Proč padl komunismus

Proč komunismus skončil? No určitě se tak v celé východní Evropě nedělo za podpory vlád a jejich tajných služeb. Prostě už to nemohli ukočírovat. Sami nevěděli, že to tak dopadne a hlavně nechtěli aby to tak dopadlo.
Komouši nikdy nerozuměli lidem, a nikdy nechápali jejich potřeby a touhy. A nikdy tomu neporozumí. Vždy si budou myslet, že to hlavní co lidi chtějí, je mít práci, mít plný talíř, mít zadarmo školu a doktora.
Mysleli si, že když lidem uvolní okovy, že je budou mít rádi, a že s jim vlastně ten komunismus líbí, a když budou mít větší volnost, tak se jim bude líbit ještě víc. Ale opak byl pravdou. Lidé chtějí hlavně svobodu a dostatek, který jim komunisté nikdy nemohli (ani nechtěli) dát.
A také s nimi (komunisty) už měli své zkušenosti. Viz: NDR 1953, Maďarsko 1956, ČSSR 1968, Polsko 1979. No a nakonec Čína 1989. A tak věděli, že komunisté jim úplnou svobodu nikdy nedají, a tak když se objevila skupinka, tak "prchali" z toho režimu, co jim síly stačili.
Dnes už víme, jak by dopadlo to uvolnění za Gorbačova, za jeho perestrojky a glasnosti. Jako v Číně. Ano, mají tam hospodářský vzestup, jsou tam už bohatí, dá se tam podnikat, a hospodářství se tak blíží tomu tržnímu, tedy kapitalistickému. Ovšem, kapitalismu 19tého st.
Ale dál tam nejsou svobodné volby, svoboda a lidská práva, jako v Evropě. A i to podnikání je tam omezeno jen na ty, kdo jsou absolutně loajální režimu. A jsou tam chudí, pronásledovaní, politický vězni. V podstatě se nic nezměnilo.
Tím se potvrdilo, že bylo dobře, když jsme komunistický režim opustili. Nikdo by nechtěl žít v režimu, který je v Číně. Tedy, podnikali by tu jen komouši a jejich rodiny, ostatní by museli jen pracovat a dál držet huby a krok. Nikde by neměli dovolání. Žádné důchody, škola a lékař by byl placený, cestování omezené. Mimo měst chudoba a zaostalost.
Ale zpět k nám. Když komouši viděli, jak se to hroutí, mohli udělat dvě věci. Nechat to tedy spadnout, nebo to krvavě potlačit. Věřte, že většina komoušů by to ráda nechala utopit v krvy. A dnes už víme, že byli připraveni i na tuto cestu. Ale tentokrát by na to byli sami. Gorbačov jim dal najevo, že on nezasáhne. Lekli se a tak to nechali spadnout.
Tak že, za pád režimu může jeho ekonomická situace a neschopnost to změnit. Nepochopení co si lidé skutečně přejí. Zbabělost tomu zabránit. Ale za tu zbabělost jim patří díky. Ne žádné plánování tajných služeb a už vůbec vlád.

Co drží na živu Zemana?

Já jsem jen zvědavej, jestli se jednou dozvíme, jak zemanoida udržovali na živu. Jestli nějakými drogami, nebo mu stačila jeho zlá povaha, která mu na čas stačila napumpovat život do žil.
Znám vyprávění o báječném a skvělém herci a člověku Miroslavu Šimkovi, který už s pokročilém zlém zdravotním stavu, kdy mu v zákulisí museli dávat injekce, tak když vždy přišel na jeviště, tak stále exeloval. Ožil a nikdo by na něm nic nepoznal. Stejně se tak choval další báječnej a skvělej herec a člověk, Vladimír Menšík.
Probůch, nechci tyto ikony člověka srovnávat s tím dementním zmrdem, vředem na lidské rase. Jen chci říct, že jsou mezi námi tací, kterým vlije život do žil práce, společnost lidí, jejich zájmy, prostě svět kolem nich. Někteří toho využijí pro šíření radosti, štěstí, pochopení a klidu, a vykouzlí na tvářích úsměv a v duši naději. A jiní pro šíření zla, nenávisti, závisti a vzteku, a vykouzlí na tvářích smutek a v duši zmar.
A jistě všichni víme, co nám vykouzlili lidé jako Šimek a Menšík, a tvor jako zemanoid.
Jen dobří lidé dokáží šířit dobro, radost, pozitivní pohled na svět. A špatní lidé dokáží šířit jen zlost, nenávist, negativní pohled na svět. Dobří lidé se radují ze života, špatní lidé se mstí za život. Jestli to není tím, jak se oni chovali, tak se jim to vrací. A proto ti dobří lidé nemají potřebu se mstít a ti špatní se radovat.
Jestli lze člověka a jeho život, shrnout jednou větou  tak u Zemana by to byla tato věta: zloba, závist, svár a strach. 

