Tak jsem prý cenzor

No, tak jestli je cenzura to, že budu hlídat slušnost debat, tak jsem cenzor až do roztrhání těla.

Jestli připustíme, že nadávky, urážky, napadání, ponižování, vyhrožování…, je názor, myšlenka, idea, vyjádření se, tak budu cenzorem až do roztrhání těla.

Jestli je neslušnost demokracie a právo, tak nejsem demokrat a demokracii a právo budu cenzurovat až do rostrhání těla.

Toť vše. A dodávám, jestli si někdo plete web s veřejnými záchodky, tak prosím. Je demokracie, dnes se může skoro vše. Ale jestli si myslí, že na to mají právo, tak jiní mají právo se tomu bránit. No, a já se tomu bráním tak, že tyto vyznavače toaletní mluvy prostě nepřipustím na web, nebo jim dovolím se vyblinkat jen na určeném místě. V mém případě jsem jim vyčlenil rubriku: Debata na míse, kam jim budu kopírovat i komentáře z jiných článků.

Bohužel jsem musel prozatím začít moderovat ostatní články v dalších rubrikách. Nebudu moderovat jen aktuální a nové články. Dočasně, než je pak umístím do jiné rubriky. Já vím, mohl jsem ty vyznavače toaletní mluvy púrostě zablokovat, nebo jim komentáře vymazat. Ale pak bych nebyl demokrat a byl ten cenzor, jak mě nazvali. Ale rozumný člověk pochopí, že to není cenzura.

Co to vlastně cenzura je? V socialismu to znmamenalo, že se určité texty nikdy neobjevili, nebo byli poopraveny. Jejich autor byl zavřen, v určitých dobách i zabit, doživotně zakázán, pronásledován, vyhozen ze školy a zaměstnání. Doživotně perzekuován on i jeho rodina. Už vživotě nemohl dostudovat nebo najít dobré zaměstnání. Jeho rodina také. A nedej bože, jestli někdo jen souhlasil s názorem takto zakázaného a pronásledovaného. To by ani sám nemusel nic napsat nebo říci, a měl by stejné problémy.

Ale já nikoho pronásledovat nebudu, nikoho nebudu perzekuovat, nikomu ničit život, nebudu ho ani zakazovat (blokovat), ani mazat. Jen ho prostě odsunu na místo, kde si může blít svá moudra. Tam mů§že psát co hrdlo ráčí a každý, kdo to bude chtít číst, si to mů§že přečíst.

Buďme hrdí, že jsme Češi

Plastickou chirurgii vymysleli Češi

Málokdo ví, že plastickou operaci vymysleli Češi, ne Američané, kde se jen tento lékařský obor nejvíce zpopularizoval. Dámy, které prošly rukama plastických chirurgů, tak ve skutečnosti mohou poděkovat profesorům Františkovi Burianovi a Arnoldovi Jiráskovi, kteří založili první oddělení plastické chirurgie na světě v roce 1927. Tehdy se ale zabývali pouze vážnými a vrozenými vadami jako jsou rozštěpy, popáleniny apod.

vrásek či operace prsou sebou přinesla až současnost.

Češi a nanovlákna

Dalším z významných českých vynálezů je technologie pro výrobu nanovlákenných, které se využívají hlavně v medicíně. Z nanovláken, která jsou viditelná pouze pod mikroskopem, se vyrábějí náplasti a obvazy, schopné se samy dezinfikovat. Takovým obvazem neprojde žádný vir ani bakterie, potřebné molekuly kyslíku ale ano.

Kostkový cukr

Dalším objevem Čechů, konkrétně ředitele dačických rafinérií Jakuba Kryštofa Rada, je kostkovaný cukr. Do poloviny 19. století se vyráběl pouze ve formě cukrových homolí. Proto byla také kostka cukru zvolena jako symbol předsednictví v EU.

