O seznamování

Já byl na podobné akci za mlada když jsem byl svobodný. A bylo to ještě za komunismu. Od první chvíle bylo každému jasné proč tam je. U části to bylo v pohodě u části to bylo trochu se stísněnými pocity. Třeba u mě (ele nejenom u mě). Asi po hodince jsem odešel a to se lidi ještě scházeli, ještě nezačala sama akce. 

Raději jsem zůstal u inzerátů. Ty mě vždy zprostředkovali oslovení (seznámení), dále prvotní seznamování (zjišťování co jsme zač, od kud jsme, co nás zajímá, co děláme apod.). No a při setkání už jsme bez nervozity přešli k pokračování korespondence na živo. Z počátku jsem neposílal fotky, a tak při setkání jsme kolikrát zjistili že se sobě nelíbíme. 

Potom jsme po krátkém posezení se rozloučili a už se neviděli, nebo se hned rozloučili, nebo (vždy ta žena já to nikdy neudělal) jenom koukla, zhodnotila, odešla, aniž by se alespoň představila a rozloučila se. Tak že jsem sice nevěděl jestli přišla, ale na 99% tam určitě přišla ze zvědavosti. Kdyby to mělo jiný důvod, třeba jí do toho něco přišlo, tak by dala vědět dalším dopisem že? 

Tyto momenty jsem následně odboural posláním fotky a tak jsme se navzájem vyhnuli těmto trapasům. Další kladný bod pro inzeráty a prvotní seznamování na dálku, dnes samozřejmě on-line. Pokud tedy člověk není na seznamování na živo, nebo náma možnosti, inzeráty doporučuji. V dnešní době se dá vyhnout i pozdějšímu obtěžování, protože adresa byla takto prozrazená. U on-line je zatajena a tak vás někdo odmítnutý nemůže obtěžovat. 

Druhý způsob je na živo, v práci, na škole, na ulici, při zábavě a nějakých akcí… a jako poslední možnost bych dal podobné seznamovací akce. Na kterých se cítíte jako loudil o lásku, což je předem svazující k jakémukoliv začátku konverzace, protože je vám oboum jasný účel této akce. 

Krásné a sebevědomé to může bavit a ošklivé a bez sebevědomí, tyto akce ještě víc srazí k zemi.