Další konspirace, skoro Nostradamovská

Četl jsem zajímavý dokument, který bije do očí levnou konspirací. Stačí jen selský rozum, žádná velká inteligence, ani učenost nemusí být, aby každému bylo jasné, že jestli to je opravdu z dob sledování (jako že ne, protože některé věci, které tam jsou, jsou až příliš věštecké. Že by pisatel byl novodobý Nostradamus?), tak je to jasný podvrh STB pro diskreditaci disentu. Ale, vzhledem k některým popsaným skutečnostem, je to spíše podvrh z dnešní doby, podvržený komunisty (přímo členy strany, nebo příznivci), k diskreditaci pravice, dnešní vlády, samotné podstaty demokracie. Každopádně, dokument má myšlenku, že je to plán disentu, pravice, protisocialistických a protilidových sil, zastáncům kapitalismu. Ale kdyby tomu tak bylo, tak by se to naopak obrátilo proti nim, a pomohlo by to naopak levici, prosocialisticky a prolidově smýšlejícím silám, odpůrcům kapitalismu. Takže, pro mě je to podvrh, sloužící k poštvání lidí proti pravici, demokracii, a snaha návratu k socialismu, jako jedinému správnému systému. Velmi průhledná konspirace soudruzi. Bohužel, vaši voliči jí uvěří.

…..........................................................................................................

Protokoly o likvidaci ČR

Při pátrání v archivech byl nalezen zažloutlý samizdat. Jedná se o kopii napsanou skrze kopírovací papír starým psacím strojem. Autorství je nejisté, určitým vodítkem by ale mohla být skutečnost, že psací stroj se vyznačuje poškozeným písmenem "r", respektive toto písmeno ve slovech zcela chybí.

Dnes už ale nezjistíme, kdo takto porouchaný stroj vlastnil a používal. Byl na

lezen při rekonstrukci Šítkovské vodárenské věže u Mánesa v místnosti, kterou používala StB ke sledování nepohodlných osob. Podle jiné verze ale dokument není pravý, jedná se o padělek.

Státní bezpečnost si ho prý nechala vyrobit k diskreditaci disidentského hnutí, ale je hodně zvláštní, že tak přesně odpovídá realitě. Jak mohl falsifikátor před tolika lety přesně předvídat, co se stane?

Protokol 1.

Abychom český národ co nejvíce podlomili, musíme přetnout jeho kořeny, zesměšnit a odsoudit jeho slavné dějinné okamžiky a hrdiny. Vymyslíme pro Čechy nové příběhy a legendy, za vzory jim dáme cizí postavy. Odpříště musí být ti, kteří kolaborují s cizinci, těmi dobrými a následováníhodnými, kdežto skutečné vlastence pohaníme a vykreslíme jako nebezpečná individua. Prosadíme tyto věci do učebnic dějepisu, aby se i malé děti Čechů učili, že odsun byl vyhnání, cikánský tábor v Letech koncentrák, Karel IV. antisemita a Jan Hus sukničkář. Místo nich jim nabídneme za vzor zpěváky či umělce. Který historik se bude vzpírat našemu modernímu výkladu dějin, bude označen za čecháčka.

Protokol 2.

Prvořadým úkolem je proto ovládnutí tisku. Tisk je ten, kdo vykládá minulost, popisuje přítomnost a rýsuje budoucnost. Budeme-li mít ve svých rukou dostatečné množství sdělovacích prostředků, lid upřímně přijme vše, co mu předložíme. Budeme je plácat po zádech i kárat za jejich dávné hříchy, které vymyslíme a za které je přimějeme se stydět. Hlavně jim ale nabídneme zábavu a spousty nepodstatných témat, aby si vůbec nevšimli, že ty opravdu důležité věci rozhodujeme za ně my sami.

Protokol 3.

Ovládneme státní správu, klíčové pozice v zemi, vrcholové funkce, prestižní posty, kontrolní orgány. Dosadíme své lidi všude, kde to jen bude možné. Učiníme z nich velvyslance, vedoucí důležitých úřadů, ředitele odborů. Pronikneme do všech politických stran. Nebylo by taktické vsadit vše na jednoho koně a vytvořit politickou stranu přesně podle našeho gusta, lepší bude rozprostřít se po celé politické scéně a infiltrovat všechny politické subjekty podle zásady ´neklást všechna vajíčka do jednoho košíku´. Naklademe je naopak všude, kde nás napadne, abychom měli jistotu, že máme své agenty na všech místech a v každé důležité situaci. Tak pomalu ovládneme celou politickou scénu.

Protokol 4.

Založíme nesčetně think-tanků, institutů, center a expertních pracovišť, které budou dodávat potřebné informace a naše názory budou tlumočit do médií i stranických sekretariátů. To pro případ, že by naši spící agenti v politických stranách nemohli z různých důvodů splnit svůj úkol a přesto by bylo třeba přesvědčit širokou veřejnost i politické představitele, že jen naše linie je ta jediná správná a žádoucí. Budeme pořádat mezinárodní konference, na které budeme zvát naše zahraniční spolubratry zvučných jmen, kterými se budeme při prezentaci našich cílů v domácím prostředí zaštiťovat.

Protokol 5.

V našich plánech a záměrech není místo pro silný český průmysl. Budeme podporovat taková rozhodnutí, která povedou k výprodeji tradičních podniků do rukou cizinců. Prvořadým úkolem musí být zastavení vojenské výroby - toto odvětví cele přenecháme zahraničním firmám, čímž poškodíme sebevědomí národa. Ze zakázek na koupi toho, co mohlo být vyrobeno samotnými Čechy, pak budeme nekompromisně požadovat podíl, který bude financovat naše zájmy a záliby.

Protokol 6.

Obnovíme zednářské a další tajné a elitářské organizace, které početně ovládneme a do kterých de muset vstoupit každý, kdo bude mít zájem o jakoukoli klíčovou funkci. Skrze takto pěstované a upevňované Bratrství se zbavíme případných oponentů, protože v nich vytvoříme pocit spoluzodpovědnosti, potřebné loajality a zavážeme je k střežení společných tajemství. Zároveň musíme pěstovat pocit naší výjimečnosti a elitářství i vůči běžnému obyvatelstvu, abychom pro ně byli a zůstali nedotknutelní.

Protokol 7.

Budeme vší silou narušovat systém parlamentní demokracie, který je pro naše záměry nevhodný. Vždy dáme přednost úřednické vládě před vládou volených politiků, vždy podpoříme spíše zákulisní politikaření, než bychom nechali moc v rukou volených zástupců, vždy budeme preferovat raději spolky, sdružení a lobbistické zájmové skupiny, než politické strany. Při každé příležitosti budeme zdůrazňovat omezenost parlamentní demokracie. Za tím účelem - jako její protiváhu - nabídneme koncept občanské společnosti, o níž budeme veřejně rozhlašovat, že je potřebám občana mnohem bližší, než zastupitelská demokracie. Umně budeme využívat i soudcokracie a médiokracie tak, abychom politikům ukázali, že to nejsou oni, kdo vládnou, ale my.

Protokol 8.

Ovládneme národ, když ovládneme jeho ekonomiku. Naši lidé musí být na klíčových postech, ze kterých budou dohlížet na správné toky peněz. Skrze centrální banku, která bude podléhat zahraničním centrálním bankám, kontrolovaným našimi spolubratřími, budeme politiky držet v šachu. Když se nám nějaká vláda znelíbí, vyvoláme takovou ekonomickou situaci, až vznikne nespokojenost lidu a námi neoblíbený politik se bude muset poroučet. Budeme také podporovat zadlužování a podřízenost bankovním a finančním institucím ze zahraničí a jejich pravidlům, tak aby země a její vláda nemohla jednat suverénně, ale stala se vazalem našich přátel ze zahraničí. Čím hůře pro zemi, tím lépe pro nás. Zdevastovaná země budiž naším cílem, takovou pak budeme moci snadno rozprodat a poníženou předat našim Bratřím.

Protokol 9.

Naším hlavním cílem nesmí být nic menšího, než demontáž národního státu. Nesmíme zapomenout, že o to nám musí jít v prvé řadě. Proto nevynecháme jedinou příležitost, abychom Čechům sdělili, že jejich stát sám v globální konkurenci obstát nemůže, že vlastenectví se už nenosí a národ že je překonaná entita. Budeme podporovat multikulturalismus a práva národnostních menšin. Budeme Čechy vychovávat ke kosmopolitnímu smýšlení, k neúctě vůči vlastním tradicím a ke vzhlížení k nadnárodním institucím. Přesvědčíme je, že si neumí sami vládnout, že jsou jejich politici zkorumpovaní a že by jejich věci veřejné lépe spravovala nadnárodní instituce. Budeme je zároveň pomalu připravovat i na světovou vládu.

Protokol 10.

Abychom si zajistili nekritizovatelnost, ukryjeme se za ideály, které jsou samy o sobě čisté a vznešené. Vnutíme lidu představu, že jsme strážci těchto hodnot a ideálů, že jsme jejich ztělesněním, jejich nositeli. Když se s nimi budeme takto identifikovat, veškerou kritiku snadno otupíme, protože naše oponenty vykreslíme jako ty, kteří nebojují proti nám, ale proti našim ideálům. Protože budeme Čechům lhát a v našich skutcích se bude zračit nenávist k svébytnému, hrdému a nezávislému národu, budiž naším heslem Pravda a Láska.

O co skutečně šlo u prodlužování jmenování vlády?

Zeman se už viděl jako neomezený vládce. Byl by presidentem a šéfem své vlády(nezaměňovat za premiera), kterou už měl, a zřejmě počítal, že jí po volbách jen oficiálně zlegalizuje, případně doplní o nějakého socana či komouše. No, nestalo se tak, a tak se mstil. Podle mě to chtěl prodlužovat co to dá. Výhrůžkami, že nejmenuje všechny kandidáty, pokud mu Sobotka co nejdříve nepředloží "jistá" jména, aby toho opět využil a vyhlásil nové volby. Jako důvod by opět použil už jednou použitou výmluvu, jako u Němcové. Že mu nedala koalice včas jména ministrů (minule to byla jména poslanců), v tom vidí nejednotnost a tím slabost koalice. Tak vidí jako jedinou možnost jak ven z krize: předčasné volby.

Dalším řešením by bylo protahování a doufání, že se koalice nakonec rozpadne sama, rozpustí se sama sněmovna a potom vyhlásí nové volby. A poslední verze je, že přece jen jmenuje vládu, ale bude jí celou dobu škodit a kopat do ní, a doufat že se rozpadne. Nakonec zvolil poslední verzi. Zřejmé vystřízlivěl, možná že mu i jeho mluvčí a kancléř poradili, že toho už pokazil dost, a je na čase předat moc těm, kterým patří. Tedy voleným zástupcům. Bude kopat do Sobotkovi vlády tím zuřivěji, čím víc se jí bude dařit. A bude se radostí pást na každém nejmenším neúspěchu. Nevynechá jedinou příležitost vládu schodit, podkopat, rozložit (a všechny vlády po ní, pokud opět nedosadí vládu svou). Tím napomůže verzi druhé, protahování a rozložení koalice. Ale nyní už ten rozklad koalice nikdo nebude přičítat jemu, ale nestabilní koalici. A tím se on, Zeman, ukáže jako velký politik-prorok: já vám to říkal!