Kontaktní čočky

Pokud nosíte kontaktní čočky, možná ani nevíte, že jejich vynálezcem byl také Čech - konkrétně český vědec Otto Wichterle. Vynalezl kontaktní čočky ze, které ale dráždily oční sítnici. Na základě tohoto vynálezu později vyrobil kontaktní čočky takové, jak je známe dnes, pan William Feinbloom. Otto Wichterle objevil také silon.

Barevné fotografie a nešťastný osud vynálezce

Do roku 1905 se vyráběly pouze černobílé. Karel Schinzel, narozený v Bruntále, ale přišel na postup zhotovení barevných fotografií a nechal si jej patentovat. Jeho objev se brzy rozkřikl po celém světě a Schinzel pracovat pro jako je např. Kodak a postupně vytvořil více než 20 patentů. Nakonec se usadil ve Vídni, kde mu bohužel byla za války zničena výzkumná laboratoř včetně všech zápisků a výkresů. Schinzel oslepl a dále se výzkumné nemohl věnovat.

Další české objevy a vynálezy

Bleskosvod

Za existenci bleskosvodů vděčíme vynálezci Prokopu Divišovi. V roce 1754 sestrojil první uzemněný bleskosvod na světě.

Krevní skupiny

Krevní skupiny objevil český lékař Jan Janský již v roce 1907, jeho objev byl ale americkou lékařskou komisí uznán až o 14 let později, krátce po jeho smrti.

Lodní šroub a buzola

Pamatujete si scénu, kdy se ve filmu Titanic Rose v podání Kate Winslet naklání, aby si údajně mohla prohlédnout lodní šroub? Od teď budete možná tuto scénu vnímat jinak. I tuto věc totiž vynalezli zlaté české ručičky - tentokrát se činil stavitel Josef Ressel, který má na svém kontě také vynález buzoly.

Remoska

Elektrickou troubu s ohříváním ve víku vymyslel elektrotechnik Oldřich Homuta. V roce 2001 byla zvolena vynálezem roku.

Český fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský je první český laureát Nobelovy ceny (1959 za chemii). Akademik Heyrovský byl zakladatelem Polarografického ústavu ČSAV a spoluzakladatel časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications (1929).

Profesor Holý bude navržen na Nobelovu cenu. Profesor Holý objevil účinné látky šesti léků, které působí na viry vyvolávající nejrůznější obtíže od žaludečních vředů až po záněty oční sítnice, smrtelný AIDS, žloutenku typu B a opary. Pomáhají milionům lidí na světě. A právě teď se v ČR a v USA začíná zkoušet jeho velice nadějný lék na rakovinu vycházející z lymfatické tkáně

Co je smyslem života?

V práci jsme probírali zajímavé téma. CO JE SMYSLEM ŽIVOTA. Máte-li k tomu co říci, tak pište. Otázka mohla znít: co je smysl života a co smyslem života. A odpověď by mohla být: smyslem života je zjistit smysl života a naplnit ten smysl života.

Pavel Lukavský, kamarád: Ale, prosím, pokud správně definuješ pojem "život" a definuješ pojem smysl ve vztahu k pojem život,… Pokud definuješ život - všechny živě organizmy rostlinného nebo živočišného původu na planetě Zemi a v jejím "blízkém okolí… a definuješ smysl jako cíl ke kterém a uvedeš, že se bavíme na základě vývojové evoluční teorie… docházíme k závěru, že to opravdu cíl nemá… jsme jen zrnka písku ve vesmíru a smysl svého žití zaměňujeme za boj o lepší místo na slunci a lepší šanci předat své geny v procesu evoluce… nic víc nic míň

Pokud do této otázky zabuduješ jedince lidské rasy, najednou ti vyvstává nelogičnost našeho pachtění… Pouze obstát v konkurenci… což se může ukázat jako naprosto sebezničující… a proto se mi zdá to láska, pokora a odpuštění… velmi, velmi, velmi moudré.

Odpověď: Ahoj Pavle. My jsme to nebrali na sebe. Ale na obecné rovině. Co je to život? Proč vznikl? Jako věřící bych odpověděl: bůh se nudil a tak dal vzniknout životu a teď se baví. Jako nevěřící mohu odpovědět: nevím.

