S dezinformacemi a dezinformátory už musíme bojovat.

Michaela Kudláčková

Přesně tak❗️

Pokud budeme obyčejný ochraně před zlem říkat cenzura, tak nás to zlo pohltí a obsadí.

Ficovu kampan téměř komplet řídil Kreml.

Včetně sociálních sítí, řetězových mejlů..

Strašnej humus. 

A tady se to děje taky.

My tohle musíme vzít jako obrovský memento a přestat se posírat a vypořádat se s dezinformacemi mnohem, razantněji, než dosud!!

Nebo prostě vyhoďme alarmy, městské kamery, ochranky v bankách, dálniční kamery, letištní skenery... a všechno, co používáme jako ochranu před zločinem, ochranu před zlem!

Jak je prostě možný, že před úřadem vlády dál bydlí dezinformátor a proruskej šmejd?

Jak je možný, že Senátorka může sypat z rukávu jednu dezinformaci za druhou a veřejně podporovat teroristický stát, který podle zprávy českých bezpečnostních služeb platí dezinformátory v ČR?

Přesně tohle, co se odehrálo na Slovensku je výsledek pilné práce těchto lidí, pracujících ve službách totality a teroru jiného státu, který v reálném čase vraždí v jiném svobodném státě, který vojensky napadl a prohlásil ČR za svého nepřítele!

Chceme to taky?!

Ne?

Tak s tím ale fakt něco dělejme! 

Je za minutu dvanáct a máme tady děti!

Analýza. Otázky a odpovědi.

Otázky

1) analýza proč se to stalo před 10 lety u nás a letos na Slovensku.

2) co s tím dělat.

3) jak zamezit opakování.

Odpovědi

1) chyby vlády a neřešení dezinformační scény.

2) vyvarovat se chyb vlády a řešit dezinformační scénu.

3) sebevzdělávání nás všech, vzít rozum do hrsti a nevolit ty co šíří strach a dezinformace. Protože to ukazuje jediné, že to nejsou čestní a poctiví politici, když působí na nejnižší pudy lidí. Používat kritického myšlení. Víc se naučit chápat co je důležité. Nejen pro nás ale i pro naše potomky. Nevěřit jednoduchým odpovědím na složité otázky. Pokud si myslíme že všichni lžou, tak tedy lžou i dezinformátoři, tak proč jim věřit. 

Nejdůvěryhodnějším zdrojem je naše osobní zkušenost a znalosti. Tak proč věříme že je tu chudoba, totalita, okupace... a že je tu hůř a hůř, pokud to na sobě tak necítíme? Pokud máme střechu nad hlavou, co jíst, co na sebe, jsme v suchu a teple. Pokud máme práci a děti školu, a zdravotní péči, a ještě si dovolíme dovolenou, tak jsme na tom dobře až až. Rozhodně nám k tomu nepomůže žádný populista ani extrémista, který říká že se o vše postará stát, tedy on. Aby nám bylo dobře, o to se musíme postarat i my všichni, ne jen stát.

My to dáme.

ANOsekta, SPD, PRO, Trikolóry, KSČM, Socdem, mají v každém průzkumu cca 52 až 56%. Z toho do parlamentu by se mohli dostat ANOsekta, SPD a ještě KSČM a Socdem, který mají dohromady 48 až 50%. 

Demokratické strany mají v každém průzkumu 37 až 43%. Vzhledem k tomu že vládnou v nelehké době a dělají neatraktivní rozhodnutí, tak to nejsou špatné výsledky. A dávají naději do dalších voleb. 

Na Slovensku právě zakončené volby dopadly 50% ku 30%, podle poslanců 90 ku 60. Tedy ústavní většinu mají populisté a radikálové s proti západním myšlením. Kdyby u nás skončily volby tak jaké jsou preference, tak cca 50% ku cca 40%, podle poslanců cca 110 ku 90. Tedy lépe než na Slovensku z pohledu demokracie. 

Ale na rozdíl od Slováků a Slovenska, máme naději to změnit. Bude záležet na vládě, veřejném prostoru, na každém z nás. Jestli pochopíme co je důležité. Jestli podlehneme russácké hybridní válce, dezolátům, populistům, extremistům. Nebo si ubráníme západní demokratické hodnoty. I když to možná občas bude bolet, ale pro budoucnost to bude lepší cesta, než nám nabízí populisté a extremisté z dnešní opozice.