Jednoznačně ale: ZEMAN CHCE VLÁDNOUT SÁM A UDĚLÁ PROTO VŠE!

Ruská revoluce 1917 (jak to bylo)

Po pádu socialistického experimentu, který byl komunisty v podstatě jen ukraden, se konečně dozvídáme pravdu o historii. Objevují se nové a nové informace z archívů, dobových zpráv, konečně mohou promluvit i pamětníci. Víme jak vznikala a probíhala povstání, války, jak fungovala ekonomika, diplomacie, a životy běžných lidí. A dozvídáme se i o zločinech komunistů (do pádu komunistických režimů, jsme se dozvídali jen o zločinech jedné extrémistické větve stejné ideologie - národního socialismu a fašismu)

Přímo hltám dokumenty, jen si je neuchovávám, ale snad to nebude potřeba. Snad se už nevrátí žádní diktátoři, rudí i hnědí. A budeme se na ty dokumenty dívat, protože je nikdo nezakáže. Tak jsem shlédl Ruský dokument o 2 sv.v., hlavně tu část od napadení SSSR Německem, až do konce války. A bylo to o úplně jiné válce, než nám tu předkládali komunisté. A také jsem viděl Britský dokument o ruské revoluci v roce 1917, a převzetí moci komunisty. To že to také neodpovídá lživé, ideologicky upravené komunistické verzi, netřeba dodávat.

Ruská revoluce v barvě (ČT)

V únoru 1917, kdy zuřila 1 s.v., se v Rusku zhoršili životní potřeby. Byl hlad, bída, lidi unavení válčením. V tehdejším hlavním městě, Petrohradě (později Leningrad potom opět Petrohrad), se lidé dozvěděli, že carova vláda, zadržuje potraviny, hlavně chleba. Ženy vyšli do ulic, a byli rozehnáni. Přidali se k nim muži, a vypadalo to na povstání. A tak vláda referovala carovi, co se děje a žádala pokyny. No a car neuměl vymyslet nic lepšího, než na lidi poslat vojáky. Jenže, vzhledem k tomu, že i vojáci měli všeho dost, tak část se přidala k lidem a část vyrazila proti nim.

Mezi elitní carovy vojáky, patřili námořníci a kozáci. No, a právě tyto dvě složky, odepřeli carovi poslušnost, a přidali se na stranu lidu. Revoluce právě začala. Nejdříve odrazili policejní a vojenské carovy jednotky. Car byl zajat, a donucen abdikovat. Utvořila se prozatímní vláda, a v celém Rusku se začali tvořit sověty (Rusky výbory, nemající s pozdějšími rudými sověty, nic společného), které sdružovali všechny skupiny obyvatel. Tyto sověty plánovali, radili, organizovali život v obcích, městech, podnicích… Mezitím se prozatímní vláda, podílela s připomínky sovětů na vytvoření demokratických zákonů, ústavy, přípravě voleb.

Jak už to tak v revolučních letech bývá, začali se do země stahovat vyhnanci a emigranti. Tak se to stalo i s Leninem. Ten měl sice od Němců jiné úkoly, ale jak mile se dostal domů, jeho prvořadý plán byl: komunistická revoluce a převzetí moci. První pokus se nezdařil, když se mu v létě 1917 nepodařil převrat. Komunisté se už vzdali plánu na "jejich, pravou" revoluci. Tu únorovou nepovažovali za revoluci, tenkrát, ani později, ani dnes, kdybyste se nějakého komouše zeptali, tak řekne: to nebyla revoluce, ale protilidový převrat). Na podzim se ale opět oklepali, a začali druhou revoluci.

Komunisty (v Rusku si říkali: bolševici) nechtěl mít nikdo nic společného. (Ani ta část vojska, která lidem v podstatě revoluci vyhrála - námořníci a kozáci) A tak je nemohli žádat o podporu, a báli se jich. Jenže, použili lží, kterými je přesvědčili o podpoře. Požádali je o záchranu revoluce (té únorové), kterou se prý prozatímní vláda, snaží zahubit. A přislíbili jim, že budou dále bránit a budovat demokracii a ukončí válku. Námořníci uvěřili, mimo jiné i proto, že prozatímní vláda, zatím nedokázala splnit to, k čemu se zavázala (což je blbost, vzhledem k půlroční délce vlády) a to byla chyba, a tak se přidali na stranu komunistů (bolševiků) přišli do Petrohradu, obsadili (ano obsadili, ne dobili, jak nám to komunisté tvrdili) zimní palác a zatkli celou vládu.

Tím začala (pro komunisty a celý svět, po jejich ideologické masáži, ne pro současníky) VŘSR. Mezi tím, co se dělo v zimním paláci - sídle vlády, se Lenin dostavil do sídla politických stran a vyhlásil svůj program. Ten byl odmítnut všemi, krom komunistů, a upustili zasedání. Tím si podřezali větev, a komunistům už zbývalo jen, zlikvidovat parlament (v Rusku dumu) To se jim podařilo v lednu 1918. Kdy při zasedání do hlavního sálu, vešli námořníci, a parlament rozpustili. Lenin potom všechny demokratické poslance a strany, zatkl a rozpustil. Komunistická revoluce, známá jako velká říjnová, byla ukončena.

