Srovnání socialismus vs. kapitalismus

MF DNES zmapovala nejčastější povzdechy, které lítost nad ztrátou socialistického způsobu života provázejí.

1. Vše bylo levnější

Máslo za deset korun, litr benzinu za osm a pivo za 2,50 Kčs. Mnozí na tyto ceny rádi dodnes vzpomínají.

Ze svých vzpomínek však vytěsnili jednu podstatnou věc, a to plat či důchod, z nějž si uvedené zboží pořizovali. V přepočtu na dnešní příjmy či důchody totiž nakoupili u většiny zboží mnohem méně. Třeba z čisté mzdy 2 400 Kčs jste v roce 1989 natankovali 300 litrů benzinu. Z nyní podprůměrného příjmu 14 tisíc natankujete litrů 500.

Některé druhy zboží navíc nezdražily ani nominálně, zejména elektronika či "luxusní" potraviny pak dokonce zlevňovaly. Naopak nejvíce nahoru šly ceny energií a služeb - třeba vodné a stočné zdražilo zhruba padesátinásobně. Ve výsledku však průměrná mzda vzrostla více než sedminásobně, zatímco ceny ani ne pětinásobně.

Pravda není ani to, že se za minulého režimu nezdražovalo. Ceny rostly v průměru o procento až tři ročně, zdražovalo se však skokově. Třeba v roce 1982 zdražilo kilo vepřové pečeně z 30 na 46 Kčs. "Růst cen byl běžně sledovanou veličinou," potvrzuje Jana Bondyová, která pracuje na Českém statistickém úřadu od roku 1966.

2. Všichni měli stejně

Nikdo nikomu nic nezáviděl, všichni jsme brali ve fabrice tři tisíce hrubého. Anebo ne?

I za minulého režimu existovaly rozdíly ve mzdách, byť je pravda, že skutečně panovalo větší rovnostářství než nyní. Pro srovnání - v roce 1970, kdy byla průměrná mzda necelé 2 000 Kčs, měl každý padesátý zaměstnanec více než dvojnásobek průměru. V roce 2008 už měl více než dvojnásobek každý desátý.

Tato čísla však nepostihují sféru šedé ekonomiky. Kdo měl možnost kšeftovat s masem, zeleninou či stavebním materiálem, vydělal si bokem výrazně více. Namísto trhu navíc fungovala síť známostí a nepeněžní směna. Kdo neměl potřebné kontakty, měl smůlu a některé druhy zboží pro něj byly prakticky nedostupné.

Týkalo se to zejména elektroniky, fronty však ti méně šťastní stáli prakticky na vše. Rozdíly existovaly i v zásobování jednotlivých regionů - lépe na tom byly oblasti, kde byl rozvinutý těžký průmysl, například Ostravsko.

3. Stejně necestuji

Sice jsme nemohli za hranice, ale teď stejně necestuji, protože na to nemám peníze, stěžují si někteří lidé s nižšími příjmy.

Odpověď na častou námitku stačí hledat v kupní síle. Z ní vyplývá, že cestování je dnes podstatně levnější, i když na ně zrovna nepřispívají odborové organizace.

Zatímco na konci osmdesátých let stála například týdenní dovolená v Bulharsku zhruba tři tisíce korun, což odpovídalo jedné měsíční hrubé mzdě, dnes se dá podstatně luxusnější týdenní dovolená v Bulharsku pořídit za zhruba deset tisíc. Za průměrnou mzdu jdou takové dovolené ovšem pořídit dvě.

Pokud se někdo spokojí s málem a je ochoten nakupovat dlouho dopředu, lze takovou dovolenou získat téměř za stejnou cenu jako před dvaceti lety, ovšem v dnešních penězích.

A ještě něco - tehdejší cestování prodražovaly "více náklady" spojené s možností vůbec vycestovat. Ať už šlo o získání takzvané výjezdní doložky, nebo dokonce devizového příslibu, který byl potřeba k cestám na Západ či do Jugoslávie.

Stát tehdy takovému cestovateli musel dát možnost nakoupit si nedostatkové zahraniční měny. Na každý den šlo oficiálně získat jen malé množství peněz, zbytek se musel sehnat podstatně dráž od veksláků. Rozdíly v kurzu šly až na desetinásobek a takto koupené peníze se do zahraničí musely pašovat. Pokud je celníci objevili, mohli je zabavit a cestovatel si koledoval o zájem Veřejné bezpečnosti.

I to je důvod, proč starším ročníkům i dnes před přechodem zcela otevřených a nehlídaných hranic roste tlak. Navíc bez známých či úplatků byl devizový příslib těžko dosažitelný.

