Musíme tuto vládu podpořit a udržet alespoň ještě jedno volební období.

Čím dál víc zjišťuji, že mě až fyzicky bolí vidět a slyšet bureše, dluženu álu, dubl kárla, jucheláka, dostálku, vildumetzku, jermanku,

pitomia, zvratku a v podstatě všechny z anofertu, spd, neparlamentní extrémní opozice. Máte to také tak?

Tak já počítal s nějakou agresivní opoziční politikou, jako už 25 let. Kdy se levicová opozice nikdy nesmířila s porážkou. Ale to co předvádí teď je fakt extrém. S tímto jsem také nepočítal. Oni byli hnus ve vládě, ale teď je to tuplem hnus.

Mám vážně obavy z jejich návratu. Proto je třeba se spojit a přesvědčit lidi že i když není všechno tak jak chceme, stále je lepší tato vláda než vláda bureše. K této vládě není alternativa. 

On nejde ten 10 letý bordel lihošovi éry uklidit za rok a potom to hned napravit. Tato vláda k tomu potřebuje alespoň 8 let ne-li déle. Za 4 roky se toho moc nepodaří. 

Z toho že ten burešuv bordel po víc jak roce ještě není uklizený? No, není a ještě chvíli nebude. A tím že ho tu za necelé 3 roku budeme opět mít, tím se ho nejen nezbavíme, ale ještě ho přibude. 

Pravda. Za tři roky tu bude jiná voličská základna. Přibudou nový voliči pro demostrany, ale nepřibudou nový voliči populistickoextremních stran. Ty co mají dnes, jsou převážně lidi vychovávaní komunismem, a ti tedy nejen nepřibudou, ale i ubydou.

Dobře napsáno.

Převzato z Twitteru, a velmi dobře shrnuto.

Prý vláda promarnila rok.

Nechci věřit svým uším.

Největší uprchlická vlna od II. světové války.

Energetická krize nemající v moderní historii obdobu.

Předsednictví v Unii.

A vláda to zvládla s přehledem.

Všem katastrofickým předpovědím navzdory. 

Nebuďme voliči s pamětí jepice.

Vysokou inflaci má v popisu práce ČNB a pan Michl. 

Rozpočet v rozvalu je důsledek běsnění Babiše.

Poštu řešil už Babiš, akorát to nechal vyhnít.

Nezaměstnanost nejnižší v Evropě.

Energie je drahá, nedávno jste říkali, že nebude žádná.

Představa, že by to řešil Babiš je hrůzná. 

K seriálu Volha

Ten konec seriálu Volha mě snad zamrazil nejvíc. Jak ani jeden nebyl potrestán. Stali se z nich bezpečáci ale hlavně později oligarchové, co nejvíce profilovali na demokracii a privatizaci.

Nejen stbáci, ale i komunisté a vrchol vekslácké pyramidy. Protože oni měli nejen peníze, ale ještě větší bohatství. Měli kontrakty a informace. 

A ne kvůli prachům, ale právě kvůli těm kontaktům a informacím se mohli oligarchy stát podobní " Volhy" a "burešové".A proto mají to bohatství. 

Protože mít stejnou startovací čáru jako běžní lidé, tak zrovna oni si ani neťuknou. Možná by bylo zajímavé pokračování seriálu. Tentokrát by to mohla být linka podle známých oligarchů Bureše, Mrázka, Krejčíře….

Akorát díly nim se lidi dívají na všechny podnikatele a živnostníky jako na zloděje. Oni lámou páteře společnosti i dnes. A někteří (bureš a anofert) to dokonce mají jako politickou doktrínu. To už je definitivní dno.

Komunismus prostě nefunguje

V dokumentu 1 máj, o oslavách 1 májů od počátků do dneška, je řečeno i jedno heslo ze studentských majálesů 60tých let, který charakterizuje přesně popis komunismu: 

NENÍ MÁSLO NENÍ MARGARÍN

NEJVÝŠ LÍTÁ GAGARIN. 

Přesně tak to bylo. Komunisté chtěli alespoň v něčem držet krok se západem, a to i za cenu nedostatku, bídy a zaostalosti celého hospodářství a nižší životní úrovně lidí. Ale i to bylo jen dočasně jak ukázal čas historie. 

S kapitalismem mohl Komunismus dočasně soutěžit vždy jen v jednom dvou max. tří oborech a to mimo ekonomiku, kde totálně selhali. Proto komunisti měli vyspělé jen: kosmický program, zbrojní program a díky dopingu sport. 