Komunisté tak ukradli skutečnou lidovou revoluci z února 1917, přivlastnili si jí, a už v roce 1918, porušili vše, včetně ukončení války, což bylo hlavně přáním Němců, kteří Lenina poslali domů. Jinak, Lenin by si přál válku. Ale jinou než probíhala. Občanskou celosvětovou, která by dokázala celosvětově svrhnout starý řád, a nastolit komunistický řád. A také s tím počítal. Že po úspěšné revoluci v Rusku, se tak vzedmou všechny národy. Díky bohu, k tomu nedošlo. Ale pravda, zubožená země si nemůže dovolit válčit, tak že to bylo spíše ekonomické rozhodnutí.

Komunisté zahubili demokracii, zavedli rudý teror, zakázali a pronásledovali, a posléze zlikvidovali vše, co jen vzdáleně bylo demokratické a proti komunistické. Z lidových sovětů se staly rudé sověty. Byl konec s demokracií, kterou Lenin nenáviděl, a označoval jí za zpátečnictví, za imperialistický vynález, který musí zmizet spolu se starým řádem. I proto se zvedl odpor proti nim, který později (i dnes), označili komunisté za odpor menševiků, odpůrců nového řádu, za odpor bohatých, buržoazie, feudálů, podporovaných západními imperialisty, aby zahubili revoluci. Ve skutečnosti? Záhy pochopila část vojáků, že komunistům naletěli. Ale bylo již pozdě. Komunisté v té době už měli moc ve svých rukou.

A jejich vynález na šíření teroru strachu proti těm, komu se to nelíbí, a kdo by se jim chtěl postavit, byl už všude. Čeka, později NKVD, a ještě později KGB, měla své agendy už všude. Šířili teror a strach, okamžitě likvidovali jakýkoliv náznak odporu. Armáda, hlavní podporovatelka obou revolucí, se rozdělila. Tak začala Ruská občanská válka. Válka se z počátku vyvíjela dobře pro odpůrce komunistů (tzv. bílé). Ale špatná organizace bílých, bez zřejmé politické vůle, a dobrá politická práce rudých (komunistická armáda) agitace, lži, vyhrožování, šíření strachu, přivedla obrat a vítězství rudé armády. A jistě, i ti bílý, nebyli zrovna beránci, a své odpůrce a příznivce rudých, likvidovali také. Což jim také na přízni u lidí nepřidalo.

Po občanské válce, se ale situace v zemi zhoršovala. I díky komunistickým rozhodnutím. Byla všude přítomná bída, hladomor, a šíření strachu a teroru. Tehdy, už po třetí, se námořníci z Kronštadtu, vzbouřili a začali "svou" revoluci. 1) únor 1917, na straně demokratů a lidu, 2) říjen 1917, na straně komunistů, a 3) březen 1921, proti komunistům, ale už sami, bez podpory. Povstání skončilo krveprolitím, a poslední šancí na změnu rudého režimu v demokratický. Komunisté o tom do dnes mluví, jako o pokusu kontrarevoluce. Ve skutečnosti ale z Kronštadtských námořníků, kteří podporovali i jejich převrat, v říjnu 1917, udělali až komunisté své odpůrce.

Můj dovětek

Díky jejich politice, která se ukázala jako protilidová, totalitní, udržovaná jen díky represím a strachu, zavinili totální rozklad zdravé společnosti, ekonomiky, pokroutila myšlení lidí. Zavinila miliony mrtvých, na popravách, v koncentrácích, při výsleších a pronásledování, při útěku ze země. Ale i jim zaviněným hladomorem. Jejich styl zacházení s lidmi, se později zalíbil i druhé ideologické odnoži - národním socialistům v Německu. Dokonce je komunisté i učili. A Němečtí národní socialisté, to později zdokonalili, což se zase líbilo sovětským komunistům. Ani nechci myslet na to, kdyby se místo napadení, spolu dali dohromady. Zřejmě by svět vypadal jinak. Jejich spojenectví (komunistů a nacistů) na vlastní kůži zažili Poláci.

Nechápu, proč se na všechny dlužníky nekouká stejně.

Je to zvláštní. Když je jednotlivec, rodina, malá firma v dluzích, tak jak jim před exekucí a bankrotem pomůže další dluhy??? Nechápu to. A nechápu, jak to, že jednotlivci, rodině, malé firmě, by nikdo nepůjčil, protože je to risk, ale do dalších a dalších dluhů státu, se banky hrnou? Nechal bych je také padnout. Argentina už to má za sebou, a neslyšel jsem, že by už nebyla, nefungovala, lidi tam vymřeli…. Dávat dlužníkům další a další dluhy, je špatné. V každém případě. U jednotlivců, rodin, firem, obcí, až po celé státy.

A jaký je rozdíl v tom, když dluží jedinec, rodina či skupina lidí, firma, obec, kraj, země? Já si myslím, že žádný. Dlužník je dlužníkem, i kdyby to byl kdokoliv, i kdyby si půjčil na cokoliv. A pokud není schopen splácet své dluhy, tak je to rizikový dlužník, ať je to jedinec, skupina, firma, obec, kraj, stát. A to nemluvím o tom, že kdyby jedinec přišel do banky pro půjčku, a řekl, že to bude platit tak, že od příbuzných a známých bude dostávat peníze, protože vlastní nemá, tak by ho z banky rychle vyprovodili. Proč se to neudělá u státu? Ten má příjem z daní, ne vlastní. Od jaké chvíle, nebude muset jedinec, rodina, firma, obec, dokazovat vlastní příjem, aby se vyrovnali státu?

