Rusové nejsou žádní Slované
Ruští genetici a antropologové v roce 2013 provedli rozsáhlou komplexní studii ruského genofondu - a výsledky byli nejen překvapeni, ale ohromeni. Ukázalo se, že jde o falešné mýty, které po staletí vnucovali ideologové o ruské národnosti a etnickém původu Rusů. Ruští vědci zjistili, že geneticky Rusové nejsou "východní Slované", ale "Fini-ugri-Tataři".
Od iluze k deziluzi: Češi a ruské bratrství
Už od dob národního obrození hledali Češi oporu v myšlence slovanské vzájemnosti. V době, kdy jsme byli pod tlakem germanizace, se Rusko jevilo jako silný „bratrský“ národ, který by mohl být oporou v boji za kulturní a jazykovou emancipaci. Mnozí obrozenci si idealizovali carské Rusko jako ochránce Slovanstva – aniž by znali jeho skutečnou imperiální povahu. Postupně však přišlo vystřízlivění: místo bratrství se ukázala dominance, místo pomoci – mocenské zájmy.
Slovanský mýtus, sovětská realita
Ve 20. století se tato iluze znovu vrátila – tentokrát v režii komunistické propagandy. Ze strachu před Stalinem a jeho represivním aparátem (NKVD) se čeští komunisté snažili upevnit obraz „věčného přátelství“ s Ruskem. Média, školství i kultura byly přeplněné ideologickými narativy o společné krvi, historii a osudu. Tato uměle vytvořená sounáležitost se zakořenila hluboko – a přežívá dodnes.
Od Palackého k Putinovi: Dlouhá cesta české naivity
Dnes ji zneužívají radikální a proruské politické strany, často s přímou nebo nepřímou podporou z Ruské federace. Využívají historickou neznalost, nostalgii a strach, aby manipulovaly veřejným míněním. Místo skutečného porozumění minulosti šíří mýty, které slouží současným mocenským zájmům.
Historické citace k iluzím o slovanské sounáležitosti s Ruskem
1. František Palacký (1848):
„Kdyby nebylo Němců, byli bychom se obrátili k Rusům. Ale kdyby nebylo Rusů, byli bychom se obrátili k Němcům.“ (Palacký v dopise do Frankfurtu odmítl účast na německém sněmu, ale zároveň si uvědomoval nebezpečí ruského vlivu.)
2. Karel Havlíček Borovský (1851):
„Rusko je absolutismus, který se tváří jako bratr, ale v srdci má bič.“ (Havlíček po návratu ze Sibiře vystřízlivěl z panslavistických iluzí.)
3. Edvard Beneš (1937):
„Musíme být opatrní, abychom v touze po bezpečí neobětovali svou svobodu.“ (Beneš varoval před přílišnou závislostí na Sovětském svazu ještě před válkou.)
4. Jan Patočka (1977):
„Žít v pravdě znamená odmítnout lež, i když přichází s rudou hvězdou.“ (Z dopisů filozofa a mluvčího Charty 77, který kritizoval sovětskou ideologii.)
Kdo jsou vlastně „Rusové“?
Původ Moskevčanů podle Volodymyra Samotara:
🔍 Historické pozadí: V oblasti dnešní Moskvy původně nežili Slované. Až do 17. století zde vládla dynastie Čingisovců v rámci tzv. Džučiho ulusu (Tartárie). Úředním jazykem byl staromongolský jazyk psaný ujgurským písmem.
🗣️ Vznik jazyka: Moskevský jazyk byl vytvořen až v 18. století – uměle, pro potřeby dvora a státní správy. Spisovatel Fedor G. Karin (1780) o něm napsal:
„Mezi slovanským a moskevským jazykem je propastný rozdíl. Moskevština byla chudá a po pokusu ji přetvořit na slovanský jazyk se stala ošklivou.“
📚 Filolog Šiškov dodal:
„Bez slovanských prvků by z moskevštiny zbyla jen hrstka tatarských slov – třeba lošaď (kůň), kušak (šerpa), kolpak (čepice), sara(j) (stodola).“
🌍 Pohled zvenčí: Francouzský diplomat Astolphe de Custine v roce 1839 popsal Moskevčany jako potomky kočovných kmenů, kteří si uchovali nomádský způsob života.
„Jsou lhostejní k pravdě, spravedlnosti i morálce. Jejich společnost je postavená na lži a podvodu. Fyzicky připomínají spíše Kalmyky než Evropany.“
🧬 Identita a národ: Až v 19. století se začal používat pojem „Velkorusové“ a ve 30. letech 20. století vznikl politický název „ruský národ“ – bez vlastní republiky, jen jako označení. Historik Arsenij N. Nasonov (1940) shrnul:
„Rusové jsou kronikářští Tataři.“
Žádné komentáře:
Okomentovat