Pravda, Havel udělal spoustu chyb, a i proto jsem ho neměl rád.
Ale pravdou je, že Havel byl v těžké situaci. Ještě do Letné 27.listopadu 89, nebylo zdaleka nic rozhodnuto. A do voleb v červnu 90, bylo vše pevně v rukou komunistů. A do odchodu ruských vojsk v červnu 91, se to mohlo ještě všechno zvrtnout.
Všichni si oddechli (kromě komunistů a StBáků), když za dva měsíce po odchodu (srpen 91), byl v Rusku pokus o puč radikálními komunisty a KGBáky. Kdyby se jim to povedlo, a kdyby se zdržel odsun ruských vojsk z Československa, no, myslím že by jsme demokracii už dnes neměli.
Tak v této době vznikala naše nová demokracie. V té době dráždit hada bosou nohou, bylo vážně nebezpečné. Nezapomeňte, že komunisté měli ještě vše pevně v rukou. A že chtěli použít armádu na potlačení revoluce. Ještě v lednu chystali vojenský zásah, proto byli prozatímní vládou zbaveni v lednu okamžitě moci v armádě a policii a rozpuštěny lidové milice. Díky bohu se vedoucí složky těchto represivních složek neodhodlali prozatímní vládu neuposlechnout.
Z části proto, že si se situací neuměli poradit. Překvapila je. Ještě dva měsíce po revoluci (a vlastně do dnes a bude to tak u nich na věky) nevěřili, že by lidé chtěli odejít z toho jejich "ráje na zemi", a toužili po kapitalistickém "pekle". V podstatě doufali, že co jen si lidé přičuchnou ke kapitalismu, tak se ještě rádi rychle vrátí k socialismu. A z části potom, co byla na jaře 89, v Číně brutálně potlačena studentská revoluce. Zásah čínské armády odsoudil celý svět, včetně východního bloku. To bylo moc i na komunisty v Rusku a v Evropě. Proto se báli opakovat to i u nás. A samozřejmě jako příklad špatného rozhodnutí jít střílet do lidí, jim byl rumunský diktátor Ceausescu, že který tak rozhodl v prosinci 89. Ale také doufali, že Rusové své kolonie ve východní Evropě nakonec nepustí a zasáhnou.
Tak nějaké hloupé řeči o plánovaném předání moci, rozhodně není pravda. Komunisté by nikdy dobrovolně nepředali moc, natož aby to ještě plánovali. Stačí si je dnes poslechnout, abychom zjistili, co jsou zač, jak myslí. Ve skutečnosti to tedy bylo strachem, nepochopení lidí a situace, a čekáním na ruský zásah.
Tak v takové situaci se rodila demokracie. Havel a strůjci revoluce si nemohli moc vyskakovat. Museli tedy jen domluvit podmínky předání. Bohužel, a tady je asi ten všeobecný pocit, že to bylo domluvené předání, samozřejmě podle not komunistů:
Vy nás necháte na pokoji a zařídíte nám vliv na státě, my vám tedy tu moc předáme, aniž by jsme vás roztříleli tanky.
Tak co teď? Měli Havel a jeho spolupracovníci říci: tůdle. Půjdete od válu. Všichni. A budete pykat za své zločiny, ale riskovat krveprolití a určitě porážku revoluce. Nebo přijmout?
Víte, neměl jsem Havla rád. Nesnášel jsem ho za to, že nedotáhl revoluci dokonce. Začal jsem ho i podezřívat, že to bylo předem domluvené. Ale až časem jsem ho začal chápat. A zvláště teď, v této době. Kdy nám vládne komunistický a StBácký mafián a na hradě je vlastizrádce a pátá kolona Ruska a Číny, jsem si naopak našel k Havlovi cestu. Začínám ho chápat a rozumět mu.
Proto říkám: díky bohu že jsme Havla měli a je škoda že ho dnes nemáme. Dnes potřebujeme Havla stejně, jako jsme ho potřebovali v roce 89.
Havlovi můžeme toho vyčítat hodně. Nakonec, kdo je bez viny, že ať hodí kamenem. Ale co mu nemůžeme vyčítat je to, že ač byl ke komunistům v roce 1989 velmi velkorysý (nevíme proč, ale vzhledem k tomu, že komouši měli všechno v rukou, tak chápu proč) tak že od té doby s komunisty nepromluvil, nejednal, nezval na hrad. Narozdíl od Klause, který je tím vzal na milost, a lihoše, který je svou účastí na jejich sjezdu, úplně očistil a pozval k moci. Proto, díky bohu že byl Havel, který teď chybí opět.
