Krásnou noc má milá

Posílám ti pohádku, políbení, pohlazení,

klidný spánek, sladký sen a vzpomínku.

A to všechno po vánku.

Dobrou noc a krásný sen ti přeji,

do postýlky tě odnáším, a polibkem

se rozloučím, má nejdražší.

Závidím posteli, polštáři, peřině,

ty všechny tě v noci budou mít.

Závidím měsíci a hvězdám

že mohou tě vidět snít.

Lásko, cesta jde dál

Až lásko, dosníš svůj sen

probudíš se a bude, bílí den.

Sněženky a vlčí máky

zas uvidíš na loukách kvést.

Pak uvidíš opět cestu

uvidíš, že vede dále.

Tvá čistá duše jí ukáže.

Srdce samo tě povede.

Úsměv překážky odvane..

Dlaní svou si jí pohladíš

Očima si jí uhlídáš.

Na rtech jí také máš.

Cesta jde tedy dál.

Podej mi ruku

povedu tě já sám.

Neboj se již ničeho,

já taky nemám strach.

Chci být tvůj květ růže,

Ty buď můj sladký nektar.

Honza a my

Věnováno jednomu podivínovi až fanatikovi a jemu podobným.

spal jsem spánkem poctivým

a do dne nového se probudím.

koukám jak veršů přibilo

a koukám, i slovo honzovo

zpočátku změna, slušnost

normální debata.

až trochu dál, nojo

zase honza přijde z hovnama.

soni, Zdeni, Věro, živote

není mu pomoci.

všichni jsme rádi na světě

jen on by rád v nebi. či v pekle?

my radujete se ze slunka, z deště

z každého dne co přijde.

jeho štve každý nový den

který na zemi přijde.

my radujeme se z maličkostí

kytek, ptáků, našich dětí

on zatvrzele bouchá pěstí

nic není! nic není!

my prožíváme už teď ráj na zemi

s našimi sny, zájmy, vzpomínkami.

on však má peklo na zemi

a trápí se trápí.

my prožíváme už teď ráj na zemi

s rodinou, s kamarády.

pro něj však život není

tak nás všechny smrtí straší.

my poznali jsme štěstí smůlu

dobro i zlo v životě.

on asi nepoznal štěstí dobro

jen smůlu a zlo v životě.

proč by jinak my viděli

světlo, duhu, krásu žití.

a on nevidí nic

jen tmu, mračna, hrůzu v žití.

Vím co láska je.

Láska je světlo naše,

touha naplněná.

S ní den nekončí,

ale začíná.

Lásko mámivá

po sobě toužíme,

máme ještě právo

na ten krásný cit?

Lásko, jsem rozpálen

a rozum jsem ztratil.

Ne o sebe, o tebe se bojím,

že mohl bych tě ztratit.

Abych tě dostal z mysli,

to musel bych o rozum přijít.

Abych na tebe zapomněl,

musel bych o srdce přijít.

Chci tě a toužím

stále víc a víc,

má lásko nádherná,

mám tě pod kůží.

Když myslím na tebe

mám pocit že,

že jsi nový světadíl

co čeká na mé objevení.

Láká mě tě objevovat

a na tobě je toho dost

co čeká na objevení

snad mě to dovolíš.

Jen vedle tebe být,

slyšet tě a snít,

dotknout se tě a

dívat se ti do očí,

Lásko, toužím po tobě

a musím tě mít.

Lásko, jak mám ukojit

to co k tobě cítím?

Lásko, jen ty dokážeš

uhasit ten plamen

v mém srdci ten

žár v mém těle.

V tvém objetí a polibky.

S tebou mám všechno,

pokud tebe budu mít

už nepotřebuji k životu nic.

Dnešní děti.

Ano dříve se všichni

kluci, holky, o hru postarali.

Někdy holka generálem i

náčelníkem byla sama.

Už jako děti jsme chápali

emancipaci všech pohlaví.

I holka dostávala do těla

byli boule, šrámy, modřiny.

Nikdo si z toho nic nedělal.

Vždyť to bylo zápalem hry.

Dnešní děti jsou zchoulostivělí

a žalují, když prohrají.

Ale jedno se mi nelíbí:

My nikdy nešli na jednoho dva (i víc)

jak to dnes vidím u dětí.

Co se to děje se světem?

když i malé dětí nefér hra baví?

Co pro mě znamenáš.

Kdybych popsat měl, jak mi je bez tebe,

hrozně smutno bych odpověděl.

Kdybych popsat měl, jak je mi s tebou,

moc krásně bych odpověděl.

Kdybych popsat měl tě jedním slovem,

řekl bych štěstí, láska naděje.

Bez tebe by slunko na nebi

přestalo svítit a krásně hřát.

Bez tebe by kytky na louce

přestali vonět a kvést.

Bez tebe není čisté nebe.

Bez tebe není noc plná hvězd.

Lásko, potřebuji tě k žití,

nikdy mě nesmíš ublížit.

Já pro tebe tu budu vždycky,

ve dne, v noci, navždycky.

Jsi má naděje na nový den,

s tebou šťasten jsem.

Pro krásný den, potřebuji slunce.

Pro krásnou noc, potřebuji měsíc.

Pro šťastný život, potřebuji tebe.

Lásko, miluji tě.