Do únorového puče 1948 to byli komunisté přesvědčení v komunistické dobro pro lidstvo (100%). A vedli to komunističtí fanatici, kteří byli přesvědčeni že je to další stupeň vývoje lidské civilizace. Jako věřící věří v návrat spasitele a vzniku ráje na zemi. A tak boj za komunismus brali stejně, jako věřící poslední soud, a svůj boj jako armageddon, poslední bitva Ježíše s ďáblem. A proto byli schopni krutostí stejných a mnohdy horších než nacisté. Nakonec pod jejich ideologií zemřelo dvakrát víc lidí než pod nacistickou ideologií. A tak to bylo všude na světě kde přišli k moci.
Mezi roky 48 až 68 to už byli komouši který to dělali buď stále z víry že to je pro dobro lidstva, nebo ze strachu o život, rodinu, své zaměstnání, stejně tak, jako věřící začne věřit když má strach, což se dělo třeba když vizionáři pokřesťancovali původní obyvatelé na objevených území. Ale už se objevovali i kariéristé, kteří věděly že bez rudé knížky to nepůjde.
Po roce 68 až do 89, už vstupovali jen kariéristé a ti co byli k tomu donucení. Ti donucení to dělali spíš pro druhé než pro sebe. Aby se děti dostaly na školu, aby partner mohl dál vykonávat svou práci, aby mohli i sami dál vykonávat svou práci a pomáhat tak třeba i dalším lidem. Tohle by se samozřejmě mohlo dát na hromádku s kariéristy, ale byl bych
v tomto opatrný.
Ona je kariéra a kariéra. Čistě hanlivě bych kariéristou, tak jak se chápe ten pojem, nazval toho, kdo tu stranu používal jen pro sebe, a to i proti své rodině. Který si z členství udělal svůj osobní život jen pro sebe. A byl schopnej jít přes mrtvoly. Ty to potom dotáhli ve straně nejvýš, ale těch tam bylo tak akorát na nejvyšší funkce od místní organizace po UV, plus širší vedení místních organizací (ústředí, něco jako národní výbory) až po UV (skutečná vláda státu). Tedy jen asi čtvrtina (?) členů. Tak polovina tam byla z donucení a poslední čtvrtina, těch starých, z přesvědčení. Dnes už tam jsou jen fanatici toužící po moci a krvi svých nepřátel. Tedy 100%.
A pro neznalé komunistické éry, proč nezminuju vládu a prezidenta, tak vláda i prezident spadaly pod UV. Tedy UV KSČ byl skutečný vládce Československa, né vláda a prezident. A proto měli ve všech obcích, městech, okresech, krajích, republikách (České a Slovenské) až po federaci (Československo) paralelně místní (obecný městský obvodní) okresní krajské národní a federální svá ústředí strany. Se všemi stejnými odbory jako ty oficiální od obcí po stát. Tam kde jsem bydlel, ve Vršovicích na Praze 10, to už ani neskrývali a postavili tam nový národní výbor (dnes úřad) a hned vedle ústředí strany. A tak se mohlo stát, že jste vešli do ústředí strany místo výboru a nepoznali jste to, než jste řekli proč tam jste.
A kam patřil náš prezident Petr Pavel? Podle toho jak se chová dnes, určitě né k přesvědčeným fanatikům komunismu, určitě né k čistým kariéristům co jdou jen za svým prospěchem. Ale patřil k těm co potřebovali členství v KSČ pro svou práci. Těchto lidí bylo hodně, většinou to dotáhli jen na místní (podnikovou v případě vojáků kasárenskou) buňku, a byli daleko od těch na místních ústředí strany. Jistě, i mezi řadovými a těmito členy byli haizlové, ale ti dnes patří k dezoscéně, russácké páté koloně, členům a voličům koalice stačilo a koslice spd. Tak že tím bych prezidenta Petra Pavla, zprostil viny za členství v KSČ (KSČM a dnes Stačilo).
Protože tak jak se chová dnes a zřejmě se tak choval vždy (a vzhledem k tomu že dodnes se nenašel jediný důkaz, že by se choval jako haizl tenkrát), a jak se chovají dezoláti, prorussácká scéna, členové příznivci a voliči koalic spd a stačilo, a mnozí členové příznivci a voliči burešovi sekty a politické divize Agrofertu ANO, tak na rozdíl od dezoscény extrémistů a populistů, s ideologií komunismu nacismu a fašismu, nemá prezident Petr Pavel, nic společného, a je to demokrat. Tečka.
Žádné komentáře:
Okomentovat