K paní Bohdalové.

Paní Bohdalová. Souhlasil jsem s vámi, když jste vysvětlovala těm kdo vám vyčítají styky s komunistickými pohlaváry. A ano, je pravda že je poslat do prdele, by vás nejspíš stálo minimálně kariéru, ne-li vězení a doživotní perzekuce. A ty kteří vám to vyčítají, by nejspíš byli první kdo by také podlézal. Naprosto jsem souhlasil. Ale do chvíle, než jsem zjistil že v tom pokračujete i teď, kdy by se vám už nic nestalo. Jistě, pokud byste podobné kontakty odmítla tzv. na plnou hubu, asi byste u poloviny populace byla v nelibosti, ale o práci a kariéru ani osobní klid a svobodu, byste nepřišla. Ale mohla byste se tomu vyhnout normálním slušným způsobem, a tak byste maximálně přišla o přízeň jen toho komu jste odmítla a jeho nejbližšího okolí. Tak že, za komoušů by vás nějaké odmítnutí mohlo stát celý váš život. Dnes ale v žádném případě. Proto vaše slova že za komoušů to nešlo nebo nebylo tak snadné (i když se našli hrdinové s morálkou), tak po tom s kým se stýkáte i dnes, kdy vám nic nehrozí, jste ta slova znehodnotila. Né, vy jste to nedělala ze strachu (jako někteří, který to ale dnes nedělají), ale z prospěchu. Dělat něco ze strachu bych pochopil. Jako jsem vás do nedávna chápal. Ale dělat něco z prospěchu, znamená že vám chybí morálka.