4. Každý měl práci

Měl jsem jistotu, že nepřijdu o zaměstnání.

Je fakt, že každý musel mít zaměstnání, jinak by se stal takzvaným příživníkem a mohl skončit až ve vězení. Povinnost být zaměstnán však nevypovídá o tom, zda každý skutečně pracoval nebo měl dobrý plat.

Zákonem o povinné práci vznikala umělá přezaměstnanost, která deklasovala produktivitu práce na minimum. Tím docházelo ke ztrátě její konkurenceschopnosti, která na konci osmdesátých let reálně přiblížila její zhroucení. "Je možné, že nebýt Listopadu, režim by do dvou let stejně padl kvůli problémům ekonomiky," říká historik Miroslav Vaněk.

"V hotelu Pyramida bylo 227 zaměstnanců, reálně jich bylo potřeba tak osmdesát," vzpomíná tehdejší šéf pražského odborářského hotelu Pyramida Viliam Sivek.

Mezi mýty také patří, že každý, kdo měl práci (tedy všichni), hmotně netrpěl. Podle statistik, za socialismu neprezentovaných, žilo v roce 1988 pod sociálním minimem (příjmy nedosahovaly 56 procent celostátního průměru) osm procent obyvatelstva. Z toho se o trochu lépe žilo v Česku, kde takových lidí bylo jen šest až sedm procent, zatímco na Slovensku to byla desetina obyvatel.

5. Jídlo bylo poctivé

Zemědělci, obchodníci a restauratéři jdou po zisku a šidí kvalitu.

Jednotná zemědělská družstva plnila plán díky enormním dávkám hnojiv, která znehodnocovala půdu - v roce 1987 spolkl jeden hektar československého pole téměř 230 kilogramů hnojiv, v roce 2008 toto číslo v Česku kleslo na 110 kilogramů. Zemědělství je i díky tomu ekologičtější.

V porovnání s předrevoluční dobou mají spotřebitelé více informací o tom, z čeho se potraviny skládají - je to na každém obalu, dříve se mohli jenom dohadovat.

Zajít na oběd do restaurace znamenalo ruletu - vybrat tu, kde se z nahrazování potravinářských surovin nestal sport, dalo práci. Nebylo totiž neobvyklé, že se ředilo vše od hořčice až ke značkovému alkoholu. Odlišit dobrou a špatnou hospodu by dnes mělo být jednodušší. Stejnou ruletu si zahráli i zákazníci-pivaři. Lahev bylo nutné proti světlu sledovat, zda není pivo zakalené, do technologie v pivovarech se téměř neinvestovalo.

6. Cesty byly bezpečné

Vyrazit dnes autem na silnici? Vždyť je to šílenost. Každý den jsou přece ve zprávách obrázky nějaké nehody.

Byť mohou statistiky nehod vypadat hrozivě, ve skutečnosti tato čísla vůbec nejsou tak strašná. Loni zahynulo při dopravních nehodách v Česku 1 076 osob, což je téměř stejně jako v roce 1979. Je tu však jeden podstatný rozdíl - před třiceti lety jezdila po silnicích třetina aut.

Jinými slovy, pravděpodobnost, že se nyní ze své cesty již nevrátíte, výrazně klesla. Na začátku 70. let připadalo 23 mrtvých na 10 tisíc automobilů, loni byla tato hodnota 2,4. Moderní automobily jsou mnohem bezpečnější než vozy, které jezdily za minulého režimu. Navíc v Československu neexistovala až do roku 1989 povinnost být za jízdy připoután bezpečnostními pásy.

7. Neplýtvalo se

Třídil se sběr, sbíraly se slupky z pomerančů, reklamní letáky nezaplavovaly schránky. Prostě jsme se chovali lépe k přírodě a tolik neplýtvali.

Přes proklamovaná hesla minulý režim příliš nešetřil a už vůbec nebyl ekologický. Je nesmysl, že by se tržní ekonomika chovala k přírodě hůře než reálný socialismus.

Vzduch v severních Čechách a na severní Moravě je díky novějším technologiím (na něž dříve nebyly valuty) nesrovnatelně lepší, vyčistily se řeky a díky soukromému vlastnictví i většina příkopů.

Je však fakt, že konzumní společnost více surovin spotřebovává. Například spotřeba papíru vzrostla přibližně trojnásobně na 150 kilogramů na osobu a rok. Nejde to na úkor českých lesů, jejichž rozloha naopak stále roste, spíše na úkor dovozu papíru ze zahraničí. Také se podstatně více třídí, protože údernická hesla nahradily rozšířené zeleno-žluté kontejnery. Češi dokonce třídí jako jedni z nejpilnějších v Evropě, za čímž ještě může být pozitivní vliv socialistických "základek", jež k třídění vedly, na lidi starší třiceti let.

