Pokud by se dva vrahové pozabíjeli, dobře, byli by na stejné úrovni. Ale dát na úroveň nevinné oběti s jejich vrahem je pro oběti urážka a podupání jejich úcty a vzpomínky na ně.
Zlo se nedá porazit tím, že ho budeme omlouvat, odpouštět mu a hledět na něj stejným způsobem jako na oběti. Tím naopak zlo budeme povzbuzovat k dalšímu zlu.
Ta 18tá růže za toho vraha je vzkaz dalším podobným zmrdům, že jsou na stejné úrovni jako jejich oběti. Že i on je oběť stejně tak, jako jeho oběti jsou vinicí jeho smrti. A v tomto případě tomu tak ten zmrd chtěl. A díky církvi se mu to povedlo.
Církev nechápe že proti zlu se nedá bojovat omlouvání zla a hledání příčin jeho konání, aby se našla omluva k tomu zlu. Ale odsouzením zla a zapomněním zla.
Za zlo se nemá konat mše, na zlo se nesmí vzpomínat, zlo musí být zapomenuto a odsouzeno. A především, zlo se nesmí srovnávat s oběťmi a dělat jim společnou vzpomínku.
Jo jistě. I světský zákon dělí zlo na několik stupňů a podle toho potom zlo trestá. Od "nehoda", přes další pohnutky jako "neúmysl a úmysl", a dále na "způsob" a tak dál.
V případech největšího zla od nehody přes sebeobranu, a od afektu až po zákeřné brutální a připravované zlo. A podle toho nakonec spravedlivě "nadělí" zlu co si zaslouží.
Od osvobození (odpuštění a pochopení), přes podmínku nebo mírný trest (vzpomínku a modlitbu), až po tvrdý trest (odsouzení a zapomnění), až ten nejtvrdší trest (vymazání, odpor, zatracení, odmítnutí existence).
V případě toho zmrda z Pražské Karlovy univerzity, platí to poslední. Podobnému zlu se nesmí dát ani za zrnko máku, že je roven dobru. Tedy že chápeme a odpouštíme. Pokud to tak cirkev vidí, je na stejné úrovni zla ne dobra.
Odpustit můžeme náhodnému nechtěnému zlu. Ale né úmyslnému, připravovanému, chtěnému zlu. Církev a ti co chápou a podporují slova Graubnera, se tou růží i slovem pro vraha, postavili na stranu čirého zla. Ti kdo odmítají tu růži i slova, se postavili na stranu dobra.
