středa 26. listopadu 2025

Jak myslí církev

Tenhle text napsal Petr Fridrich skvěle; sdílím takto, protože by se nepřesdílel text, ale jen článek o té Graubnerově nehoráznosti.

***

"1. „Zženštilá doba“ = útok na ženskost a na cokoli, co není macho

Když někdo používá „zženštilý“ jako nadávku, říká tím v překladu: „Všechno, co spojujeme se ženstvím – péče, empatie, jemnost, zranitelnost – je špatně.“ To je:
 • sexistické vůči ženám (ženské = méněcenné),
 • homofobní vůči queer lidem,
 • a zároveň to dehonestuje i muže, kteří nejsou „tvrdí, dominantní alfa samci“. Jestli něco fakt Duka nebyl tak alfa samec. 

To není evangelium, to je čistá toxická maskulinita v sutaně.

2. Katolický klérus má fakt slabý nárok mluvit o „zmužilosti“

 1. Masivní zneužívání a krytí v rámci církve
Celosvětově máme desítky let trvající skandály sexuálního zneužívání dětí a mladistvých duchovními a systematické krytí ze strany hierarchie.  
 • To není „zženštilost“, to je zbabělost: místo ochrany slabých ochrana pachatelů a reputace instituce.
 • Mužnost bez odvahy postavit se vlastnímu zlu není mužnost, ale kostým.
 2. Konkrétně Duka: případ dominikánů
V ČR byl řešen případ sexuálního zneužívání mladého muže v řádu dominikánů z 90. let; podle rozhodnutí Ústavního soudu bylo konstatováno, že tehdejší představený řádu Duka o věci věděl a nejednal.  
Těžko lze mluvit o „zmužilém bojovníkovi“, když soud konstatuje, že se nepostavil na stranu oběti, ale mlčel.
 3. Styl moci, ne služby
Církevní top management (včetně Duky) se rád staví do pózy „bojovníků“, ale prakticky to často znamená:
 • ostrá slova proti LGBT lidem, migrantům nebo EU,
 • zato velmi jemné zacházení s mocnými politiky a nacionalisty.  

Jestli je tohle jejich představa mužnosti – být tvrdý na slabé a měkký na mocné – tak je to karikatura mužnosti, ne ideál. To se může líbit tak maximálně Motoristům. 

3. Duka jako „bojovník“ – za co vlastně bojoval?

Nikdo mu nebere odvahu za komunismu, vězení, podzemní církev. Ale:
 1. Poslední dekády: vedl kulturní války místo evangelia
 • opakované výpady proti LGBT lidem (podpora polského biskupa, který mluvil o „duhovém moru“, odmítání vstřícných výroků papeže vůči homosexuálům atd.)  
 • symbolické přibližování se krajní pravici a nacionalistické scéně, kritizované i samotnými katolíky, kteří psali papeži a žádali, aby Duku neprodlužoval.  
Tj. „bojovník“ ano, ale: spíš generál kulturních válek než svědek evangelia.
 2. Záměna odvahy za křik
Graubner chválí, že „často zvedl hlas“.  
To je dobrý háček:
Zvyšovat hlas není odvaha. Odvaha je přiznat chybu, naslouchat kritice a postavit se vlastnímu systému, když ubližuje slabým. V tomhle směru zůstali „bojovníci“ podezřele potichu.

4. „Zženštilá doba“ je kód pro to, že už nevládne bílý hetero patriarcha

 • Dnešní společnost víc mluví o právech žen, LGBT lidí, obětí zneužívání, o duševním zdraví, o emocích.
 • Pro konzervativní hierarchii, která byla zvyklá na autoritativní, čistě mužské vedení, to vypadá jako „zženštilost“ – ve skutečnosti je to demokratizace moci a rozšíření lidské důstojnosti.

„Zženštilá doba“ v jejich slovníku znamená dobu, kdy už nestačí být starší heterosexuální muž v uniformě, aby měl člověk automaticky pravdu. A tak místo poctivé sebereflexe raději nálepkují celý svět jako změkčilý.

5. Klerikální „mužnost“ je hlavně kostým a hierarchie

 • Skutečná mužnost se nepozná podle toho, jestli má někdo kalhoty nebo sutanu - „sukni“.
 • Pozná se podle odpovědnosti vůči slabým, schopnosti přiznat vlastní vinu a ochoty vzdát se moci, když škodí.
 Tohle ale od jejich „zmužilých bojovníků“ slyšíme zatím velmi málo.