Naopak třeba vodou se dnes plýtvá podstatně méně než dříve. V roce 1989 byla její spotřeba na osobu a den odhadována na 170 litrů, loni byla o sedmdesát litrů nižší. Za poklesem stojí omezení těžkého průmyslu a zlepšení jeho technologií, opravy vodovodních řadů a pochopitelně také trh, který po zvýšení ceny vody donutil lidi k menšímu plýtvání.

A mimochodem - víte, která "surovina" prošla za dvacet let nejrychlejším zhodnocovacím vývojem od ryze plýtvací až k ceně zlata? Čas.

8. Nebyly pohromy

Noviny jsou dnes plné katastrof, ty se dříve vůbec nestávaly.

Ale stávaly. Jen o nich komunistická média neinformovala, protože se jim to nehodilo do krámu. Třeba o výbuchu černobylského reaktoru se první krátká zmínka v novinách objevila až po třech dnech. Navíc u ní nechyběla poznámka, že v jiných zemích se podobné incidenty stávají běžně.

Utajování však bylo běžnou praxí i u domácích tragédií. Když se v roce 1984 zřítila jedna z budov uherskohradišťského podniku Mesit a pod troskami zahynulo 17 osob, domácí média mlčela. "Nikdo nevěděl, co se přesně stalo. O neštěstí jsme se dozvídali pouze ze zpráv rakouské televize, jejíž signál jsme přijímali," vzpomíná jedna z pamětnic události. Zaměstnanci přitom na špatný stav budovy upozorňovali, ale nikdo se jím nezabýval. Režim však držel v tajnosti i řadu dalších věcí. "Třeba statistiky, u kterých byly i údaje o státním plánu, byly tajné," říká statistička Jana Bondyová.

9. Důchodci měli víc

Penzisté celý život pracovali a dneska dostávají almužnu.

Co říkáte raději? Výborně, sklenice je ještě z poloviny plná, nebo škoda, už je z poloviny vypitá? Stejně se lze dívat na životní úroveň důchodce po roce 1989. Důchodci se mají nyní výrazně lépe -měřeno příjmem (důchodem), a tím, co si za něj mohou pořídit. Za dvacet let (1988 až 2008) stoupl průměrný důchod 6,3násobně, ceny jen 4,9krát. Rozdíl je nárůst "materiální" životní úrovně, významně rostla i kvalita života - například ve formě kvalitnější zdravotní péče.

Že to tak část penzistů nevnímá, je způsobeno několika důvody. Prvních deset let žili v minusu - ceny rostly rychleji (ty regulované ještě výrazněji), navyšování důchodů na ně nestačilo. Vyšší inflace jim znehodnotila část úspor, které už neměli šanci doplnit.

Naopak důchodce nového tisíciletí je v daleko lepší situaci (mohl šetřit, chytil vyšší růst platů v 90. letech a vyšší valorizace). V polovině 90. let také klesl poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou čistou mzdou ze zhruba šedesáti na padesát procent. Tento průměr však mate - člověk s nízkou mzdou propadne v důchodu minimálně, člověk s nadprůměrným příjmem spadne v důchodu i na méně než pětinu. Dvě věci se za dvacet let nezměnily: penze jsou absurdně rovnostářské a dnešní třicátníci dostanou jen zlomek současných důchodů.

10. Byl jsem mladý

A vše bylo proto lepší.

Námitka, která možná nejvíce generuje všechny ostatní radostné vzpomínky na ČSSR. Proti ní neexistuje argument. Ano, je dobré být mladý a zdravý, i za socialismu.

Zdroj:http://ekonomika.idnes.cz/deset-mytu-a-polopravd-o-zivote-v-socialistickem-ceskoslovensku-pyd-/ekonomika.aspx?c=A091108_205138_ekonomika_mmb

Odmítám mediální pohled na naší zem.

Odmítám mediální pohled na naší zem

30. října 2013 v 10:00 | Václav |  Společnost

Není tak špatně, jak se nám to snaží vnutit média! Není tak zle, že musí padnout režim a přijít jiný, jak se nám to snaží vnutit levice. Jak nám bude, jak se budeme cítit, záleží jen na nás! Nikdo za nás žít nebude! Svůj život si musíme odžít sami! V tom nám nepomůže nikdo, ani ti "spasitelé", který se nám to snaží vnutit. Jsou to šejdíři, kterým vždy šlo o lidi až na posledním místě. A až na prvním jim šlo především o moc!

