Vojensky USA neprohráli jedinou válku od svého vzniku, I proto mají dnes asi 3x větší území než po vzniku, a i proto mají celosvětově takový respekt. Neprohráli ani Vietnamskou ani Afghánskou válku. To co se prezentuje jako prohra, je jen předem domluvený odchod, což dokazují záběry kamer. Ty záběry utíkajících, jsou záběry utíkajících civilistů a místních vládních zaměstnanců a jejich ozbrojených složek.
Tak já žádný útěk, a ještě k tomu donucený vojensky, nevidím. Dnešní situace je o odchodu vítězných armád z poraženého Afghánistánu, který bez boje (bohužel) obsazuje po vyklízení vítězných armád, armáda talibanu. V podstatě, místo toho, aby moc nad územím, přebírali vládní a místní samosprávy, tak je nechávají prakticky bez boje, přebírat talibanem.
Očividně se ukazuje to, že drtivá většina obyvatel, nestojí o demokracii typu USA nebo EU. Že jim taková demokracie nic neříká. Ale myslím, že to je i tím, že taková demokracie nic neříkala ani vládě centrální ani místní. Protože kdo jiný, než vládní a místní zástupci, měli lidem tu demokracii vysvětlit? Místo toho ale svou moc spíše zneužívali, než využívali. A lidé to viděli, a i proto tu vládu nepodporovali.
Naopak, byli proti ní, nebo byli k vládě natolik lhostejný, že je jim jedno, jestli tu bude vláda demokracie nebo talibanu. A jistě, jsou i takový, kterým to jedno není. Ti teď utíkají před talibanem. Nebudu se hádat, ale bude jich asi tolik, kolik jich bylo za války za nacismu a po válce za komunismu, u nás v Československu. Tedy málo.
A kdyby se tu dnes něco zvrtlo, tak ten poměr bude stejný. Připomenu protesty proti zembabiš vládě. Kolik bylo protestujících? Půl miliónu nebo možná milión? V celé populaci to dělá 5 až 10% (mezi dospělými 6 až 12%). Velmi málo lidí by za demokracii skutečně bojovalo. A pokud připomenu skutečné bojovníky (nejen se zbraní v ruce) za demokracii, těch byla tak polovina těch, co by bránili demokracii (I až III odboj), tak je to sakra málo na odpor.
A to mluvím o Češích, o národě s demokratickými tradicemi a křesťanským a evropským pohledem na život. A přece by se našlo tak málo bojovníků za demokracii. (A myslím, že to je více méně, tragédie celé Evropy, ať nehaním jen Čechy).
Tak já osobně se vůbec nedivím, že Afghánci, který nemají demokratické tradice, a už vůbec nemají stejný pohled na svět jako my, nemají potřebu bránit ten náš, ne jejich, pohled na svět a demokracii. Zvláště když jim jako příklad, byla špatná místní samospráva.
Vojensky USA neprohráli žádnou válku ve své historii. Bitvy ano, ale války ne. A věřím, že by dnes porazili Rusáky i Číňany. Tedy vojensky. Ale je rozdíl, vyhrát válku a obsadit zem, a porazit národ. Nakonec, i Hitler porazil a obsadil celou Evropu, ale neporazil národy. Respektive, ač vyhrál válku, tak se národ nevzdal, a část národa aktivně bojovala dál. Partyzánským způsobem.
A tak, není podstatné jen vyhrát válku, ale jaká bude vláda na obsazeném území. Jestli to bude dobrá vláda nebo špatná vláda. To že demokracie jde implantovat do všech společností, nám ukazují Jižní Korea, Indie, Japonsko, Filipíny, Libanon, Tunisko... Tam kde se to nepodařilo, je jak se ukazuje, špatná místní vláda. Proto Vietnam a Afghánistán nedopadl jako Jižní Korea nebo Libanon nebo Tunisko.
Vietnamci ani Afghánistánci, nebyli spokojeni s místní vládou, a hned jak se naskytla příležitost, tak se jí zbavili. A ta nastala po odchodu zahraničních vojsk. Ale převzetí moci nebylo porážkou USA a jejich spojenců. Kteří by je dokázali rozprášit během pár týdnů. Ale tím, že obsazovali opuštěná území a místní vláda jim v tom nebránila, nebo jen slabě.
Jestli to někdo považuje za porážku, tak jedině politickou, nebo ideovou, či psychologickou. Ale rozhodně ne vojenskou. Tedy, nevím o jediné bitvě a ofenzívě, mezi armádou USA a armádou talibanu (nebo vietnamské armády), kde by USA prohráli, a tak by museli USA před nimi utíkat.
V obou případech to byl předem naplánovaný odchod ze země. Samozřejmě se čekalo, že místní, jak vlády tak obyvatelé, si udrží svou moc a demokratické hodnoty. To že se to nestalo, není vinou a porážkou USA a spojenců, ani vojenským vítězstvím nových vládců. Ale porážkou místních vládců.
Nakonec, ty nafilmované útěky lidí, byli a jsou natočeny už po odchodu armády, a utíkají tedy jen místní lidé, kterým hrozí pomsta od nového vedení. To nejsou utíkající vojáci USA, ale místní civilisté a ozbrojené složky dosavadní místní vlády.
Co by nám to ale mělo říci? Že násilím, proti vůli místnímu národu, nelze vnutit žádný náš pohled na svět a demokracii. Že je jedna věc vést válku proti nepříteli, a druhá věc je nepřítele převychovat. A jak se to pozná? Třeba tak, že pokud nestačí 10 let na to, aby to místní lidé pochopili, tak je to zbytečné, a je na čase odejít.
Buď to lidé v sobě mají, nebo nemají. Jde to. V Německu, Japonsku, J. Korei, Tunisku, Libanonu, Indii... už to dávno pochopili. Ale museli chtít. A to je to hlavní.
Žádné komentáře:
Okomentovat