Nic není, jak to vypadá.

Má milá, nic tak

není, jak vypadá.

S jednou žiji,

po druhé toužím.

Jen jedno srdce

každý člověk má.

A to své tobě

já toužím dát.

Má milá, nic není

jak to vypadá.

Nehledej štěstí

kde srdce umírá.

Odpověď nenajdeš

ve slovech krásných.

Ale v očích mých

smutných, uplakaných.

Myslel jsem, že mám vše. Než jsem tě poznal.

Myslel jsem, že všechno mám,

než jsem poznal tebe.

Myslel jsem, že nic nepotřebuji,

než jsem poznal tebe.

Myslel jsem, že štěstí je to co mám,

než jsem poznal tebe.

Myslel jsem, že vše jsem prožil,

než jsem poznal tebe.

Teď vím, že jsem neměl nic.

Že jsem neznal štěstí.

Že jsem nic neprožil.

A že mně chyběl celý svět.

Proto, že neměl jsem tebe.

Díky tobě se vidím jinak.

Už jsem ti psal, že díky tobě,

do zrcadla podívám se zase.

Lásko, to jsi dokázala ty,

že o sobě už myslím.

To že už nehledám

jen nedostatky těla.

Ale vidím i místa hezká,

za to může tvá láska.

Lásko, to že se usmívám zase,

v tom jistě prsty máš.

že nevidím svět tak černě,

lásko, na tom zásluhu máš.

Jsi má a já tvůj a věřím,

že tebe má tvář neodradí.

Že má duše tě dostala,

a tu budeš mít ráda.

Lásko, vidíš, už jinak myslím,

vidíš, jaký máš na mě vliv.

Lásko, toužím tě mít,

Jen ten můj žalářník,

mně nedovolí k tobě jít.

Jsem vším kolem tebe.

Ano, jen sen nic neřeší,

chtělo by to víc.

Mě ta odvaha chybí,

na ten krůček první.

Snad není to jen strachem,

nebo tím prvním krokem.

Je to tím, že já těch kroků

udělal jsem nepočítaně.

A těch jam a překážek,

Kam jsem padal a padal.

V životě ne, ve vztahu ale,

stále jsem padal a padal.

A jak léta běží a běží,

je stále složitější,

vyskočit na nohy,

a jít, za láskou, za štěstím.

A posledním pádem před lety,

jsem to konečně pochopil.

Já jsem určený k pádům a jamám,

ne k cestě za láskou a štěstím.

Chceš sama odvahu dát mi,

abych se opět vydal na cestu?

a tou cestou vyšel vstříc,

za láskou, štěstím, za tebou?

Nemám odvahu jít dál.

Ano, jen sen nic neřeší,

chtělo by to víc.

Mě ta odvaha chybí,

na ten krůček první.

Snad není to jen strachem,

nebo tím prvním krokem.

Je to tím, že já těch kroků

udělal jsem nepočítaně.

A těch jam a překážek,

Kam jsem padal a padal.

V životě ne, ve vztahu ale,

stále jsem padal a padal.

A jak léta běží a běží,

je stále složitější,

vyskočit na nohy,

a jít, za láskou, za štěstím.

A posledním pádem před lety,

jsem to konečně pochopil.

Já jsem určený k pádům a jamám,

ne k cestě za láskou a štěstím.

Chceš sama odvahu dát mi,

abych se opět vydal na cestu?

a tou cestou vyšel vstříc,

za láskou, štěstím, za tebou?

Zvu tě do mého světa.

Má milá, divoká, konečně chápeš,

že tě zvu do světa erotiky a lásky,

ve snech a ve fantazii.

Že sem utíkám před světem,

kde mohu být vším.

Kde mohu žít životem,

po kterém mnozí touží.

Životem králů, milovníků,

i pasáčků prostých.

Kde mohu být bohem,

větrem, sluncem.

Kde mohu prožít tisíc životů

ale i jen jeden.

Mohu tu snít, a mít

vše co chci.

Tento svět mě nabíjí

a dělá šťastným.

Netřeba mi žádné drogy,

drogou je mi můj cit.

Drogou si mi lásko ty,

má duše tě touží mít.

Někdo hledá štěstí v práci.

V permanentním flámu zase jiní.

Někdo chlastá, jiný šňupe.

Další vše prohrál v automatech.

Někdo tráví celé hodiny

u televize či na chatu.

Já si do snu zaletím

Do šťastnějších světů.

Víc nepotřebuji, pojď,

zvu tě do mého světa.

Poznávat krásno nehmotné,

jako skutečnost tak krásná.