A proč nestačilo lidstvu ani půl tisíciletí (přibližně 400-500 let existují státní dluhopisy a půjčky státům), aby zjistilo, že státní dluhy jsou cestou do pekla? Kolikrát se stalo, že státy zbankrotovali? A stalo se pak něco? Ne! Nezmizela ta zem a nezůstala po ní díra v zemi, nebo holá pláň. Nevymřel ten národ. Prostě se stal menší otřes a jelo se dál. Viz, Argentina. Tak čeho se dnešní politici bojí? Že by o svou moc? ANO, O TU!

Co toto řešení říká dlužníkům?: dál se zadlužujme, on to někdo zaplatí. Zato bankrot říká: příště budeme muset být rozumnější a opatrnější a už se nezadlužovat. A co to říká věřitelům?: NIKOMU NEPUČOVAT! A potom se bohužel stává, že mají těžkosti si půjčit i ti, kteří opravdu půjčku potřebují, pro opravdu potřebné důležité věci. A jsou nerizikový. A díky této půjčce by se k lepšímu změnil život jedinci, rodině, firmě, obci až celému státu. Ale nezlepší, protože věřitel nepůjčí, protože půjčil a narazil.

Chápu, že někdy ta půjčka je potřeba. Ale ne za každou cenu. Kdo si chce půjčit na spotřebu, tedy na "dnešní den", je vždy rizikový. Protože po vyčerpání peněz, zůstane jen prázdno a dluhy. A dluhy vážou další peníze na rozvoj. Kdo si chce půjčit na rozvoj, tedy "na budoucnost", tam to riziko je menší. Po vyčerpání zůstane to, na co jsme si půjčili. A díky tomu se můžeme dál rozvíjet. A kolikrát i to, na co jsme si půjčili, se samo zaplatí a ještě to jedinci, firmě, obci, až celému státu, může vydělat.

Půjčit si na to, abychom se nyní měli dobře, mohli si užívat, je blbost. Půjčit si na něco, co nám přinese užitek v budoucnu, je jediné dobré zadlužení, když to jinak nejde. V prvním případě to je na pomíjivé hodnoty, které budeme platit ještě dlouho potom, co už nebudou. Ve druhém případě jde o trvalé hodnoty, které tu budou ještě dlouho potom, co je zaplatíme.

Co by, kdy by.

Myslím si, že Klaus v žádném případě neodejde do zapomnění, jak si jeho odpůrci přejí. A to jak v kladném (ze strany příznivců), tak v záporném (ze strany odpůrců). Ale stále bude pro mnoho lidí více Havel (hlavně díky médiím, které ho už posvětili) než Klaus. To stejné je pro národ Masaryk a Beneš.

Masaryk je "otec zakladatel", i když u jednání byl stejnou měrou i Beneš. Akorát Masaryk byl presidentem při vzniku státu, Beneš ne, a ještě konec jeho kariéry, poznamenali dvě tragické události: Mnichov (39) a Únor (48). To Masaryka naštěstí ne. Jakpak by se zachoval on? To se nikdo nedoví. A stejná obdoba je i v moderních dějinách.

Havel je brán jako "osvoboditel od totality", a Klaus je až druhý v pořadí, i když se o tu demokracii zasloužili oba. Oba už byli při založení OF a oba vyjednávali s režimem. Akorát Havel se stal presidentem, tedy bez skutečné moci na chod státu (jak to u našich presidentů je), zato Klaus byl ve vládě (nejdříve ministrem, potom premiérem), která už měla skutečnou moc na chod státu. Jak by se to vyvíjelo, kdyby byl Klaus první president a Havel jen člen vlády? To se dnes nikdo nedoví.

Ale řekl bych, že by dnes lidi a hlavně média, milovali Klause a jestli ne přímo nenáviděli, tak minimálně neměli tak rádi Havla. Protože co se Klausovi nejvíce zazlívá? PRIVATIZACE! Tu by jako president, nemohl udělat. A co se Havlovi nejvíce připisuje jako zásluha? Že vedl stát, když opět získal demokracii a dovedl stát k prvním svobodným volbám. To jako president mohl. Vlastně je národ rozdělen na: Havlovce - dovedl stát k prvním volbám. Antihavlovce - nezakázal KSČ(M), neprosazoval národní zájmy, zavedl rasismus naruby. Klausovce - rozpohyboval ekonomiku. Antiklausovce - privatizace (zvláště ta velká)

Jak by to dopadlo, kdyby Klaus byl první president a Havel jen člen vlády? Možná by dnes nebyla privatizace ani rasismus naruby. Ale zem by byla v NATO a EU mnohem rychleji, než za vlád a prezidentování Klause. Podle mě by ale bylo vyjednáno mnohem méně při přístupových rozhovorech, než co vyjednali socani. A pokud by byl Havel presidentem v období Klause, tak by EU bez keců, schválil vše. Myslím, že bychom nepatřili k problémovým zemím, ale k poslušným, bezproblémovým. Nejspíš bychom se stejně rozdělili. Nevěřím, že by nebyla privatizace, protože i privatizační zákon, musel Havel podepsat. Nebudu se hádat, jestli by byla jiná, ale byla by.

Čím to je?

Přes 50% mladých, nevidí v socialismu nic špatného, dokonce si myslí, že byl lepší. Čím to je?

