Máme se lépe, jen si to nejsme stále schopni a ochotni připustit. Je to tím, že se týráme tím, že se koukáme, jak dnes žijí Němci, místo aby jsme se dívali, jak jsme žili tenkrát, a jak žijeme dnes, a jak dnes žijí ti, co se mají hůř, a to včetně pár zemí, kde se měli lépe, když u nás hnil socialismus. Neporovnávejme se s Němci, ale s Portugalci. Nedívejme se na stále dalekou ekonomiku Německa (mimo jiné, vzdálenou i díky 40 letům komunistického režimu), ale na ekonomiku Balkánu. Přestaňme jen nadávat na druhé a plakat nad svým osudem. Dejme se do díla! Dnes už nikdo nerozhoduje nad našimi životy. Dnes záleží už na nás, jaký budeme mít život. Kdyby Němci po 2s.v. jen plakali nad osudem, jen nadávali na druhé, sváděli svůj osud na jiné, tak by se nevzpamatovali do dnes.
Místo toho se sebrali, zaťali zuby, plivli si do dlaní, a šli budovat novou vlast, nový stát, novou ekonomiku, nový národ, stojící na demokratických základech. Postavili se na nohy, postavili jednu z nejsilnějších ekonomik, jednu z nejlepších demokracií. Myslíte, že by toho dosáhli nicneděláním, nadáváním na druhé, hledáním viníků a důvodů proč to nejde, plakáním nad vlastním osudem, plácáním něco o tom, že my nemůžeme nic dělat, protože o nás rozhodují jiní. Ne! Dnes by Německý ekonomický zázrak neexistoval. Německo by bylo tak na naší úrovni. To se ale mohlo podařit jen demokratickému Německu, ne totalitnímu. To ukazuje rozdíl v rozděleném Německu.
NDR (bývalé východní Německo, okupované SSSR) na tom bylo ekonomicky stejně jako ČSSR. A do dnes, ještě 25 let po sjednocení Německa, jsou viditelné rozdíly mezi zaostalým totalitním komunistickým východem (NDR) a vyspělým demokratickým západem (NSR). První krok k rozvoji a vyspělosti národa, země, ekonomiky, potažmo ke zlepšení, zkvalitnění, zlepšení našeho života, naší životní úrovně, jsme udělali před 25 lety. Povedlo se nám zvednout naší ekonomiku a životní úroveň o 100%. Poskočili jsme ekonomicky mezi 30 nejvyspělejších zemí světa a mezi 20 nejvyspělejších států Evropy, a přeskočili jsme i některé státy staré EU (dříve EHS). (za komoušů jsme padali k 50 místu ve světě a dále jsme klesali. V Evropě jsme byli ve třetí desítce, tenkrát asi z 40 zemí, než se začala Evropa dělit).
Produkce naší ekonomiky, dosahoval asi 40% průměru vyspělých zemí. Dnes je to asi 80% průměru. Naše životní úroveň, se přiblížila skoro na 100% úroveň vyspělých států natolik, že jsme hodnoceni jako jedna z nejlepších zemí pro život (zahraniční zdroje). Jsme na tom lépe. A kdyby jsme se sami "nebičovali" svou vlastní nespokojeností, závistí: že jinde se mají lépe, neházeli si vlastní klacky pod nohy, jako výmluvu proč to nejde, nehledali viníky na svalování viny na druhé, nenadávali na okolnosti a netopili se v pocitech křivdy a ublíženosti: že o všem už je rozhodnuto jinde, a to rovnou v zahraničí.
Tak kdyby jsme místo toho zabrali, vzchopili se, dali se dohromady, řekli si: Nikdo za nás to neudělá, to musíme zvládnout sami. Mohli jsme být dál. Mohli jsme být tahouni světové ekonomiky, jako jimi byla první republika. Za pouhých 20 let, se dostali mezi 10 nejvyspělejších států, a byli jsme ukázkovou demokracií. Když to dokázali naši předci, my to dokážeme také. Jen je třeba přestat nadávat a hledat zápory a výmluvy, házet si klacky pod nohy. Je třeba zabrat, hledat klady, odklízet ty klacky, koukat se optimisticky do budoucnosti. Neříkání nad osudem, nadávání na osud, hledání výmluv a viníků, nikdy nikde nevedlo k posunu vpřed. Přestaňme naříkat nad osudem, ten je jen v našich rukou. Přestaňme nadávat na osud, změňme ho. Nehledejme výmluvy a viníky, svědčí to o naší neschopnosti. Potom ten posun vpřed bude rychlejší.
