Tiskové prohlášení Miloslava Ransdorfa k jeho zatčení ve Švýcarsku
06.12.2015 14:55
K této věci, o které česká média informovala obšírně, ale zcela nepravdivě, mohu uvést následující:
Dne 3. 12. 2015 jsem v doprovodu tří slovenských občanů, jejchž iniciály jsou P.G., A.D. a J.H., navštívil Kantonalbank Zürich, abych se pokusil otevřít komunikaci mezi Kantonální bankou Zürich a panem V. H., majitelem významného konta v této bance, s nímž kantonální banka již téměř 10 let nekomunikuje.
Bylo to divné i proto, že panu V. H. pravidelně chodily výpisy z této banky. Lidé kolem pana V. H., především jeho manažer, pan P. G., se domnívali, že mohu s bankou otevřít komunikaci, a proto mne vybavili plnou mocí, která mne k tomuto jednání opravňovala.
Musím kategoricky odmítnout tvrzení, které se objevilo v českých médiích, že bych byl majitelem jakéhokoliv účtu v Kantonální bance. A zároveň tvrdě odmítám tezi, že by šlo o výběr jakékoliv sumy z této banky. Šlo jen o to, otevřít možnost komunikace s bankou. Je prostě absurdní, aby ten, komu chodí výpisy z účtů, neměl s bankou, kde má konto, kontakt. Ale k žádnému setkání se zástupci banky nedošlo. Jediný pracovník banky, který byl k dispozici, byla žena z recepce. Chtěli jsme pouze, pokud nedojde k jednání, aby nám banka dala prohlášení, že s námi jednat nebude. Místo bankovních úředníků se dostavila Security a poté policie. Tuto policii povolala banka, aniž s námi jednala. Bylo nám slíbeno, že někdo přijde a vyjádří se. Aby prý k tomu mohlo dojít, říkali zástupci policie, máme poskytnout příslušné dokumenty. Řekli jsme, že je poskytneme. Nikdo z banky však nepřišel, po určité době řekli zástupci policie, že by je chtěli prostudovat na místě, na své služebně. Nešlo tedy o zatčení v bance. Byli jsme převezeni na policii a teprve tam jsem se dozvěděl, že mám odevzdat všechny věci, peníze, pas, úplně všechno včetně opasku na kalhotách a že jsem zatčen. Ptal jsem se na důvod. Bylo mi řečeno, že mne banka obvinila, že jsem falšoval příslušné dokumenty. Ptal jsem se na důkazy. Policejní důstojník, který se představil jako Michael, příjmení si již nepamatuji, řekl, že to bude předmětem vyšetřování a prověřování. On prý pouze připravuje podklady pro jednání na kriminální policii. Ptal se mě, zda chci tlumočníka. Řekl jsem, že ne, a po celou dobu pobytu jsem všechna jednání vedl německy. Byl jsem umístěn v policejním vězení na Kasernenstrasse 9 v Zürichu, byl jsem donucen odevzdat boty, léky, úplně všechno. Léky mi byly podávány vězeňskou stráží. Ke všem výslechům jsem chodil spoutaný, s rukama za zády.
Následujícího dne jsem byl vyslýchán kriminální policií, komisařem Neiningerem. Sdělil jsem mu, že jsem se žádného falšování dokladů nemohl dopustit, že jsem kopie dokumentů obdržel až bezprostředně před návštěvou banky. Neinineger mi sdělil, že je trestné i předkládání falešných dokumentů bance. Já jsem mu odpověděl, že ani to neobstojí. Nebylo totiž komu údajně falešné dokumenty předložit. Na všechny mé zpřesňující dotazy odpovídal neochotně a neurčitě. Odmítl stejně jako jeho předchůdce umožnit mi kontakt s rodinou a mou kanceláří.
Teprve 4. 12. 2015 večer v 17.45 hod. jsem byl vyslechnut panem A. Fischbacherem, pracovníkem Státního zastupitelství. Tento výslech trval do 18.30 hod. a byl veden opět v německém jazyce. Musím konstatovat, že Dr. Fischbacher měl vůči mně nejkorektnější vystupování. Kladl věcné otázky a já mu na všechno po pravdě odpovídal. Umožnil mi telefonický kontakt s rodinnými příslušníky a mou kanceláří. Tvrdil mi, že jako cizí státní příslušník musím ještě absolvovat jednání na Migračním úřadu ve stejné budově a že teprve poté mohu dostat povolení k výjezdu za hranice. Řekl mi, že k tomu dojde možná již tento večer, ale nejpozději zítra, tj. 5. 12. 2015 ráno. Pracovnice Kantonální policie mne odvedla do vězení s tím, že Migrační úřad již nepracuje a že pro mne přijdou sami ráno, ale neví kdy. K žádné návštěvě Migračního úřadu však nedošlo.
