Ale vždyť všechno nebylo tak špatný. Byla práce, byli byty. Bylo sice pár "chyb", ale bylo více toho dobrého. Lidi se nemuseli bát o budoucnost… Tak hezky popořádku.
neděle 2. srpna 2015
O šťastném socialismu
Ale vždyť všechno nebylo tak špatný. Byla práce, byli byty. Bylo sice pár "chyb", ale bylo více toho dobrého. Lidi se nemuseli bát o budoucnost… Tak hezky popořádku.
Nesrovnávejte nás...
Komunisté věděli, koho odstranit
Proletariát je moudrý, pokud chce socialismus
O výchově
O inzerátech
Provokace, černý humor, nemorálnost?
Na facebooku se objevila neskutečná stránka: Nesnáším svoje dítě https://www.facebook.com/pages/Nesn%C3%A1%C5%A1%C3%ADm-svoje-d%C3%ADt%C4%9B/445242508839583
Tato stránka je tak neuvěřitelně odpuzující, že mě to připadá jako záměr. Někdo, ať žena nebo muž, chce spíše záměrně provokovat, než že by to myslel vážně. Ve skutečnosti by takový člověk neměl rád žádné děti, tak ani ne děti sourozenců (jak píše v jednom příspěvku). Mě z toho plynou tyto závěry:
1) Jde o bezdětného/bezdětnou, která/který se jen takto zvrhle baví.
2) Je to nějaký test či psychologická práce, možná i laterální práce na nějakou učebnici či knihu k nějakému tématu: o vztazích, výchově, myšlení, reakcí lidí…
3) Jde o někoho s dítětem, který se jen takto zvrhle baví. Možná že jen píše, co si říká v duchu a co by nejraději tomu "spratkovi" udělal/a, ale ve skutečnosti se chová jinak a své dítě miluje.
4) Může jít o ženu znásilněnou, která na těhotenství přišla pozdě, už to nemohla dát pryč, ale ani to nechce dát do děcáku. Potom je přirozené, že k němu nic necítí, protože to dítě jí stále připomíná, co se stalo.
5) Jde o nešťastnou, možná týranou, ženu, která žije s mužem, kterého nenávidí a tak nenávidí i dítě, protože je jeho, ne že by neměla ráda děti (jak dokazuje komentář o dětech sestry)
6) Možná že neplatí ani jeden bod. V tom případě jde o nenormální, nemocnou osobu, bez špetky citu, která opravdu své dítě týrá. Ví to, že je to špatné, ale bojí se, a tak se s toho chce alespoň takto vykecat. Jsou případy, kdy si zločinec takto dopisuje s policií, svým kurátorem, nebo psychiatrem, u kterého se léčí a i s jinou osobou. A tak tato osoba, si zvolila facebook. Nejspíš by se to mělo nahlásit na policii (než na blokaci té stránky), než tato osoba ztratí poslední zábrany a své dítě zabije.
……………………………………………………………………..
Rád bych se dozvěděl, který z bodů je správný a jak to celé dopadne či dopadlo.
Metoda výchovy? Ne! Týrání dětí!
Nikdy bych si na nikom nevynucoval lásku a respekt. To by snad mělo být trestné? Láska a respekt buď je, nebo není. A láska a respekt je jen tehdy, pokud tu lásku druhému dáváme od začátku, a bude si nás vážit a respektovat jen tehdy, pokud mu budeme příkladem. Ale pokud budeme kázat vodu a pít víno, nebo bych použil svůj citát: Slova se musí shodovat s činy a naopak, tak to nebude fungovat a vše je jen velká lež. A zvláště, pokud nejdeme sami příkladem. A další citáty: Lásku musíme dávat hned, abychom jí dostali zpět. Pozdější vynucování lásky je nesmyslem. A Úctu, respekt, poslušnost, slušnost druhého k nám i jiným, musíme také učit hned. Pozdější vynucování respektu, úcty, poslušnosti a slušnosti, je také nesmyslem. Souhlasil bych jen s jednou myšlenkou: lidi by se neměli bát objetí a stydět se za něj, neměli by se ohlížet na vhodnost či nevhodnost místa a času objetí, neměli by se vyhýbat každé možnosti se obejmout. A rozhodně by měli udělat ten první krok k objetí, ve chvíli, kdy zjistí, že hádky a nervozita gradují.
ALE DOBROVOLNĚ PROBOHA! NE TAK, ŽE NĚKOHO PROTI JEHO VŮLI ZALEHNU A BUDU HO DRŽET HODINY A HODINY, NEŽ UZNÁM JÁ (JEN JÁ), ŽE JE ČAS HO PUSTIT!!!
To je podle mě násilí, nic jiného. Něco jsem si o Jiřině Prekopové zjistil. A stačilo mě zjištění, že nemá vlastní děti (ani adoptované). Tím se jí neposmívám (já je nemohu mít také a mám adoptované), ale je mi jasné, že své poznatky má jen z literatury a doslechu. Tedy, jen z teorie, a ta je bez praxe - zbytečná. Tak že, nedivím se, že neví, o čem mluví. No, nakonec, ona ani ta terapie: pevné objetí, není její výmysl, tak že: nevyniká ani v teorii. Tak že, shrnuto a podtrženo: ta paní ani neví, o čem mluví, píše a co propaguje. Taková by se neměla o výchovu, hlavně o vymýšlení a zavádění nějakých metod, zajímat. Tady rozhodně co se týká učení, vymýšlení nových metod, zavádění těch metod do praxe a psaní o výchově. Takový lidé by měli pracovat s tím, co napsali, vymysleli a zavedli ti, kdo sami vychovávali. V případě paní Prekopové to platí určitě.
Po zhlédnutí dokumentu o této "terapii" jsem jen žasnul. Divím se, že autory a propagátory tohoto násilí na dětech, nezavřeli (v USA, odkud ta metoda pochází, je to zákonem zakázaná). V dokumentu byli sice ukázky toho, jak se tam lidi objímají. Dospělí lidé, dobrovolně, a pochvalovali si, jak je to krásný, takto si předávat lásku. Ano, pokud to chtějí oba, nebo i více lidí, prosím. Ale z čeho šla hrůza, že to bylo praktikováno i na dětech. Kdyby to ty děti chtěly, proč ne. Ale ony to nechtěly. Prosily, křičely, praly se a plakaly. Když bylo slyšet, jak to dítě brečí a křičí: mami néééééé, pusť mě! Néééé, nech mě, nechci… a matku to neobměkčilo, dál na něm ležela a Prekopová jí ještě pomáhala to dítě více znehybnět. Kdyby to někdo dělal mým dětem, tak ho "přizabiji"
A co si říkalo taky o pár facek, bylo, když se dítě unavené, vyčerpané, odevzdané osudu, konečně utišilo, přestalo se hýbat, a bylo jako bez dechu. A ta p..a Prekopová to okomentovala takto: vidíte, nejdříve se vztekalo, křičelo, pralo, a postupem času se začínalo uklidňovat, až se úplně zklidnilo a utichlo. To je důkaz, že to funguje. PROBOHA! Bodejť by to dítě neutichlo, když se úplně vyčerpalo, poznalo bezvýchodnou situaci, vzdalo se a čekalo na svůj osud. Copak to je za p..u matku, když ani ona nepoznala, že to dítě jen obyčejně vyčerpala, a ono se tak unavilo, že se mu chce spát. A vrcholem bylo po tom mučení, že ještě vyžadovala po něm pusu. Jen k ní dal tvář, nezúčastněně, jako by tam nebyl. Víc než pusa to bylo spíše, že si otřeli tváře o sebe. A ty obě p.. i, si pochvalovali, že jim ten umučený drobek ještě děkuje a ukazuje mámě, jak jí má rádo.
Tak si říkám, co kdyby je (postupně, zvlášť) zalehl nějaký 300 kilový/á (když odhadem přepočítám váhu matky a 4 letého dítěte, a přepočítám to na váhu matky k někomu, kdo by jí také zalehl, aby to byl stejný poměr) chlap/ženská a tak dlouho by ležel/a na nich, až by mu/jí musely vyznat lásku a úctu. Přešla by je ta drastická metoda nebo ne?