6. Společnost není zženštilá – jen už nebere patriarchální násilí jako normu

 • Dnešní společnost pořád vypadá dost „tvrdě“: domácí násilí, války, polarizace, ekonomický tlak – nic z toho není měkké.
 • To, co se mění, je ochota o zranitelnosti mluvit – a to je spíš známka dospělosti než „zženštilosti“.

Jestli je pro arcibiskupa „zženštilost“ to, že bereme vážně domácí násilí, sexuální zneužívání a práva menšin, pak je problém v jeho měřítku mužnosti, ne ve společnosti.

Věta o „zženštilé společnosti“ a „zmužilém“ Dukovi není poctivá charakteristika dneška, ale obranný reflex klerikální moci, která ztrácí privilegia. Používat ženskost jako nadávku, ignorovat obrovskou krizi důvěry způsobenou zneužíváním a přitom se stylizovat do role hrdinných bojovníků – to je výsměch jak ženám, tak obětem, tak i těm mužům, kteří chápou mužnost jako schopnost nést odpovědnost, ne jako právo ostatní poučovat.”

sobota 22. listopadu 2025

russácké (né)prohrané války.

🇷🇺 **„Rusko nikdy neprohrálo.“

Až na několik historických detailů…**

Tady je stručný přehled nejznámějších konfliktů, které Rusko prohrálo, nebo z nich muselo ustoupit s vážnými ztrátami:

1️⃣ Rusko–japonská válka (1904–1905)

Výsledek: drtivá porážka Ruska.
Ztráta Port Arthuru, potopení téměř celé ruské flotily u Cušimy, mezinárodní ostuda, vnitřní revoluce (1905).

2️⃣ První světová válka (1914–1917)

Výsledek: kolaps armády, obrovské ztráty, hospodářský rozpad.
Car abdikoval, následovala revoluce a Brestlitevský mír — faktická kapitulace Ruska před Německem.

3️⃣ Zimní válka: Rusko vs. Finsko (1939–1940)

Výsledek: strategická porážka.
Sověti sice získali malý kus území, ale:
obrovské ztráty,
špatný výkon armády odhalen před světem,
vyloučení SSSR z Ligy národů.
Historici považují výsledek za ponižující neúspěch SSSR.

4️⃣ Afghánistán (1979–1989)

Výsledek: neúspěch, ústup, kolaps prestiže SSSR.
Sověti nedokázali zemi kontrolovat, konflikt ekonomicky vykrvácel a přispěl k rozpadu SSSR v roce 1991.

5️⃣ První čečenská válka (1994–1996)

Výsledek: faktická porážka.
Rusko se stáhlo po vysokých ztrátách a podepsalo příměří s nezávislou Čečenskou republikou Ičkeria.

6️⃣ Studená válka (1947–1991)

Výsledek: SSSR se zhroutil.
Ekonomicky, politicky a vojensky neudržitelné.
Ne prohraná bitva, ale prohrané století.

7️⃣ Ukrajina 2014–?

Současný stav:
nedosažené cíle,
ztráty elitních jednotek,
ztráty území na jihu i severu,
izolace,
rekordní sankce,
zničená prestiž armády.
Výsledek zatím otevřený, ale vítězství v nedohlednu.

8️⃣ Krymská válka (1853–1856)

Výsledek: porážka Ruska koalicí Británie, Francie, Osmanské říše a Sardinie.
Ztráta vlivu v Černém moři, ekonomické oslabení, reputační katastrofa.

9️⃣ Polsko 1830–1831 (Listopadové povstání)

Sice vojensky potlačeno, ale za cenu obrovských ztrát a mezinárodní reputační ostudy.
Rusko nedokázalo Polsko stabilizovat a muselo držet zemi represí další desetiletí.
Považováno spíše za politický neúspěch.

🔟 Polsko 1863 (Lednové povstání)

Opět sice vojensky zlomeno, ale politicky obrovský problém — ztráta kontroly a respektu, masivní odpor obyvatelstva, izolace na mezinárodní scéně.

1️⃣1️⃣ Maďarsko 1956

Sověti sice vpadli a povstání zlomili, ale:
svět je odsoudil,
přišli o velký vliv v západní Evropě,
OSN situaci řešila jako brutální útlak.
I toto se hodnotí jako politická porážka blokové dominance.

