible jen dobrý příběh?

Čtení bible zvídavého člověka nikdy nemůže vést k víře, ale právě naopak. Já v ní vyčetl jen knihu příběhů, stejně jako kdybych četl kroniku, pověsti, legendy nebo báje. Zastánci pravosti bible odkazují na popis míst které existují. Tak proč nepřijmout existenci více bohů? Olympské božstvo je také spojené s existencí známých míst. A proč nepřijmout to, že existují čerti, draci, vodníci, duchové, bílé paní, bezhlavý rytíři a další bytosti i zvířecí říše, dnes považované za pohádkové a bájné. Protože v mnoha případech je jejich existence také spojená s dnes existujícími místy.

Ale máme tu ještě jednu možnost. Obrovská představivost pisatelů biblických textů. Dneska známe spousty literatury, kde je fantazie tvůrců fakt dobrá. Tolkienova Středozem je možná vrchol fantazie. To je celý vymyšlený svět. Komplet se vším všudy. Dokonce je to tak precizní, že vymyslel i řeč jednotlivých národů, ne jen zeměpisný a dějepisný popis. Ale třeba takový Homér a jeho Iliada a Odyssea, kde je zmínka o Troji a Ithaky, ale i o Spartě, Athénách, Řecku. Tedy existujících míst. Tak že všichni ti obři, sirény, kyklopové, a samozřejmě olympští bohové, jsou skuteční? 

A o velké fantazii by mohli být příkladem další. Rowlingová a Harry Potter, Verne a jeho desítky románů, ale i náš Čapek… Fantazie nejen těchto spisovatelů je úchvatná. A vlastně bychom mohli oživit veškeré řecké, římské, egyptské, a další božstva, protože ve všech zmínkách o nich jsou existující místa a lidé. Tak že o pravosti bible protože se tam zmiňují existující místa a osoby, rozhodně není pro důkazem pravosti existence boha. Mohlo jít a myslím že šlo, o fantazii pisatelů textů, které dnes máme za základ náboženství.

Je Bible fikce?

Satan, čert, vznikli asi 1000 let po sepsání biblických textů, a nevím jestli dokonce 1000 let po sepsání bible. Původní texty to nezmiňují. Tedy ne přímo tyhle bytosti. Zmiňují jen nějaké jezera nebo jámy s plameny. Prostě něco jako dnes peklo nebo očistec. Ale nezmiňují jmenovitě ani ráj nebo nebe. Ráj zřejmě vznikl spolu s peklem, a to v pozdějších dobách. Ale co je hlavní. Rozdělení lidí které půjdou do "ráje" nebo "pekla", přijde až po návratu Ježíše, kdy mrtví ožijí a postaví se s živými do řady, a teprve ježíš je rozdělí. Tak že strašit rájem nebo peklem už teď je pitomost a neznalost bible a biblických textů. 

Každopádně se původní biblické texty nezmiňují o protějšku boha, tedy ďáblovi, ale ani o ráji a pekle, a už vůbec že lidé budou rozděleni do těchto dvou sektorů hned po smrti. Proč to bylo takto prezentováno má dvě vysvětlení. 1) nejen v tomto případě, ale i dalších případech biblických textů, to mohlo být špatným překladem původního hebrejského textu. 2) záměrně proto, aby církev vysvětlila proč se děje zlo, když se hlásá že bůh přece koná dobro. A jak jinak a jednoduše to jde vysvětlit, než že kromě boha ještě existuje ďábel. Samozřejmě pro zvídavé, kterým nestačí jednoduché odpovědi, vyvstane otázka. Pokud vše stvořil a řídí bůh, musel stvořit a řídit i ďábla.

Možná že celá bible je špatným překladem původních textů. Možná v tom byl i záměr těch kdo potřebovali lidem předložit jediné státní náboženství. Možná proto je bible plná nesmyslů. A možná proto, že neexistují důkazy, tak zahltíme věřící takovými informacemi, které je pohltí a nebudou hledat pravdu. Proto bylo třeba bibli napsat složitě, nesrozumitelně, zavádějícími a nejasnými informacemi. A informacemi s více možným vysvětlením. Možná v sepsání (respektive složení) bible z biblických textů, byla záměrně vybraná tak jak byla. 

Možná by si měli všichni přečíst nejen bibli, korán, tóru, ale komplet biblické texty. A nejlépe vše na jednou, ne jen bibli - křesťané, korán - muslimové, tóru - židé. Aby poznali víru všech. Oni ty rozepře nejsou proto že by znali nebo neznali své náboženství. Ale že neznají náboženství druhých. Došli by k poznání, že si jsou hodně podobní. A možná by si podali ruce. Samozřejmě bych to čtení doporučil především hodnostářům těch církví. Obyčejní věřící by se bez nich dohodli už dávno.

Bůh, ďábel, oba nebo nic

Podle církve a věřících bůh je za vším. Oni samozřejmě myslí jen za dobrem což nedává smysl. Když měl vše stvořit. Musel stvořit i zlo. Za tím zlým je prý ďábel. V tom případě jsou ale dva stvořitelé ne jeden. To už dává smysl. Ale pro věřící a církev je jen jeden stvořitel. 

