Ta pologramotná poloopičí trumpeta neví co dělá. Rozhodně né podle nějakého plánu. Prostě někde něco rozbije, zapálí, rozlije, ukradne... A čeká co se stane. No a když se ukáže co to udělalo či vyvolalo, potom jedná dál. Tedy né že by se omluvil nebo nedej bože po sobě uklidil, jen je buď opatrnější nebo ještě přidá v díle zkázy. Každopádně je hrdej na to co dělá a vyžaduje od všech pochvalu a odměnu za to co dělá. A kdo ho chválí toho má rád a kdo mu dá i nějakou odměnu, toho zbožňuje nade vše. A kdo ne, nebo nedej bože ho i hubuje, toho by nejraději roztrhal na kousky a ještě by mu řekl, že si to zasloužil, protože neměl být tak drzej a měl ho mít rád. Nejlépe s ním umí pracovat jeho pán putin a sem tam ho podrbe za ušima i si ťin-pching. Pro svého páníčka by dýchal a pro druhé by také dýchal ve chvílích kdy ho sebe za ouškem. Protože tak krásně nikdo nedrbe (kromě páníčka). Akorát ho štve, když ho Si přestane drbat. To je potom naštvanej a začne na něj vrčet a štěkat. Potom ho páníček hladí a on mu s láskou líže čumáček. Tedy tvář. A zvlášť když jsou na něj v celém zbylém širém světě všichni zlí a nechápou ho. To je potom vděčný za pohlazení. A hlavně pochvalu za to co dělá. Jeho sen je, aby ho všichni měli rádi. A kdo to nechápe, toho zakousne. Páč nemá v jeho světě co pohledávat. Tak že na závěr. Yes, ta pologramotná poloopičí trumpeta má plán. Donutit celý svět k pokoře a poslušnosti a lásce k jeho božské dokonalosti. Kdo to nechápe, nemá právo na existenci.
středa 10. června 2026
Svět je stále nepoučený a silně antisemitský.
Svět je nepoučitelný. A bohužel silně antisemitský. A našel si viníka za veškeré zlo na zemi. Židy. A tím se zbavil každý svých vlastních zločinů. A proto je pro svět každé podezření že něco spáchali Židé tak strašně moc přijatelné, aby si každý ukázal na židy: vidíte, my vám to říkali že jsou to zlo co páchají ty zločiny... No a když se ukáže, skoro vždy se to ukáže, že to není pravda, tak to prostě svět nezajímá. A místo omluvy hledá jiný důkaz že jsou Židé zlo. Tiše přejdou že se mýlili, omluva by byla jejich selhání, které si přeci nemohou připustit, protože oni mají přeci pravdu a jednou se ta pravda musí ukázat. A potom vítězně řeknou: aha, vidíte, máme pravdu že Židé jsou zlo a páchají zločiny. No a proto bude svět stále věřit na první dobrou, že Židé něco provedli a tiše přecházet že se zase mýlili, a čekat na to až se konečně pravda provalí. Nečekejme proto od světa že jednou procitne, přestane věřit každé blbosti co se objeví na Židy. Né neprocitne. Už přes 2000 let neprocitnul a do konce světa neprocitne. Potřebuje prostě mít viníka za své vlastní zlo. Bohužel ho našel v Židech. A pokud si nepřizná každý to své zlo a svou vinu na tom zlu, tak stále bude hledat to zlo a vinu jinde. Nebudou Židé, bude jiný viník. A nikdy nikdo nepřijde a neomluví se za to, že se mýlil. A nikoho nikdy nenapadne, jaké má štěstí, že svět viníka nenašel v křesťanech, muslimech, Arabech, Slovanech, Číňanech, Maurech nebo indiánech..., které mohl obviňovat jako Židy. Ale mysleme všichni na to, že může přijít chvíle, kdy se svět po zničení Židů, může obrátit ne kteréhokoliv z nás a ukázat na nás. A můžeme být na stejném místě jako Židé. Nakonec, v našem slovanském případě, jsme nebyli daleko od toho, aby svět ukázal na nás. A co si budeme, tak Slované nejsou do dnes příliš oblíbení mezi národy. A ohrnuje se nad námi nos. A jen díky Ukrajincům a Polákům, v podstatě těmi co byli mezi Slovany těmi nejopovrhovanějšími Slovany i mezi Slovany, se to trochu začíná měnit. Ale to už začínám jinou linku. Proto končím s tím, že svět vždy bude věřit že Židé, Izrael, páchá zlo, a čeká na sebemenší podezření i bez důkazů, aby Židy a Izrael odsoudil. A když se ukáže pravda, tiše to přejde a číhá na další podezření.
Československo jsme si rozbily i my, nejen Němci a Slováci a vyhnání Sudeťáků byl zločin.
Proč Němci (ale i Slováci, Poláci, Maďaři) rozbily Československo? Němci volili tedy sudetoněmeckou stranu (a Slováci Hlinkovce), tzv Henleinovce, která vyhrála tak poslední předválečné volby, a přesto neměli ve vládě jediné místo🤦 bylo i kvůli tomu, jak se k Němcům (ale i Slovákům, Maďarům, a dalším menšinám, které ale dohromady dělali polovinu populace s Čechy) chovalo Československo. Kdyby se Češi (Češi Moravané a Slezané) nechovali k ostatním jako páni k poddaným, možná by naši Němci, Maďaři, Slováci a ostatní, více bojovali za společnou Československou vlast. V podstatě jsme si ten konec zasloužili. Samozřejmě co to provázelo za zločiny je už druhá věc. Ale za rozpad Československa můžeme i my, Češi Moravané a Slezané. Protože jsme dělali přesně to, co se nám nelíbilo na Rakousku a proto jsme ho pomáhali také rozbít. Prostě, Němci, Slováci, Maďaři se necítili v Československu jako doma a proto k Československu neměli takový vztah jako Češi a Moravané. A proto neměli vůli za Československo bojovat. Jako Češi a Moravané za Rakousko.
A nesvádějme a neomlouvejme poválečné zločiny na chování Němců za války. Je spousty svědectví víme, že komunisti se chovali často hůř než nacisti. Nakonec, objetí komunismu je 2x víc než nacismu. No a vyhlazovací koncentráky také vynalezli komunisté. Zdůrazňuji vyhlazovací, né koncentráky jako takové. Němci to jen zefektivnili. Tedy už to nebylo jen vyhlazování dřinou hladem a zimou (za komunismu), ale rovnou vražděním. Akorát že s tím neměli 3 mil vyhnaných Sudeťáků nic společného (samozřejmě kromě jedinců, kteří už stejně před koncem války zdrhli) a jejich potomci, vlastně potomci těch potomků, už vůbec né. Vyhnání Sudeťáků byla jen pomsta za potupu kterou jsme zažili tím že jsme se nebránili, né odveta za skutečné zločiny.
pondělí 8. června 2026
Kdo jsou ti demonstrující za tzv palestince
Řekl bych že ti co podporují tzv palestince proti Izraeli, jsou na stejné úrovni jako ti, co podporují russáky proti Ukrajině, odpor proti očkování, nedůvěru ke státním institucím, odpor proti demokracii, západu, bohatství, LGBT, green dealu, EU, NATO... A prostě jen podporují vše co je proti tomu proti čemu jsou. Jsou pod vlivem konspirací a hybridní války, vedené říší zla (🇷🇺🇮🇷🇵🇸🇰🇵🇨🇳 a maga 🇺🇲) a jejich pátými kolonami. To že nechápou proti čemu vlastně jsou a co vlastně podporují, jim je jedno nebo je to nezajímá. Jim stačí že jsou prostě v odporu proti tomu, proti čemu jsou v odporu. Jim stačí co čerpají ze strany ke které se přidali. Ukrajina a Izrael jsou prostě nacistické a páchají genocidu, západ je prostě zkažený a pod vlivem Židů a LGBT a bohatých, který chtějí ovládat a zničit civilizaci, očkování je přímá likvidace nebo ovládání lidstva, green deal nás chce dovést zpátky do pravěku, a státní instituce to vše kryjí. Tečka. 🤦 Tedy, propalestinské demonstrace jsou na stejné úrovni, jako demonstrace proti summitům NATO, G7 a G20. Proti očkování, LGBT, green dealu. Proti válce na Ukrajině a v Izraeli, samozřejmě kde nejsou viníci rusko a Hamás ale Ukrajina a Izrael a jejich podporovatelé. Všichni mají stejné jmenovatele. Dezoláti, tedy vojáci říše zla (🇷🇺🇮🇷🇵🇸🇰🇵🇨🇳a maga 🇺🇲) v zákopech hybridní války proti demokracii. Jsou na stejné úrovni, jako vojáci nacistického Německa a komunistického sovětského russácka za druhé světové. Ti také nepřemýšleli nad tím, za co vlastně bojují. Oni bojovali zbraněmi co zabíjeli, vojáci hybridní války bojují slovy myšlenkami a někdy násilím.
