Smíření je cesta k míru, né vzájemná nenávist.

Zabývat se ještě dnes sudetskou otázkou je stejná hloupost jako řešit Bílou horu nebo tzv dobu temna. Řešit po tak dlouhé době historii tak, že budeme ukazovat viníky a co ukazovat, to je normální pro pochopení dneška z pohledu historie. Ale vinit, obviňovat, trestat viníky a nenávidět jejich potomky, protože sami viníci už ani nežijí. To už není o historii ale histerii. O malosti, hlouposti, zakomplexovanosti, ale i špatném svědomí. Potřebujeme hledat viníky abychom zapomněli na své viny. A odůvodnit naše pochybení. Svět není černobílý, a každý si neseme své viny. A dokud si nepřiznáme své viny, tak se nám nechce odpustit viny těch druhých. Proto někteří mají problém se smíření. Protože Češi se zrovna nechovali k Němcům jak by měli. Kdyby Němci jako druhá nejpočetnější menšina v Československu, dostala co měla, nemuseli se Němci o své místo na Slunci hlásit u říše. A kdyby se jim po všem co bylo, Češi dostatečně nepomstili, tak by dnes tu nechuť se smířit, také překonali. V podstatě se dnes odpůrci smíření chovají úplně stejně, jako se Hitler choval k Československu ohledně německé menšiny. Dokázal rozdmýchávat nenávist. To dělají dnes odpůrci smíření s Němci. A dělají to stejné skupiny které to dělali tenkrát. Komouši, fašisti nacisti a populisti. Opět extremisté jedou své lži aby obhájili svou existenci. Je na čase, aby demokraté a občanské společnosti, řekli konečně dost extrémismu a populismu. A přestali tak propagovat kolektivní vinu a vzájemnou nenávist mezi lidmi a národy. Kam to vede víme. Vždycky k válce. Ale jen vzájemná spolupráce, setkávání, tolerance, vede k trvalému míru.