To že postupně komunismus ztrácel v prvních dvou a už mu zůstal jen ten sport, časem komunisti pochopili. V ČSSR za Dubčeka v SSSR za Gorbačova, v Číně za Teng Siao-pchinga, kde navíc pochopili že nesmí ztratit politickou moc jako v Evropě jinak končí. 

Komunisti nám rádi ukazují svůj vlhký sen fungujícího komunismu: Čínu. Akorát že právě tento sen má trhliny. Čína je za 40 let v HDP na hlavu až na 72 místě ve světě a v životní úrovni na 90 místě, a za druhé už dávno ekonomicky přešli z komunismu na kapitalismus. 

A samozřejmě se svou 1,4 miliardou lidí jsou v celkovém HDP druhý a možná i první na světě. Akorát že kdyby ostatní vyspělé země měli tolik lidí jako Čína (a naopak Čína jen tolik co vyspělé země) tak Čína by nebyla možná ani v první padesátce zemí na světě. 

To že komunismus hospodářsky opravdu nefunguje je znát právě na Číně. Vždyť oni jsou asiaté velmi šikovní. Japonci, Korejci (J.Korea), Číňané (Tchajwan, Singapur) jsou mezi 25 nejvyspělejších států. Čína až na 70 (respektive 90) místě. Proč? Protože v Číně vládnou komunisté. 

Kolaborant nohavica

Kolaborant nohavica sesmolil text ve kterém se snaží vzbudit dojem že jsme pod vlivem USA. Docela by mě zajímalo jestli má podobný text z komunistického režimu a jestli ho hrdina někdy veřejně zazpíval nebo alespoň mezi nejbližšími přáteli. Protože ten text se přesně hodí na komunistickej režim kdy jsme skutečně byli ne pod vlivem ale přímo pod vládou russácka. A šlo by to:

..............

Počkáme až co řekne tajemník z Ruska

................

Počkáme až co řekne tajemník z Ruska

.................

Počkáme až co řekne tajemník z Ruska 

A tak dále. Vsadím se že podobný text neexistuje. On je totiž rozdíl být hrdina a být blbec. Co vím tak jeho texty byli jen o nešvarech společnosti. Tedy o korupci, okrádání, špatné práci na úředníků, apod. Tepat skutečné problémy se bál hrdina, a teď ze sebe hrdinu dělá. Ale on to není hrdina, on je to kolaborantskej kretén. 

Nemáme jinou alternativu.

Máte obavy z návratu Bureše? Proto se musíme dát všichni dohromady a jít volit vládní strany. Opět se spojit všichni jako při volbě Pavla, kdy někteří nechtěli kvůli jeho minulosti, ale nechtěli tam mít bureše. 

Tak stejně tak se spojit a jít volit vládní strany, pokud tam nechceme zpět bureše, schillerovou, havlíčka, pitomia a další. Podpořme vládu Petra Fialy, protože momentálně není rozumná demokratická alternativa. 

Pochopme že reformy jsou důležité aby jsme měli nějakou budoucnost. A pro uzdravení státního rozpočtu a veřejných financí musí přijít škrty výdajů a navýšení příjmů. 

Buď bude Fialova vláda a udržitelný růst, rozvoj a život, nebo populisticko extrémní burešovo pitomiova vláda a neudržitelný růst, rozvoj a život. 

Není nad čím dumat.

Válku o Ukrajinu nesmíme prohrát.

Teď nesmíme nechat prohrát Ukrajinu i za cenu stoleté války. Teď už je to opravdu i naše válka. Výhra russácka nebude jen próhrou Ukrajiny ale celého západu a NATO. A samozřejmě i signál čínssku zaútočit na Tchaj-wan. Podle mě čínssko jen čeká jak dopadne válka na Ukrajině. Válka na Ukrajině se stává válkou celého světa a míru na světě. Stává se válkou kde musí definitivně prohrát zlo a zvítězit dobro. Porážkou russácka bude zajištěn mír na světě. Protože si už nikdo nedovolí ovládnout svět. Samozřejmě se nezabrání lokálním konfliktům.

Mám obavy, jestli se Evropa konečně poučila. Z počátku války to tak rozhodně nevypadalo. Momentálně už to vypadá tak na fifty fifty, tedy 50 na 50. A i když to vypadá že ano, tak stále jsou tu tlaky na "mír za každou cenu ", tedy na hanbu a čekání na budoucí válku. A mám obavy, že se to bude postupem času zvětšovat. Z toho mám taky obavy. A zvlášť jestli se válka bude prodlužovat. A myslím že nejsem daleko od pravdy že russáci už sází právě na prodlužování války. Sází na to že časem západu dojde vůle dál podporovat Ukrajinu a pomáhat jí. 

