Ještě že jsem tě potkal

Milá moje, jak se to mohlo stát,

že mi dva se mohli potkat.

Naše životy šly by dál, ale kam?

určitě ne do oblak.

Životem bychom propluli,

a utekl by nám mezi prsty.

Nakonec bychom zjistili,

že utekl nám dříve než

mohli jsme si ho užít.

Přišla jsi ty a pak se to stalo,

jsi má naděje na lásku.

Má hvězda noční,

můj měsíček v úplňku.

Na tebe jsem den co den,

na tebe jsem myslíval.

Má první i poslední myšlenka,

každý den k tobě pospíchá.

Jsem tvůj sluha, otrok však ne.

Jsem tvůj sluha otrok však ne,

srdcem tě na slovo poslouchám,

ale myslí jsem tvůj král.

Jsi krásná bytost, vím to já,

když opustíš mě, srdce zapláče,

ale rozum půjde dál.

Pobláznila jsi mé city,

vládneš srdcem mým,

rozumem ale zůstávám svobodný.

Mé srdce bez tebe okorá,

nebude už tlouci,

rozumem však budu dál žít.

Jak se tě mám dotknout

Jsi krásná jak sněhová vločka.

Poraď jak tě do dlaní vzít

aby ses neroztekla.

Jsi jemná jak pavučinka.

Poraď jak tě obejmout

aby ses nepotrhala.

Jsi voňavá jako růžička.

Pověz jak ti dát polibek

abys mi neopadala.

Lásko, jak se tě dotýkat mám,

když se bojím, aby ses mi

nerozplynula.

Chtějme lásku

láska je mocná, nejmocnější

nutí nás dělat různé činy

někoho do oblak povznáší

jiného snad trochu sráží

chtějme jí mějme jí

užívejme si jí

hledejme jí

neztrácejme naději

posílám vám krásné snění

slunko v očích i duši

posílám vám hodně štěstí

pro hledání lásky

Budu, co budeš si přát

Jsem slunko na denní obloze,

jsem měsíček na noční obloze,

jsem hvězdička, co tě uspává,

větřík co sen ti přifouká.

Jsem vůně přírody a romantika krajiny,

jsem voda, co tě v parnu ochladí.

Jsem oheň, co tě v zimě zahřeje,

jsem vše, co si budeš přát.

Budu pro tebe umírat, budu pro tebe žít.

Budu pro tebe mosty stavět, budeš-li chtít.

Budu ti princem, budu ti vším.

Chceš-li, budu, co budeš přát si.

Nic nám není vhod

konečně je trochu chladno

jsme to ale tvorové nevděční.

když je zima, chceme teplo

když je teplo, chceme víc zimy.

když neprší chceme déšť

když je slunce chceme stín.

no nic nám není vhod

žádná spokojenost.

každý chceme počasí

tak akorát pro nás nejlepší.

za časů rudých dávných

chtěli jsme poroučet větru dešti.

příroda si ale poroučet

od nikoho nedá.

ani nějaký červík
lidský

s tím nic nenadělá.

může se na hlavu stavět

ale nic s tím nenadělá.

O existenci květiny

Mohl bych vám tu popsat hned,

několika způsoby

vůni fialek a jejich vzhled,

ale byl by to můj pohled.

Pak byste přišli k fialkám

a řekli ne, že jinou vůni maj,

a barva hezčí je,

než jsem vám popsal.

Ale pak byste si fialku

do ruky vzali, sami si přivoněli,

sami si jí prohlédli, v ruce cítili,

byla by skutečná jářku.

A uvěřili byste, že fialka je kvítí.

které roste, kvete, voní,

a měli byste důkaz

o její existenci.

A teď vy mi napište vážení.

jak jste na existenci boha

přišli, když nelze vidět

a rukou ho nelze cítit. á lásko, měl jsem pocit,

že vše jsem prožil.

Že už mě nic nečeká.

Své odměřené štěstí,

už vyčerpal jsem si.

Náhle přišla, láska.

Přišlo krásné toužení,

příjemné snění.

Přišla jsi ty, má milá.

O hvězdách

Prosím za prominutí

Já kazisvět první.

Budu už jako myška

básně tiše psát a číst.

Vesmír je plný signálů

a jistě i přijímačů.

Jenže škoda velká

že jsou vypnutá.

Vše je ve hvězdách

stačí se jen chtít dívat.

Tam je severka

tam zas Jižní kříž

Tam je Orion

tam zas Blíženci.

Kdo umí se dívat

a sílu hvězd přijímat.

Ten život vidí hned

tak nějak jinak.

Tvá láska je jako květ

Má milá jsi má jistota,

to mi pomáhá moc.

Dáváš mi zas jistotu

že mohu v lásku věřit.

Že láska je i pro mě

ne jen pro krásné prince.

Že láska je tu pro všechny

ne jen pro vybrané.

Má milá růžičko voňavá

vzácný kvítku růžový.

Co se z poupěte

do krásy rozvíjíš.

Rozvíjíš se do krásy

až staneš se květem.

Svou krásou můj svět prosvětlíš

až k zemi pak pokloním se.

Pro princeznu

Má milá rozmilá,

princezno spanilá.

Spíš krásný sen,

já princ tvůj jsem.

Polibkem sladkým,

tebe si vzbudím.

Pak spolu odejdeme,

v lásce život prožijeme.

Má krásná princezno,

nedokáži popsat, jaká jsi.

Jsi nádherná, vznešená,

žádostivá a vzrušující.

Já nemám právo na tebe

myslet nebo tě mít.

Nemám právo na tebe

se podívat, o tobě snít.

Z které pohádky jsi přišla

princezno rozmilá.

Mé srdce tluče písničku

jen pro tebe má milá.

Má milá rozmilá,

princezno spanilá.

Má touha je veliká,

to šeptal bych do ouška.

Šeptal bych a držel v náručí

a říkal: jsi má sladká, má nejsladší.

Má krásná představo, mámivá touho.

mé srdce pláče, přijď a utiš ho.