Já tedy úkoly fakt nesnášel. Dělal jsem je většinou o přestávkách a v družině. Co jsme se naučil a co mě zůstalo, jsem pobral při hodinách. A to pominu že většinu toho co znám, jsem se stejně naučil až v průběhu života. Pro mě je škola fakt jenom základ z kterého jsem se mohl odrazit. Školu jsem prolezl s odřenýma ušima a skoro bych řekl "až jsem o ně tím odíráním přišel" 😂 A stejně si nepamatuji vše.
Myslím že by základka měla sloužit opravdu jako základ, střední už by měla určovat budoucí profesní směr, vysoká potom specializaci. Ze základky bych toho hodně ubral, protože komu je dobrý zpěv, když se tím nebude živit? Komu je dobré malování, vaření, ruční práce, když se tím nebude živit? Komu je dobré znát chemické složení plynů když nebude chemikem, nebo jak funguje setrvačnost když nebude fyzikem, nebo jak se dělí na druhy, řády, podřády.... fauna a flóra, když nebude přírodovědcem. A tak bych mohl pokračovat s dějepisem, zeměpisem,...
Jediné co skutečně každý z nás v životě bude potřebovat, je čtení, psaní a počítání, společenské, logické, vlastenecké myšlení
Na základce by měli být jazyky, matematika, tělocvik (alespoň ve škole by se děti hýbaly když doma sedí u počítače a neběhají venku, tak proto, jinak by i tělocvik byl navíc) a společenská nauka (my měli občanku). No ruku na srdce, co z předmětů ze základky potřebujete, pokud to nepotřebujete i profesně?
Myslím že ostatní předměty by měli na škole být jako kroužky. Za prvé by tam chodily děti které by to bavilo, a pobrali by proto té látky víc a hlavně by je to zbytečně nezatěžovalo. A místo známek by se mohli konat nějaké turnaje, závody, hry nejen na té škole, ale i mezi školami a postupně od lokální přes národní až mezinárodní soutěže. A výsledky těchto soutěží (minimálně účast na národní úrovni a umístění na krajské úrovni) by byli zároveň brány jako přijímací zkoušky na střední školu, kde by byla zkouška jen z jazyka a matematiky, pokud by se uchazeč nezúčastnil úspěšně jazykových a matematických soutěží.
Znovu ruku na srdce. Co opravdu potřebuje k životu každý člověk bez ohledu co dělá? Něco si přečíst a tím najít a zjistit, něco si zapsat a naučit se, a podepsat se, něco si spočítat, umět se chovat a správně se rozhodovat a jednat. To ostatní si může objednat a nechat si udělat, poradit a pomoci od těch, co chodili na ty kroužky a soutěže, potom na střední stupeň a potom na vyšší stupeň školství. Samozřejmě ti šikovnější se leccos naučí sami, doma, a potom si život usnadní. Nakonec i já sám jsem si většinu toho co znám, sám vyhledal a naučil. No a pro ty méně šikovné jsou tu ti šikovnější a úspěšnější, co se svému oboru věnovali už na základce.
K tomu vlastenectví: dnes hrozné slovo, protože ho zneužili, zdegradovali, znehodnotili dezoláti a extremisté, který nemají páru o tom, co to je. V mém pojetí je vlastenectví úplně něco jiného než z pohledu těch, co mají vlastenectví plné huby, ale nevadilo by jim, kdyby jsme byli pod kuratelou russácka, Číny, a měli tu opět totalitu. Vlastenectvím myslím lásku k vlasti a národu, demokracii, a aby o nás nikdy už nerozhodovali ti “vlastenci” který mají plnou hubu vlastenectví, ale ve skutečnosti jsou to vlastizrádci a kolaboranti. Jejíž láska není k vlasti, národu a demokracii. Ale láska k vlastní moci.
Jsou to všichni extremisté: komunisté, nacisté, fašisté, dezoláti a populisté. V dnešní době u nás to jsou všichni ti babišové, okamurové, raichlové, konečné, zítkové, majerové, vrábelové, peterkové, hruškové….
