neděle 2. srpna 2015

Tak učitelé prý nevědí jak učit o komunistech a socialismu. Je to opravdu tak těžké? 2) Ceny a platy.

Asi nejvíce se vzpomíná na nízké ceny. Ano proti dnešním cenám byli miniaturní. Tydy, když budeme mluvit jen a jen o cenách, ne o platech a už vůbec ne, o platech tenkrát a dnes.

S nostalgií vzpomínají na ceny tenkrát a dnes. Připomenu pár cen z roku 1989. A to měli komunisté naplánované zdražování o 100% v roce 1990. No a ještě jedno se jim povedlo vsugerovat lidem. Za nich se nezdražovalo, ale upravovali ceny. Znělo to hezky, že? Škoda, že dnes se taky nepoužívá jejich slovník: elektřina se nezdraží, ale příští rok musíme upravit cenu…. Vyšší DPH nepovede ke zdražování, ale k úpravě cen. Bylo by to přijatelnější?

Tady jsou některé vybrané ceny:

Potraviny: rohlík (40h.) chleba (4,4 kč), mléko (1l. 2kč. Krabicové stálo už tenkrát 10kč), pivo (1/2 l. 2,5kč), máslo (10kč kostka), margarin (5kč kostka), cukr (1kg. 8kč), mouka (1kg. 4,2kč), vajíčka (1ks
1,2kč.), brambory (1kg. 1,6kč), rýže (1kg. 10kč), párky (1kg. 30kč), sýr (1kg. 23kč), kapr (1kg. 20kč), maso hovězí a vepřové (1kg. 46kč), kuře (1kg. 30kč), olej (1l. 24kč), víno (1l. 28kč), čaj (krabička 7kč), káva (10 dkg. 8kč, 1kg. 80kč),

Auto: benzin (1l. 8kč), auto škoda (80-90 000kč).

Elektro:
televize ČB (3000kč) - BVT (14000kč), rádio (1000kč), vysavač (1300kč), lednička (4000kč), autom. pračka (6000kč).

Restaurace: polévka (2,5kč), knedlo-zelo-vepřo (13kč), káva (3kč), dortík (2,5kč). Jídlo za á 21 kč.

Oděvy: boty (á 300kč), svetry (á 200kč), kalhoty (á 300kč), bundy (á 1000kč).

Bydlení: nábytek do pokoje (á 13000kč), nábytek do kuchyně (á 4,500kč), plyn (1m3. 1,2kč), elektřina (1kwh. 1kč), uhlí (100kg. 40kč), nájem+inkaso nájemních bytů (2+1. 120kč, 3+1. 160kč), družstevní nájmy byli 3x dražší.

Služby: divadlo (21kč), kino (6kč), ubytování (pokoj 60kč), MHD (1kč), ČSAD (vezmu cestu do práce - 20km 5kč), kadeřník (pánský 7kč, dámský 40kč), dopis+známka (á 2kč).

Krásné ceny, že? Kdo by je dnes nebral, ovšem při dnešních platech. Tenkrát byl průměrný plat kolem 3000kč. Dnes je 23 000 kč. Ano, každý na ten průměrný plat nedosáhne. Ale to tenkrát také ne. I tenkrát se ti, co nedosáhli na průměrný plat a brali kolem 1200-1500kč rozhodovali, jestli si zajít do restaurace, nebo si uvařit doma - levněji. Jestli si koupit vepřové maso, nebo jen párky, nebo kuře?. Museli i tenkrát počítat, co koupit a co ne.

Někdo si mohl dovolit koupit BTV, pro jiného to byl roční plat, tak si koupil ČB tv. Někdo si mohl koupit automatku, jiný musel koupit obyčejnou pračku za 1500kč. I tak to byl měsíční plat, tak si nejdříve musel ušetřit. Pro někoho bylo nové auto nedostižný sen. Ano, to dnes taky. Zkuste si ale porovnat ceny dnes s cenami dříve a porovnat to s platy dnes a dříve a dojdete k tomu, že dnes je třeba krom bydlení a energií levněji. Dříve byly ceny všude stejné, v Praze, v Brdech, Krkonoších, v Čechách i na Slovensku a hlavně menší výběr. Dnes jsou všude jiné, tak je těžké porovnat a o jiné kvalitě ani nemluvě. Je i větší výběr, proto budu psát ceny u nás a to co kupujeme.

Potraviny: rohlík (1 kč.) chleba (25 kč), mléko (1l. 10kč), máslo (25kč kostka), margarin (13kč kostka), cukr (1kg. 22kč), mouka (1kg. 8kč), vajíčka (1ks
3kč.), brambory (1kg. 10kč), rýže (1kg. 30kč), párky (1kg. 50kč), sýr (1kg. 160kč), kapr (1kg. 70kč), maso hovězí a vepřové (1kg. 160kč), kuře (1kg. 70kč), olej (1l. 40kč), víno (1l. 120kč), čaj (krabička 30kč), káva (1kg. 80kč),

Auto: benzin (1l. 28kč), auto škoda (á 300 000kč).

Elektro: BVT ( od 5000kč), rádio (od 1000kč), vysavač (od 1300kč), lednička (od 4000kč), autom. pračka (od 6000kč).

Restaurace: Jídlo mě dnes vyjde tak za 150kč.

Oděvy: (ne od Vietnamců, protože by se ceny nehnuly a možná by byli levnější) boty (od 700kč), svetry (od 700kč), kalhoty (á 700kč), bundy (od 1500kč).

Bydlení: nábytek do pokoje (od 20 000kč), nábytek do kuchyně (od 15 000kč), uhlí, plyn a elektřina jsou 10x větší (hádám podle inkasa), nájem+inkaso nájemních bytů (já mám družstevní 2+1, dříve jsem platil kolem 500kč + 300kč inkaso, dnes 3000kč + 1800kč ink. Dohromady 4800kč, to je 6x více. U nájemních bytů by to bylo 18x víc.

Služby: divadlo (asi 300kč), kino (70kč), ubytování (od 150kč), MHD (u nás 10kč) Secotrans (dříve čsad) (20km - 26kč), kadeřník (pánský 100kč, dámský 700kč), dopis+známka (á 10kč).

Elektro, nábytek, oblečení je skoro stejné, nebo maximálně 2xdražší u nejlevnějšího modelu, tedy v porovnání k platům, skoro zadarmo.

Co se potravin týká, tak jsou stejné nebo max. 3-7x dražší (jsou 8x vyšší platy, tak že potraviny jsou dnes stejné nebo levnější).

Auta a pohonné hmoty a restaurace a ubytování, jsou 4-5x dražší, v porovnání s platy, levnější.

Služby jsou 5x až 10x dražší, tak že jsou dražší dnes.

Nájmy, energie jsou na tom asi nejhůř. V družstevních bytech by to nebylo tak zlé. To stouply náklady tak 6x - 8x (ve velkých městech možná i 10x), ale náklady v nájemních bytech (dříve státní, služební, podnikové, dnes obecní) stouply tak 18x až 20x. což je dnes opravdu hodně. A to nepočítám předražené nájmy v exkluzivních lokalitách.

Nebýt nájmů a energií, tak dnes je v podstatě levněji než tenkrát. Ale dnes lidi hlavně vnímají, že si za stovku koupili víc, než dnes. Ano, tenkrát se za stovku dalo asi 4x jít do restaurace, žena šla 2x a muž až 14x ke kadeřníkovi, zaplatil se nájem bytu II kat., nebo inkaso, koupilo se 12l benzínu, máme na 100 jízd mhd a 25 jízd čsad. (do vzdálenosti 20km), nebo 25 bochníků chleba, 14x kino, 3-4x divadlo….. A dnes se za stovku sotva najíte (myslím celé menu: polívka+hl. jídlo+pití+moučník, jednoduché jídlo by už možné bylo), na holiče má už jen muž a jen jednou, je to setina nájmu nebo inkasa, dají se koupit tak 3 a půl I, benzínu, jen 3-4 bochníky chleba,…. Ano, ale proč si neřeknou, že těch stovek mají dnes více. Minimálně 8x. Tak si to přepočítáme:

Za 8 stovek máme: 8x pánský holič, 1x dámský, zálohu inkasa v malém bytě, kde žije jeden člověk, 30I benzínu, máme na 80 jízd mhd a 30 jízd čsad, 10x kino, 3x divadlo, 30 bochníků chleba. 4,5 jídel v restauraci. A oproti socialismu, bych měl svetr, nebo boty, nebo kalhoty. (u Vietnamců i tu bundu).

Takže při stejném poměru platů a cen, se dnes VÍCE najíme, oblíkneme, mnohem dále dojedeme autem, levněji se ubytujeme, moderněji a více zařídíme byt. MÉNĚ dojedeme hromadnou dopravou, navštívíme holiče, kino nebo divadlo, a mnohým hrozí, že nebudou mít střechu nad hlavou.

Tak učitelé prý nevědí jak učit o komunistech a socialismu. Je to opravdu tak těžké? 1) Máme se lépe, jen nezávidět.


Jak jsem psal v předchozím článku, že se dnes vlastně máme lépe, tak se ptám: V čem je tedy problém? Proč si myslíme, že se máme hůř? Asi proto, že dnes jsou obchody plné zboží, na které každý nedosáhne. Protože vidíme, že jsou lidé, kteří si kupují více. Dnes se už bohatší a úspěšnější lidi nemusí skrývat, jako za komunistů. Tenkrát byl každý takoví podezřelí a stávalo se, že mu lidi nepřáli a byli rádi, když se tomu co má víc, něco stalo. Proto svůj úspěch a bohatství skrýval. A neskrývají se ani chudí a bezdomovci.

Asi i proto, že je dnes tolik zboží, že by člověk nevěděl co dřív koupit. Nejraději by chtěl koupit všechno. A protože si to nemůže dovolit, tak je naštvaný, zklamaný, a závidí druhým, že oni si to koupit mohou. Někdo má pocit, že on je chudý, protože si nemůže koupit vše, co se mu nabízí.

Protože dnes potkáváme lidi bohaté i žebráky. Dnes vidíme ten blahobyt u jedněch, o bohatých a úspěšných se dozvídáme denně. Na druhou stranu se dozvídáme o chudých, bezdomovcích, žebrácích. A protože je lidské, mít radost z neštěstí jiných, tak nás hlavně štvou ti bohatí a úspěšní.

Proč si neříkáme: zaplať pan bůh, že nejsme na tom tak špatně, jako ti chudí, bez domova, žebráci, nezaměstnaní. Vlastně jsme na tom dobře. Máme střechu nad hlavou, práci, máme co jíst, co na sebe.

Ale říkáme si: jsme na tom mizerně proto, že jiní mají vily, drahá auta, exotické dovolené. Jsme chudáci. Nemáme se tak dobře.

A když média zajímají jen ti, kteří si na to nakradli, co to získali podvodem, anebo ne zrovna čistě, tak to v nás více vybudí pocit z nespravedlnosti, a nenávisti k bohatým a úspěšným. To že většina mezi bohatými a úspěšnými jsou poctivých, a to, že ti nepoctiví dříve či později budou potrestáni, už nic nezmění na přesvědčení, že dnešní doba je nespravedlivá, jen pro darebáky, že mi jsme chudí a chudí zůstaneme, protože jsme poctiví a zbohatnou jen darebáci.

A pokud i politici mluví jen o tunelech, korupci, podvodech, zlodějnách. O bohatých mluví jako zločincích, díky kterým jsou jiní chudí, tak co si mají lidi myslet?

Já osobně si myslím, že pokud budu mít střechu nad hlavou, co jíst, co na sebe, práci a zdraví, tak budu bohatý a šťastný. A pokud má někdo ještě k tomu všemu rodinu, lásku, přátelé, co více potřebuje k životu. To já bych byl nejšťastnější člověk pod sluncem.

Knihy mají pravdu. Jen někdy.

V jedné knize se píše, jak právě ženy potřebují lásku, objetí, pohlazení, vyznání a naslouchání. A muži na to moc nejsou. Tak, buď to není pravda anebo se já a manželka vymykáme všem statistikám. U nás to bylo obráceně. Každé ženě ale i muži se líbí milé chování a jednání. Ženy to vyžadují nahlas. Říkají si o to. No a my muži to chceme taky. Důkaz je asi v tom, že když ženy i muži trpí tím, když to nedostanou, hledáme oba jinde.

Všude jsem četl a slyšel, jak ženy potřebují pohlazení, milé slovo, objetí, pozornost poslouchat co říkají. Že ženy ocení jako vyznání lásky i obyčejnou pomoc v domácnosti, s dětmi. Tak jsem pomáhal, jak jsem mohl (luxování, prach, mytí oken a nádobí byla moje doména). Pomáhal jsem i v ostatních činnostech domácnosti, učil a hrál jsem si s dětmi, naslouchal jsem jejím slovům a nešetřil jsem hezkými slovíčky, pohlazením, objetím. A nic. Tak teď se ptám, kde je pravda o vidění světa očima mužů a žen.

Ale pak přišlo období, které mě ukázalo, kde je pravda. Řekl bych, že o ženském a mužském pohledu na svět toho odborníci napsali stohy. Pod tíhou mích zkušeností ale dodám: Ano, možná to platí, ale jen tehdy když žena miluje muže (a muž ženu). Pokud ty dva jsou spolu z lásky, tak tam je porozumění, důvěra, tolerance, vůle a chuť spolu vše řešit a vyřešit. Tam kde láska není, tam to samozřejmě nejde. Tehdy může jeden (nebo oba) být ze zlata, být nejlepší lidi na světě, být nejbáječnějšími manželi/manželkami, rodiči, ale je jim to na nic.

Prohřešek, který si může někdo dovolit u ženy/muže, kteří ho milují, tak u ženy/muže kteří nemilují, je vážný problém. A udělat něco hezkého u ženy/muže kteří milují, tak to ocení a udělá radost, ale u ženy/muže kteří nemilují, ta si toho ani nevšimnou, protože to zkrátka vezmou jako samozřejmost za to co ona/on dělají pro nás. Milující člověk ocení každou maličkost, nemilující neocení ani to, když mu předáte milion na účet, klíče od obrovské rezidence, poukaz na cestu kolem světa... Ten to vezme jako odměnu za to, že se s námi otravuje, zatím co by mohl mít někoho mnohem lepšího.

Čím to, že si nerozumíme?

Taky se vám někdy stalo, že můžete mluvit horem dolem a nikdo to neslyší. Že se můžete umluvit, ale jako byste mluvili marťansky nebo tak nějak. A že nemluvíte česky a asi vůbec nemluvíte existující pozemskou řečí. Vlastně zjistíte, že asi dokonce nemluvíte vůbec, i když se slyšíte.

Jak vysvětlit, že když se s někým bavíte, tak neodpovídá, nebo když přijde jiný, tak se s ním spoluřečník začne okamžitě bavit, jako byste s ním před tím nemluvil. A když se chcete vmísit do hovoru, tak jako by neslyšeli. Já to řeším tak, že když k tomu dojde, skončím a jdu pryč.

Taky jsem zjistil, že si asi budu muset pořídit česko-český slovník, protože mně kolikrát někdo nerozumí. Něco říkám, dělám, navrhuji, dělám si srandu, a nic. Ale přijde někdo jiný, říká a dělá to stejné, a odezva je hned.

Taky jsem zjistil, že když mě někdo něco řekne, udělá, tak to je dobré, když mu vrátím stejnou mincí, tak jako bych spáchal zločin. Taky máte někdy pocit, že buď jste člověk vy anebo druzí.

Jestli nejste člověk, tak co? Mimozemšťan? Čím to je?

O trávení volna

Když se mě někdo zeptá, jak trávím svůj čas, tak odpovím, (krom běžných domácích prací) že u TV, PC, nic neděláním, procházkou. Ležím, než se sám probudím. Jejda, to slíznu něco o nudě, flákání, promarněným dni…

Ale když se zeptám já, tak se dozvídám, že oni si čtou, poslouchají hudbu, jdou do společnosti, zvelebují domácnost a taky ta TV a PC. Tady jim odpovím, že dělají to stejné co já. Proč tedy já se nudím a flákám a oni ne?

Někdo mi odpoví: ale já si čtu a ty se díváš na TV. A já se ptám, co dá více člověku? Číst si o jiných zemích, kulturách, o přírodě, o vědě… anebo to sledovat v TV?

Nebo, jeden známí nepochopí, jak můžu celé dny (volné chvíle) trávit u TV a PC. Ale že on celé dny poslouchá hudbu a nebo DVD tak to už je normální? A kde se víc dozvím, v TV a na PC, nebo poslechem hudby a sledování filmů?

Prostě a jasně nechme každého, jak si tráví volný čas. Každý máme jiný styl zábavy. Jeden se baví u TV, jiný u PC, další plením záhonů, jiný ve společnosti a další sportem, cestováním… , ale žádný se nenudíme, je to náš styl zábavy.

O blbích otázkách

Některé chování lidí mě udivuje, až ser… Zvláště když jejich zájem o druhé jde až k výsměchu a urážkám. Každý jsme nějaký. Jeden má rád to, jiný ono.

Třeba já jsem zanevřel na deštníky. V silném lijáku a větru jsou zbytečné. Tak jsem přešel na pláštěnky. Dnes se dají sehnat pro dospělé i moderní. A náhle vidím a slyším posměch. A proč se nesmějí těm, co mají deštníky, pláště do deště, bundy s kapucí?

Nebo si koupím větší svačinu. Jéje, to je srandy. Pominu-li, že to mám i domů, nebo na druhý den, tak co je sakra komu do toho, kolik si toho koupím, za své poctivě vydělané peníze? Proč se ptají: to celé sníš? Ne, asi to celé vyhodím!?!

Nebo, jsem otužilí (tedy ne tak, abych si dal silvestrovskou plavbu na Vltavě), prostě chodím na lehko ještě v době, kdy jiní už nosí svetry a bundy. V práci (v hale) chodím celoročně v kraťasech. Proč se stále někdo diví a ptá se mi, jestli mi není zima. Proboha, kdyby mi byla, tak se obléknu, ne?

Ale asi top mezi "blbými" otázkami je, jak to můžeš: nosit, jíst, chodit někam, chodit s ní/ním? Nebo když se pravák diví levákovi: jak může (něco, cokoliv) dělat levou?

Lidi, prosím vás, každý přeci žije podle sebe. Kdyby mu to nevyhovovalo, tak to asi dělat nebude. Proč se divíme druhým, že nedělají to co my. Nechme každého dělat to, co mu vyhovuje. Tedy jsou výjimky, ale ty jsou popsané v zákonech a vyhláškách.

Až bude písemně nařízeno, že do deště se nesmí nosit pláštěnka, nebo že od tolika a tolika stupňů se musí nosit dlouhé kalhoty, nebo, že si každý musí koupit jen tolik jídla, kolik sní do (třeba) 15 minut, atd., tak prosím, ukažme si na takového člověka. Doté doby neblbněme a buďme tolerantní k těm, co jsou jiní.

O vztazích mezi lidských

Na vztahu je důležité se umět a chtít poznávat. Chtít porozumět druhému. Proč takto jedná? Proč to dělá? A pokud to nebude o fyzickém a psychickém napadání, to bych vztah ukončil, tak se snažit pochopit a zařídit se tak, aby nedocházelo ke střetům. Vztah by měl být o komunikaci. Každý máme své plány a tužby. Své představy o vztahu. Ale aby to fungovalo, musíme slevit nebo své představy trochu upravit.

Oni vlastně veškeré mezilidské vztahy jsou o komunikaci. Kde komunikace vázne, tam vázne i porozumění. Chápejme tedy jeden druhého. Tolerujme jeho zájmy, touhy, chyby… Snažme se vytvořit ze vztahu a domova přístav. Domov (ne dům nebo byt) by měl být maják, který nám ukáže cestu domů, ať jsme třeba na druhém konci světa. Domov utváří lidi, které máme rádi. Jen tak dokážeme zvládnout všechna úskalí života.

Tak mě napadá, nehodí se to ke všem mezilidským vztahům? Pokud se budeme k sobě chovat hezky, slušně, nebudeme na sebe zlí, tak se můžou dorozumět mezi sebou různí lidé, národy, státy, politici…

Jak by měl vypadat vztah

Do vztahu patří láska, tolerance, spolehlivost, pracovitost. Pro vztah je potřeba, abychom oba byly zapojeny do starostí o rodinu a domácnost. Oba se musíme na toho druhého spolehnout, že když nebudeme moci, tak ten druhý to za nás zařídí, udělá, obstará. Oba se musíme snažit vytvořit domov, ve kterém se budeme cítit v bezpečí. Měli bychom vědět, že se o druhého můžeme opřít. Že když budeme dlouhodobě pryč, že rodina a domácnost bude fungovat dále tak jako do teď.

Měli bychom vědět, že když budeme mít problém, tak náš protějšek nám pomůže, poradí, podpoří. Promluví si s námi, že se můžeme u něj vypovídat a i vyplakat. Aniž bychom se báli, že se před ním ponížíme. Samozřejmě to platí i pro nás. O všech důležitých věcech bychom měli rozhodovat společně. O všech věcech bychom se měli spolu bavit, a to i když nás zas tak moc nezajímají, ale pro náš protějšek jsou důležité. Pokud se s námi někdo chce o něčem bavit, asi to považuje za tolik důležité, že nám to musí říci. A počítá, že ho vyslechneme. Nebo si chce jen tak povídat a tím nám dokazuje, že je s námi rád, že ho zajímá, co říkáme, na co myslíme, o čem sníme.

Je takoví vztah už jen romantika? Že už to tak není, že léty vše zevšední? Že to v dnešní době ani nejde, že se to nenosí? Ale proč? Pokud si to každý řekne, tak ano, pak takové vztahy nebudou. Ale proč se jim bránit? Není náš pohled na dnešní vztahy, jen obrana před takovými vztahy? Není to o tom, že všichni toužíme mít takoví vztah, ale bojíme se zklamání, tak ho v sobě udusíme? Každý ať si odpoví sám.

O vztahu

Manželství, vztah, láska, je velmi křehká váza a záleží, jak jí držíme. Pokud jí chytíme nešikovně, nebo s ní budeme zacházet neopatrně, může nám upadnout a rozbít se. A rozbitá váza se dá už těžko slepit. A i když se to podaří, tak bude vidět, kde byla rozbitá. A zvláště, když vázu neupustíme, ale rovnou s ní třískneme o zem a střepy ještě rozdupáme na prach, to se už těžko něco slepuje.

Až bouřky a silné větry, nám prověří, zda je vztah pevný, ne když je sluníčko a bezvětří. Proto si dávejme pozor na to, jak se k době chováme. Když se hádáme, tak můžeme křičet, můžeme vyčítat. Ale v žádném případě, NIKDY!, nesmíme být na sebe zlí. Nesmíme si nadávat, ponižovat se, urážet se, ubližovat si. To bude mít na naší lásku a náš vztah stejný účinek, jako na dům tornádo. Buď bude silně poškozen, nebo zbourán. To se pak špatně hledá cesta zpět, i když se pak k sobě chováme hezky.

O lásce přes věk

Když si vezme mladá holka starého a mladý kluk starou, jsou z toho hned drby. Prostě to jinak být nemůže, že si mladý/á, namluvil/a boháče a uštval/a ho, aby shrábl/a bohatství. Cítíte tu závist? Cítíte to myšlení pod vlivem závisti a materialismu? V podstatě už nedokážeme myslet jinak, než přes naši peněženku. Kam se poděla láska, přátelství, romantika… peníze je sežraly! Ale jedno je mi na těchto manželství divné. Neříkám, že taková láska nemůže existovat. Ale!

Ale pokud si mladá holka nevezme staršího, bezdomovce, nezaměstnaného, nebo důchodce, žijícího pod mostem, v podnájmu, na ubytovně nebo v domově důchodců, žijícího od výplaty k výplatě, či od důchodu k důchodu, invalidního důchodce bez prostředků, žijícího v nějakém sociálním ústavu. Tak pokud se to nestane, tak neuvěřím, že tyto sňatky jsou z lásky. (u mladých kluků to samé)

Jednou jsem v trní (bývalý pořad na Primě) viděl příběh mladé holky, která si vzala už důchodce. Už jsem si říkal: že by? Až do chvíle, než jsem slyšel, že měl domek a pracovala pro něj (renovovala starožitný nábytek) takže asi nebyl chuďas. A hlavně, dívčina byla z dětského domova, tak že citově strádala a tyto děti jsou šťastné za každý projevený cit. Takže jsem si smutně povzdech a jen se mi to potvrdilo: že tyto sňatky nejsou z lásky ale z rozumu.

Ano, někdo se rozčílí: a co chemie, charisma, sympatie, úcta. Zaujmutí slušným vychováním a vystupováním, čistotou a oblečením... A je to vše o lásce? Není! A znamená to, že to stejné nemůže mít i chudý? Může! Na závěr ale dodávám: nevěřím, ale neříkám, že to není možné. Je to možné, ale až se stane, že si mladá (mladý) vezme starého (starou) chudého (chudou), bez majetku (movitého, nemovitého, bez peněz), bez moci, neznámého (bez společenského postavení, jako jsou V.I.P. osobnosti), tak uvěřím, že to jsou manželství z lásky.