A) odpovídá to voličským preferencím levice. Co byste chtěli po dětech levičáků, kteří doma slyší nadávat na dnešní systém a velebení starého? Příznivci levice (a to nemluvím o krajní levici - komunistech) přeci nebudou velebit dnešní systém. A budou jen slyšet jak bylo vše levné. A přejdou informaci o platech. Budou slyšet, kolik si toho koupili za stovku, ale už ne to, kolik měli tenkrát stovek a kolik dnes. To se pak krásně sní o nájmu za 350 kč, a o večeři v lepší restauraci za 50 kč, a o dovolené za 500 kč. A budou slyšet o cenách ze 70 let (ne z konce 80 let), a dnes si už nikdo nevzpomene, že na rok 1990 i komunisté plánovali velké zdražení (v jejich podání to ale vždy byla úprava cen, ne zdražování). A když slyší stále: to za komunistů nebylo, ale neslyší proč, tedy: byla cenzura a tak se to spíše nevědělo, než že se to nedělo. Tak jaký budou mít názory?

B) Nedostatečné, zavádějící, někdy až nesmyslné, nebo přímo lživé, informace v médiích. Třeba, kdo si vymyslel pojem: reálná mzda a reálný důchod? Přitom, když vezmeme průměrný plat a důchod tenkrát a dnes. Potom ceny tenkrát a dnes. Dnes je průměrný plat 10x větší, tak i ceny musí být 10x větší. A samozřejmě, že průměrný plat má tak 1/3 lidí. 2/3 mají podprůměrný plat. Ale to bylo i za komoušů. To se v médiích nepřipomíná, akorát informují, že nyní to tak je, a tím vlastně říkají, že dříve to tak nebylo. ALE BYLO! Vždy byli vrstvy lépe zajištění a hůře. I za těch komunistů. Kdyby se informovalo v takto přepočítaných číslech, každý vidí, že skoro vše je dnes levnější. Levnější (nebo stejné, v některých případech mírně dražší) jsou potraviny, oblečení, drogerie, elektronika, nábytek, textil, a další spotřební zboží. Restaurace a ubytování, pohonné hmoty, doprava. Jediné, co je opravdu dražší (někdy o dost) je bydlení: nájem a energie a potom lístky na kulturu a sport.

C) oni to nezažili a tak mohou čerpat jen z toho, co slyší. A jsme u bodu A.

D) dvacet let se o komunistech a socialismu moc nemluvilo. Hlavně o jejich zločinech a porušování lidských práv. Pokaždé, když přišla na to řeč, tak se dotyčnému každý vysmál, že opožděně bojuje proti komunismu. Ale potom, proč připomínat nacismus a válku, když už je to také dávno, no ne? Kdyby se komunismus a socialismus připomínal, jako nacismus a nacisté, také by to bylo jiné. Je tedy načase připomínat tu dobu bezpráví nejen v nacistické podobě, ale i komunistické. Chtělo by to někde sehnat seznamy popravených, dada, potom data vzniku toho kterého komunistického zákona, který byl pro ten režim totality charakteristický. A připomínat a připomínat. Nakonec, nacistický norimberský zákon, podle kterého se nacisté chovali k židům, se dnes také připomíná. "Jsem zvědav, jestli v médiích bude řeč o komunistických vraždách M.Horákové, H.Píky a dalších. O výročí atentátu na Heydricha, byl na ČT celý dokument a v den výročí a v den vypálení Lidic, se na ČT24 o tom mluvilo celý den." Největší zločiny se děli v SSSR a v Číně, Vietnamu, KLDR a Kambodži. Všude byli komunisté. A tak by se mělo i o těchto zločinech mluvit, jako o zločinech komunistů, nedělat mrtvého brouka, protože to bylo jinde. To by jsme tu rovnou mohli mít fašistickou stranu, protože Italští fašisté u nás nebyli a tak nám nic neudělali, no ne? Konečně by se mělo o všech komunistických zločinech na celém světě, mluvit jako o zločinech komunistů a komunistické ideologie.

E) s komunisty se bavíme, nezakážeme je, necháme si od nich kydat lži: že jen nebyli banány, ale ostatní fungovalo a bylo. Měli by se umlčet argumenty, že to nebylo jenom o banánech, ale o veškerém zboží. Ale hlavně, o nesvobodě, cenzuře, perzekuci, politických vyhazovech ze zaměstnání a škol a kriminalizaci nepohodlných. O ničení rodin, lidských životů, kariér. O nesvobodných volbách, nemožnosti volného cestování, zákazu povolání a veřejných činností z politických důvodů. A hlavně ty umučení, zavraždění, popravení, zdravotně postižení díky jejich koncentráků a mučení. Rozkradení soukromého majetku a nakonec: okradení i toho posledního občana při zlodějské peněžní reformě. Je toho prostě dost, čím by se jim měli zaspat huby. A kdyby chtěli kritizovat dnešní režim, tak s nimi nedebatovat, ale přerušit je: nestydíte se, vy tu budete něco kritizovat? vy, kteří máte na svědomí vraždy, okradení všech živnostníků a nakonec i celé populace? Není vám hanba za ty mrtvé, pronásledované, zkažené životy a rozvrácené rodiny? Připomínat a připomínat. A nebát se, že bude někdo označen za hlupáka, který připomíná dávno minulé, a po bitvě je největší bojovník. Tak takovým lidem je třeba připomenout, že o nacismu se také mluví 60 let po válce, tak že abychom tedy začali nacismus tolerovat? Nechali tu vzniknout novou NSDAP? Nechat je projít volbami do parlamentu? Proč ne, vždyť oni už budou polepšení, že? Jen díky připomínání zvěrstvech nacismu, je pro svět nepřijatelný. No a přitom, i za nacismu se děli dobré věci, nebylo vše špatné. Dokonce se nacisté po válce bránili, že jednali podle platných zákonů třetí říše. Stejně tak se i brání komunisté. Tak že, když se komunistům přiznává, že se vlastně neprovinili, protože jednali podle platných zákonů socialismu. Tak proč nepřiznat nevinu i nacistům, za jejich zvěrstva? Vždyť také jednali podle platných zákonů.