čtvrtek 4. června 2026
Proč není víc dětí? Jsou v tom peníze nebo zázemí?
Proč není víc dětí? Jsou v tom peníze nebo zázemí?
Nevím o nějaké otevřené a veřejné tedy státem provozované nesnášenlivosti a nechuti k dětem. V soukromí respektive u jednotlivců jsem se s tím setkal. Ale názory jednotlivců prostě nelze ovlivnit, ale ve většině případů to tak není. No a kolikrát i u těch jedinců jde často o nesnášenlivost spíš k cizím dětem než dětem jako takovým.
A jak to napravit? Začít výchovou už od kolébky. A to výchovou k životu jako celku. A nejlepší učitel je osobní příklad. Říká se že už se narodíme v podstatě ze 70% už hotový a 30% je výchova a okolní vlivy. A já si myslím že výchova je 70% osobní příklad rodiny a 30% je samotná výchova a vliv okolí.
Celospolečensky respektive z pohledu státu, obcí, firem... To už bude v tom jaké se nastaví podmínky. Tedy nejen finanční, ale i možnosti různých úlev a pomoci. Tedy aby dítě neznamenalo stop v práci, kariéře, volnému času na naše záliby a koníčky, cestování. Prostě aby dítě neznamenalo trvalé omezení.
Co tím myslím? Především dostatek míst kde se o děti postarají včetně firemních školek případně mít dítě u sebe i v práci (samozřejmě kde to půjde) Možnost zkrácených úvazků nebo flexibilní pracovní doba. Jako samozřejmost bych bral ponechání pracovní pozice se všemi bonusy i s kariérním postupem.
Vždyť tím dítětem přibude možný další zaměstnanec nebo zákazník, tak že to zaměstnavatel dělá pro svou firmu. A obec by se měla postarat kromě škol o volnočasové aktivity, fungující infrastrukturu, spojení s většími městy. Kde není kultura, zábava, obchod, velmi dobré spojení s okolím, základní škola (a nejlépe i poliklinika), tam mizí i život, protože každý uteče.
Co se týká firem co pracují na volnočasových aktivitách, jako jsou zábavy, kultura a sport, cestování, stravování a ubytování, zájezdy, ale i doprava, obchod, by měli také myslet na děti a dělat pro ně místa a programy.
No a stát by měl podporovat to aby se krásně žilo v každé obci. Třeba zákony kterými se bude moci ta obec rozvíjet. Tedy především stavebním zákonem, digitalizací, kdy nebute potřeba aby člověk procestoval den zařizováním a místo toho mohl být doma s rodinou nebo v práci a neplýtvat dovolenou.
A také tím víc udělá své práce, čímž pomůže i tomu státu, který ho potom zkásne na DPH. Tak že budou spokojeni všichni. A samozřejmě dalšími zákony, které obcím a firmám pomohou a nebudou je brzdit v rozvoji. Tak bych to hlavně řešil tak, aby se s dítětem nesnížila volnost a svoboda, samozřejmě by se nesměla odbourat odpovědnost a starost o dítě. Životní úroveň se samozřejmě sníží, ale nesmí se snížit o 100%, překopat dosavadní život a trvale. Potom se nedivme že se do dítěte nikdo nežene. A to ani přes přídavky a rodičovskou.
Aby se to tedy změnilo, proto by se mělo začít výchovou už od dětství aby lidi měli děti rádi, a firemní, obecní a státní politikou aby děti chtěli.
pondělí 1. června 2026
Není nutné mít federální Evropu.
Nemusí tedy být Evropa nutně federální. Ale měla by mít jednotný trh, měnu, daně. Jednotnou zahraniční politiku. A především jednotnou armádu. A samozřejmě zrušení veta. To se dá nahradit 3/5 většinou. Tedy 60% ku 40%. Pro klid bych klidně zavedl 70 ku 30, což by byla drtivá většina. A aby si někdo nestěžoval, že Němci mají asi 100 europoslanců a my 20, tak by hlasovali státy. Momentálně by pro stačilo 18 států a 9 by mohlo být proti. To by bohatě stačilo k lepší a efektivnější spolupráci. Zvláště když těch co fakt hodně "zlobili" bylo vždycky tak 1 až 3, a ti co jen zdržovali a vyjednávali, bylo tak kolem těch 9 států. Bez těchto věcí (jeden trh, jedna měna, jedna zahraniční politika, nutně jedna armáda, veto nahrazení absolutní většinou) Evropa vždycky bude slabá. A přitom můžeme být nejsilnější velmoc na světě, minimálně stejně mocná jako USA, mocnější než Čína, a russácko by nesahalo Evropě ani na kotníky. Proto není nutné být rovnou federací, ale v důležitých oblastech jednotní být musíme.
pondělí 25. května 2026
4 Evropa jako velmoc: co by se muselo změnit
Evropa jako velmoc: co by se muselo změnit
Pokud víme, co Evropu brzdí, nabízí se další otázka: co konkrétně by se muselo stát, aby se to
změnilo?
Nejde o jednu reformu nebo jedno rozhodnutí. Jde o kombinaci několika kroků, které
dohromady vytvoří funkční celek.
---
1) Omezení veta v bezpečnosti
Bez toho se Evropa neposune.
- rychlá rozhodnutí místo blokace
- většinové hlasování v klíčových otázkách
- schopnost reagovat v krizi okamžitě
👉 to je základní podmínka všeho ostatního
---
2) Vytvoření společného velení
Ne nutně jedna armáda hned, ale:
- společný generální štáb
- jednotné plánování operací
- koordinace sil napříč státy
👉 první krok k reálné vojenské síle
---
3) Integrace obranného průmyslu
Méně roztříštěnosti, více efektivity:
- společné projekty
- standardizace techniky
- společná výroba munice
👉 levnější, rychlejší, silnější 4) Budování energetické nezávislosti
Bez energie není nic:
- diverzifikace zdrojů
- rozvoj vlastních kapacit
- stabilita dodávek
👉 to je základ ekonomiky i bezpečnosti
---
5) Posílení společného rozpočtu
Velmoc musí umět financovat krize:
- větší společné fondy
- investice do obrany a infrastruktury
- schopnost reagovat ekonomicky
👉 bez peněz není akce
---
6) Definování společných zájmů
Evropa musí vědět:
- co chce chránit
- kde jsou její hranice zájmu
- jaké jsou její priority
👉 bez toho není strategie
---
7) Přijetí nové reality
Možná nejdůležitější krok není technický, ale mentální. Evropa si musí přiznat:
- svět není stabilní
- velmoci existují
- bezpečnost není samozřejmost
👉 a podle toho začít jednat
---
Závěr
Cesta k evropské velmoci nevede přes jeden velký skok, ale přes sérii konkrétních kroků.
Každý z nich je realistický. Nejtěžší není je vymyslet, ale prosadit.
---
Jedna věta na konec
«Evropa se nezmění tím, že o tom bude mluvit, ale tím, že začne dělat konkrétní rozhodnutí,
která ji přiblíží k jednotě v síle, politice i ekonomice.»
3 Evropa jako velmoc: co tomu dnes brání
Evropa jako velmoc: co tomu dnes brání
V předchozích částech jsem popsal, co tvoří základ velmoci a co to znamená v praxi. Teď
přichází možná nejdůležitější otázka: proč už to Evropa dávno nemá?
Odpověď není v nedostatku peněz ani schopností. Problém je hlubší – strukturální a politický.
---
1) Roztříštěnost rozhodování
Evropa má desítky vlád, parlamentů a zájmů. V běžných věcech to funguje, ale v krizích je to
problém.
- rozdílné priority států
- právo veta
- pomalé hledání kompromisu
👉 Výsledek:
«neschopnost reagovat rychle a jednotně»
To je přesně opak toho, co dělá velmoc velmocí.
---
2) Různé vnímání hrozeb
Ne všechny státy vidí svět stejně:
- východní Evropa řeší Rusko
- jižní Evropa řeší migraci a nestabilitu v Africe
- západní Evropa často řeší ekonomiku a stabilitu
👉 problém:
«těžké najít společnou prioritu»
Bez ní se nedá vytvořit jednotná strategie.
---
3) Národní zájmy vs. společný celek Každý stát přirozeně chrání:
- svůj průmysl
- své firmy
- své voliče
To vede k:
- duplicitám ve zbrojní výrobě
- neefektivnímu utrácení
- odporu k centralizaci
👉 velmoc ale potřebuje:
«efektivitu, ne paralelní systémy»
---
4) Politická opatrnost a strach
Evropa má historickou zkušenost s konflikty, což vede k opatrnosti.
To má výhody (stabilita), ale i nevýhody:
- neochota riskovat
- pomalé rozhodování
- vyhýbání se tvrdým krokům
👉 ve světě velmocí:
«opatrnost často znamená slabost»
---
5) Závislosti (energie, bezpečnost)
Evropa byla dlouho závislá:
- bezpečnostně na USA
- energeticky na externích dodavatelích
👉 to vedlo k: podinvestování obrany
- strategickému pohodlí
Dnes se to mění, ale setrvačnost je velká.
---
6) Nedostatek „jedné vůle“
To je nejzásadnější bod.
Evropa má:
- sílu
- zdroje
- potenciál
Ale nemá:
«jedno centrum rozhodnutí a jednu strategickou vůli»
A bez toho:
- každé rozhodnutí vzniká složitě
- každá reakce je kompromis
---
Závěr
Evropě nebrání stát se velmocí nedostatek kapacit, ale to, že je nedokáže spojit a použít jako
jeden celek.
Největší překážkou není vnější nepřítel, ale vnitřní roztříštěnost.
---
Jedna věta na konec
«Evropa už dnes má všechno, co potřebuje k tomu být velmocí – kromě schopnosti jednat jako
jedna.»
2 Evropa jako velmoc: co to znamená v praxi
Evropa jako velmoc: co to znamená v praxi
Když se řekne, že Evropa má být velmocí, zní to často abstraktně. Ve skutečnosti to ale není o
ideologii ani o symbolech. Je to o konkrétních rozhodnutích, která mají velmi praktické dopady.
Nejde o to, „jestli chceme být velmoc“. Jde o to, jestli chceme být schopni chránit vlastní zájmy v
prostředí, kde ostatní velmoci – jako Spojené státy, Čína nebo Rusko – jednají rychle, jednotně
a bez dlouhých kompromisů.
---
1) Bezpečnost není samozřejmost
Evropa si dlouho zvykla na prostředí, kde bezpečnost zajišťoval někdo jiný, nebo kde nebyla
přímo ohrožena. Tento stav se ale změnil.
Dnes platí jednoduchá rovnice:
«kdo není schopen se bránit, je závislý na tom, kdo ho bránit chce.»
A závislost není stabilní strategie.
---
2) Síla bez rozhodnutí je nefunkční
Evropa má ekonomiku, technologie i armády. Problém je, že je nedokáže vždy použít jako jeden
celek.
V krizových situacích nerozhoduje jen to, kolik máš zdrojů, ale:
- jak rychle se rozhodneš
- jestli jednáš jednotně
- jestli jsi předvídatelný pro spojence a zároveň odstrašující pro protivníky
Bez toho se i velká síla rozpadá na menší, méně účinné části.
---
3) Odstrašení je levnější než konflikt
Silná obrana není o tom, že chceš válku. Právě naopak. Cílem je:
«aby žádná válka vůbec nezačala.»
Historicky platí, že konflikty vznikají tam, kde je slabost, nejistota nebo roztříštěnost. Naopak
tam, kde je jasná a věrohodná síla, je pravděpodobnost konfliktu nižší.
Investice do obrany, koordinace a stability je ve výsledku levnější než řešení následků války.
---
4) Jednota neznamená ztrátu identity
Častý argument proti hlubší integraci je obava ze ztráty národní identity.
Ale:
- společná obrana neznamená zrušení států
- společná politika neznamená zrušení kultur
- společný trh už dnes funguje bez ztráty identity
Evropa může fungovat jako celek tam, kde je to nutné, a zároveň zůstat různorodá tam, kde to
dává smysl.
---
5) Největší změna je mentální
Nejtěžší není vybudovat armádu nebo ekonomiku. Nejtěžší je změnit způsob uvažování.
Přechod od:
- „každý stát sám za sebe“
k:
- „Evropa jako jeden strategický celek“
To je změna, která rozhodne o tom, jestli Evropa bude reagovat, nebo určovat směr. Otázka nestojí tak, jestli se Evropa chce stát velmocí. Otázka je, jestli chce zůstat relevantním
hráčem ve světě, kde velmoci existují.
Bez schopnosti spojit sílu, rozhodování a zdroje zůstane Evropa silná jen na papíře.
Se schopností jednat jako celek se ale může stát jedním z hlavních pilířů stability v globálním
1 Evropa jako velmoc: tři pilíře, bez kterých to nepůjde
Evropa jako velmoc: tři pilíře, bez kterých to nepůjde
Evropa dnes není slabá. Má obrovskou ekonomiku, špičkový průmysl, stovky milionů obyvatel a
technologickou úroveň srovnatelnou s nejvyspělejšími částmi světa. Přesto nepůsobí jako
plnohodnotná velmoc. Důvod není v nedostatku zdrojů, ale v tom, že je neumí spojit a použít
jako jeden celek.