Z toho prvního srovnání, tedy jedním slovem: příroda, tak život vznikl čirou náhodou. Možná nějakou chybou? Deformací informace? Možná život ani neměl vzniknout, ale něco se stalo a on vznikl. A nebo, měl vzniknout, a pak to má nějaký cíl. Vyvíjí se, rozvíjí, zaniká a vzniká. Možná bezcílně, nebo cíleně. A možná jsme na jeho začátku a sami nevíme, kam se to bude ubírat dál. A nebo jsme na konci, Lidstvo uzavřelo vývoj života. Tím se dostávám k lidstvu. K čemu vzniklo lidstvo? Byla to vývojová chyba? Záměr, tedy cíl? Nebo po nás přijde ještě něco jiného? A co? A co když jsme opravdu na konci, respektive, na špičce vývoje? A co pak? Možná teď my, lidé, budeme dál rozvíjet život. A jsme u smyslu žití. Třeba je to, že jsme tu, smyslem celého žití. A myslím, že bychom měli ten smysl, cíl, myšlenku života najít. A možná, že k tomu skutečnému smyslu žití, musíme teprve dozrát. A snad jednou dokážeme žít tak, jak se to po nás chce. S láskou, pokorou, tolerantností, v symbióze se všemi lidmi, přírodou, vesmírem…

Založte stranu a změňte svět

Líbí se mi, jak někteří stále nadávají na režim, dobu, že dnes stále žijeme v totalitě, protože kdyby tu byla demokracie, tak jedinec může rozhodovat o všem, ale takto rozhoduje jen menšina (poslanci a vláda) o celém národě. A kdyby jedinec chtěl něco udělat, že ho tento režim umlčí. Prostě demokratické zákonitosti, jako svobodné volby zástupců lidu, kde jsou nominovány z vůle většiny lidu zástupci (vítězné skupiny která pak rozhoduje) které se musí podřídit menšina (poražené skupiny) až do dalších voleb, někomu stále nic neříká.

Na jejich nadávání odpovídám: neříkejte, že kdybyste založili stranu (případně do nějaké vstoupili) a měli takoví program, který by lidi zaujal a na který byste sehnali sponzory, a nakonec byl úspěšný ve volbách, tak že by vás dnešní režim semlel. Mohli byste v parlamentu samí ukázat jak vládnout. No anebo můžete třeba pomocí facebooku (pamatujete vajíčkovou vojnu?) sjednotit tisíce lidí, kteří by volili vámi vybranou stranu či sdružení, které je nejbližší vašemu pohledu na vládu a jít do voleb společně tu stranu či sdružení volit. Prostě možností je mnoho. Přeji zdar vaším tužbám a plánům.

Může člověk za zničení planety?

Máme chránit přírodu, šetřit zdroje, zacházet se zemí šetrně. Lidé mohou za devastaci, oteplování, za měnící se klima…..

Asi ano, ale co když si myslíme o své moci a síle víc, než je pravda. Vzhledem k tomu, že máme prozkoumán svět jen do kilometrové hloubky pod zemí a že o oceánu víme méně, než o vesmíru a to o vesmíru nevíme skoro nic. A naše studia a pozorování země, oceánu a vesmíru jsou tak krátká, že by ryby, plazi a ptáci mohli o proměnách vědět víc než lidé. Tak co nás vede k tomu, že si myslíme, že suroviny už nikde nejsou a jen mizí zásoby? Co když jen nemáme takové nástroje, kterýma můžeme zjistit mnohem hlouběji pod povrchem země suroviny. Co když pak zjistíme pod zemí i pod mořským dnem bohatá naleziště a možná i nové suroviny.

Co nás vede k tomu, že by lidstvo dokázalo natolik zničit přírodu, aby to změnilo klima na zemi? Vždyť různé klima se mění na zemi pravidelně. Po několika desítkách až stovkách miliónů let až po několik desítek tisíc let. Třeba doba ledová trvá několik stovek tisíc let a my jsme na konci poslední doby ledové. Co když dnešní oteplování nezavinil člověk, ale přírodní cyklus země.

