Můj citát: bordel kolem nás, není zdaleka tak devastující, jako bordel v nás. By stejně tak mohl znít: bordel v nás" je příčinou "bordelu kolem nás. Já to chápu jako: je důležité mít uspořádané hodnoty, myšlenky, názory. Já dám příklad z pohledu osobního. Pokud budu mít pořádek v sobě, tak budu mít pořádek i kolem sebe. Tak že, nebudu šířit kolem sebe bordel, ale pořádek. A pokud budu mít v sobě pořádek, tak mě bordel kolem sebe neublíží, naopak, budu se sám snažit ten bordel uklidit. Svým postojem, příkladem… To znamená: pokud budu mít pevné zásady, správný žebříček hodnot, tak se tak budu chovat a okolnosti to nezmění. Čili: nikdo mě nedonutí krást, podvádět, vraždit jen proto, že to dělají jiní. Nikdo mě nedonutí podplácet a nechat se uplácet, protože to dělají jiní apod.
A když ty myšlenky, hodnoty, zásady, budou mým přesvědčením, a nebudu pochybovat o jejich správnosti, tak i když uvidím, že to kolem mě tak nefunguje, tak já budu spokojený. Leda kdybych o svých hodnotách, zásadách, myšlenkách nebyl přesvědčený, měl bych pochybnosti, tak se nechám zlákat těmi cizími hodnotami, zásadami, myšlenkami. Ale protože to nebudou moje ale převzaté hodnoty, zásady, myšlenky, tak je stejně nebudu dodržovat, nebudu se podle nich řídit, budu nespokojený a budu hledat zase jiné. Budu stále nespokojený a lehko sklouznu k ještě horšímu výběru. Tím už sám nebudu vědět, co je dobré a co špatné. A tehdy budu nejvíce náchylný na okolnosti, na jiné názory a zájmy, přestanu mít vlastní myšlenky, vlastní život, vlastní osud ve svých rukou. A začnu být v rukou cizích. Přestanu být svobodný a začnu být otrok okolí a otrokem změn a momentálních nálad a trendů ve společnosti. A to jen proto, že mám sám v sobě nepořádek.
Bylo by to hezký, kdyby žil nějaký ideál, který by svým příkladem určoval to "dobro a řád". Žel není a je tomu tak dobře. Všichni jsme osobnosti. A kdyby se z lidstva stala jakási "rodina", kde budeme všichni stejní? Ani to asi nikdy nebude. Ale nehlásám tu jakousi "šablonu dobra", podle které by se měl každý chovat. Myslím, že o to se snaží víra od počátku civilizace. Viz: desatero. No a vidíte, nefunguje. Ale myslím si, že mít určité stejné hodnoty, ještě neznamená, že by se lidí měli stát nějakými šablonami. Mít společné hodnoty, zásady, určitě není na škodu. Pravda, rozhodně to neznamená, mít stejné myšlení, uvažování, ideu, víru, sny… Ale těmi společnými hodnotami a zásadami by mělo být (mimo jiné): nekrást, nepodvádět, nevraždit, nepomlouvat, být slušný, tolerantní, pomoc v nouzi, být poctivý, spravedlivý, umět se zastat druhých, neubližovat jiným…
Myslím, že těch společných hodnot a zásad je poměrně dost. A určitě to nebude znamenat, být všichni stejní (povahově). To ani nejde, protože Sangvinik nikdy nebude melancholikem, a cholerik nikdy nebude flegmatikem, apod. A mohl byste některou z napsaných hodnot a zásad škrtnout? Vlastně by se to dalo shrnout do citátu: dělej druhým jen to, co chceš, aby oni dělali tobě. Obměna: nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali tobě. Anebo: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. No vidíte, oni to ti naši předci věděli už dávno, o čem se tu teď bavíme. Pravda, jedním slovem, no spíš větou, by se to dalo označit: pohádkou s dobrým koncem. Kdy byl zlý drak hodným princem přemožen. Vzal si princeznu a kralovali v lásce a míru až do smrti…
Jistě, momentálně v lidech je spíše snaha mít vše, bez čekání, co nejdříve. Z toho vyplývá většinové chování společnosti: neohlížející se na druhé, ale jen na sebe. Ale jsou takový lidi šťastní? Nejsou, protože kdyby byli, tak neslyšíme tu všudy přítomnou nespokojenost, ale naopak vidíme kolem sebe spokojené, usměvavé tváře. No a: nevidíme! K opravdovým a trvalým hodnotám (tedy neměnící se společenskou změnou a novými trendy) musí ale dojít každý sám. A až když k nim dojde, tak zjistí, že se mu ulevilo. Je mi jasné, že to bude trvat ještě dlouho. Snad i generace. Ale jednou na to lidi musí přijít, dřív než jejich existence skončí. Respektive, než jí sami skončí. Ale pochybuji, že se to stane brzy a že k tomu bude stačit nějaká společenská změna. To není o společnosti ale jednotlivci. Nestane se tak dříve, než se začne poctivost, morálka, slušnost vyplácet. Zatím je to spíše tomu jednotlivci na škodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat