Kdysi dávno, kdy nic nebylo a přesto všechno se sdílelo. Chleba v ruce a hajdy ven.
Naše dětství.
Jsme generace, která se nikdy nevrátí.
Generace, která trávila veškerý volný čas na ulici.
Generace, která si hrála na schovávanou za tmy.
Generace, která našla, umyla a prodávala prázdné lahve.
Generace, která vyráběla papírové hračky holýma rukama.
Generace, která sbírala fotky a alba výstřižků.
Generace, která v deštivých dnech hrála deskové hry a karty.
Generace, která se smála pod peřinou v posteli, takže rodiče nevěděli, že jsme stále vzhůru.
My děti, které jsme se narodily v letech 1950 - 1990, jsme byly z dnešního pohledu vychovávány "patologickými" rodiči. I když ani oni, ani my jsme nevěděli, že jsou "patologičtí".
Měli jsme svou partu, se kterou jsme se scházeli mezi paneláky a naše mámy se nebály, že se "pozabíjíme".
Nechodili jsme do soukromých školek a škol a rodiče se přesto netřásli strachem, jestli náhodou nebudeme opoždění ve vývoji. Neběhali za námi s čepicí a nekontrolovali, jestli jsme zpocení.
Sezónní choroby se nám vyhýbaly, a když jsme náhodou něco chytili, vyřešil to čaj s medem, česnek nebo odvar z cibule. Zalezli jsme pod peřinu a pořádně se vypotili. A bylo po všem.
Les bylo naše území. Hráli jsme si na válku, stavěli lesní domečky, z větví vyráběli zbraně. Jedli jsme maliny, jahody, sbírali je přímo do pusy jen tak neumyté.
Mámy se nebály, jestli nás napadne nějaká šelma, nebo jestli se zraníme.
Věčně jsme lítali bez dozoru na kole. Někdy i k řece. Koupačka byla samozřejmostí.
V zimě jsme sáňkovali na každém kopečku, občas jsme vletěli do plotu nebo do potoka, a přesto nikdo neplakal.
Neznali jsme chrániče kolen a loktů při bruslení, modřiny k nám prostě patřily.
Sousedka, která na nás žalovala rodičům, nám byla pro smích. Rodiče nařídili, že jí musíme slušně zdravit a za trest jí nosit nákupy. Brr.
Děda kouřil dýmku a dým nám foukal přímo do tváře, nahlas se smál, když se nám to nelíbilo a šklebili jsme se.
Museli jsme umět násobilku a vyjmenovaná slova, jako když bičem mrská, odpředu i odzadu.
Nikdo neznal výrazy jako dyslexie, dyskalkulie a kýho výra, jaké všechny dys...
Do školy nás nikdo nedoprovázel. Každý jsme věděl, že se chodí po levé straně ulice a pořádně se rozhlédnout, než vejdu do vozovky. Kdybychom to nedodržovali, to by byl rachot!
Svačinu jsme nepotřebovali, vždycky se našlo nějaké jablko na stromě, voda ve studni nebo kus chleba u kamaráda doma.
Abychom si hráli, vystačili jsme si sami. Takových her, co jsme vymysleli! Hřiště bylo všude, kde jsme chtěli.
I když jsme měli televizi, pravidelně jsme se dívali jen na Večerníček.
I když nebylo tolik škol, jako dnes, byli jsme vzdělaní a vychovaní.
Nenosila se informovanost o výchově, a přesto jsou z nás slušní lidé. To díky rodičům jsme dětství přežili bez nálepek typu ADHD, bez psychologů, nářků, nudných přednášek o tom, co bychom měli a neměli...
Zdravím vás všechny, kdo stejně jako já tuto dobu prožili v radosti a bez následků
------------------------------------------------
Samozřejmě je to blábol. Je to silně překroucené a upravené tak, že by i komunistický cenzoři dali prst nahoru. 👍
Za prvé tam chybí to co popisuje pod čarou Viktor Janiš (perzekuce, vraždy, kriminalizace odpůrců režimu) a kvůli čemu komunismus prohrál a už se nikdy nesmí vrátit. Tedy, spíš kvůli tomu nedostatku, zaostalosti, korupce (úplatky), protože ty popsané věci pod čarou se netýkaly všech, ale ten nedostatek nebo korupce a další, se už týkaly všech.
Ale i bez zmínky o bezpráví, je to zkreslené. Nevím jak na tom byla s dětstvím generace našich rodičů (ročníky 1925 až 1950) nebo prarodičů (1900 až 1925), ale generace našich dětí (1975 až 2000) je na tom s dětstvím skoro stejně, jako naše generace (1950 až 1975) a řekl bych, že generace našich vnuků (2000 až do dnes) je na tom podobně, jako generace našich dětí. Tak že si myslím, že generace našich rodičů, na tom s dětstvím nebyli o moc hůř než my. Pokud vezmu rozdíly mezi mou generací, generací mých dětí a mých vnoučat.