Myslím, že národ a jeho vůdci (po revoluci Havlovci) se opět spletli, jak to v dějinách bývá. Mysleli si: od teď budou všichni lidi hodní, slušní a poctiví, a ti špatní udělají sebereflexi a polepší se, nebo alespoň zalezou a nebudou se projevovat. VELKÝ OMYL NÁRODE! Ti špatní jen změní taktiku a budou dál špatní. A budou škodit, v tichosti, nenápadně. A až se dostanou k moci, pak opět odhodí masku a budou stejní, ne-li horší. Hlavně budou poučení, chytřejší, o to zákeřnější a tím nebezpečnější. Mysleme na to! Mluvme konečně o komunistickém systému, jinak zapomeneme a potom se bude historie opakovat. Nenechme se zastrašit posměšky typu: pozdní bojovníci proti komunismu. Braňme se: nejsme bojovníci, jen připomínáme komunismus, jako se běžně připomíná nacismus. A že přeháníme, že vidíme trávu růst, že strašíme komunismem..... NE! Nepřeháníme, nevidíme trávu růst, nestrašíme ničím. Jen připomínáme, připomínáme, připomínáme to, co se nesmí nikdy zapomenout. Jako se nesmí nikdy zapomenout na zvěrstva nacistů, tak se nesmí nikdy zapomenout na zvěrstva komunistů. A že za komunistů nebylo vše špatné? No za nacismu také ne! Nacisté zavedli rekreační dovolené, veřejné školky a jesle, podporovali rodinu a porodnost, snížili nezaměstnanost skoro na nulu, dotovali obědy v zaměstnání, jejich stavba dálnic, ještě dlouho po válce, byla páteří Německé dopravní infrastruktury.

Tak co, zapomeneme na jejich zločiny a povolíme nacistické a fašistické strany? No proč ne, vždyť už to nebudou ideologie podobné těm předválečným a válečným. Už budou polepšení. Prostě demokratičtí. No, přesně tak, jako ti naši polepšení, demokratičtí komunisté, že?

Nesmíme jim nalítnout opět!

Už jednou naši předci, nalítli komoužským slibům v r. 1946. Jak to, proč? Jestli jste si někdy přečetli tisk a komunistické projevy, plus jejich program, z té doby, a připočtete neznalost komunistických plánů a hlavně: neznalost praxe ze sovětského svazu, tak se nedivím, že naši předci nalítli.

Z dobového tisku a jejich "oficiálního a veřejného" programu (neveřejný byl přísně tajný), tak byste četl, že slibovali práci pro každého, svobodu a demokracii, přímou účast obyvatel na rozhodování státu (v podstatě přímou demokracii). Širokou podporu podnikání. Samozřejmě, zadarmo školství a zdravotnictví, prodloužený víkendy (dříve se dělalo i v sobotu, což komouši zrušili až po 30 letech), lázně pro každého každý rok, jako na víc k dovolené. Dále se distancovali od praktik bolševismu (v SSSR), a kategoricky odsuzovali všechna přirovnání k sovětům, s odůvodněním, že by to u nás, ani nešlo. Dále na venkově darovali každému pole a dobytek.

A neustále omílali, že krizi, válku, Mnichov, zavinili pravice, kapitalismus, západ, a démonizovali se zásluhy sovětského svazu, země komunistů, jako zachránce světa, vítěze nad fašismem (hned po válce, se nepsalo o národním socialismu, ale fašismu, aby to nehodilo bláto na sovětský socialismus), jediného, skutečného spojence, který by nám po Mnichovu přišel pomoci, kdyby to neodmítla naše pravicová vláda (jedna z prvních lží, protože Stalin už měl pakt s Německem, o spojenectví, které se až do napadení, projevoval materiální pomocí Německu. A Stalin si pojistil, aby nám nemusel pomoci tím, že se musíme nejdříve sami bránit (v podstatě odrazit útok a vlastně se ubránit sami) Německému útoku). Samozřejmě, že se zatajovali skutečnosti ze sovětského svazu. A mluvilo se jen o sovětských úspěších.

Abych to ukončil, tak kdybychom neznali, co už známe. Kdyby nám v praxi nepředvedli, co dovedou. Tak kdybychom je už neznali, tak já osobně bych jim věřil. Nebyl bych tak kategoricky proti nim. Když čtu jejich program, tak bych tam našel věci, s kterými bych souhlasil. Ale? Stejně tak slibovali i po válce. I po válce ze sebe dělali ty největší demokraty. A jak to dopadlo? Vy si snad myslíte, že kdyby dnes (stejně jako tenkrát) přiznali, že budou znárodňovat, združstevňovat, pronásledovat opozici a nepohodlné lidi, zavedou cenzuru (dnes by spíše donutili média k autocenzuře), zruší svobodné volby (dnes by je jen zmanipulovali), tenkrát (dnes asi ne) že budou zavírat a popravovat, zakážou volné cestování,… Myslíte, že by je někdo tenkrát i dnes volil? Ale náznaky toho, že se nezměnili, jen poučili (tedy, že už to udělají chytřeji, skrytěji, než tenkrát) vyčteme z jejich programu, projevů a jejich názorů. Nenalítněme jako tenkrát naši předci.