5. 12. 2015 kolem 10. hod. jsem byl odveden k propuštění a převzal své osobní věci, aniž jsem měl možnost je zkontrolovat. Prý není čas. Z věznice jsem odešel, pokud si dobře pamatuji, v 10.18 hod.
Poté jsem vyzvedl svůj automobil v hotelu Marriott a vydal se do České republiky a na cestě jsem se vyspal, protože po několika dnech nevyspání (výpadky dodávek léků a inzulínu ze strany vězeňské služby) jsem se cítil velmi unaven. Šokovala mne, poté, co jsem měl možnost seznámit se s chováním českých médií, organizovaná štvanice proti mé osobě. Zarážející jsou militantní výroky evropského poslance Pavla Svobody, který o celé věci neví vůbec nic.
Proto, že mám čisté svědomí a ničeho, co by bylo v rozporu se zákonem, jsem se nedopustil, žádám, aby byly zveřejněny, pokud existují, kamerové záznamy mého jednání ve Švýcarské konfederaci v budově Kantonální banky.
Z nich se veřejnost dozví, jaká je pravda.
Miloslav Ransdorf
--------------------------------------------------------------------------
Tak si to pojďme shrnout:
1) Nějací lidé (dejme je do skupiny známí, či-li mezi: příbuzné, kolegy, sousedy, přátele, spolustraníky, obchodní partnery...) mě požádají, abych jim pomohl zprostředkovat komunikaci s bankou, v které mají údajně účet, ale ona s nimi odmítá komunikovat. (No páni, co to je za banku, která odmítá komunikovat s klienty? Doufejme, že se do té banky rozjedou novináři, aby se na to zeptali) A tak, místo abych jim po prostudování dokumentů poradil, co s tím,a potom ať se obrátí tam a tam, nebo přímo na mě, když to nepůjde. Tak místo toho, hned poletím k té bance, a až tam převezmu od nich nějaké dokumenty. (Tedy, to bych musel být úplný debil, abych to takto udělal. Zvláště ve své (jeho) funkci) No a ta banka (úřednice v bance), na mě hned zavolá ochranku a policii, aniž by si jen vyslechla, co chci. (Tedy fakt zvláštní jednání bankovních úředníků. Že by jednali podle toho, jak kdo vypadá, tedy podle ksichtu? Ten se mi líbí, toho obsloužím, ten ne, na toho zavolám policii!) No a policie to samé. Aniž by se pokusila to vyřešit na místě, tak šup s ním za mříže. Zřejmě také podle ksichtu, že? No, v každém případě,bych musel být debil, abych do jakékoliv banky šel, bez prostudování toho, co se po mně chce, a bez toho, abych nejdříve neporadil dotyčnému, co má dělat, potom sám do té banky nezavolal, a až potom tam nezašel. S tím, že si tam nejdříve sjednám schůzku. A pochybuji, že by na mě, už ode dveří, někdo hned posílal policii.
2) Nějací lidé (teď to dejme do škatulky cizí, neznámí, známí jen od vidění) mě požádají, abych jim pomohl zprostředkovat komunikaci s bankou, v které mají údajně účet, ale ona s nimi odmítá komunikovat. (teď přeskočím vše výše popsané, a rovnou skočím na konec) Tak abych to takto udělal pro úplně cizí lidi, to bych musel být mega debil! Totálně vymaštěnej.
--------------------------------------------------------------------------------------
LEDA ŽE? Bych v něčem s nimi jel. Tedy, to se týká obou skupin (známí i cizí). Potom bych se nedivil jednání bankovní úřednice. A moje obrana je zbytečná. Tedy doufám. Protože, jestli se z tohodle dostane, tak se máme na co těšit. To se budou těžce vyšetřovat loupežné přepadení a podvody, když se bude někdo hájit tím, že byl také jen podveden, že on chtěl jen s něčím pomoci, ale nevěděl, že se do něčeho namáčí. Nevěřte tomu, co komunista říká. On není tak naivní, aby se zapletl do nějaké operace, jen tak. Věřte, že kdyby ho o takovou věc požádal skutečně kdo koliv. Třeba já, vy, nebo Franta z Pískové Lhoty..., tak by nás poslal víte kam. Ale tohle byl předem připravený zločin. Akorát se vymkl kontrole. Někde opět udělali soudruzi chybu. Tak že, žádný naivka, ale zloděj a podvodník. Kdyby to bylo jinak, tak já osobně, bych hned po propuštění, rozdával jeden rozhovor za druhým, než že bych se skrýval do doby, než mi nějakou řeč, vymyslí můj právník.
