Po každé mě to rozhořčí

Po zhlédnutí filmu Konference, o konečném řešení Židů, jsem byl opravdu hrůzou opařen. Oni to plánovali jako sběr nakažených domácích zvířat, které budou svážet do kafilerie, kde je budou likvidovat, aby zabránili šíření nějaké pandemie. Notyvole, co to bylo za bandu zmrdů? 🤦🤮 

Mé ohromení není to o tom, že jsem nic nevěděl. Je to o tom, že při každé nové informaci by se měl člověka zvednout a opět pobouřit. A opět si říci že tohle už nesmí nikdy dopustit. O tom je můj příspěvek. Né o nevědomosti. 

Někdo si myslí že není třeba se touto historií zabývat. Ale opak je pravdou. Stačí velmi málo aby se to státním systémem někde opět stalo. Jak vidíme dnes v russácku. A jak málo tomu chybí v Maďarsku, na Slovensku, v Polsku, a jak malinko tomu scházelo u nás.

Film mě nevedl k prozření nebo uvědomění. Co dělali a jací byli nacisté už vím dávno. Ale stále mě dostanou další a další informace. A budou mě dostávat až do smrti. To prostě nejde přejít mávnutím ruky: no jo, nacismus a nacisté, to je normální.... 

To člověka musí znovu a znovu nadzvednout, jít se vyblít a zařeknout se, že už to nikdy nesmí dopustit. Musíme si stále připomínat co je nacismus a komunismus zač. A nesmíme nikdy na to zapomenout. Nesmíme nikdy dopustit návrat těchto režimů. 

Z pohledu dnešní doby, nesmíme tyto režimy ve světě legalizovat tím, že s nimi budeme jednat jako s normálním režimem. Ale diplomaticky, kulturně, sportovně, obchodně, vědecky apod. je izolovat a vyloučit ze světového společenství. 

Tedy týká se to dnes především russácka, ale i dalších nedemokratických režimů.