Věřím že Češi a Česko to za dva roky zvládne.

Slováci prohráli hybridní válku s russáckem

Konečné výsledky. Fašisté a komunisté sice v parlamentu nejsou, ale vyhráli populisté a konzervativci s proti západním myšlením. A to celkem v drtivém poměru 60 ku 40. Slováci se rozhodli jít nejen do leva, ale na východ do náruče russácka. Cestou Orbanizace tedy okleštění demokracie. Jestli to povede k vystoupení z EU a NATO se ještě uvidí. Ale že to povede k dělání problémů v EU a NATO je víc než jisté. 

Jen doufám že to u nás za dva roky nebude stejné. Na Slovensku především vyhrálo russácko se svou pátou kolonou přes dezinformační scénu. Slovensko prohrálo v hybridní válce kterou russácko vede proti západu. Ta je i u nás velmi silná a i díky tomu má potenciál vyhrát. Bude záležet na vládě ale i celé naší společnosti jak jí zvládneme. Po Maďarsku a Bulharsku západ ztratil i Slovensko. Doufám že na řadě nebude Česko a další státy. 

O Mnichovské dohodě

Mnichov 1938, příběh lži Edvarda Beneše

V roce 1938 na půdě Společnosti národů předložil zástupce ČSR k projednání problém vzrůstajících ozbrojených konfliktů mezi československými občany německé národnosti a československým státem. Bylo dohodnuto, že se situace bude řešit dle mezinárodní dohody uzavřené v Locarnu v roce 1925. V Locarnské dohodě se ČSR zavázala tyto situace řešit arbitráží, v takovém případě účastníci sporu nemohou být arbitry. Zde stáli proti sobě občané ČSR německé národnosti a vláda ČSR. Nelze proto v žádném případě akceptovat lež rozšířenou Benešem: O nás bez nás. Jako arbitry si česká strana vybrala Francii (země, se kterou jsme měli nejužší mezinárodní vztahy) a Itálii (země kde se ujal vlády Benito Mussolini, nositel Řádu bílého lva z roku 1926), dalšími arbitry byli kooptováni Anglie (jako světová velmoc) a Německo (jako sousední stát, který měl nejblíže k německé menšině v ČSR). Důležitou proměnnou byl fakt, že ČSR neměla mezinárodně uznané státní hranice s Německem. Beneš odmítl uzavřít pakt s Německem, proto byla stále otevřená možnost revize Česko-německé státní hranice.

Národnostní konflikt v ČSR se netýkal jen občanů německé národnosti. I přes proklamace druhého Švýcarska, československý stát zcela nezvládl problematiku národnostního soužití a dostal se do sporu prakticky se všemi významnými „menšinami“ (v první řadě s největší „menšinou“ Němci, dále pak Poláky, Maďary a Rusíny, v neposlední řade druhou nejpočetnější „menšinou“ Slováky, kteří později vyhlásili samostatný stát). Pod vedením Beneše se stát rozpadal na několika místech. Situace zneužil Adolf Hitler, který situaci eskaloval. Beneš byl pod obrovským tlakem a rozhodl se situaci řešit v rozporu s ústavou, nabídkou na postoupení „Sudet“ Německu. 15. září 1938 vyslal Beneš ministra Jaromíra Nečase do Francie s nabídkou na postoupení "Sudet", byl to jeho třetí návrh k řešení krize, z celkem sedmi návrhů. Tato nabídka se stala základem Mnichovské dohody uzavřené 30. září 1938. Než došlo k dohodě mezi mocnostmi, bylo Benešem předloženo šest návrhů řešení, text Mnichovské dohody vycházel ze sedmého návrhu předloženého Benešem. Ano, Beneš je autorem předlohy textu Mnichovské dohody, byl to jeho sedmý a poslední návrh k řešení krize. Z hlediska československého ústavního práva představuje postup přijetí Mnichovské dohody a nabídka Beneše na postoupení "Sudet" porušení § 3 odst. 1 a § 64 odst. 1 bodu 1 ústavní listiny ČSR, podle kterých bylo možné měnit státní území republiky pouze se souhlasem Národního shromáždění a to ústavním zákonem. Prezident a vláda tedy nedisponovali pravomocemi k přijetí Mnichovské dohody. Prezident a vláda Mnichovskou dohodu nepředložili Národnímu shromáždění ze strachu, že nebude schválena a abdikoval 5. října 1938. 

