Sni lásko.

Miláčku zavři oči a sni,

já s tebou budu snít.

Za ruku se budeme držet,

A naší lásku chtít žít.

Snad nebudou tě vyrušovat,

slůvka lásky a vášně co uslyšíš.

Má lásko, podej mi ruku,

ať můžeme začít tím snem žít.

Já přitáhnu si tě k sobě,

v objetí se vzneseme do nebes.

Ve víru vzrušení a vášně,

Snad šťastná budeš.

O nevěře.

Jde to být nevěrná myšlenkou?

Nemá mít nevěra lásku tělesnou?

V myšlenkách, tam mi věrná jsi.

A ta láska, mi dává naději.

I láska vysněná, má také sílu.

Netřeba těla, jen fantazie trochu.

Buď si mi dál nevěrná fyzicky.

Mně stačí věrnost v duševní.

Myšlenkou jsme si věrní.

Která nevěra je horší?

Být nevěrní tělem

Nebo nevěrní myslí?

Jsem svým vězněm i žalářníkem.

Já sám jsem si vlastním žalářníkem.

V lásce, básnění, snění.

Jsem svým vlastním vězněm.

A i kdybych chtěl ven,

tak žalářník nemá klíč.

Osud šel kolem mé cely

a zahodil od ní klíč.

A já nemám pilník od mříží.

A když mi ho někdo podá,

vezme mi ho přísný žalářník.

Jsem doživotním odsouzencem.

Žalářník ve mně mě nenechá jít.

A jednou snad, mi ty pomůžeš,

toho žalářníka přemluvit.

Aby mi dal klíč a nechal mě odejít.

Samota mezi lidmi.

Více méně mě v životě

mě provází samota.

Samota i uprostřed lidí.

Zažili jste někdy stav,

kdy i v náručí jste s někým,

a přesto se cítíte sami?

Snad je to stavem mysli.

Ale někdy není člověk sám

Ani když je sám se sebou.

A co je horší?

Sám být sám mezi lidmi

nebo být sám bez lidí?

Pak nastává čas pro fantazii.

Kdo jí nemá, ten se nudí i s lidmi.

Kdo jí má, nemůže sám být nikdy.

Přijdu ve snu.

Má milá, až budeš zase spát a snít

Tak tě ve snech navštívím.

A budu se s tebou milovat

Moc po tobě toužím.

A než se mi probudíš

postarám se, že vše zapomeneš.

Jen mě vzpomínky zůstanou

ty nic znát nebudeš.

Má lásko, je to můj sen,

proto to udělám.

Chci, abych byl tvůj sen,

Chceš být můj sen?

Budu schován za maskou.

Má lásko, nikdy mě nepoznáš,

když s tebou budu sám,

masku budu mít a ne tvář.

Jen v davu tu masku sundám,

tam budu mít svou tvář.

Má lásko, je tu jeden problém,

že neudržím svůj dech

a tep srdce na uzdě.

A bude se mi vedle tebe,

zrychlovat a zrychlovat.

Že poznáš mě hned,

jak uslyšíš mé srdce.

Láska v mé duši, mysli,

srdci, mě prozradí.

To budou zrádci, co mě odhalí.

Budu ve slovíčkách.

Slovíčky budu tě objímat,

slovíčky budu tě líbat,

slovíčky lásku vyznávat.

Budu tě probouzet básní,

budu tě uspávat básní,

budu tě vítat básní.

budu tě provázet deštěm

i slunečním dnem,

průvodcem po tvých snech.

Budu ti vším, co budeš si přát.

Má lásko, budeš chtít,

abych byl tvým objetím,

snem tvým?

Jsem všude, kam se podíváš.

Jsem možná vzduchem,

co všude dýcháš,

proto tě tak znám.

Jsem sluncem, měsícem,

co sleduje, tvé milostné hrátky,

proto tě tak znám.

Jsem vodou co piješ,

jídlem co právě jíš.

Tak dávej pozor,

ať mi neublížíš.

A vychutnej si mě,

v jídle, pití, nádechem.

Všude totiž jsem.

Jsem kouzelníkem,

který ti lásku přičaruje.

Znám tvé body slasti.

Procházka vesmírem.

Má krásná, lásko vysněná.

Až tě potkám na procházce

po té noční obloze

hned tě poznám, obejmu tě.

Políbím tě, pohladím

na kolenou se pokloním.

Vezmu tě za ruku, a půjdeme

spolu vesmírnou cestou.

Koukej, tam je Venuše, a tam Merkur.

Půjdeme blíže planetám, noc je dlouhá.

Procházka je nádherná,

když tvé dlaně svírám.

Má lásko, než začne svítat,

musím tě obejmout, políbit,

poslední mám tě rád, říci,

pak domů tě doprovodit.

A pak se vzbudíme, a zůstane jen sen

z té naší procházky vesmírné.

Posílám vřelé políbení a

přání snové noci krásné.

S láskou zapomeneš na problémy.

Když máš v práci problémy,

doma, s přáteli, sousedy,

Když ti nikdo nerozumí,

Ani cizí ani známý.

Vše zapomeneš vzápětí,

když se setkáš s někým,

koho v srdci máš,

to jsou ti problémy ukradený.

Ne nadarmo se říká:

ve dvou se to lépe táhne.

Tak řekni, nestačí ke štěstí

láska převeliká?