1️⃣2️⃣ Německo 1920 – Bitva u Varšavy („Zázrak na Visle“)

Cíl: rozšířit bolševickou revoluci do Evropy přes Polsko.
Realita: polská armáda rozdrtila Rudou armádu.
Rusko utrpělo jednu z největších porážek ve své historii.

1️⃣3️⃣ Mandžusko / Čína (1929)

Mezi SSSR a Čínou došlo k řadě konfliktů.
Výsledek byl spíše „remízou“, ale nedosažení cílů SSSR je historiky vnímáno jako neúspěch.

1️⃣4️⃣ Angola (1975–1991) – studenoválečné proxy

Sovětská pomoc MPLA se táhla roky a skončila naprostým vyčerpáním.
Konflikt hodnotí řada historiků jako neúspěšnou a drahou zástupnou válku.

1️⃣5️⃣ Etiopie (1977–1978)

SSSR podporoval Etiopii proti Somálsku.
Formálně vítězství, ale strategicky katastrofa:
– miliardové náklady,
– destabilizace regionu,
– nulový zisk.
Hodnoceno jako strategická prohra.

1️⃣6️⃣ Gruzie 2008

Rusko sice vojensky zvítězilo, ale:
mezinárodní izolace,
sankce,
ztráta prestiže,
trvalé vyčerpání armády,
Gruzie se od Ruska odklonila směrem k NATO.
Historici hodnotí konflikt jako Pyrrhovo vítězství.

1️⃣7️⃣ Dagestán 1999

Snahou bylo pacifikovat oblast a zničit povstalce.
Výsledek: rozpoutání dalšího čečenského konfliktu.
Jasné selhání vojenské i politické.

1️⃣8️⃣ Moldavsko / Podněstří (1992)

Rusko se snažilo udržet vliv, ale výsledek:
– zmražený konflikt,
– ztráta kontroly,
– mezinárodní odsouzení.
Opět spíše neúspěšná operace.

1️⃣9️⃣ Tádžikistán (1992–1997)

Další vleklý konflikt, kde SSSR/Rusko nedokázalo prosadit stabilitu a fakticky odešlo s minimální kontrolou.
Často označováno jako strategické selhání.

Pokud někdo tvrdí, že „Rusko nikdy neprohrává“, pak zapomíná, že:
prohrálo s Japonskem,
zhroutilo se v První světové válce,
udělalo ostudu ve Finsku,
odešlo poražené z Afghánistánu,
selhalo v Čečensku,
prohrálo Studenou válku,
a na Ukrajině se topí v realitě.
Rusko nikdy neprohrává.
Až na ty případy, kdy prohraje zcela zjevně a historicky zdokumentovaně.

Zvolíme si opět hanbu abychom dostali opět válku?

Obraz dnešního světa. Ussácký zdegenerovaný fašistický diktátor a zrádce západní demokratické civilizace, spolu s russáckým zdegenerovaným fašistickým diktátorem, tlačí na napadenou zemi a její spojence, aby kapitulovala a její spojenci jí přestali pomáhat se bránit russáckému agresorovi. Je to hanba pro celý civilizovaný svět. 
A byla by to ještě větší hanba, kdyby spojenci napadené země tomuto nehoráznému tlaku podlehli a nechali napadenou zem na pospas agresorovi. Je to nehorázná hanba, aby si russácký agresor nadiktoval podmínky z kterých vyjde jako vítěz, a dokonce získal i výhody. Jako je začlenění mezi slušnou společnost civilizovaných států, bez sankcí a omezení. 
Pokud civilizovaný svět couvne a nechá agresora s jeho spojenci, včetně ussácka, aby si beztrestně vzali co chtějí. Pokud dovolíme aby se svět řídil podle diktátorů a agresorů. Potom si nezasloužíme žít v civilizovaném a svobodném světě. Potom si zasloužíme jen otroctví, podřízenost, poslušnost k diktátorům. 
Nesmíme podlehnout, vzdát se, zradit hodnoty civilizace, svobody a demokracie. Nesmíme se vzdát své cti, úcty, sebevědomí, morálky, hodnotách na kterých stojí civilizace a lidství. Nesmí vyhrát barbarství které se na nás hrne skrze russácký a ussácký svět. Musíme zůstat jednotní. Jen tak zůstaneme silní a neporazitelní. 
Zvolíme si opět hanbu abychom dostali opět válku? Aby se mohl odmítnout plán zdegenerovaných fašistických ussáckých a russáckých hovad, musí se říci jasné né. Tedy budeme se bránit za každou cenu. Když se řekne A, musí se říct i B. A bohužel, zatím to B nechce nikdo říct a jen se snažíme stále se diplomaticky z toho vykecat. I když je už dávno jasné, že tady už diplomacie nepomůže. Tady už pomůže jen mít víc a lepších zbraní a větší vůli je použit a bránit svou svobodu.

pondělí 17. listopadu 2025

Samozřejmě že revoluce byla řízená. jako každá revoluce v celém světě.

