Jednou ropa dojde, jako dojde plyn, uhlí, uran. Proto se tomu říká neobnovitelné zdroje. Co nikdy nedojde je voda, vzduch (vítr) a světlo (Slunce). Proto se tomu říká obnovitelné zdroje. Respektive, až i tohle jednou dojde, jako že jednou jó. Tak to už tu člověk a život jako takový, pár milionů (v případě Slunce miliard) let nebude. Ale stále je tu rozdíl v tom, že konce neobnovitelných zdrojů se lidstvo dožije a to velmi brzy, konec těch obnovitelných né. Tak co je lepší? Čekat na totální blackout a potom dlouhá desetiletí hledat východisko? Nebo začít hledat východisko už teď, pokud je čas?