Po shlédnutí záznamu oslav 28 října, a po různých reakcích na oslavy hlavně v podhradí, si myslím, že tu skoro všichni nepochopili tu akci (hlavně tu v podhradí).
Já to od první chvíle chápal, jako nesouhlas, protest, proti tomu, jak se chová hradní kolaborantská klika. Ne jako demonstrace, či dokonce revoluce.
Vesměs všichni příznivci hradních kolaborantů a páté kolony Putina, to byla provokace pražské kavárny, placená CIA, mosadem, USA, EU, NATO..... � Někteří odpůrci hradních kolaborantů a páté kolony Putina, to zase chápali jako odpor a první krok ke svržení ožralého rudého kolaboranta, zemanoida.
Príznivci, ale i hradní kolaborantská klika, to vidí tak stále, a jsou rozzuřeni do nepříčetnosti od prvních slabých krůčky odporu (přibližně léto 2013, kdy se mu povedl puč a dosadil svou loutkovou vládu) až do teď, kdy by odpůrce už rovnou, nejraději hromadně fyzicky zlikvidovali.
Odpůrci této páté kolony Putina, jsou zase zklamáni, že to bylo málo revoluční, a že to byla jen estráda, která ničemu nepomůže, a už vůbec svržení hradní kliky kolaborantů, včele se zemanoidem.
Hlavně jsou zklamáni vystupováním jednoho z kandidátů na presidenta. Michala Horáčka. Tady se vzácně oba tábory (i já), shodnou. Byl špatný nejen jako moderátor, ale i kandidát na
presidenta. Ano, byl. Myslím, že to bylo jeho první veřejné vystoupení. Musí se ještě hodně učit, aby oslovil své příznivce. Jeho projev se musí zlepšit. Musí z něho sršet jistota, síla, pevnost, odhodlání, pravda a morální postoj. Musí být srozumitelný pro všechny. Kandidát musí vystupovat sebejistě, vyrovnaně, jako autorita. Držím panu Michalu Horáčkovi hodně štěstí, aby to dokázal.
Ale to jsem odbočil. Oslavy státního svátku na Staroměstském náměstí, rozhodně nebyla revoluce, odpor, (možná jen protest), truc akce, pokus o něčí svržení a dosazení někoho jiného. Rozhodně to nebyl začátek předvolební kampaně kohokoliv (i když, mám obavy, že toho budou zneužívat odpůrci Horáčka). Byla to prostě oslava svátku. Byla to také zpráva hradní kolaborantské klice, že lidi s ní nesouhlasí. A že se dokážeme opět semknout, když o něco jde. Že ještě nejsme lhostejní, ke svému životu, ke svému národu, ke svému státu. Byl to vzkaz hradní kolaborantské klice, že národ si přeje žít na západě, ne na východě. Že patříme do struktur EU a NATO. Že chceme žít ve svobodné, demokratické zemi. A že se umíme semknout a společně tu kliku porazit ve volbách. Celá akce měla být jen varování, aby hradní klika nedělala to, co národ nechce. Že národ je odhodlaný bránit demokracii, svobodu, západní hodnoty. Že jsme nerezignovali. Jsme tu. A že odkaz našich předků, je nám stále v paměti.
Já jsem rozuměl akci na staromáku tak, že pro mě to nebyla výzva k revoluci, defenestraci hradní kliky z oken hradu, k demisi a novým volbám. A nebylo to ani o Bradym, ale o principu, a že patříme na západ, chceme demokracii, ne na východ a návrat totality.
Pro mě to byla oslava svátku, vzkaz na hrad, a dobrý pocit z toho, že lidé nejsou ještě lhostejní, a dokáží se semknout, když o něco jde.
Děkuji všem, co slavili a tím poslali vzkaz na hrad, a že mám naději v tento národ.
Já to od první chvíle chápal, jako nesouhlas, protest, proti tomu, jak se chová hradní kolaborantská klika. Ne jako demonstrace, či dokonce revoluce.
Vesměs všichni příznivci hradních kolaborantů a páté kolony Putina, to byla provokace pražské kavárny, placená CIA, mosadem, USA, EU, NATO..... � Někteří odpůrci hradních kolaborantů a páté kolony Putina, to zase chápali jako odpor a první krok ke svržení ožralého rudého kolaboranta, zemanoida.
Príznivci, ale i hradní kolaborantská klika, to vidí tak stále, a jsou rozzuřeni do nepříčetnosti od prvních slabých krůčky odporu (přibližně léto 2013, kdy se mu povedl puč a dosadil svou loutkovou vládu) až do teď, kdy by odpůrce už rovnou, nejraději hromadně fyzicky zlikvidovali.
Odpůrci této páté kolony Putina, jsou zase zklamáni, že to bylo málo revoluční, a že to byla jen estráda, která ničemu nepomůže, a už vůbec svržení hradní kliky kolaborantů, včele se zemanoidem.
Hlavně jsou zklamáni vystupováním jednoho z kandidátů na presidenta. Michala Horáčka. Tady se vzácně oba tábory (i já), shodnou. Byl špatný nejen jako moderátor, ale i kandidát na
presidenta. Ano, byl. Myslím, že to bylo jeho první veřejné vystoupení. Musí se ještě hodně učit, aby oslovil své příznivce. Jeho projev se musí zlepšit. Musí z něho sršet jistota, síla, pevnost, odhodlání, pravda a morální postoj. Musí být srozumitelný pro všechny. Kandidát musí vystupovat sebejistě, vyrovnaně, jako autorita. Držím panu Michalu Horáčkovi hodně štěstí, aby to dokázal.
Ale to jsem odbočil. Oslavy státního svátku na Staroměstském náměstí, rozhodně nebyla revoluce, odpor, (možná jen protest), truc akce, pokus o něčí svržení a dosazení někoho jiného. Rozhodně to nebyl začátek předvolební kampaně kohokoliv (i když, mám obavy, že toho budou zneužívat odpůrci Horáčka). Byla to prostě oslava svátku. Byla to také zpráva hradní kolaborantské klice, že lidi s ní nesouhlasí. A že se dokážeme opět semknout, když o něco jde. Že ještě nejsme lhostejní, ke svému životu, ke svému národu, ke svému státu. Byl to vzkaz hradní kolaborantské klice, že národ si přeje žít na západě, ne na východě. Že patříme do struktur EU a NATO. Že chceme žít ve svobodné, demokratické zemi. A že se umíme semknout a společně tu kliku porazit ve volbách. Celá akce měla být jen varování, aby hradní klika nedělala to, co národ nechce. Že národ je odhodlaný bránit demokracii, svobodu, západní hodnoty. Že jsme nerezignovali. Jsme tu. A že odkaz našich předků, je nám stále v paměti.
Já jsem rozuměl akci na staromáku tak, že pro mě to nebyla výzva k revoluci, defenestraci hradní kliky z oken hradu, k demisi a novým volbám. A nebylo to ani o Bradym, ale o principu, a že patříme na západ, chceme demokracii, ne na východ a návrat totality.
Pro mě to byla oslava svátku, vzkaz na hrad, a dobrý pocit z toho, že lidé nejsou ještě lhostejní, a dokáží se semknout, když o něco jde.
Děkuji všem, co slavili a tím poslali vzkaz na hrad, a že mám naději v tento národ.
Žádné komentáře:
Okomentovat