Opět odpůrci revoluce a demokracie plivou na revoluci a opakují už 36 let starou lež o řízení revoluce z venčí. Z jedné strany mají pravdu, i když né tak jak to myslí. 
Yes, revoluce byla řízená, tak jako musí být řízená vždycky. Byla řízená OF a VPN a studentskými stávkovými výbory. A nakonec se připojili i herci a další umělci. 
Tak že yes, revoluce byla řízená, jako musí být řízená vždy a všude. Kde není řízená ale volně a divoce šířena, tomu se většinou neříká revoluce ale vzpoura a většinou to dopadne špatně. 
Protože každý chce něco jiného a chce toho docílit jinými prostředky. A ty často nejsou ve prospěch ale v neprospěch lidí. A proto musí být revoluce řízené, aby se jasně formulovali body kterých se chce docílit. 
A proto se revoluce většinou povedou. Body sametové revoluce byli: konec vlády jedné strany (splněno), svobodné volby (splněno), konec cenzury (splněno), svoboda slova, myšlení, sdružování, pohybu, cestování (splněno). 
Proto byla sametová revoluce úspěšná. 

Video k 17. listopadu 1989

https://www.facebook.com/share/v/17d9jACJJC/

úterý 28. října 2025

Nebyla by lepší tichá podpora bureše demokratickými stranami?

Já bych byl pro tichou podporu bureše od opozice. Být silnou opozicí, která nic vládě nedaruje. Ale podržet ho při hlasování o důvěře vládě odchodem ze sněmovny, pokud nebude bureš chtít otočit kormidlem na východ, nebo jeho hospodářství nepovede k bankrotu státu. Nakonec, rétorika bureše a jeho politické divize Agrofertu, je jen aby získali a udrželi moc. Jakmile jsou u moci, tak rozhodně nechtějí změnit směřování Česka ze západu na východ. Politicky by se tedy systém nezměnil pod dohledem demobloku tak jako pod dohledem temnobloku. Horší to je hospodářsky. Protože je bureš učebnicovej příklad populisty, tak bude rozhazovat peníze z vrtulníku, jen aby udržel moc. A tak bych raději aby ho pod krkem drželi demokratické strany než fašisté komunisté (ty naštěstí nemohou) a dezoláti. 
Ale je tu problém kvůli kterému především bureš tohle nepřijme. Jedno je podržet vládu pokud politicky, mezinárodně a hospodářsky bude dál cestou předchozí demokratické vlády, druhá věc je hlasování o vydání bureše a pitomia a dalších jako je turek. Určitě by hlasovali pro vydání, protože to by byla skutečně zrada voličů. A nevím jestli by mohl spoléhat na fašouny a dezoláty v opozici. I když oni sami by museli bureše podpořit aby on podpořil je. Zatímco teď, když si je bureš dal do vlády, má tu podporu jistou. A protože je to především srab a zbabělec, tak se raději spojí s fašisty a dezoláty. Z jeho pohledu je to především vláda proti jeho vydání než vláda pro Česko a lidi. 1 bodem je nevydají mě. 2 bodem je budu zase čerpat dotace. 3 bodem je zaplevelit zákony a státní správu svými lidmi, aby i po mém odchodu měl Agrofert výhody a státní příjmy a nikdy mě neodsoudili.

Izrael nepáchá genocidu

💥 GAZA: Čísla jsou známá. V Gaze ke genocidě nedošlo❗ I kdybychom vycházeli z údajů, které poskytuje Hamás, dostaneme se k bezprecedentně nízkému poměru počtu civilních obětí na bojovníka v historii moderního městského válčení: Při použití statistik Hamásu a odečtení přirozených úmrtí a úmrtí způsobených střelbou bojovníků z Gazy dostaneme celkový počet asi 33 000 civilních obětí. Široce přijímaný počet obětí mezi bojovníky Hamásu je asi 25 000.

Každá z těchto 33 000 civilních obětí je tragédií a svědčí o účinnosti a bezohlednosti strategie Hamásu využívající lidské štíty. 

❗ Toto číslo také znamená, že na každého bojovníka, který zahynul ve válce, připadá méně než 1,5 civilní oběti.

❗ Ke genocidě nedošlo – to jsme věděli už dávno. Nyní je však jasné, že neexistuje žádný věrohodný důkaz, že by Izrael použil nepřiměřenou sílu proti civilistům nebo útočil na neozbrojené osoby. 

➡️ Opak je pravdou: při pronásledování Hamásu izraelští vojáci obětovali své životy, aby ochránili civilisty. Nejedná se o interpretaci nějakého videa bez kontextu, které koluje na sociálních médiích; jedná se o prokázaný fakt.

"Válka je strašně tragická, ale Izrael zavedl více opatření, aby zabránil civilním obětem, než jakákoli armáda v historii. Obvinění z genocidy jsou naprosto nemístná," napsal John Spencer, vojenský expert a vedoucí katedry městské moderní války v Institutu moderní války ve West Pointu.

Poměr civilních obětí v městské válce bývá velmi vysoký, civilní oběti obvykle činí 80-90% všech obětí; bývá obvykle uváděn poměr jeden bojovník na devět civilistů (1:9). Izrael svým precizním postupem a snahou minimalizovat civilní ztráty během války s Hamásem v Gaze dosáhl poměru méně než 1:1,5.

#GenocideLibel
#FreeGazaFromHamas
#StandAgainstTerror #StandWithIsrael

🔗

https://www.commentary.org/seth-mandel/closing-the-book-on-genocide-deliberate-starvation-and-other-modern-libels/

https://x.com/MLInstitute/status/1800596359361532122

Dodatek:
A proč svět uvěřil genocidě? Protože celý svět nenávidí Židy. A celému světu by bylo úplně jedno, kdyby se Arabům povedlo Izrael zlikvidovat a Židy vyhnat. Stydím se za lidstvo, které díky své neopodstatněné nenávisti, nenávidí jeden malý úspěšný a ničím nebezpečný národ, jen proto že je. Že celý svět uvěřil mýtům o Židech. Lidstvo očividně nikam nepostoupilo od římských dob. A nedostalo rozum od holocaustu. Jsme prostě stále jen vyspělejší opice než naši příbuzní v opičí říši. 🤦🤮

pondělí 27. října 2025

Od Pavla Korce

Infantilní je strašení raketou Danou. Mnohem vážnější je tohle – a děje se to dlouho a běžně.

Modelová situace

Občan České republiky – třeba aktivista, publicista nebo politik – vědomě překládá a šíří texty z ruských dezinformačních webů.
Ty texty tvrdí, že Česko nemá podporovat armádu, že obranné výdaje jsou zbytečné, že NATO provokuje Rusko a že vláda je loutkou Západu.

Dotyčný ví, že tyto texty pocházejí z ruských zdrojů – z webů či kanálů napojených na ruské státní struktury – a ví i to, že jejich cílem je oslabit ochotu české společnosti zbrojit.

Přesto je šíří dál, protože věří, že tím „předejde válce“ – že když Česko nebude zbrojit, Rusko nebude mít důvod k útoku.

Co na to zákon?
Tohle přesně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu
„Neoprávněná činnost pro cizí moc“ (§ 318a trestního zákoníku).

§ 318a odst. 1:
Kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky vykonává na jejím území činnost pro cizí moc, bude potrestán odnětím svobody na 1 až 5 let.

§ 318a odst. 2:
Pokud tímto činem způsobí značnou újmu zájmům obrany nebo bezpečnosti státu, bude potrestán odnětím svobody na 2 až 8 let.

Jak by to posuzoval soud
Soud by zkoumal úmysl a srozumění: Pachatel nechtěl poškodit Česko, ale věděl, že jeho činnost obranu oslabuje. Přesto v tom pokračoval, protože si myslel, že tím „pomáhá míru“. To je tzv. nepřímý (eventuální) úmysl – pachatel je srozuměn s následkem a přijímá ho jako cenu za svůj cíl.

Soud by tedy konstatoval, že jednal úmyslně. Nešlo by o náhodu ani o neznalost, ale o vědomou činnost ve prospěch cizí moci.

Přitěžujícími okolnostmi by bylo:
- veřejné postavení (např. politik, novinář, influencer),
- dlouhodobé nebo masové působení,
- zjevný dopad na důvěru ve stát a jeho obranu.