Nelze proto v žádném případě akceptovat druhou lež rozšířenou Benešem: O zradě Západu. Již z uvedeného je jasné, že o žádnou zradu jít nemohlo. Mnichovská dohoda byla uzavřena na základě návrhu československé vlády, který předložil prezident ČSR. 

Jen pro dokreslení. Jaké měla ČSR uzavřené mezinárodní smlouvu pro případ napadení ze strany Německa? Československo mělo od roku 1924 podepsanou spojeneckou smlouvu s Francií, kde se smluvní strany zavázaly, že v případě ohrožení společných zájmů se shodnou na opatřeních, jež je měla chránit. Text ovšem postrádal ustanovení o vzájemné vojenské pomoci. Signatáři měli v tomto ohledu volnost a suverenitu rozhodování. Tuto neurčitost vnesla do dokumentu československá diplomacie. 16. října 1925 Československo podepsalo Garanční smlouvu. Tento dokument vznikl v rámci Locarnských dohod. Určoval, že Francie a Československo si poskytnou vojenskou pomoc, stanou-li se cílem nevyprovokované agrese, a to i za situace, že se Rada Společnosti národů nevyjádří jednomyslně ve věci označení agresora. Jednomyslnost členy Společnosti národů opravňovala pomáhat vojensky napadené zemi. To ale jen v případě, že s eventuálním francouzským postupem přes Rýn budou souhlasit ostatní signatáři Rýnského bezpečnostního paktu, kterým bylo mimo jiné Německo. Garanční smlouva tedy neumožňovala ochranu před expanzí Německa. Druhou a poslední mezinárodní smlouvu pro případ napadení Německem měla ČSR se SSSR. Československo-sovětská smlouva z roku 1935 byla jedinou mezinárodní smlouvou vymezující vzájemnou vojenskou pomoc v případě útoku Německa. Sovětský svaz byl sice smluvně zavázán bránit Československo, ale jen pokud se do konfliktu zapojí Francie. Sovětský ministr zahraničí Maxim Maximovič Litvinov ovšem v letech 1937 a 1938 opakovaně prohlásil, že Sovětský svaz v případě války i přes podepsanou spojeneckou smlouvu neposkytne Československu pomoc, neboť jeho armáda není na takovou operaci připravena. Sovětští diplomaté naoko prosazovali vytvoření celoevropského systému kolektivní bezpečnosti proti Třetí říši, sovětský vůdce Stalin si ovšem ve skutečnosti přál válku mezi Německem a Západem, při které by se obě strany vojensky vyčerpaly. Poté by Sovětský svaz mohl obsadit celou Evropu. Z uvedeného je zřejmé, že ani z tohoto pohledu nelze v žádném případě akceptovat druhou lež rozšířenou Benešem: O zradě Západu. Jediné smlouvy byly uzavřeny s Francií a SSSR, nelze proto ani mluvit o Západu. O žádnou zradu nešlo, protože mnichovská exekuce nebyla napadením ze strany Německa. 

Případný vojenský odpor ze strany ČSR by znamenal porušení mezinárodních dohod a byl by považován za agresi ČSR, vzhledem k mezinárodní situaci bychom byli odpovědní za vyvolání druhé světové války. Říšský ministr propagandy Goebbels si zapsal do svého deníku, v den konání mnichovské konference tato slova: "Kdyby teď Češi nepřijali, naskytla by se nám rozhodně velká příležitost. Avšak tu radost nám Praha zřejmě neudělá." Země, která by se postavila mezinárodním snaze o mírové řešení sporu mezi českými občany německé národnosti a československou vládou, by riskovala ztrátu sympatií světové veřejnosti a vynutila by si odsouzení. Taková válka, s mnoha oběťmi a materiálními škodami, by znamenala větší katastrofu, než přijetí podmínek mnichovské dohody.  

#historie #ceskoslovensko 

(odkazy na zdroje)

ČELOVSKÝ Bořivoj: Mnichovská dohoda 1938

SEDLÁK, Milan: Němci v Čechách

FILÍPEK Jan: Mnichov 1938

PACNER, Karel: Osudové okamžiky Československa.