Co když je vše jinak a země si dělá, co chce. A nějaké počínání lidských červů jí možná trochu sem tam zasvědí, ale nic víc. Co když celá země, celí vesmír se řídí dál svými záklony, s kterými člověk nic neudělá. Proč si to nepřiznat, zvláště když nejsou jasné, nezvratné důkazy počínání lidstva na chod země. Zato se objevují nové poznatky o chování země a oceánů a tím na měnící se klima. Nic méně, je pravdou, že bychom se k zemi měli začít chovat šetrněji. Ale nebýt hysteričtí a nevymýšlet různé léky, o kterých stejně nevíme, jestli zaberou. No a i kdyby zabrali, za x miliardu let nás stejně pohltí slunce.

Konečně novináři zapracovali.

Zaplať pánbůh za novináře. Tak už ani komunisti nejsou čistí. Tedy ne že by někdy byli, ale abych jim neustále nepřipomínal jejich krvavou minulost, tak jen poslední příklad. Tak i oni jsou úplatní. Konečně je někdo nachytal. Nikdy jsem nevěřil, že by byli jiní, než ostatní. Jen si dávali větší pozor. A máme to, celé spektrum naší politiky je zkorumpovatelné.

A teď se soudruzi ukažte, jak je to s vaší morálkou. Jiné jste kritizovali, vyzývali k rezignaci a odchodu do věčných politických lovišť. Chvástali jste se vaší čistotou a zaklínali se tím, že vy byste bez řečí odešli. Tak Dolejši, šup, šup ven. A hele, najednou: neodejdu! Budu se soudit! Je to provokace! Ale, ale, soudruhu, kde je vaše: my jsme čistí, nám se to stát, tak okamžitě odejdeme! Hrdě jste se byli v prsa a najednou je to tady a…… nic! Chováte se stejně jako ostatní. Doufám, že vám to vaši voliči připomenou ve volbách.

Děkuji novinářům, že se konečně přestali zaměřovat jen na ODS a ČSSD. Že konečně došlo i na jiné strany. A co se týká KSČ(M), tam bych je zkoušel ještě z historie, pohledu na současnost a z jejich doby vlády, tedy z rozdílu mezi demokracií a totalitou, a z jejich plánů. Samozřejmě se skrytou kamerou. Myslím, že bychom se všichni divili.

Pohádka o levici a pravici (o kapitalismu a socialismu) (z emailu)

Do jedné hospody chodí deset strávníků. Každý z jiné společenské třídy a z jiných příjmů. Dají si jídlo za tisíc korun a při placení se dohodli, že budou platit tak, aby to pro všechny bylo přijatelné. První nejbohatší bude platit 50% (500kč), druhý bohatý 25% (250kč), třetí bohatý 12,5% (125kč), čtvrtý za střední vrstvy 6,5% (65kč), pátý a šestý ze střední vrstvy po 3,% (30kč), poslední čtyři, chudí nebudou platit nic. Po pár měsících jim hospodský řekne: jako stálím zákazníkům vám dám slevu 200kč. A tu slevu rozpočítám podle stejného měřítka, jako placení. Tak že ten nejbohatší ušetří 100kč (50%), druhý 50kč (25%), třetí 25kč (12,5%), čtvrtý 13kč (6,5%), pátý a šestý po 6kč (3%). No a ti čtyři chudí neušetří nic, stejně tak, jako nic neplatí. Tu se ti 4nejchudší ozvou: jak to že my neušetříme nic a ten nejbohatší 100kč. To není spravedlivé. Pak se ozvou ten pátý a šestý: no a jak to že my ušetříme jen 6kč. Vždyť taky platíme, ne! No jo, ozvou se postupně ti další. My platíme dost, a proč máme ušetřit tak málo!!! Tak se vrhnou na toho nejbohatšího a zbijí ho. Další den jdou na oběd. Jen ten nejbohatší chybí. Všichni se najedí a pochvalují si, jak to zařídili. Jenže až do chvíle, kdy mají platit. Najednou zjistili, že jim chybí na útratu peníze. Právě polovina, ta co platil ten nejbohatší. 

A takto přemýšlí levičáci podporovaní levicovými stranami, a pak se jen diví. A také vysvětlení, proč nefungoval a padl socialismus.

Pro soutěžící

Čím to je?

Televizní soutěže a různé otázky o výhry lidem tak zaslepí mysl, že přestanou rozumě uvažovat, že je jen otázkou času, kdy toho někdo zneužije.

Známý má číslo podobné těm soutěžním. A když se nějaká soutěž spustí, tak někteří lidé volají a posílají sms jemu. Poprvé ho to štvalo, pak ale v tom našel způsob zábavy. Ale bavili se všichni, jeho rodina, a když byl někdo na návštěvě, tak i návštěva. Bylo to při SuperStar, velkým bratru, vyvolených, a naposled při velký pardubický. Vždy jsme měli nějakou vtipnou odpověď.

Při pardubický jsme na jejich odpověď odpovídali (délka závodu): správně, ale pro výhru si musíte zajet na závodiště a odkrokovat, pak jí dostanete. Anebo: správně, ale výhru si musíte vyzvednout na závodišti nebo ve vrátnici český tv, a to ještě dnes, jinak vám propadne (neděle odpoledne). Při ostatních soutěží, že: vítěze už máme a děkujeme za vaše telefonáty, protože se skládáte na jejich výhru. Nebo jsme přijali hovor a nechali jsme spojení, ale nic neříkali. Pak jsme řekli: vydržte ještě deset minut, ať máme na výhru. No a i jiné srandy od slušných po vulgární (předstírání milování).

Někdy pochopili, někdy si ověřili, jestli se dovolali správně. Když se zeptali, jestli je to opravdu ta soutěž, tak jsme řekli: ne, proč? Nebo jestli to je sranda, tak jsme přiznali: ano. Ale drtivá většina uvěřila. A překvapila i reakce u velký pardubický: ano už jedu. A položili telefon. Ale proč píši tento článek? Jako varování, protože všichni nám řekli automaticky (před tím, než jsme jim řekli naše odpovědi a přiznání, že je to omyl) své jméno, adresu, řekli, kdy budou doma (tím pádem, kdy nebudou) Někdy to řekli dokonce hned, jak jsme přijali hovor, tak že ještě dříve, než jsme se stačili představit. Ani bychom nestačili říci: to je omyl. A stačilo se představit příjmením nebo jen říci: prosím? A někdy jsme rovnou řekli bez nějakého představení: tak tipujte. Prostě žádné oficiální: dobrý den, tady ta a ta televize, nebo ta a ta soutěž a další informace, dokazující že jsou na správné lince. Prostě hrůza‼!

Někdo by stejně mohl říci, měli jste říkat omyl. A dokáže si někdo představit, že stokrát za den a to každý den, berete telefon a říkáte: omyl…omyl…omyl? A přitom vás to zdržuje, ten kdo potřebuje s vámi mluvit, ten se nedovolá, denně se vám vybíjí mobil. Nebo známí měl mít vypnutý mobil, v případě některých soutěží i pár měsíců? Nebo vy jste ochotni si jít koupit nové číslo a odvolat všechny známé a instituce, že máte nové číslo? Tak jsme z toho alespoň něco chtěli mít.

LIDI! Proboha proč nejste opatrní. Co kdybychom byli zloději? Proč tak lehce lezete do maléru? A ještě k tomu pro nejistou výhru. Stejně se z těch tisíců volajících losuje jen jeden. To vám ta vidina výhry (silně nejisté) odbourá opatrnost a pud sebezáchovy?

Nechť je tento článek jako varování. A pro příště, až budete zase riskovat, tak jen připomínám: Čísla začínající= 1 - informační a záchrané. 2-5 - pevné linky. 6-7- mobily. 8 - zákaznické. 9 - SOUTĚŽNÝ A EROTICKÉ.