V takovém případě by soud mohl uložit trest v horní polovině sazby, tedy 4 až 8 let vězení.

U opakovaného nebo organizovaného jednání by připadala v úvahu i přísnější kvalifikace – např. rozvracení republiky (§ 310) nebo vlastizrada (§ 311) s tresty 12 až 20 let.

Edit: (11:30) je to reakce na vyhrožování stíháním za financování rakety a není to právně odborná analýza, ale jak vypadá zákon v případě, že by se obviněný u soudu přiznal, nebo by to vědomé snižování obranyschopnosti a šíření z ruského zdroje též vyplynulo například z jiných jeho textů a jednání. Podívejte se na připomínky v diskusi. 
Z mého pohledu je jedna věc.zda člověk porušuje zákon a druhá zda by byl skutečně v naší justici odsouzen.

https://www.facebook.com/share/17XNNt2r7j/

Zjistěte si pojem útočná a obranná válka

To je hrůza co tu je dezolátů. 🤦🤮 A opět se ohánějí paragrafy kterým očividně nerozumí jen opakují russáckou propagandu. 
Paragrafy které se hodí na toho kdo sám chce útočit nebo připravuje a podporuje útočníka. Tedy na podporovatele russácka. 
Kdo podporuje Ukrajinu, ten nepodporuje a nepřipravuje útočnou válku ale obrannou válku. A na to se tyto paragrafy nevztahují. 👍
Paragrafy zní tak jednoznačně že jen hlupák nebo dezolát je obrací tak aby vyzněly opačně než jak jsou. Předmluva a vysvětlení: kdo napadl druhou zemi je útočník a proto vede válku útočnou. Kdo se útoku brání vede válku obrannou. Tedy russácko útočí a proto vede útočnou válku. Ukrajina se brání proto vede obrannou válku. 
Tedy zde je jejich znění:
Paragraf 406 trestního zákoníku České republiky se zabývá přípravou útočné války, kdy je potrestán, kdo připravuje ÚTOČNOU NÉ OBRANOU válku, na které by se měla podílet Česká republika, a tím pro ni přivodí nebezpečí války. Hrozí za něj trest odnětí svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečný trest.   
    Trestný čin: Příprava ÚTOČNÉ NÉ OBRANÉ války.   
Pachatel: Kdo připravuje ÚTOČNOU NÉ OBRANOU válku, na které se má podílet Česká republika.   
Trest: Odnětí svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečný trest.   
Souvislost s jinými paragrafy: Související paragraf je § 407, který upravuje podněcování k ÚTOČNÉ NÉ OBRANÉ válce.   
§ 407 zákona č. 40/2009 Sb. 
, trestní zákoník, se týká trestného činu Podněcování ÚTOČNÉ NÉ OBRANÉ  války .  

Obsah odstavce: 
    § 407 odst. 1 : „Kdo veřejně podněcuje k ÚTOČNÉ NÉ OBRANÉ  válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje, bude potrestán 
    § 407 odst. 2 : „Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem“.   
Co to znamená: 
    Tento paragraf postihuje veřejné nabádání k válce . 
    Trestným je samotné podněcování či propagace ÚTOČNÉ NÉ OBRANÉ  války, do které by se měla zapojit Česká republika. 
    Vyšší trest hrozí tomu, kdo k podněcování použije masové sdělovací prostředky (např. internet, televizi). 
    Stejně jako v případě § 406 je cílem ochrana míru a bezpečnosti České republiky. 

Tedy jednodušeji a jasněji: pokud by chtěl někdo napadnout russácko a jakoukoliv jinou zem, tak by mohl být potrestán na základě těchto paragrafů. Ale pokud bude jen organizovat obranu jakékoliv napadené země, tak na něj se tyto zákony nevztahují. 
Dezoláti extrémisté a russácká pátá kolono, naučte se číst a chápat text. V textu jsem zvýraznil a dovysvětlil slovo ÚTOČNÁ. 

neděle 26. října 2025

Kdo jsou rusové.

Rusové nejsou žádní Slované 
Ruští genetici a antropologové v roce 2013 provedli rozsáhlou komplexní studii ruského genofondu - a výsledky byli nejen překvapeni, ale ohromeni. Ukázalo se, že jde o falešné mýty, které po staletí vnucovali ideologové o ruské národnosti a etnickém původu Rusů. Ruští vědci zjistili, že geneticky Rusové nejsou "východní Slované", ale "Fini-ugri-Tataři".   