CHOLÍNSKÝ, Jan: Mnichovská zrada, nebo pražský krach? Nečasova mise a rozpad Československa v roce 1938

TESAŘ, Jan: Mnichovský komplex: jeho příčiny a důsledky

https://www.vhu.cz/spojenecka-smlouva-mezi-ceskoslovenskem-a-francii-z-25-ledna-1924/ 

https://plus.rozhlas.cz/mnichovska-dohoda-bylo-chybou-neprijmout-ji-7843011

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nazory-a-komentare/jan-urban-mytus-o-mnichovske-zrade-spojencu-je-lzi/r~9ec51a2425c111e3909e0025900fea04/

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nazory-a-komentare/75-vyroci-mnichova-dalo-se-rozbiti-csr-zabranit/r~250fd02e21df11e383e4002590604f2e/

https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/locarnske-smlouvy-16-10-1925/

https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/prameny/08/Locarnske_dohody_z_16._rijna_1925.pdf

Tak už můžu radit

Tak už je mi šedesát ale v russácku jsem nebyl a nebudu, ale radit už můžu. 👍😂 Myslím že co jsme se za poslední století o russácku a russácích dozvěděli stačí i bez jeho návštěvy. Jinak touto logikou bysme museli navštívit všechny státy světa a v nich všechny národy. 😂

Jinak o russácku víme to hlavní: russácko a russáci jsou ublížený, zakomplexovaný a civilizačně zaostalí, schopní přežít jen ve své schizofrenii a permanentnímu strachu ze všech, což jim dává sílu pro přežití.Toužící po uznání a respektu od všech. A kdo je nerespektuje a neuznává, ten je jejich nepřítel a toho je třeba zničit. Respek a úctu si představují tak, že je budou ostatní považovat za největší, nejsilnější, nejchytřejší, nejschopnější, a hlavně za zachránce lidstva, země, vesmíru. A patřičně jim musíme všichni děkovat, milovat je, učit se od nich, a nakonec myslet jako oni. A přijmout fakt, že jim proto patří vše v celém vesmíru a mají na to přirozeně právo.A kdo to nechce respektovat, je největším nepřítelem, kterého mají právo ale i povinnost zničit. 

Tak snad jsem tu exkurzi do russácka popsal přesně. Tak že navštívit a poznat russácko a russáky už netřeba. 👍

Tak to je moje první rada jako čerstvého šedesátníka. 👍😂👏

Proč jinak myslí generace na západě a na východě?

Také to sledujete jak se liší myšlení generací na západě a na východě? Tedy na západě jsou zastánci komunismu a nacismu mladší a na východě starší. Dávám to za vinu 45 let komunistické propagandy. 

45 let jsme slyšeli o pozemském komunistickém ráji který nám mohli zařídit jen komunisti a jen díky nim nám ten ráj zůstane. A Jak jen díky nim jsme utekli z toho kapitalistického demokratického pekla a jen oni nás před tím peklem ochrání. 

A jak ten komunistický ráj funguje na rozdíl od toho demokratického upadajícího pekla. A jak se můžeme mít dobře jen v tom komunistickém ráji, kterým nám zajistí budoucnost, pořádek, štěstí pracovní i osobní. Na rozdíl od žádné budoucnosti, nepořádku, zmaru a neštěstí v práci i životě v tom kapitalistickém pekle.... 

Vlastně to odpovídá na otázku, proč je takový rozdíl mezi generacemi na západě a východě Evropy. Na západě se nesetkali s východním rájem ale měli dostatek informací o východním ráji a když to porovnali s tím západním peklem, tak si řekli: žádná sláva, ale zlaté peklo. 

Stejné porovnání nebylo možné lidem v tom východním komunistickém ráji. Tady lidé žili relativně spokojeně, protože je netížila myšlenka na budoucnost. A ještě žili v bludu jak se tu i přes problémy mají stále lépe než v tom západním pekle plné bídy. Tak že si řekli: žádná sláva, ale stále lepší než to západní peklo.

Ale jak je známo, člověk touží po tom co nemá, a tak na západě lidi sice nezažili šok a prozření jako na východě, ale mladí na rozdíl od starých, toužili po východním ráji, a tak tam myšlenka komunismu byla hlavně u mladých, v podstatě na truc těm starým. Tam to myšlení bylo v rámci mezigeneračních sporů, které většinou skončilo věkem a zkušenostmi příznivců. 

Za to na východě lidi zažili šok. Někteří se z toho nevzpamatovali až do dnes. A jak to tak bývá, lidi mají krátkou paměť a tak čím se vzdalovala doba kdy tu byl komunistický ráj, tak zapadaly i vzpomínky co to bylo za dobu. Na rozdíl od západu, na východě je to spor informační, kdy staří přirozeně nejsou schopni přijmout nové myšlení, které na západě právě vede k extrémnímu myšlení jako vzdoru mladí vůči stáří, ale věkem příznivců upadá.

A čím se člověku žije hůř, nebo čím je člověk závistivější a nespokojenější se svým životem, tím více se upíná k ráji. Fungovalo to před tisíci lety, dnes a bude to fungovat za tisíce let. A je jedno jestli to je biblický ráj nebo politický. A u nás ještě stále žije generace lidí co pamatují komunistický ráj. A díky komunistické cenzuře a propagandě v tom komunistickém ráji vidí spásu. 

Vždyť přeci tenkrát bylo tak krásně: Lepší počasí, čistší vzduch, čistší voda, chutnější a zdravější potraviny, více lásky méně nenávisti, žádné drogy, žádný zločin, žádný homosexuálové… Prostě zdravější a šťastnější život. 

Zlatá cenzura dodávám já a poučení pro všechny budoucí diktátory a totalitní režimy, aby jí zavedli opět, hned jak se dostanou k moci. Protože jen díky tomu se udrží co nejdéle u moci, a když jí ztratí tak jí díky tomu mohou opět získat. 

A na závěr, díky rozdílným životům na západě a východě, je politické myšlení mezi generacemi tak rozdílné. Na západě zkušenostmi myšlenky na diktatury upadají, na východě je to naopak. Na západě je to tím, že to neprožili, na východě že to prožili, respektive už zapomněli že to prožili. 

Ale myslím že se to za tři generace (doufám že už jen za dvě) znění a všude to bude stejné. Už naši předci věděli, že mladí jsou radikální, revoluční a stále nespokojení a proto chtějí všechno měnit. A staří jsou už usedlí a konzervativní, bránící se všem změnám. 

Máme to v citátech. Mladí a neklidní. A kdo nebyl do třiceti komunistou, nemá srdce, kdo jím zůstal po třiceti, nemá rozum. 

o šíření lží

Nejen hlupáci šíří blbosti o nové totalitě a návratu do padesátých let komunismu, ty za svou hloupost nemohou a sami o sobě nejsou tak nebezpečný. Ale hlavně extremisté a populisté z řad momentální opozice parlamentní a neparlamentní, který tak šíří strach, zlobu, nenávist k dnešní demokracii. Aby se dostali k moci a zavedli přesně takový režim kterého se ti hlupáci bojí ale ve své hlouposti jí pomáhají nastolit.

Skvěle popsané myšlení nespokojenců.

Příspěvek Tomáš Dvořáka: Houby bída! Úplně obyčejná závist. 

"Když někdo v Česku demonstruje proti bídě, pak se člověk fakt musí smát. Žijeme totiž v době naprosto bezprecedentního blahobytu. Žádná jiná generace v historii naší kotliny se neměla takhle dobře a v Česku navíc - na rozdíl od většiny světa - zažíváme k tomu všemu i nevídanou míru bezpečí, svobody a sociálních jistot. 

A bídou netrpí ani 99 % těch, kteří v sobotu demonstrovali na Václaváku (což zřejmě došlo i organizátorům, a tak to setkání tentokrát přejmenovali na "Česko proti vládě", zatímco "bída" zůstala na webovkách a v názvu spolku), i když z jejich úst tohle slovo často zaznívá. Jak to vím? No jednoduše proto, že pokud se můžete v sobotu sbalit, nakoupit si rekvizity a merch, dát několik stovek na hlavu za vlak a jet přes půl republiky do Prahy mávat vlaječkou, zatímco to každý živě streamujete a fotíte na chytrém telefonu a večer si o tom při sledování televize vyměňujete dojmy na notebooku... tak máte bídu maximálně v hlavě. 

Takže kde se bere ten pocit bídy? Možná tady:

Jako marketér pracuju už 8 let pro jeden pracovní portál. A časem jsme si s kolegy všimli, že nejvíc aktivní skupinou, která nám na reklamy a obsah reaguje, je specifická sorta lidí, kterým už dneska neřekneme jinak než "nezaměstnatelní". Ne nezaměstnaní. Nezaměstnatelní. 

A tenhle typ lidí prostupuje napříč různými demografickými skupinami. Nezáleží na věku, pohlaví, dokonce ani na lokalitě (velká města versus vesnice). Jsou to stejně tak mladí v Praze, jako důchodci na Jižní Moravě. Jejich primárním společným rysem je absence jakýchkoliv kompetencí, kompenzovaná neskutečně přebujelým egem. Jsou chodícím ztělesněním "DK efektu". A jsou nápadně podobní účastníkům těchhle demonstrací. 

Nemají vzdělání, neumí jazyky, nejsou manuálně zruční, nemají žádné kurzy, certifikáty ani pořádnou praxi. Na trhu práce nemají co nabídnout. Skutečně vůbec nic. Jsou odsouzeni pracovat na dělnických profesích za velmi špatné mzdy nebo skončit ve spárech pracovních agentur, které je budou vykořisťovat. A jejich největším konkurentem je pak robotizace a automatizace. Anebo pobírají nejrůznější podpory a pár tisíc nad to získávají někde "na černo". 

Zároveň s tou situací ale nechtějí nic dělat a jsou přesvědčeni, že by se měli mít líp. Respektive, nejenom že měli, ale že na to mají nárok. Když jim člověk ukáže práci bez nutné praxe za 35 tisíc, jejich reakce je, že "za 35 ani nevstanou ráno z postele" a že jestli je firma fakt chce, tak "ať nabídne aspoň pade a služební auto". Reálně takovou mzdu pravděpodobně nikdy nebrali, ale míra sebeklamu, ve kterém žijí, zastíní veškerou racionalitu. 

Zkrátka vidí, že ostatní lidi se často mají líp, mají větší domy, větší auta, větší pohodu v práci... a chtějí se mít stejně. Už ale nevidí okolnosti a souvislosti. Nevidí člověka, který deset let dřel v kavárně, aby mohl rozjet podnikání. Nevidí dvě dokončené vysoké školy a noci samostudia, co se nevratně podepsaly na zdraví. Vidí jenom výsledek a chtějí ho taky. Někdo to má zařídit. Oni ne. NĚKDO.

A ten "někdo" je v jejich uvažování stát, vláda, premiér. Protože po ostatních sotva můžou chtít, aby se s nimi rozdělili. Po státu to chtít můžou, stát přece peníze přerozděluje. Jenže stát v liberální demokracii není od toho, aby lidi vodil za ruku. Má vytvořit rovné podmínky a příležitosti a nechat lidi, ať se realizují, jak sami chtějí. Aha. No jo vlastně, "chtějí". Ale co když nechtějí? "Nezaměstnatelní" se nechtějí realizovat. Chtějí dostat hodně a dávat přitom co nejmíň - a i to málo co nejvíc ojebat. Proto půjdou vždy za tím, kdo jim nejvíc dá (nebo aspoň slíbí) a nebude chtít moc na oplátku. Klidně ať je to mafián. Co mafián! Ať je to klidně fašista! 

A pokud si pořád nemyslíte, že je to celé jen závist, tak vezměte v potaz ještě jednu věc: strany, které tyhle voliče mobilizují, mají postavenou politiku na tom, že pokud nedokáží zajistit, aby se měli jejich voliči líp, tak aspoň usilují o to, aby se měla národní elita hůř. Elita není nepřítelem extremistů jen proto, že upozorňuje na jejich pokřivené ideologie, ale taky proto, že nastavuje zrcadlo jejich politice a ukazuje status, který extremisti nedokážou nikdy lidem zajistit. 