Tak že je buď bůh nebo ďábel nebo oba. Potom ale buď jsou oba neschopní nebo všehoschopní hajzlové co chtějí zlo. A proto je zbytečné se modlit k hajzlovi aby pomohl. Ale je potřeba ho vyzývat aby to přestal dělat. Zlo nebo dobro je v našich rukách ne božích. 

Proto by se mělo vyzývat k tomu aby nikdo nepodporoval zlo. Aby se všichni lidi všech barev vrstev smýšlení a náboženství spojili proti zlu. Aby pochopili že vzájemná spolupráce je pro ně lepší než páchání zla. 

Prostě mě to nedává smysl. Něco málo jsem si prostudoval o církvi a víře. Ale ještě víc jsem nabyl přesvědčení že Bůh není a veškeré biblické texty jsou jen příběhy, které mají jen předat nějakou myšlenku, nápovědu, radu nebo povzbuzení do života. 

Jako rychlý jednoduchý příklad uvedu desatero. Od 3 do 10 přikázání nemám žádný problém. Ale proč bych měl mít jediného Boha a nesměl o něm špatně mluvit? Pokud je Bůh milostivý ke všem, proč by vyžadoval lásku, oddanost, úctu, poslušnost, respekt? 

Protože co říkají biblické texty a co káže církev a šíří věřící, tak kdo má jiného Boha nebo mu není tak oddaný a poslušný, tak je špatný. Vlastně právě díky prvním dvoum přikázání se vedou války a spory. Ne kvůli těm dalším přikázání. 

I proto si myslím že Bůh není, protože první co by musel udělat, je zrušit všechny církve, věřícím dát jiná přikázání (minimálně zrušit ty první dvě), a přepsat všechny biblické texty.

Cesta dekomunifikace bude dlouhá

Kdyby bylo víc takových seriálů a filmů o komunismu, jako Zdivočelá země, Milada, Vyprávěj, nebo nejnovější Volha. Stejně tak jako jsou podobný seriály a filmy o nacismu. Tak dnes se budeme dívat na obě ideologie a systémy stejně. 

A stejně tak budou pro většinu populace nepřijatelné. A většina populace nebude opět po té době pošilhávat. A oba extrémistické směry budou zakázaný a nepřijatelný. Až potom se zbavíme komunismu v myslích mnohých lidí, jako jsme se zbavili nacismu. 

Jednou to snad přijde, ale nejspíš výměnou populace. Po revoluci jsem psal o změně po 4 generace. Podle vzorce jedna generace= 1/4 populace. Tedy 4 generace= celá populace. Jedna generace= 25 let, tedy celá populace= 100 let. 

Už máme třetinu za sebou, tak ještě dvě třetiny. Tedy 66 let. Těch 100 let jsem dal kvůli tomu že Masaryk dal Čechům 50 let a to Češi nebyli tak zblblý komunismem. Doufám že to bude rychlejší, ale jen o polovinu, tedy dalších asi 33 let. 

Lepší informovanost o komunismu a komunistech by to rozhodně uspíšilo. Naopak mlčení by to oddálilo a mohlo by to nakonec komunismus i nacismus, ještě oživit a dostat zpět.

Historie se opakuje

V podstatě se historie opět opakuje. Nacistické Německo začalo zbrojit už 10 let před válkou, z toho tak 5 let před válkou maximální rychlostí. Až po začátku války, a to možná až po napadení Francie, se teprve západ vzpamatoval a začal taky zbrojit. A USA ještě později, až po jejich napadení Japonci. 

Myslím že i toto zpoždění válku prodloužilo možná o minimálně dva roky. A očividně se z toho západ nepoučil. Čínssko a russácko už zbrojí dávno, zatímco západ zbrojní průmysl naopak utlumoval a utlumuje. A zdá se, že ani válka na Ukrajině je nemůže probrat. A mám obavy že ani válka o Tchaj-wan je neprobudí. 

Počítám že stejně tak byl západ za 2 sv také probuzen až Němci zaútočili na Británii a Japonci na USA. Mě připadá že i dnes čekají na další bombardování Pearl Harbor a Londýna. To že svět zatím nijak nereaguje, je znát nejen tím, že russácko už dávno není izolováno, že už se nezbrojí, ale dokonce je zváno na mezinárodní akce. 

Že je to hloupé brzy možná poznáme na vlastní kůži.

zločinný režim nepatří na mezinárodní akce

Nevím od kdy přesně, ale od olympiády v Berlíně v roce 1936, je Olympiáda především politická, propagandistická a obchodní záležitost, která jen legalizovala nacismus. 

Možná s výjimkou první Olympijády po válce, v Londýně v roce 1948. Kdy to mohla být oslava míru a sportu, protože svět byl ještě otřesen válkou. Byli potom další už jen obchodní, politická a propagandistická akce, až potom někde v pozadí, sportovní. 

A o nějaké myšlence, nebo hlubší myšlence, nemůže být fakt ani řeč. Už vůbec nemůže být řeč o tom, že Olympiáda by měla být o cti, úctě, morálce, porozumění, míru... To platilo nejpozději, jestli vůbec kdy, před Olympiádou v Berlíně 36. 

A pokud před kapitulací russácka bude russácko, bělorusko a podle situace čínssko na jakékoliv mezinárodní akci, nejen sportovní, tak to ještě dlouho platit bude. 

Jakákoliv akce a spolupráce s russáckem a jeho spojenci, je jen propagandou a legalizací jeho režimu a jeho zločinů.