Komunisté a socialismus, jsou nereformovatelní, nezměnitelní, nepolepšitelní. Jistě že se nebudou opakovat 50-tá léta. Ale zavedou tu prozatím, jen režim podobný v Rusku a Číně (politická moc v rukou jedné strany, ekonomika více méně svobodná, pokud podnikatel bude loajální režimu. Minimálně bude držet hubu). Prozatím, než se dva ze tří velmocí dnešního světa (USA-Rusko, Rusko-Čína, USA-Čína) opět vydají, na cestu k socialistickým světlým zítřkům. V případě USA samozřejmě ne opět, ale i oni. V případě Rusko-Čína, je to velmi reálné. A kdo se potom odváží postavit tomuto duu do cesty, až sem přijedou bratrsky ochraňovat komouše?

Korupce za komunistů, byla devastující více, než v demokracii

Prý komouši, když byli u moci, tak nekšeftovali. Ale bylo to horší, protože oni kšeftovali na úkor totální devastace našeho hospodářství, našich surovin a našeho celkového zaostávání a devastace země. Viz, dnes známé (a bohužel v médiích opakovaně nepřipomínané, na útoky komoušů na demokracii): uran Rusům za hubičku, uhlí a dřevo (devastace lesů) Němcům a Rakušanům za hubičku, elektřinu do zahraničí za hubičku, neinvestování až zákaz ve výzkumu a vývoji. Živení sovětské armády a darování zbraní spřáteleným zemím třetího světa. Nemluvě o zahraničním obchodě za hubičku, který už byl defakto, obchodem výměnným. A myslí si někdo, že to komouši, dělali za hubičku, těm spřáteleným zemím? Vily jejich funkcionářů to tedy nedokazují.

A i přes nedostatek všeho, jsme vyváželi potraviny a spotřební zboží za hubičku do zahraničí, jako politická forma propagace fungování socialismu (Sověti takto východní Evropě pomohli po válce. Ač doma měli hladomor, tak do Evropy poslali tisíce tun obilí). Zahraniční obchod formou výměny zboží (po revoluci se obchodovalo už za peníze, proto spousty trhů jsme museli opustit, protože tam byla platební neschopnost. viz. Kuba).

A kdo z toho nejvíce profitoval? Komouši ve vysokých stranických, vládních, ale i krajských a okresních funkcích! Ti si žili ve vilách, zařízených západním zbožím, a nakupovali ve speciálních (tajných) obchodech, určených jen pro komoušské papaláše. Jak asi přišli k takovému bohatství? Že by poctivě? NE! Korupce a úplatky? Po revoluci se na to některé média zaměřili. Jak to, že se to zahrálo do ztracena? Jak to, že se to dnešním komoušů neomlátí o hlavu, jako se demokratickým politikům a vládám, omlacují o hlavu stále dokola, chyby z počátku devadesátých let?

Mám neodvratný pocit, že to má co společného s tím, že nebyli zakázáni a funkcionáři okamžitě zavřeni a vyšetřováni. Že se lidem revoluce ukradla a zneužila k předání moci: My (komouši) vám předáme moc, a Vy (revoluční a demokratičtí vůdci) nás necháte na pokoji. Nebo že by komouši z nakradeného majetku, média a dnešní mocné, korumpovali? Nebo že by byla pravda, že bývalý funkcionáři a jejich přisluhovači, se vzdali jen moci politické, ale hospodářskou si nechali, a tak jim zůstal vliv na média, velké firmy a politiky? Tomu by odpovídalo to, že média, velké firmy a levicový politici a jim nakloněný skupiny a organizace (včetně odborů), se velmi snaží, aby se tu lidi cítili špatně. A bohužel, snaží se o to i někteří pravicoví politici.

Jinak si nedokáži vysvětlit, proč se tak děje. Proč se tu šíří špatná nálada? Proč se informuje jen o tom zlém? Proč se nepřipomíná, že za dvacet let se udělalo více toho dobrého? Za dvacet let, jsme se opět dostali mezi třicet nejvyspělejších zemí světa. A je to znát na každém kroku. Fungující infrastruktura, fungující, dostupné a lepší služby, školství a zdravotnictví, doprava, zásobování. Čistší a opravená města i vesnice, Vzpomeňme si, jak to tu za komoušů bylo zaostalé, zašlé, nefunkční, nedostatek všeho. Jistě, je spousty problémů (za komoušů jich bylo více), ale stále vidím ten posun k lepšímu. Kdo to nevidí, tak to nechce vidět.

Naopak. Já se spíše divím, že i přes ty problémy, korupci, jsme na tom stále ještě tak výborně. Že tu vše funguje, je všeho dostatek, na rozdíl od socialismu. Že města, vesnice, firmy, už dávno nejsou zase zaostalé, zašlé, rozpadající se (jistě, některé firmy krachovali. Ale desítky nových vznikli. Kdyby ne, tak by ta nezaměstnanost byla mnohem drastičtější). Že obchody nejsou prázdné a není tu všeobecný nedostatek, na rozdíl od socialismu. Že tu máme stále jednu z nejmenších nezaměstnaností a ohrožení chudobou. Že tu máme jedno z nejlepších a nejdostupnějších zdravotnictví a školství.

Myslím, že je to důkaz fungování demokracie a kapitalismu. Socialismus, ač o něm někdo básní, jak byl údajně funkční. Jak to, že to tak nevypadalo v reálu? Kapitalismus, je údajně nefunkční. Jak to, že to tak nevypadá v reálu? Soudruzi v médiích a média ovládaná soudruhy (zřejmě, jinak vaší práci nechápu), vaše snaha o špatnou náladu a nostalgické vzpomínání na zlaté socialistické časy, se vám jednou vrátí jako bumerang. Copak jste zapomněli, že jste byli první na ráně, když se komouši dostali k moci? Ach ta paměť, co?