Co s tím? Pracovní úřady to můžou řešit jen neustálým nabízením další a další práce (a nabídka ÚP bývá naprosto tragická) nebo podporou rekvalifikace. Tihle lidé by ale potřebovali spíše pomoc psychologů nebo sociálních pracovníků, kteří by jim pomohli překonat sebeklam, přijmout jejich životní realitu a probudit v nich zájem o seberozvoj a seberealizaci. A toho se jim bohužel nejspíš nedostane. 

Tahle glosa možná zní někdy až zbytečně arogantně, ale neznamená to, že bych to zlehčoval. Tohle je totiž problém, který bude růst zároveň s tím, jak spoustu profesí postupně nahradí roboti a umělá inteligence. A stát bude muset reagovat buď tak, že bude motivovat lidi k aktivnímu přizpůsobování se poptávce na trhu práce, nebo bude muset přerozdělovat víc peněz směrem k těm, co se nebudou chtít rozvíjet a adaptovat. V opačném případě uvidíme skokový nárůst podpory extremistickým stranám, stále častější občanské nepokoje a nakonec i občanskou válku. 

Protože "závist je jedna z lidských emocí, spočívající v touze po něčem, co má někdo jiný, a snaze získat předmět této touhy, či druhého o to připravit, někdy i za cenu zavrženíhodných činů."

Někdy i za cenu zavrženíhodných činů..."

https://www.facebook.com/tomak.dvorak

Lidi mějte rozum a myslete na potomky.

Od: Zdeněk Šarapatka 

Prosím na kolenou....

Žijí stáří. Teď… ne zítra, za týden, za rok. Ruší je změny. Nevidí, neslyší: nevolí budoucnost. Vystřihli minulost, volí jen růžové vzpomínky. A hlavně svůj klid. Mají ho za právo. Za nárok. Za odměnu za život v robotě, kde zbylo na pivo. Za roky v režimu, kde nekrást byl hřích. Za lež, co byla za pravdu. Za dovči ve štěstí… u stanu s matračkou a rybníku s komáry. Za flaksu pod pultem. Za fronty na vložky. Za smlouvu na osud: za dekády u pásu za kvartýr z panelu. Za tajné obálky pro vrchnost…za gympl pro dceru, za operaci žlučníku, na pořadník na auto...z bakelitu. Za schízu soukromí: do osmi u telky s Husákem a v deset s Hlasem Ameriky. Za život nerovných pod vlajkou rovnosti. Za krédo sobectví: Nehas, co tě nepálí!

Žijí jen pro dnešek, zítřek je nejistý. Věk mají za moudrost a patent na rozum. Na pravdu. Bojí se neznáma, tak věří iluzím: dýchají pro „hajzla“, co práskal na druhé za výhody. Za kariéru. Pro prachy. Věk nevěk, jsou jako patnáctky: rvou se za něj i do krve. Za lháře století, jenž je má na háku a když je za rohem, má je jen za socky. Za hlupce bez IQ, co nikdy nečetl. Za nýmanda, jenž zhuntoval zemi. Za expremiéra, který za třicet let nezvládl jazyk „své“ země. Natož historii. Za hulváta, pro nějž je učitel „debilem“.  

Zločince mají za Boha. Nedbají ani kořenů: statečných rodičů a cizích hrdinů co přišli o všechno…o život, o zdraví, o svobodu, o střechu nad hlavou, o majetek z mozolů . O naději na spravedlnost. Že byli „kulaci“. „Buržousti“. „Reakcionáři“. „Zrádci lidu“. Krev mají za vodu: volí udavače a kariérního komunistu. Popírají realitu, rodové hodnoty, fakta..a sami sebe. Velké, vzteklé "děti", co tváří v tvář důkazům křičí a kopou. A bouchají dveřmi…i od svých nejbližších.

To jsou Babišovi voliči. Včera i zítra. „Jsem svrchovaný český premiér“, chlubil se Hotentot, jenž sází na vzájemnou nenávist .Jednu už na Hrad poslali a druhou chystají. Zločinec a lhář se touží stát „svrchovaným českým prezidentem“. Kriminál mu v tom nejspíš nezabrání, justice mlčí. Babišovi babičky a dědečkové jsou odhodláni splnit mu sen: beztrestný lump na trůnu nejvyšším. Synové, dcery a vnuci, prosím vás na kolenou: zabraňte jim v tom! Páky přece máte: buď Babiš, anebo vy. Rodinná pouta snad nepřeplatí....