O Zemanovi

Zeman má o sobě přehnané mínění. Názor na něj, bude rozdělovat společnost ještě tak několik generací (doufám že jen názor na něj, ne společnost jako takovou). Ale z pohledu dějin, bude za sto let a déle, vnímán rozhodně jinak, než doufá.
Byl to nemocný a zlý člověk, věčně opilý, měnící své názory podle potřeby, egocentrik, populista, lhář, rasista a xenofob. Nesnášející lidi jiného názoru, na které podnítil nejdříve verbální útoky, později i fyzické. Člověk, který podporoval jen ty, kteří mu zajistili moc a souhlasili s jeho pohledem, názorem, pravdou. Bytostně nenáviděl média a hlavně novináře. A svou politikou, na dlouhá desetiletí, rozdělil národ tak moc, že to ještě sto let po něm, dávali jeho nástupci dohromady.
Bohužel, během jeho vlády a pár vlád po něm, poškodil i celý stát tak, že byl ještě dlouho nedůvěryhodný pro své spojence. A svou politikou a podporou podobných politiků, jako byl Babiš, Okamura, Filip, zavinil i naše vystoupení z EU a NATO. Vyhodili nás pro vnitřní politiku proti demokracii a proti menšinám. A pro skrytou i otevřenou podporu nepřátel EU a NATO, tenkrát podporou ruské říše a jejího vládce a Číny. (to už domýšlím moc, ale nevíme co přijde během pár let?) žádný jiný president do té doby, nerozdělil náš národ tolik jako on. A nikdo neprobudil v našem národě tolik zla, záště, rasismu, xenofobie tak, jako on.

Zeman byl to nejhorší, co jsme mohli mít. Rozdělil národ a nakazil polovinu národa infekcí, která byla dlouho léčená. To co po sobě zanechal (nejen jako president, ale i jako premiér, protože svou nákazu začal šířit už jako předseda ČSSD v 90 tých letech, 20 tého století) bylo v lidech ještě dlouho. Ještě dlouho byl národem rasistů, xenofobů, nenávisti, závisti, nesnášenlivosti. Ještě dlouho byl národ rozdělený vysokou zdí a hlubokým příkopem.
(A jestli bude mít na hrobě opravdu citát: tady leží ten, který dokázal rozčílit do nepříčetnosti každého blbce, tak tím jen ukáže, že je lhářem i po smrti.)

Zeman si o sobě myslel, že je světový politik a není lepšího nad něj. Svým epitafem na náhrobku: tady leží ten, který dokázal rozčílit do nepříčetnosti každého blbce, ukázal, že byl absolutně mimo realitu. Protože, on rozhodně nedokázal do nepříčetnosti rozčílit každého blbce, protože každý blbec byl jeho příznivec. A kdyby se choval slušně, poctivě, jako hlava demokratického státu, tak by mohl rozčílit do nepříčetnosti každého blbce, ale ne ty, kdo s ním nesouhlasili. Vlastně, ani ti by nebyly. Tak že, jeho citát je nesmysl, a tuplem nesmysl ve spojení s ním.

Jeho politika byla založena právě na blbcích, za které považoval polovinu národa. Jak prohlásil v parlamentu v roce 1992, kdy se projednával zákon o referendu, který odmítal:  

"To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. (...) Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa," řekl tehdy poslancům.

Přelomové roky

Pro nás rok 18 znamenal lehce nabytý stát (přestaňme si lhát, že jsme si ho vybojovali tak, že stovky legionářů (z pohledu císaře zrádců) bojovalo proti císařství a tím za republiku. To je stejné, jako by předběhlí vojáci wermachtu, bojovali za nové Německo. Nikdo tu nebojoval za novou republiku, ale proti vládcům té země) který jsme získali díky tomu, že jsme ve správné chvíli, měli na správném místě, ty správné politiky. A tak jsme si ho nevážili. Tím se dostáváme k roku 38, kdy naopak ve správné chvíli, na správném místě, nebyli ti správní politici, a tak jsme se lehce vzdali, lehce nabytého území. A následek tohoto rozhodnutí, které nám vzalo hrdost, vlastenectví, čest odvahu, a dalo nám zbabělost, ponížení a nedůvěru k demokracii a západu, byl rok 48 (respektive 46, při volbách). Rokem 48, jsme si tuplem zlomili páteř a zničili morálku, a roky 18, 38 a 48 dohromady se svými důsledky, vedli k roku 68. A dnešní stav navazuje na rok 18 a 38, když jsme stejně tak, jako tenkrát, lehce, bez boje a vlastního většího přičinění, přišli ke státu, kterého jsme si nevážili. Stejně tak, jako si nevážíme lehce nabyté demokracie v roce 89. Naše stoletá historie, je historií nabytí všeho bez vlastního přičinění, pozbytí všeho bez odporu. A to státu nebo demokracie. Náš národ nemá povahu vlastence, hrdiny, patriota, čestného a poctivého, který se umí o sebe postarat. Ale poníženého zbabělce a zrádce, se silnou nedůvěrou v západ a demokracii, obdivujícího silnou ruku, věřícího v to, že někdo za něj vše vyřeší