Každá velmoc – ať už Spojené státy, Čína nebo historická impéria – stojí na třech základních
pilířích: síle, vůli a zdrojích. Pokud chce Evropa skutečně hrát roli velmoci, musí tyto tři pilíře
vybudovat a propojit.
---
1) Společná obrana = síla
Základem každé velmoci je schopnost sílu nejen mít, ale i použít.
Evropa dnes disponuje armádami, technologiemi i průmyslem, ale tyto prvky jsou rozdělené
mezi desítky států. Výsledkem je roztříštěnost, neefektivita a pomalá reakce. Společná obrana
proto neznamená jen více vojáků nebo vyšší výdaje, ale především jejich sjednocení.
To zahrnuje jednotné velení, koordinovanou armádu a společný obranný průmysl schopný
rychle vyrábět zbraně a munici. Stejně důležitá je logistika a infrastruktura, tedy schopnost
přesunout síly tam, kde jsou potřeba, včas.
Moderní válka se však nevede jen na bojišti. Klíčovou roli hraje zpravodajství, sdílení informací
a kybernetická obrana proti hybridním hrozbám. Na vrcholu této pyramidy stojí strategické,
včetně jaderného, odstrašení – tedy schopnost dát potenciálnímu protivníkovi jasně najevo, že
útok by měl nepřijatelnou cenu.
Smysl je jednoduchý: Evropa musí být schopná reálně bojovat a odstrašit, ne jen „mít armády
na papíře“.
---
2) Společná politika = vůle a rozhodnutí
Síla sama o sobě nestačí. Velmoc musí být schopná se rozhodnout, kdy a jak ji použije.
Dnes je největší slabinou Evropy právě tato oblast. Rozhodování je často pomalé, závislé na
konsenzu a blokované právem veta. V krizových situacích to vede k paralýze.
Společná politika proto znamená schopnost jednat rychle a jednotně. To vyžaduje omezení nebo zrušení veta v otázkách bezpečnosti a vytvoření mechanismů, které umožní přijímat
rozhodnutí v řádu dní, ne měsíců.
Zároveň je nutné vystupovat navenek jedním hlasem – ať už jde o sankce, diplomacii nebo
reakce na konflikty. Evropa musí také jasně definovat své zájmy: co chce chránit, kde jsou její
červené linie a jaké hodnoty je ochotna bránit.
Součástí tohoto pilíře je i vnitřní bezpečnost. Stabilita společnosti, zvládání migrace, boj proti
terorismu a ochrana proti kyberútokům jsou nezbytné pro to, aby systém vůbec fungoval.
Klíčová věc je přitom jasná: schopnost jednat rychle a jednotně v krizi. Bez ní jsou i silná
armáda a ekonomika k ničemu.
---
3) Společný trh = zdroje (ekonomická síla)
Třetím pilířem je ekonomika – schopnost celou tu sílu zaplatit, udržet a dlouhodobě rozvíjet.
Evropa má v tomto ohledu obrovskou výhodu. Jednotný trh a silná ekonomika ji už dnes řadí
mezi největší hráče světa. Aby se však tato síla proměnila v geopolitický vliv, je potřeba ji dále
propojit a posílit.
To znamená nejen fungující společný trh, ale i silné jádro společné měny, schopnost financovat
krize prostřednictvím společného rozpočtu a snížení roztříštěnosti veřejných financí.
Zásadní roli hraje energetická bezpečnost – bez stabilních zdrojů energie nefunguje ani
průmysl, ani armáda. Stejně tak je nutná průmyslová soběstačnost v klíčových oblastech, jako
jsou technologie, obrana nebo strategické suroviny.
Bez ekonomiky totiž není armáda ani politika – jen prázdné plány.
---
Závěr
Evropa nepotřebuje nutně stát se jedním státem, aby byla velmocí. Musí se ale naučit fungovat
jako jeden celek tam, kde jde o sílu, rozhodování a zdroje.
Skutečná změna nenastane ve chvíli, kdy bude mít více peněz nebo více zbraní, ale ve chvíli,
kdy dokáže tyto tři pilíře spojit do jednoho funkčního systému.
Evropa se stane velmocí tehdy, když dokáže spojit sílu, vůli a zdroje do praxe – ne jen na papíře, ale v reálném světě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)