Neposlouchám a nečtu média, a je mi dobře. Žiji život, který chci já, ne který mi vnucují média a rádoby spasitelé. A ten život, není tak zlý. I když, to jak média ovlivňují společnost, je celosvětový fenomén. Proč myslíte, že všechny diktatury, první co udělají, je ovládnutí médií? Pokud jsem sledoval a četl zprávy, tak to byla jedna horší zpráva za druhou. Člověk z venčí by si řekl, jak to že ta zem se ještě nesesypala, nezanikla, lidé z ní neutekli, nebo se nevzbouřili a nepřišla revoluce. Víte, až přestaneme sledovat média, a začneme sledovat jen ten reálný svět kolem vás, tak zjistíte, že není tak zle. Že je naopak dobře. Lépe než za komoušů a socialismu!

A to jsem zadlužený (naštěstí ne předlužený), dělník, žijící od výplaty k výplatě, žijící v dvougarsonce, bez auta, bez konta, nevlastnící žádné majetky a akcie. Nic jsem si nikdy neukradl a nikdo mi nic nedal, na vše jsem si sám vydělal a koupil, aniž bych potřeboval nějaké známosti, které také nemám. To jen předbíhám ty, který si myslí, že tak spokojený se životem, musí být boháč, zloděj, korupčník, lobbista, podnikatel, majitel nebo ředitel nějaké firmy,... a další si doplňte sami.

Za komoušů média musela informovat jen o tom dobrém. Jak tu vše funguje, jak je všeho dostatek, jak se lidi mají rádi, jak je spokojenost, blahobyt, země kvete a všichni jsou spokojeni. Samozřejmě, že realita byla jiná. Stačilo vyjít na ulici, rozhlédnout se, a člověk okamžitě poznal, že nám opět lhali. Krámy prázdné, nic nebylo, služby nefungovaly, jak měly, když jste něco chtěli, museli jste podplácet, slibovat protislužby apod., zanedbané domy, zastaralé podniky, špatné komunikace… A to, jak jsme se všichni měli rádi, poznal nejeden z těch, kdo měl nové auto, jel na drahou dovolenou, postavil si chatu, ale i získal barevnou TV, automatku, něco v Tuzexu… No, nádherně to bylo zfilmované v komedii: Zítra to roztočíme drahoušku a pokračování: Co je doma, to se počítá, pánové. A tak si po revoluci 89, média zřejmě řekli, že objektivní média, musí informovat jen o tom špatném. Jak nic není, nefunguje, všude se musí uplácet, všichni jsou na sebe jako psy. Ale realita je jiná. Stačí se rozhlédnou kolem sebe. Vidíte moderní, nezchátralá města, moderní podniky, fungující služby, všeho dostatek, no a to, že jsou lidi závistivci, tak to byli i tenkrát.

Média si pletou svobodné, objektivní informování s bulvárem. A tak opakuji:

Kdyby bylo tak zle, jak se dozvídáme z médií, tak to už dávno kolem sebe pociťujeme. Nefunkční, v podstatě už neexistující, doprava, zásobování, školství, zdravotnictví, služby, telekomunikace atd… Nefunkční znamená: neexistující, zavřené a prázdné obchody, zdravotní zařízení, školy, pošty, hromadná doprava, úřady, telekomunikace… Nelze se bez tučné obálky přihlásit k pobytu, cestovat, oznámit narození, úmrtí, důchod, přihlásit se na úřad práce. Nelze si nic koupit, sehnat, opravit, postavit, přihlásit, atd.… aniž bychom nedávali tučné obálky mafiánským úředníkům. Tím neexistují použitelné komunikace a domy nám padají na hlavu. Všechny podniky jsou zavřené, a kde nejsou, tam v okovech, pod bičem kapitalisty, dřou do úmoru otroci za hrstku rýže. Na ulicích chodíme jen v neprůstřelných vestách, ozbrojeni a v houfu, abychom se ubránili kriminálním bandám. A všichni zakopáváme na ulicích o mrtvé, hladem a mrazem, zubožené, žebrající a v popelnicích spící a živící se bezdomovce, nezaměstnané, důchodce, mladé rodiny. OPRAVDU JE OBRÁZEK MÉDIÍ REALITOU???

Na závěr možná jedna rada na spokojený život:

NENECHAT SE OVLIVNIT MÉDII A TĚMI, KTEŘÍ SVÁDÍ VAŠÍ SITUACI NA VŠECHNY OSTATNÍ. A SOUHLASÍ, ŽE VY ZA NIC NEMŮŽETE, A ŽE VÁM MUSÍ VŠICHNI POMOCI, ANIŽ BYJSTE SE O TO POSTARALI SAMI.

A TAKÉ: NEZÁVIDĚT JINÝM. ONI TŘEBA ZÁVIDÍ NAOPAK VÁM. MOŽNÁ MÁTE VÍC NEŽ ONI, AKORÁT TO NEJSOU PENÍZE A MAJETKY.

Nesouhlasím s mediálním pohledem na naší zem.

Jediná cesta, jak se zbavit špatné nálady, je nesledovat veškeré zpravodajství (zprávy, publicistiku, politická témata a debaty) ve všech médiích (tisk, TV, rádio). Já to dělám už od září 2012, jako dárek k narozkám, a pozoruji, že to je ten nejlepší dárek, který jsem si mohl přát. Začínám mít opět dobrou náladu. Bez působení všech médií, která jsou vesměs bulvární a levicová, přijímám jen poznatky z reálu, ze života, vidím skutečnost.

Nejsme spálená zem! Nejsme zem chudiny, nezaměstnaných a bezdomovců! Nejsme zem plná kriminálníků a tím nevhodná až nebezpečná, pro život! Nejsme zem, kde nic nefunguje, kde nic není, kde mohou žít jen ti nejbohatší! Nejsme zem plná hloupých a nevzdělaných lidí, kteří nedosáhnou na vzdělání a zem, kde 90% lidí umírá na nedostupné zdravotnictví! Nejsme zem, kde důchodcům, mladým lidem, rodinám s dětmi, nezbude nic jiného, než spáchat hromadnou sebevraždu, protože nemají na jídlo, oblečení, bydlení! Nejsme zem, která je těsně před zánikem! Nejsme zem, kde je jediná záchrana útěk národa nebo smrt!

Nejsme taková zem, protože jsem se nikde nesetkal s nedostatkem, nefunkční infrastrukturou a nefungujícími službami! Na ulicích jsem neviděl armádu nezaměstnaných, bezdomovců, důchodců, mladých a rodin s dětmi, které musí žebrat, vybírat popelnice, nebo si podřezávají žíly, protože umírají zimou a hlady! U nejbližší rodiny, příbuzných, kolegů, známých i sousedů, jsem se nesetkal s nikým, kterého by přepadli, který by byl vykraden, který je bez vzdělání, bez možnosti lékařské péče, dlouhodobě nezaměstnaným, ne vlastní vinou! Který musí žebrat, vybírat popelnice, je v takovém stádiu bídy, že pomýšlí na smrt! Stejně tak jsem se já osobně nesetkal s korupcí. Když jsem chtěl nějakou službu, něco sehnat, koupit, tak jsem nemusel nabídnout nic. Ani finanční, ani naturální protislužbu či odměnu. Kdo z vás se se vším tím setkal osobně, ne prostřednictvím médií?

Ano, jsou chudí, jsou bezdomovci, jsou nezaměstnaní, jsou zločiny, je korupce. Vše je, všude, a nikde, nikdo, nikdy to nevymýtí. Ale rozhodně to není tak strašné. Ale kdo se s tímto odvráceným světem, ve skutečnosti postihující tak max. 10% populace v naší zemi, skutečně setkal? Kdo z vás se setkal s nezaměstnaným, bezdomovcem, chudákem, který nemá na živobytí, na vzdělání, na zdravotní péči? Kdo se zblízka setkal se zločinem, s korupcí, s nedostatkem, bídou, hladem…?

Jasně, někdo napíše s klidem, že JÁ! Ale potom se dozvíme, že jen nemá tak velký byt jako soused, takové auto, jako soused. Že si nemůže dovolit kupovat drahé potraviny a drahé spotřební zboží, jako soused. Že nebere tolik, jako soused. Že nemůže jen na drahou dovolenou, jako soused… Ale jinak: bydlí, má starou škodovku, hlady rozhodně netrpí, základní vybavení bytu také má. A na dovolenou sice může jen k rybníku za humny, ale znamená to, že je to chudák? A to, že dříve mohl cestovat, chodit do divadla, každou neděli do restaurace (a ani za komoušů si to nemohl dovolit každý), ale nyní musí být doma a kulturu má jen v tv, je snad chudoba?

A ti, kteří se někdy osobně potkali s nějakým chudákem, bezdomovcem, dlouhodobě nezaměstnaným, rodinou s dětmi a důchodcem, který je na tom tak špatně, jak nám lžou média a levičáci. Řekněte, proč jsou na tom ti lidé tak, jak jsou? Dělali vše proto, aby v tak mizerné situaci nebyli? Opravdu? Nebo se nakonec dozvíme, že se zadlužili nad své možnosti? Že špatným rozhodnutím o vše přišli? Že svým chováním (alkohol, drogy, gamblerství, sázky, nechuť pracovat, trestná činnost) je tam, kde je? Nebo prostě nemysleli na budoucnost a vsadili na rození dětí a nezajistili se na stáří (úspory)? No, ale potom za to nemůže systém (jakýkoliv), vláda (jakákoliv), ani někdo jiný, ale jen JÁ SÁM.

