Co je to láska? Je to něco, co můžeme ovlivnit, nebo to jde mimo nás?Tak říká se, že to jde mimo nás. Že genetika, hormony, chemie.... Protože to průzkumy potvrdili. Ale řekl bych, že je to jen jedna půlka pravdy.
Za prvé, vše co děláme, děláme protože to máme v genech, a vše co děláme, děláme díky procesům v mozku. (Proto také lze vyměnit a nahradit celé tělo, až na mozek).
Za druhé, průzkumy mozku zjistili, že při vzpomínce na milou osobu, probíhají procesy, kdy se zvýší hormony štěstí. Což znamená jen to, že se cítíme dobře s milovanou osobou, a proto s ní chceme být.
Ale pozor! Stejné hormony se zvýší u vorkoholika při práci, alkoholika při pití alkoholu, feťáka při požití drogy, gamblera při hře a hazardu.
Za třetí, kdyby to bylo geneticky, tak všichni chodí a žijí celý život jen s blondýnem/blondýnou, brunetem/brunetou, zrzkem/zrzkou..., a černochem/černoškou, bělochem/běložkou, evropanem/evropankou, asiatem/asiatkou..., a malým/malou, velkým/velkou, tlustým/tlustou, hubeným/hubenou..., jenže, ono tomu tak není, že?
A dokonce, buď bychom byli všichni heterosexuální nebo bisexuální nebo homosexuální. Tak že, geneticky (fizicky, chemicky, hormonálně) máme akorát naprogramováno to, že musíme dýchat, jíst, pít, množit se, a bránit se nebezpečí, nikoliv lásku.
Za čtvrté, vzhledem k tomu, že se zamilováváme i do nemocných a postižených, do vzhledově nedokonalých, a také často zůstáváme i když se z původně vzhledově dokonalého, zdravého a nepostiženého, stává vzhledově nedokonalý, nemocný a postižený. Je důkazem, že to není jen o genetice, hormonech a procesech v mozku.
Proto bych řekl, že láska je vliv nejen procesu mozku, ale i vliv rodiny a společnosti. Tak že se zamilovávejme dál, bez obavy z toho, že to jde mimo nás, a tak to nemůžeme ovlivnit. Můžeme, ale někdy chceme a někdy ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat