To je snad nejpopulárnější otázka současného ruského internetu.
A co se stalo? – Proč mizí benzín? Proč nad ruskými městy létají drony? Proč se „naši chlapci“ vracejí domů v plastových pytlích? Proč vypínají internet? Proč zakazují VPN? Proč za příspěvek na Facebooku táhnou člověka do antonu? Proč je stále těžší získat evropské vízum?
Když tyto otázky poslouchám, bezděčně si vzpomínám na pasáka dobytka Pafnutiče z nesmrtelné literatury. Byl by rád, kdyby aspoň jednou zažil kognitivní disonanci, ale čtyři třídy základního vzdělání mu na to nestačily. Proto byl postaru prostě v pr**li a čuměl.
Tak se tedy pokusím pomoct.
Odpovídám.
Stalo se to, že v roce 1992 ruská armáda zabila tisíce lidí v mé zemi – v Moldavsku – a okupovala část jejího území – Podněstří. Stalo se to, že Moskva slibovala stažení vojsk, podepisovala dokumenty, přísahala na mezinárodních summitech, ale vojska jsou tam dodnes.
Stalo se to, že ruští političtí technologové a gábéčkáři (StBáci) v 90. letech zaseli rozkol mezi Moldavany a Gagauze – lidi, kteří předtím žili v míru vedle sebe téměř dvě stě let. Umíte jen rozdělovat. Rozeštvávat. Otrvávat. Pokládat časované miny pod cizí státy.
Stalo se to, že po tři desetiletí Rusko dusilo moldavskou ekonomiku plynovým vydíráním, zavádělo jedno embargo za druhým, trestalo zemědělce, vinaře a podnikatele za nesprávné politické názory jejich vlády. Moldavsko přitom nikdy neoplácelo stejnou mincí a nezavíralo svůj trh pro ruské zboží.
Stalo se to, že v Gruzii jste proměnili Abcházii v muzeum okupace a Jižní Osetii v rezervaci geopolitického banditismu. Rozeštvali jste lidi proti sobě a pak jste přišli hrát mírotvorce na troskách vlastního zločinu.
Stalo se to, že svými intrigami a manipulacemi na jižním Kavkaze jste po desetiletí udržovali Arménii ve stavu politické a ekonomické závislosti. Proměnili jste celý národ v rukojmí vlastní „spojenecké péče“. Za řečí o bratrství a strategickém partnerství byla Arménie zbavována normálních vztahů se sousedy, perspektiv rozvoje a možnosti samostatně určovat svou budoucnost.
A když Arméni konečně začali chápat cenu tohoto „přátelství“, ukázalo se, že po všechna tato desetiletí jim Moskva neprodávala bezpečnost, ale vodítko.
Stalo se to, že Rusko v roce 2014 anotovalo Krym, ačkoliv samo garantovalo územní celistvost Ukrajiny.
Stalo se to, že 24. února 2022 Rusko rozpoutalo plnohodnotnou válku, zabilo stovky tisíc lidí a miliony nechalo bez domova.
Byli to právě vaši „chlapci“, kdo smazal z povrchu zemského nádherné město Mariupol.
Byli to právě vaši „chlapci“, kdo uspořádal masaker v Buči, kde pro zábavu zabíjeli civilisty.
Jsou to právě vaši „chlapci“, kdo každý den odpaluje rakety na obytné čtvrti, školy, nemocnice a dětská hřiště. Jsou to právě vaši „chlapci“, kdo útočí drony na obytné domy a civilní infrastrukturu daleko za linií fronty.
Všechna tato krev je nejen na rukou Putina, ale i na rukou té mlčící většiny, která tuto noční můru podporovala nebo se rozhodla ji ignorovat.
A ne, nevykládejte mi nic o „složité geopolitice“. Když vaše raketa zasáhne obytný dům, geopolitika se z nějakého důvodu vždy ocitne pod troskami společně s dětmi.
Ale to nejzajímavější není ani tohle.
Vy jste všechno věděli.
Věděli jste o Podněstří.
Věděli jste o Gruzii.
Věděli jste o Arménii.
Věděli jste o Krymu.
Věděli jste o Mariupolu a Buči.
Viděli jste, jak vaši „chlapci“ tahali z Ukrajiny pračky, záchodové mísy a cizí televizory. Velmi dobře jste chápali, že je to všechno nakradené.
Slyšeli jste telefonní hovory, kde manželka s radostí přijímala ukradené spodní prádlo, zatímco někde poblíž ležela zavražděná majitelka tohoto domu. Věděla, že za tím stojí něčí neštěstí a smrt.
Věděli jste i jiné věci.
Po desetiletí jste se dívali spatra na celé národy Střední Asie. Posmívali jste se jejich kultuře a pasovali se do role nositelů jakési zvláštní civilizace. Rasistické vtipy, komolení jmen, zesměšňování přízvuku a dělání z celých národů objekt levné povýšenosti se pro vás staly normou.
Vštípili vám, že Tádžici, Gruzínci, Moldavané, Uzbekové, Kyrgyzové, Ukrajinci a Kazachové existují jen proto, aby sloužili vaší představě o vlastní velikosti.
Ve skutečnosti právě tohle je fašismus.
Ne ten vymyšlený fašismus, se kterým údajně hrdinně bojujete kdesi mimo Rusko, ale ten nejskutečnější – běžný, každodenní, zažraný do vašeho vědomí.
Protože dokud se zlo páchalo někde daleko, zdálo se být výhodné. Dokonce zábavné. Dokonce i důvodem k hrdosti.
A teď se válka vrátila tam, odkud vždy přicházela k ostatním – k vám domů.
A právě tehdy zazněla tato dětská, překvapená, téměř nevinná otázka: – A co se stalo?
Stalo se to, že jste po desetiletí otravovali život jiným národům kvůli svým imperiálním přeludům. Ničili jste země, rozeštvávali sousedy, plodili války, podporovali diktátory, obchodovali se strachem a závislostí.
Stalo se to, že bumerang, navzdory ruským fyzikálním zákonům, přece jen existuje.
Válka se vrátila do „rodného přístavu“ a za každý zločin dříve nebo později přijde účet.
A ne, to není rusofobie.
To je čisté účetnictví.
@sledující @směr
Žádné komentáře:
Okomentovat