Komunisti nevidí své zločiny v ničem, ale vidí zločiny ve všem, co dělají jiní.

Tak komouši chtějí zákon, o nepromlčitelnosti zločinů privatizace.

No, vzhledem k tomu, že převod majetku, ať navrácením ukradeného, nebo prodaného vlastníkem, je běžná forma majetkových vztahů, tak nevím, co je na tom natolik trestného, aby se to ještě nemělo promlčet.

Jistě že se dělají podvody s majetkem. Ale i podvod není takový zločin, aby za něj platila nepromlčitelnost.

To že jde o populismus a hlavně, šíření negativního pohledu na "nejen" 90tá léta, a udržování společnosti v názoru, že vše po revoluci 89, je špatné, a tak udržovat špatnou náladu ve společnosti a nedůvěru v demokratický systém, je více než jasné.

Kdyby komoušům šlo o pravdu, spravedlnost, poctivost, tak by především neprotestovali proti nepromlčitelnosti komunistických zločinů, speciálně, z první dekádě jejich vlády (50tá léta).

Protože rozhodně byli mnohem větším zločinem, krádeže majetků, nejen milionářů, bankéřů, továrníků, ale i drobných živnostníků, statkářů, ale i úspěšných lidí v profesích, jako jsou doktoři, profesoři, právníci, umělci..., až nakonec došlo i na ty nejchudší, při měnové reformě.

A nebyli jen majetkové zločiny, ale i zločiny na lidech, které by neměli být promlčené nikdy!

Ale místo toho, se snaží komouši tyto zločiny (nejen z 50tých let, ale po celou dobu jejich vlády) vymazat z paměti národa. A proto se tak intenzivně snaží ty zločiny bagatelizovat, a přirovnávat k nepřirovnatelnému. Tedy, k nezaměstnanosti, bezdomovectví, chudobě.

Tak soudruzi, když nepromlčitelnost, tak nepromlčitelnost. Ale všech zločinů. Myslím, že pokud zůstaneme demokratickým zřízením, tak si myslím, že právě vy byste pykali na prvním místě.

ps: Jinak, i podle vašeho měřítka (vaší štvavé propagandy) bezdomovectví, nezaměstnanosti, chudoby, jste i vy měli statisíce:

bezdomovců (lidí bez vlastního bydlení, ne jen bez střechy nad hlavou, tedy, ne nutně žijících na ulicích a pod mostem)

nezaměstnaných (jsou důkazy, že tu žilo hodně lidí co nechtěli dělat, nebo byli fiktivně zaměstnány, nebo byli zaměstnány, ale neměli co na práci, a jen docházeli do zaměstnání)

chudých (chudoba se po celém světě vypočítává tak ,že kdo dosahuje jen na 50% průměrného výdělku, tak je na hranici chudoby. I za komoušů mělo průměrný plat, jen třenina lidí. Dvě třetiny (60%), měli tak polovinu i méně (tedy míra chudoby). A i za komoušů do pásma chudoby, padli důchodci, neúplné rodiny, rodiny s více dětmi.)