Kdyby bylo tak zle, jak se dozvídáme z médií, tak to už dávno kolem sebe pociťujeme. Nefunkční, v podstatě už neexistující, doprava, zásobování, školství, zdravotnictví, služby, telekomunikace atd… Nefunkční znamená: neexistující, zavřené a prázdné obchody, zdravotní zařízení, školy, pošty, hromadná doprava, úřady, telekomunikace… Nelze se bez tučné obálky přihlásit k pobytu, cestovat, oznámit narození, úmrtí, důchod, přihlásit se na úřad práce. Nelze si nic koupit, sehnat, opravit, postavit, přihlásit, atd.… aniž bychom nedávali tučné obálky mafiánským úředníkům. Tím neexistují použitelné komunikace a domy nám padají na hlavu. Všechny podniky jsou zavřené, a kde nejsou, tam v okovech, pod bičem kapitalisty, dřou do úmoru otroci za hrstku rýže. Na ulicích chodíme jen v neprůstřelných vestách, ozbrojeni a v houfu, abychom se ubránili kriminálním bandám. A všichni zakopáváme na ulicích o mrtvé, hladem a mrazem, zubožené, žebrající a v popelnicích spící a živící se bezdomovce, nezaměstnané, důchodce, mladé rodiny. OPRAVDU JE OBRÁZEK MÉDIÍ REALITOU???

Na závěr možná jedna rada na spokojený život:

NENECHAT SE OVLIVNIT MÉDII A TĚMI, KTEŘÍ SVÁDÍ VAŠÍ SITUACI NA VŠECHNY OSTATNÍ. A SOUHLASÍ, ŽE VY ZA NIC NEMŮŽETE, A ŽE VÁM MUSÍ VŠICHNI POMOCI, ANIŽ BYJSTE SE O TO POSTARALI SAMI.

A TAKÉ: NEZÁVIDĚT JINÝM. ONI TŘEBA ZÁVIDÍ NAOPAK VÁM. MOŽNÁ MÁTE VÍC NEŽ ONI, AKORÁT TO NEJSOU PENÍZE A MAJETKY.

Po té naší aféře.

Po roce.

Problémy se zákazem alkoholu, snad ani nejsou problémy, kdyby to lidi chápali. A tak, když máte potřebu pít, tak pijte, ale já bych tedy vydal zákon, že koupí alkoholu, tabáku (a drog), se zříkáte veřejného zdravotnictví, protože už je dávno dokázané, že alkohol a tabák (i drogy) škodí zdraví. A veškeré náklady na pozdější léčení, si plně budete hradit sám (sami). A také se zříkáte jakých koliv nároků na odškodnění z důsledku požití alkoholu a tabáku (i drog). A cokoliv uděláte, pokud budete kupovat a konzumovat alkohol a tabák (a drogy), bude použito jako přitěžující okolnost. A s tímto bych nezakázal nejen alkohol, tabák, ale ani ty drogy. Tak co říkáte, když vám tak strašně vadí zákaz prodeje tvrdého alkoholu. Souhlasili byste s tím? Že vám tedy vláda nebude nic zakazovat, ale tím se zříkáte zdravotní péče (nikoliv placení zdravotního pojištění), tím se zříkáte právní pomoci. Já bych to bral, protože nepiji a nekouřím, ani drogy neberu. Brali byste to vy, když je vám proti srsti ten zákaz prodeje tvrdého alkoholu? To si bude muset každý v hlavě srovnat. A kolik myslíte, že si to lidí v hlavě srovná? Ten zákaz není kvůli těm, kdo to dokáží, ale právě kvůli těm, kdo to nedokáží. A co, souhlasili byste s tím, kdyby ti, co si prostě nedají říci, sami odpovídali za svůj život? Sami si platili léčbu, v důsledku požití, by u soudu neměli právo na obhájce? Souhlasil byste s tím sám, abyste byl vyčleněn ze zdravotní i právní pomoci? Teď jsem zvědav na odpověď. Je jednoduché jen házet blátem, ale udělat proto něco sám, to už je horší, co?

Nedostatek, nedostupnost, neexistence, nefunkčnost, služeb a zboží, zvyšuje riziko černého trhu.

