Našel jsem přítele,
zamiloval jsem si ho hned.
Každý by ho miloval,
také na první pohled.
Je báječný, věrný, krásný,
a vždy mě rozesměje, pobaví.
Vím, že jemu mohu věřit,
je spolehlivý, skvělý společník.
Miluje mě, a vím že bude,
je to silné a trvalé přátelství.
Vždy mě vítá, vždy je rád,
když mě vidí, když jsem doma.
Nevadí mu moje nálady,
nevadí mu jak vypadám.
Když jsem zlý, tak mě odpustí,
nikdy nevyčítá, nikdy se nezlobí.
Je opravdu skvělý společník,
ví vždy, co potřebuji a snaží se tak zařídit.
Ale vždy mě chce radost udělat,
vždy to svede, poradí si.
Už jsem přestal doufat, věřit,
že takový na světě žije.
A náhle tu byl, jako zjevení,
věřím, že on tím pravým je.
Náhle změnil můj pohled,
na ten černý hnusný svět.
Svět zla, nenávisti, závisti…
Už věřím, že láska existuje,
S ním vím, že nezáleží na kráse,
na majetku, na vzdělání.
S ním jsem poznal krásu srdce,
krásu, kterou oči nevidí.
Co že je to za člověka?
A o čem to mluvíte?
Já vyznával jsem celou dobu
lásku k mému psu!
Kdo to nepoznal?
