O tom, jak se cítíme - díky médiím

Zlatá cenzura, a jen škoda, že jí zrušili - si kolikrát říkám, když čtu a slyším tu všeobecnou nespokojenost s celým světem a systémem. To nadávání na to, jak je vše horší a horší. Že jde celá společnost do horoucích pekel. Jak jsme na sebe hnusní, jak jsou potraviny horší, jak je stále horší klima. Jak je horší to a tamto… A pak ty povzdechy: zlatej komunismus, zlatý komunisti. To za komunistů nebylo, to by se nestalo. To že se nesmělo o ničem, co by na socialismu a komunistech zanechalo jen malou skvrnku špíny, psát, točit a mluvit, to nikoho nezajímá, a zvláště ne komunisty, kteří si mnou ruce, jak jim teď ta jejich cenzura, až nyní pomáhá. Teď, když není cenzura a může se zveřejňovat skoro vše, tak to vypadá, že za komunistů bylo vše v pořádku. Vše bylo zdravější, čistší, poctivější, slušnější… a dnes ne. ANO? Tak tedy popořadě:

Skoro by se řeklo: nejíst a nepít, a nekupovat si spotřební zboží, když slyšíme v mediích, že kontroly našly nedostatky, překročené normy, nebo nedodržení norem apd., u toho a tamtoho, a když 9 z 10 neprošlo kontrolou… A tak nám média díky svobodě, demokracii, právu na informace, dnes mohou sdělovat, jaké si kupujeme zboží. To za komunistů nebylo. A i když se dělali kontroly, tak výrobci to měli jednodušší, protože nemuseli na etikety k výrobku psát složení, trvanlivost, vlastnosti a funkčnost. Tak že, kontrola to sice zkoumala, což mohl zjistit i zákazník, ale výrobce se vždy mohl vymluvit, protože nikde nepsal, z čeho to je a jakou to má trvanlivost a funkčnost. Zákazník už nemohl zjistit, jestli ho výrobce nepodvedl ve složení, trvanlivosti a správné funkčnosti.

To sice mohla zjistit kontrola, pokud udělala u výrobce hloubkovou kontrolu, ale lidi - zákazníci se stejně výsledek nedozvěděli. A pokud výrobce podplatit kontrolu, nejen penězi, ale i naturáliemi (což za komunistů, při všeobecném nedostatku nebyl problém) tak kontrola nic nenašla a nedozvěděli se to ani na místech, kde se to měli dozvědět. A později se se zhoršující kvalitou, posunovali i normy a limity pro výrobu. A tak jsme se občas, na konci éry socialismu - za perestrojky (konec 80tých let), dozvěděli jen kusou zprávu: kontrola ukázala nedostatky, ale normy či limity ještě byli v povoleném množství.

To jak fungovaly kontroly, jak se vyrábělo, nám teď ukazují výrobky z Číny, které jsou nejen nekvalitní, ale mnohdy i zdraví a životu nebezpečný. A nemůžeme se vymlouvat na to, že tak se prostě vyrábí v Ásii a v Evropě se vyrábělo jinak. To by museli být stejně (ne)kvalitní i výrobky z Japonska, J.Koree, ale i z Tchaj-wanu. Což jsou také Číňané, dnes opět přidružené k Číně. Ale výrobky z těchto zemí jsou kvalitní. To jen těm komunistům tak nějak nezáleží (a nikdy a nikde nezáleželo) na kvalitě, ale kvantitě.

A o špatném životním prostředí, jsme se také nedozvídali. Jen ti, kdo bydleli v oblastech se smogem, věděli své. A jak se drancovala příroda, to pociťovali také jen ti, kteří žili v oblasti dolů, lomů, lesů…

A že se k sobě chováme hůř? No, na chování lidí k nám, jsme si stěžovali doma, v hospodách. A ve městech? Jsme za sebou zavřeli dveře, a nevěděli, co dělá soused. Každý žil ve svém světě.

A kriminalita? Vzhledem k tomu, že dnes je u nás asi jen o 2000 více vězňů než před 20 lety, a v procentech jde za 20 let o nárůst v jednotkách procent, tak to vypadá na stejný stav. Jenže, kdo dříve věděl, jaká je kriminalita?

A korupce, slušnost, poctivost nejen obyčejných lidí, ale i těch, kdo by měli být příkladem společnosti, tak to je podle mě lepší dnes. Dříve musel korumpovat (uplácet) každý, pokud něco chtěl sehnat. Musel uplatit řemeslníky, prodavače, úředníky - zvláště na OPBH u obecních bytů a u družstva u družstevních bytů. Ale dnes se korumpuje (uplácí) jen v nejvyšších vrstvách společnosti (státní, krajský a obecní zakázky). A jen díky jednomu známému vím, že i za komunistů byli v kriminálech politici, úředníci, policisté.

No jo, jenže toto vše jsme se nedozvěděli. Sice o nekvalitě, špatném ovzduší, nedostatku, kriminalitě, korupci… a špatných mezilidských vztazích věděl každý, protože se s tím setkával v běžném životě. Jenže to si každý myslel, že to je jen v jeho okolí, ale jinde v republice ne. Že to jen on potkal toho špatného, toho neslušného, toho korupčníka. Že to měl jen smůlu na sousedy. Že si zrovna koupil křáp, ale nový výrobek bude dobrý… Ale hlavně, nevěděl nic o kvalitě toho zboží, tak vlastně ani nevěděl, že má vadné zboží, vadnou potravinu. Ale stále si mohl myslet, že je to jen lokální problém, ne celospolečenský. Byla cenzura a tak se to neměl kde a jak dozvědět. Za to dnes ty nešvary na nás útočí ze všech médií.

Tak že, člověk sice o tom slyší, čte, vidí, ale už nepřemýšlí o tom, že se mu to zatím nestalo, že kolem něj je to v pořádku. Ale i přesto, že kolem něho je vše v pořádku, tak je z médií masírovaný, že to v pořádku není. Myslím si, že si budeme muset počkat, až se média změní z bulvárních - lépe vydělávajících, na seriózní - hůře vydělávající, a pak teprve uvidíme skutečnou tvář společnosti. A skoro se nedivým, že mnozí politici by chtěli opět cenzuru. Tedy, možná ne úplnou, ale přísnější dohled nad médii (myslím, že to řešil novináři pojmenovaný - náhubkový zákon). Je pravda, že novináři (7 velmoc) jsou hlídací psy společnosti, ale neměli by běhat bez obojku a košíku (tvrdých sankcí za nepravdivé a polopravdivé zprávy).