A jak byste chtěl prosím vás bojovat proti černému trhu, proti kriminalitě? Všude na světě je zločin o krok do předu. I za socialismu. A černý trh a šedá ekonomika, právě nejvíce bujela za socialismu. Nic nebylo, služby nefungovali, na řemeslníky (legální) se čekalo i pár měsíců. Tak co zbývalo lidem, než něco podstrčit tam a tam, nebo se postarat o nějakou proti službu, něco sehnat, co potřebuje ten, od kterého něco chcete. A nejzářnější důkaz, jak se komoušům hodil ten černý trh a šedá ekonomika, byli veksláci. Oficiálně pronásledovaní, neoficiálně státem a stranou tolerovaní. Protože díky nim lidi sehnali i něco lepšího, než jim nabídl státní obchod. Nemyslete si, že komouši nevěděli, že tu bují korupce, černý trh, šedá ekonomika. Věděli, vždyť se v tom pohybovali sami. Ale pokud to nebylo moc okaté, tak to tolerovali, protože tím se jim ulehčovala práce. A tak není pravda, že volný trh nefunguje. Naopak, nefunguje ten plánovaný, protože se nakonec stejně musí opírat o ten volný. I když nezákonně. A jak koliv fungující (nastavený) černý (nezákonný) trh je nebezpečný a nekontrolovatelný. Jediné co pomůže tento trh umírnit (zlikvidovat asi ne, protože žádná kriminalita se nedá úplně vymýtit) jsou zákony, a kontroly dodržování těch zákonů. A je pravda, že čím je zboží dostupnější, tím se černý trh zmenšuje. Jako příklad: dnes by si veksláci nevydělali, protože je volná směnitelnost peněz a volná dostupnost cizí měny. To za komoušů nebylo, proto si to lidé sháněli na ulici u veksláků. A tak to fungovalo ve všem. Právě nedostatek a nedostupnost zboží, a nefunkčnost či neexistence služeb, zvyšuje bujení černého trhu. Ale i dostatek, dostupnost, existence a funkčnost, nezaručí zánik černého trhu. Ale to nelze házet na trh či ironicky: to je neviditelná ruka trhu. Černý trh a jakýkoliv zločin, není o trhu, o systému, ale o výchově a morálce lidí.

Článek je o tom, že se někomu nelíbí opatření vlády ohledně zákazu alkoholu, v době, kdy alkohol zabíjí. A těch jsem se v článku ptal, jestli by tedy veškerou odpovědnost vzali na sebe. A to se vším všudy. Tedy, když nejsi rozumný - pij, ale nechtěj, abych ti léčbu hradil ze svých daní. Kolik si myslíte, že by bylo lidí, který si alkohol dnes nekoupí, kdyby bylo v prodeji? Kolik je těch moudrých? A co s těmi nemoudrými? Nechat je být, nebo ať si případnou léčbu plně hradí? Tím hrazením jsem myslel to vyloučení z veřejného zdravotnictví, ne že by se nechali umřít. A co vy, neříkali byste po roce, že kdyby se po dobu vyšetřování, alkohol neprodával, že mohlo být mrtvých méně? Nebo byste, velmi správně, označili ty mrtvé za blbce. A bude mě zajímat, kolik lidí bude nadávat státu a kolik nadávat těm zločincům (případně kolik těm, kdo po objevení té kauzy dále vesele pili, než jim to stát zakázal) za případné soudní vymáhání ztrát výrobců, distributorů a prodejců alkoholu na státu? Já osobně se budu zastávat státu, protože ten nemá nikde na světě, v žádném režimu, takové páky, aby předešel zločinu. Pro mě je jednoznačný viník ten, kdo vyráběl, distribuoval a prodával otrávený alkohol. Na nich by se měli vymáhat veškeré náklady a škody, včetně odškodnění za úmrtí, léčení, zdravotní problémy spotřebitelů.