Od iluze k deziluzi: Češi a ruské bratrství
Už od dob národního obrození hledali Češi oporu v myšlence slovanské vzájemnosti. V době, kdy jsme byli pod tlakem germanizace, se Rusko jevilo jako silný „bratrský“ národ, který by mohl být oporou v boji za kulturní a jazykovou emancipaci. Mnozí obrozenci si idealizovali carské Rusko jako ochránce Slovanstva – aniž by znali jeho skutečnou imperiální povahu. Postupně však přišlo vystřízlivění: místo bratrství se ukázala dominance, místo pomoci – mocenské zájmy.

Slovanský mýtus, sovětská realita
Ve 20. století se tato iluze znovu vrátila – tentokrát v režii komunistické propagandy. Ze strachu před Stalinem a jeho represivním aparátem (NKVD) se čeští komunisté snažili upevnit obraz „věčného přátelství“ s Ruskem. Média, školství i kultura byly přeplněné ideologickými narativy o společné krvi, historii a osudu. Tato uměle vytvořená sounáležitost se zakořenila hluboko – a přežívá dodnes.

Od Palackého k Putinovi: Dlouhá cesta české naivity
Dnes ji zneužívají radikální a proruské politické strany, často s přímou nebo nepřímou podporou z Ruské federace. Využívají historickou neznalost, nostalgii a strach, aby manipulovaly veřejným míněním. Místo skutečného porozumění minulosti šíří mýty, které slouží současným mocenským zájmům.

Historické citace k iluzím o slovanské sounáležitosti s Ruskem 

1. František Palacký (1848):
„Kdyby nebylo Němců, byli bychom se obrátili k Rusům. Ale kdyby nebylo Rusů, byli bychom se obrátili k Němcům.“ (Palacký v dopise do Frankfurtu odmítl účast na německém sněmu, ale zároveň si uvědomoval nebezpečí ruského vlivu.)

2. Karel Havlíček Borovský (1851):
„Rusko je absolutismus, který se tváří jako bratr, ale v srdci má bič.“ (Havlíček po návratu ze Sibiře vystřízlivěl z panslavistických iluzí.)

3. Edvard Beneš (1937):
„Musíme být opatrní, abychom v touze po bezpečí neobětovali svou svobodu.“ (Beneš varoval před přílišnou závislostí na Sovětském svazu ještě před válkou.)

4. Jan Patočka (1977):
„Žít v pravdě znamená odmítnout lež, i když přichází s rudou hvězdou.“ (Z dopisů filozofa a mluvčího Charty 77, který kritizoval sovětskou ideologii.)



Kdo jsou vlastně „Rusové“?
Původ Moskevčanů podle Volodymyra Samotara:

🔍 Historické pozadí: V oblasti dnešní Moskvy původně nežili Slované. Až do 17. století zde vládla dynastie Čingisovců v rámci tzv. Džučiho ulusu (Tartárie). Úředním jazykem byl staromongolský jazyk psaný ujgurským písmem.

🗣️ Vznik jazyka: Moskevský jazyk byl vytvořen až v 18. století – uměle, pro potřeby dvora a státní správy. Spisovatel Fedor G. Karin (1780) o něm napsal:

„Mezi slovanským a moskevským jazykem je propastný rozdíl. Moskevština byla chudá a po pokusu ji přetvořit na slovanský jazyk se stala ošklivou.“
📚 Filolog Šiškov dodal:

„Bez slovanských prvků by z moskevštiny zbyla jen hrstka tatarských slov – třeba lošaď (kůň), kušak (šerpa), kolpak (čepice), sara(j) (stodola).“

🌍 Pohled zvenčí: Francouzský diplomat Astolphe de Custine v roce 1839 popsal Moskevčany jako potomky kočovných kmenů, kteří si uchovali nomádský způsob života.

„Jsou lhostejní k pravdě, spravedlnosti i morálce. Jejich společnost je postavená na lži a podvodu. Fyzicky připomínají spíše Kalmyky než Evropany.“

🧬 Identita a národ: Až v 19. století se začal používat pojem „Velkorusové“ a ve 30. letech 20. století vznikl politický název „ruský národ“ – bez vlastní republiky, jen jako označení. Historik Arsenij N. Nasonov (1940) shrnul:

„Rusové jsou kronikářští Tataři.“