Čas je momentálně jedinou zbraní russácka proti západu. Jinou zbraň už nemá. Tedy tu, která by jim pomohla vyhrát. Silná materiální podpora zvenčí, počasí a rozloha území. A i vlastenectví, chuť, ochota, nasazení, vůle a síla vyhrát. Vše je na straně Ukrajinců ne russáků. Ale skutečný mír nastane až bude Ukrajina v NATO. Ale i Moldavsko, Gruzie a pokud se Bělorusko zbaví Lukašenka, tak i Bělorusko. Do té doby bude v Evropě nebezpečno. 

Ne NATO, ale russácko se cpe k hranicím NATO. Obsazením Ukrajiny by sousedilo se Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem, které jsou v NATO. A russácko si také samo přitahuje NATO k hranicím. Protože Švédsko, Finsko, Ukrajinu, Moldavsko a Gruzii, by asi nikdy nenapadlo vstoupit do NATO v co nejbližší době, kdyby russácko nenapadlo Ukrajinu. Tak ne NATO, ale russácko se chce přibližovat k NATO, a díky russácka se NATO rozšiřuje. 

Vztahy, láska, namlouvání.

Malá odbočka: Krásní lidé (myslím normální, ne uchylní a zločinci) si můžou psát s jedním člověkem, protože když to nevyjde ráno, do večera mají další kontakt a jede se dál. Kdežto my zrůdičky (myslím normální, ne uchylní a zločinci) to máme těžké, a když to nevyjde, tak musíme čekat další týdny a měsíce, někdy roky, než si nás někdo všimne. Tak musíme být aktivnější a kreativnější, než ty krásní, který se jen rozhlíží, potom mrknou a mají uloveno. Návrat k tématu před kolo: napsat inzerát nebo odepsat na inzerát. 

První kolo: Tak já si psal s několika ženami na jednou (sem tam i s desítkami) A vždy jsem se se všemi bavil z počátku o stejných věcech. Práce, bydliště, rodina, zájmy, co mají rádi, co je zajímá... A já samozřejmě o sobě prozradil to stejné. Tím jsem zjistil co jsem chtěl. 

Druhého kolo (až 10): po pár konverzacích jsem už přešel k běžným tématům, jako co jsme dnes dělali, co budeme dělat… které se dají okecat, na rozdíl od přeřeknutí o bratrovi když má slečna jen ségru. 

A abych si to nepletl, tak jsem je neoslovoval jménem ale slovy: zlatíčko, miláčku, sluníčko, broučku... A až tady to bylo teprve na mozkovnu, abych se nespletl. To už jsem musel dělat poznámky. A taky jsme si začali volat. Třetí kolo (tady max 5) jsme si poslali fotku, čímž jsem se už úplně odhalil. Ty co i přesto odpověděli, začali Čtvrtfinále: (tady už často 0 až 1, občas i 3) Tady jsem si nejdříve oživil co vše o sobě víme. Protože už to bylo vážnější. To už byla příprava na setkání. 

Takové semifinále: (0 až 1 a jenom občas i 2) setkání, kdy opět část odpadla. A finále: potom už bylo jen o jedné ženě. Nejčastěji ale už po třetím kole to bylo o podání dalšího inzerátu a znovu začátek od prvního kola, občas to skončilo u Čtvrtfinále, výjimečně u semifinále, ale velmi zřídka ve finále. Závěrem: Ze stovek (možná tisic) žen s kterými jsem se chtěl seznámit, 90% to vzdala po druhém kole, dalších 9% ve třetím kole, 0,99% před finálem. No a jen 0,01% byla ve finále (samozřejmě s těmito procenty trochu kecám) 

Protože za A) neznám přesný počet žen s kterými jsem si psal, za B) a i ty další počty nejsou přesné). Jediné co vím přesně je to, že v tom finále byly 4 ženy a dvě poslední jsem si vzal a s tou druhou jsem už 30 let. A první jsem opustil pro druhou. Ta opustila mě a na základě toho jsem si vzal třetí. Kterou jsem opustil pro nefunkčnost vztahu, který byl od počátku truc vztah kvůli té druhé. A později jsem si vzal tu čtvrtou, s kterou jsem do dnes. A máme už rodinu a vnoučata. 