Vždy záleželo na výchově, chování a jednání celé rodiny, na principech a hodnotách rodiny. A jistě, samozřejmě každou generaci ovlivnilo něco jiného, a tím jí formovalo jinak. Ale zase ne tak, že by každá generace byla úplně jiná, než ta generace před nimi nebo po nich. A tak i z popisovaných bodů, jsou body které jsem zažil, ale i které jsem nezažil ani já. A zase bych tam mohl připsat body, které jsem zažil, ale svým dětem nebo vnukům, bych je neudělal a nepřál ani náhodou.
Také byli děti týrány, odloženy do děcáku, vychovávány příbuznými nebo pěstouny, který se k nim nechovali jako vlastní rodiče, a tak takový děti, rozhodně nemohou na dětství vzpomínat v dobrém. Ale pravda, to byl v každé době spíš extrém, nepostihující všechny.
Ale i tak je popsáno něco, co se týkalo či netýkalo každé generace. U všech bodů bych musel napsat: jak kdo a jak co. Protože u všech bodů jsem znal spousty dětí, kteří to také nezažilo v mé době dětství, ale i dnes znám spousty dětí, kteří to zažívají stále.
Pisatel ale nejspíš popisuje své dětství, ne dětství své generace. Protože kouřící děda, který vyfukuje kouř cigaret do tváře dětí, trhající se smíchy, protože se jim to nelíbí, a tak snad ještě intenzivněji ten kouř fouká dětem to obličeje, je tedy hodně velký extrém, za který by dotyčný děda dostal vynadáno v každé době.
Sezónní choroby tedy fakt byli. A jak jsme se snažili nemoc simulovat, abysme nemuseli do školy. Ale pisatel měl možná na mysli alergie. I ty byli, ale možná že ne tolik. Ale tady bych to nedal za vinu zhýčkané generaci, ale v přehnanou hygienou vůbec.
A ano, nebyli různé dyslexie, dysgramatika, dyskalkulie, ADHD apd.. Tenkrát to byly hloupý a zlobivý děti. To postihlo i mě. Až přibližně v 80tých(?) letech se zjistilo, že to není v hlouposti nebo zlobení, nebo výchovou, ale je to porucha konkrétního člověka, která se nezmění, ale dá se usměrnit při správné výchově. A v tomto případě je to diagnóza, a díky bohu že se tak stalo, že se k podobně postiženým už dnes nechováme jako s hlupákům a grázlům.
A to o té výchově a slušnosti, potažmo poctivosti, je co za blbost? Lidi se k sobě chovali špatně vždycky. Jinak by neexistovali zákazy, zákony, soudy, a v pradávnu i různá prokletí a odstrašující proroctví. Samozřejmě, ve většině tomu tak nebylo. A to od počátku lidstva do dnes, a bude to do skonání lidstva.
To je celá má reakce na článek Buďme nadále takový jací jsme, a nenechme se manipulovat podobnými pamflety o báječné minulosti, hrozné přítomnosti, a hrůzostrašné budoucnosti.
-----------------------------------------------
Reakce Viktora Janiše na stejný článek.
Abych ten festival vzpomínkového optimismu okomentoval:
Tohle je koncentrát nostalgie za minulostí, která nikdy nebyla. Respektive nebyla taková, jak se tady popisuje.
Nějak z toho vypadli komunisté, padesátá léta, kriminály, které objížděla moje máma jako dítě, když jí otce (mého dědu) odsoudili ve vykonstruovaném procesu na doživotí.
Není tam to, jak se spousta dětí nedostala na školu, protože neměla dobrý kádrový profil.
Není tak nic o komunistické škole, ubíjející propagandě, zkrátka celý ten zrůdný režim je pečlivě odpreparovaný, abychom se mohli kýčovitě dojmout na idealizovaným věkem nevinnosti.
Chápu, že někomu se nelíbí doba helikoptérového rodičovství, ale tohle je podprahová oslava tzv. normálního světa, v němž je normální drezúra (vyjmenovaná slova), ve kterém starší jednají z pozice síly (dědeček vyfukující kouř dětem do očí), hendikepované minority mají smůlu (protože žádná dyslexie přece neexistuje), kde si sportovně založené děti hrají až do večera venku, zatímco ty, které by si třeba chtěly přečíst knížku, jsou taky vyhnány ven s klíčem na krku (třeba by si chtěly číst i komiks, ale smůla, krom těch z ABC žádné neexistovaly, protože je komunisté neměli rádi).
No, ale hlavně že tenkrát nebyly mobily a svět byl ještě v pořádku, že.
Žádné komentáře:
Okomentovat