Chtěl bych tě, ale bojím se.

Chtěl bych se sejít a jen se dívat

ale bojím se, že si nepadneme do oka.

Chtěl bych se sejít a slyšet tě

a co když hlas náš nebude ladit do ucha.

Chtěl bych se s tebou projít

co když pohyb těla bude překážka.

Chtěl bych si popovídat

a co když slova nás budou rozdělovat.

Chtěl bych se tě dotknout

a co když se odporem oklepeme.

Chtěl bych číst v tvé mysli

Jen bojím se, že tvá myšlenka je jiná.

Chtěl bych tě mít u sebe

a krásná slova ti povědět.

Jen trochu bojím se

že ty je nebudeš chtít slyšet.

Sním o tobě.

Protože tě neznám, mohu mít představy.

Můžeš být krásná i ošklivá.

Můžeš být, jaká chceš.

Pro mě však jsi duší krásná.

Mohu tě ve snech vidět.

Jako krásnou vílu luční.

Mohu tě přirovnat

k paprsku slunečním.

Jaká jsi opravdu má milá?

Jsi slunko, měsíc?

Jsi hvězda jasná?

Jsi kapka rosy ranní?

Nevím a zdá se mi,

že to snad není podstatný.

Ať jsi, jaká jsi,

Už teď k tobě cosi cítím.

Jak se k tobě přiblížit.

Já zvíře jsem a ty kráska

tvá láska ze mě prince udělá.

Stačí dotek tvůj jediný

pohled, polibek, pohlazení.

Já skloním se před tebou

a vzdám hold kráse tvé.

Má lásko, své srdce ti dám

udělej s ním, co chceš.

Možná ho roztrháš hned

možná ho však přijmeš.

Nechám to na tobě

Udělej s ním, co chceš.

Ty jsi na Olympu a já na zemi

proč to tak má být.

Pro lásku nechal bych všeho,

a šel bych lásce vstříc.

Jak se k tobě na Olymp dostat

cesta je strmá a já se bojím.

Bojím, že opustím ty dole

a k tobě se stejně dostanu blíž.

Ty jsi to nejlepší.

Nikdy nebude den krásný,

pokud nebudeš se mnou.

Nikdy nebude ráno krásné,

pokud se neprobudím vedle tebe.

Nikdy nebude noc krásná,

pokud nebudeš spát vedle mne.

Nikdy nebude krásné milování,

pokud to s tebou není.

Nikdy nebude život krásný,

pokud ho nebudu žít vedle tebe.

Nikdy nebude štěstí dokonalé,

pokud spolu nebudeme.

Krása hor a údolí se nevyrovná tvojí.

Krása moře a pláže se nevyrovná tvé.

Krása svítání bledne před tvojí.

Krása západu slunce neblíží se tvojí.

Sním o lásce

Má milovaná, růžičko voňavá,

jsi krásný sen, jsi přelud,

jsi touha, která můj život naplňuje.

Tvá krása si zaslouží velebit,

neděkuj mi za krásná slova,

jen říkám, co si tvá krása zaslouží.

Lásko osud je tak těžký,

proč je zlý a nechá nás trápit,

a trápí nás přes city.

lásko neskutečná a přesto tak živá,

můj poklade, jak dlouho jsem tě hledal.

Celý život. To o tobě jsem sníval.

Jak moc bych se chtěl dotýkat

tvé krásy tvé něžnosti,

tvé křehkosti v tobě.

Miláčku, jak moc bych tě chtěl

v objetí přitisknout a líbat tě

a rozplynout se v tobě.

Sním o tobě ale je to jen můj sen,

když ty nebudeš chtít v tom snu být,

nebudu se na tebe zlobit.

Už teď mi plníš mé sny a přání,

mám alespoň naději o lásce snít,

pokud jí nemůžu mít

Krásný den má lásko.

Krásné ráno krásný den.

Sluníčko se probudilo

Ptáčci zpívají do oken.

Probouzím tě pohlazením

a sladkým polibkem.

Jsi můj krásný den.

Má rozkvetlá zahrada,

jsi můj hřích, ač tolik vzdálená,

přesto tě cítím tak blízko má milá.

Závidím hrníčku, z kterého budeš pít.

Závidím, tričku, co oblékneš si.

Závidím cestě, po které hodláš jít.