Představte si, že nacistické Německo válku nevyhrálo, ale také nebylo úplně poraženo. Došlo k mírové dohodě, jakou tolik mírotvorců přeje Ukrajině a připojilo si ke svému území země na východě, jako Polsko, Československo, Maďarsko apod.
Protože nebylo kam odsunout původní obyvatele, režim postupně od tohoto nápadu upustil a vše se zaběhlo v klasických totalitních kolejích. Občas někdo zmizel, občas skončil ve vězení, občas se muselo do ohňového průvodu, ale daly se koupit volkswageny a byl klid na práci.
Totalita ale, jak už to bývá, byla pořád méně a méně funkční, až se v roce 1989 zhroutila.
Zbylo toho po ní dost. Mimo jiné spousta soch a názvů ulic. Města tak "zdobí" velkolepí hrdinové Wehrmachtu ve vítězných pózách, kteří přinesli svobodu. Göringova, či Himmlerova náměstí jsou součástí koloritu, stejně jako ulice Pohraničích sborů SS, jejichž příslušníci bránili lidem v útěku z Říše.
Po pádu režimu se sice Hitlerovy ulice přejmenují, ale v menších obcích a u méně významných nacistických jmen se to nezmění, stejně jako u ulic Pohraničích sborů SS. Vždyt tolik místních má na tu dobu hezké vzpomínky.
A tak tu žijeme mezi sochami hrdinů nacismu a oslavou okupantů a pokud na to někdo upozorní, podivíme se, že mu to vadí a umístíme pod velkou sochu hrdiného nacistického osvoboditele malou tabulku, že to byl hrdina, ale režim, za který bojoval, nebyl až tak úplně skvělý.
A jeho velkolepá árijskost na nás dál shlíží ze svého vyčištěného podstavce.
No a takhle to máme dnes. Jen s Ruskem, jehož režim nejen byl stejně zvrácený, jako nacistický, ale stále je. A mnohým to nejen nepřijde divné, ale líbí se jim to.
Žádné komentáře:
Okomentovat