Proto vážení soutěžící, než budete opět soutěžit, přesvědčte se, jestli začínáte vytáčet 9……… Pak nenarazíte na nás a už vůbec ne, na někoho horšího, kdo by vám mohl ublížit jinak než humorem. A taky byste zbytečně provolali spoustu peněz.

Jak vybírám, píši a publikuji své články.

Publikuji je dopředu. Už teď mám napsané a připravené články až na skoro rok dopředu. A jak přicházím na další témata, tak podle aktuálnosti (to se týká hlavně reakcí na různé události a debaty, a to hlavně politické) je zařadím hned, nebo je dám na konec a ty vyjdou až skoro za rok. No a ty aktuální, které by ztratili smysl, ty odsunou jiný článek na konec, nebo jinam, kde odsunou jiné a ty dám nakonec. Proto se někdy stane, že v jednom článku něco píšu a v jiném to vlastně popírám (zvláště články z mého života) Někdy mě to ale nevyjde a článek vyjde, až když událost dávno není aktuální (skoro u všech témat).

Píši o všem. Ne že bych byl všeználek a měl vše prostudované. Mé články nejsou nějaké vědecké, rigorózní, diplomové, apod. práce, Nejsou to ani články zdánlivě o mě, mému přesvědčení, zaměření, mé rodině, zkušenostech, prožitcích. Ani se v nich neptám jak dál, nežádám pomoc, vysvětlení, rozřešení, pochopení. Mé články jsou hlavně o tématu. Rád bych, abyste je brali jako fórum, kde se všichni vyjádříme a zafilozofujeme.

No a témata vybírám různá. A píši, vždy když mě něco zaujme, naštve, udělá radost, k něčemu chci říci vlastní názor, vlastní postřeh, když chci něco připomenout, sdělit. Reaguji na dokumenty, reportáže a diskuse v tv, na články v novinách a na internetu, na knihy, na život a lidi kolem mě. No a taky na reakce na mé články. A abych tu nezahltil blog články, nebo abych jeden měsíc nezahltil blog a další měsíc, dva, neměl nic, tak jsem si řekl, že budu publikovat jen dva články v týdnu a při horkém tématu vložím i třetí.

Někdy mé články už jsou zdánlivě mimo mísu, vyčpělé, téma zastaralá a neaktuální, ale jak jsem napsal, a nyní zdůrazňuji: mé články jsou o tématu jako tovém, tak ho nespojujte s nějakou událostí, nebo datem v kalendáři. Jako příklad uvedu, že o 1 i 2 s.v. se hovoří do dnes, stejně tak o různých revolucích a dalších dějinách a milnicích lidstva. A zatím nikdo neřekl třeba o antice: co pořád mluvíte o tom Římě, to už je 2000 stará věc.

Tak hezké čtení, slušnou debatu a rozumné argumenty.

Mít vlastní názor, je opravdu tak špatný?

Už jsem toho napsal a řekl dost. Pokud to bylo něco, proti jinému názoru, většinovému myšlení, to bylo samé: neznáš, nerozumíš, nesmysli, bláboly… A nastupovali urážky, výsměch, ponížení a vyhrožování. Kdy se dá ale mluvit o tom co je neznalost a blábol? Kdy je to jen vlastní pohled na svět, na problém, na téma?

Všichni jsme jedineční, osobnosti. Každý je originál. Tak snad nemusíme mít stejný pohled na věc. Abych dal jednoduchý příklad: třeba politici mají na jednu věc tolik názorů, kolik je stran. A věřící mají tolik vysvětlení boha, kolik je církví.

Další věcí je, že co člověk, to názor. A názory jsou o zkušenostech, o prožitcích, o vlivu okolí. Vliv lidí, okolí, zkušeností formuje nejen názory, ale celou osobnost. A znamená snad to, že někdo píše a říká, co se nám nelíbí, co jde proti naší mysli, proti většinovému myšlení, že je blbec, nevzdělanec….