Mysleme pozitivně
Myslím, že pravý smysl života, skutečné potřeby a hodnoty života, ti dnešní lidé zapomněli, nebo je už nechtějí. A proto nikdy nepochopí, že člověk by měl být optimista, mít kladné myšlení, být spokojen s tím, co má, nekoukat se závistivě po tom, co nemá. A i tím možná lidi dráždím (rozčiluji). Svým optimismem, kladným postojem k životu. A tak u mě nehledejte závist, zášť, nenávist, pesimismus.
Jistě, ti co mají jiné myšlení, ti mě napadnou, že když nesouhlasím s některými skupinami a názory, a přímo vystupuji proti nim, tak to je vlastně ta: zášť a nenávist. Ale takto může uvažovat jen ten, kdo nezná význam: demokracie. Jistě, ignorování někoho, kdo se chová ke mně nepřípustným způsobem, to ano. Ale nevšímavost, přehlížení, ignorování takového člověka, to není: zášť a nenávist, to je přirozená odpověď na jeho postoj ke mně. Každá jiná odpověď na jeho postoj vůči mně, by byla negativní. Ať z mého či jeho pohledu. A tak mě špatné chování jiných lidí nemůže ublížit.
Jistě, občas mě nenávist přepadne. Ale je nenávist to, když vám někdo tak ublíží, že vám na to zůstanou nepříjemné vzpomínky, nebo dokonce nezhojitelné jizvy? (a to nemluvím jen o jizvách na těle, ale i na duši) Jestli ano, tak touto nenávistí trpí každý. Jenže, je to nenávist odpustitelná a pochopitelná. Nebo snad můžete mít rádi člověka, který vám úmyslně zabil někoho blízkého? Nebo můžete mít rádi člověka, který vás týral, znásilnil, úmyslně zmrzačil. A to vás nebo vaše blízké?
Na téma nenávisti, jsem už napsal článek. Tam jsem popsal můj příběh. Mí názoroví oponenti mě to, co mi ta lidská zrůda dělala, přáli. A ještě mi nadávali, jak toho "báječného" člověka mohu tak nenávidět. A přáli mě, aby se to, co jsem o něm psal, dozvěděl a přizabil mě za to, co jsem si to dovolil. Jejich komentáře, to byl příklad té špatné, nepochopitelné ale odpustitelné (i to je demokracie) nenávisti.
Žádné násilí není k smíchu
Četl jsem příběh muže, který prošel domácím násilím. To co se strhlo pod článkem, to mě udivilo. Zajímavá debata. Kdyby to bylo o týrané ženě, tak se tu 90% komentářů zastává ženy a odsuzuje muž. Ale v tomto případě se tomu muži 90% debatujících směje. A pomalu je tu žena tyranka brána jako někdo normální, div ne hrdinka. Lidi, pokud budeme stále vidět rozdíl v násilí a násilí, zlu a zlu, dobru a dobru, přítel a přítel, nepřítel a nepřítel… tak civilizace jednou zanikne. Lidi, přeci: násilí, zlo, nepřítel… vždy musí být: násilím, zlem, nepřítelem… A měli bychom k tomu tak přistupovat. Nikdy se nesmí hranice mezi zlem a dobrem stírat. Já osobně tu ženu tyranku jednoznačně odsuzuji a toho muže oběť lituji.
Lidi, kdy se poučíme? Kdy konečně řekneme, že zlo, násilí, je zlem a násilím. Ať ho dělá, kdo chce a ať ho dělá komukoliv. Jistě, představa týraného chlapa ženskou, je trochu k smíchu. Ale proč není k smíchu týraná žena chlapem? Nejspíš je to zažitou představou, že se dávají dohromady vždy chlapáci dřevorubci, vzpěrači, zápasníci těžké váhy s ženami chudinkami, baletkami, které jsou tak křehké, že by je silnější vánek odnesl. Pak ano, bylo by to nenormální, aby chlapa - skálu, mohla týrat žena - pírko. Ale to tak není.
Jen málokdy potkáte tak absolutně geneticky odlišný pár. Většinou to jsou páry, kde jsou si, více méně, síly rovné. Ale i kdyby, co na tom záleží? Vždyť domácí násilí nemusí být o fyzickém násilí. Prostě, proč se v jednom případě smát a v druhém litovat. Násilí je násilí, a jen hlupák se tomu směje.