Tak snad vše dobře dopadlo a snad nejsem divný a snad jsem něco neprozradil a nepokazil. Koukám že jsem se nakonec rozepsal o něčem jiném než jsem chtěl. Láska a vztah nemusí být jen pro krásné. Není k tomu potřeba vysokého IQ a vysoké školy. Stačí mít plán, moc nepřehánět, a mít trošičku štěstí, no a i nebýt úplný hlupák a lidský hovado. A potom se zadaří i fyzickým zrůdám. Bohužel mají často větší úspěch mentální zrůdy, pokud jsou krásní, sympatický a něčím přitažliví.

Legální nebo nelegální dělení?

Naši zakladatelé státu byli nacionalisté-separatisté. Vzhledem k tomu že podporu pro svou věc: samostatnost státu, získali u velmocí během dvou let (1916-18) tak velmi úspěšní. Vzhledem k tomu, že původně se jednalo jen o Čechy, respektive českém království, tak vznik Československa byl celkem úspěch. To že to nakonec po dalších 75 letech stejně rozpadlo, je už jiná věc. No a je tu další příklad nacionalismu-separatismu: Slovensko. Mečiar a další slovenský politici neudělali nic jiného než Masaryk, Štefánik, Beneš a další muži 28 října 1918. 

USA by se spokojilo s jakýmsi federativním státem. A až později to přehodnotily a defakto to vedlo k rozpad R-U. Akorát se to stalo po dobře odvedené práci vyjednávací politiky nacionalistů-separatistů jednotlivých národů R-U a po vyhlášení těch požadavků, to dovedli mistrně využít. Naši zakladatelé a otcové národa, dělali v podstatě přesně to co dělají nacionalisté-separatisté v Evropě a ve světě nadále. Připomenu Katalánsko, Skotsko, Kosovo, a další. A jaký je v tom rozdíl od Masaryka…?

Jinak Washingtonská deklarace a odpověď R-U (Andrássyho nóta) byl teprve návrh na vyjednávání. A jen díky špatnému překladu, a díky nedočkavosti, bylo pochopeno slovo "příměří" jako "kapitulace" a zánik říše. A začal se slavit mír a vznik státu. Ale kdyby nebylo nacionalistů-separatistů, tak k žádnému vzniku státu nedojde. Jakákoliv revoluce, všude ve světě, je vedená vedením nějakých skupin, a nikdy není vedená davem. Dav je jen pro revoluce využit či zneužít. Logikou zastánců Československa, protože neproběhlo referendum, je ale rozpad R-U také nezákonné.

Jsme holubice nebo supi?

Ono se říká že jsme holubičí povahy a tak se nebouříme, a když už tak většinou v klidu. No, myslím že jsme úplně jiné zvíře? Prostě se snažíme přizpůsobit, moc na sebe neupozorňovat, každého očůrat a když máme jistotu úspěchu tak útočit. Čekat až kořist bude bezbranná dělají supi. No a stále si ještě stěžovat na osud a okolnosti a čekat že nám někdo pomůže a když ne tak může za náš zkažený život a osud. 

V podstatě stále čekáme na příležitost se prosadit, ale nejsme v tom sami aktivní a když nepřijde, tak to není naše chyba ale těch druhých. A tak jsme čekali na vznik republiky (1918) který jsme si jen vybrečeli u vítězných mocností stejnou pomluvou R-U, jako Sudety o 20 let později. Kapitulace roku 1938 a následně 39, byla důsledkem toho lehce nabytého státu. A potom jsme čekali na osvobození (1945) o které jsme úplně přišli roku 1968. 

Kdyby R-U nechtělo tak se nerozpadne, tedy alespoň ne v roce 1918 a ani to nebylo jedinou možností pro příměří jak se říká. Washingtonská deklarace a odpověď R-U (Andrássyho nóta) byla jen výzva k jednání. V roce 1945 už bylo Německo na kolenou, přesto jsme čekali na jeho kapitulaci. Věděli jsme jak dopadlo Slovenské a Varšavské povstání a bali jsme se podobného scénáře. Rok 1968 bylo zapříčiněno roky 1938 a 1939 a lámání morálky českého národa za posledních 30 let (1938 až 1968). 

Všechna předchozí osvobození jsme si jen vyseděli a nevybojovali. Jistě, čest výjimkám, které jsme si potom sami potrestali. Proto jsme si toho nevážili a nebránili. A nakonec ponechání svému osudu (1989) kdy nám nikdo nebránil se rozhodnout po svém. Ani v jednom případě jsem nestáli proti soupeři v plné síle, čekali jen na příležitost, a nakonec jí nevyužili. Tedy až na tu poslední, ale i zde se ukazuje že si toho nevážíme a nebráníme tak jak bysme měli a opět by nás někteří rádi vrhli do chřtánu fašistickému russácku.