KDYŽ NĚCO ZABÍJÍ, TAK SE TOMU VYHNU. A VZHLEDEM K NEZODPOVĚDNOSTI MNOHA LIDÍ, SE POSTARÁM O TO, ABY SE TOMU VYHNULI VŠICHNI, SÁM. A KDO SI PŘESTO NAJDE CESTU K TOMU CO ZABÍJÍ, TAK AŤ SI NÁSLEDKY PŘIČTE SÁM. A ten dodatek u tabáku a drog, to byl jen vzkaz těm, kdo i přesto, že tím zákazem se snad zabrání dalším úmrtí, jsou strašně proti. Že přeci lidi jsou moudrý a sami vědí co pijí. Tak jsem to prostě rozvedl i na drogy. Co povolit veřejný prodej drog. Přeci lidi jsou moudrý a sami vědí, co škodí a tak si je nekoupí, ne? A jinak, stále přeháníte. Závadné potraviny, které zabíjí, se také okamžitě stahují a už se neprodávají. Proč tedy ty, co tu ječí, jak je ta "prohibice" špatná, tak proč stejně tak neječí, aby se prodávalo maso s nemocí: šílených krav, červenkou, slintavkou, ptačí křipkou? Jen by se to maso označilo a lidi jsou přeci chytří, vědí co si koupit a co ne, no ne? A proč se nekřičelo, když se stahovala závadná vajíčka? A proč se stahovali potraviny s technickou solí? Stačilo to jen označit, lidi jsou přeci moudří, vědí co si koupit a co ne. Tak proč ti, kterým tak strašně vadí zákaz alkoholu, nevadil zákaz závadných potravin? Tak že, celý můj článek je o tom, že by snad bylo lepší, nic nezakazovat? Ale v tom případě, bych vydal vyhlášku, že si to kupují na vlastní nebezpečí, se všemi důsledky, co to může přivodit. A nakonec, on celý článek je jednou otázkou: převzali byste zodpovědnost na svá bedra?

Pánové Pavel Vítek a Robert Vano, udělali pro gaye víc, než organizátoři různých homo-akcí

Po zhlédnutí V.I.P Vařeno, na Prima family, tentokrát v Pavlem Vítkem, jsem si řekl: paráda. Kdyby se v médiích takto presentovali homosexuálové, tak by je musel brát každý. I radikální odpůrci by… no minimálně by nebyli tak hlasitý. 

Vítek se choval úplně normálně a byl skvělý kuchař a hostitel. Nebyl zmalovaný jak děvka a nesnažil se tam nikoho přetáhnout. Ani jednoho ze soutěžících, fotografa Roberta Vana. Takovou presentaci homosexuálů si představuji, ne nějaké pobuřující akce, typu Prague Pride. A ten jeho koláč (jen promíchaná mouka, cukr, trochu skořice, nasypaná na plech, pokrytá nastrouhanými jablky a zasypaná zbytkem té promíchané směsi, pokrytá plátky másla, si zkusíme udělat. Nazval to: Karlštejnský koláč. Nevěřil jsem vlastním očím. Bez vody, mléka, vajec, jen suchá hmota. Ale drželo to na talíři pohromadě.) To musím zkusit.

A další soutěžící stejné řady V.I.P prostřeno. Robert Vano. Perfektní kuchař, společník a hostitel. Žádné ukazování své homosexuality, žádné polonahé tělo, žádné zmalovaní a chování jak děvky, žádné nabízení a posílání hubiček do kamery. A nechtěli si to, s přítomným Pavlem Vítkem, rozdat. Nic, co presentují naše přiblblá, bulvární média. Tito dva pánové, mistři svého oboru, jsou ukázkou, jak by měla vypadat presentace homosexuality. Mělo by být více takových pořadů. Lidem by se ukázalo, že i homosexuálové jsou normální lidé. Mající své životy, osudy, zaměstnání, své rodiny, známé, příbuzné. Že to nejsou prasata, propagující sodomii. Naše média se mají ještě hodně co zlepšit.

Po zhlédnutí V.I.P prostřeno na prima family z tohoto týdne (snad to bude v jejich archívu), se začne člověk na tuto menšinu dívat jinak. Nebo alespoň ne tak hlasitě protestovat. Oba pánové udělali více, než celé hnutí za podporu práv homosexuálů, za celou dobu své činnosti.

Vzkaz pro média:

Tak média, nechcete vytvořit nějaký program, kde téma bude: homosexualita? Už máme pořady o Romech a jiných menšinách. Máme pořady o postižených a nemocných. Co vy na to? Tedy pravda, nebudete mít z toho takové zisky, jako ze skandálních obrazů, protože to nebude mít takovou prodejnost a sledovanost, ale buď chcete pomoci, nebo naopak, škodit. Jak to je?

Další důkaz rasismu na ruby.

Dokumentem: O slušnosti, akorát média přilívají benzínu do ohně. Proč to dělají?!?

Myslíte si, že tímto paskvilem se něco vyřeší? Myslíte si, že tím, když vše o této problematice, se bude presentovat, jako rasismus, kdy bílí nenávidí ty černé? Myslíte si, že ti bílí nemají rádi černé, protože jsou černí? NE!

Proč v tom filmu nebylo, proč je nemají rádi? Proč v tom filmu nebyli nějaká statistická čísla? Proč v tom filmu nebyli příklady, proč to tak je?

Takovéto filmy a dokumenty povedou k ještě více zhoršené situaci.

1) Očernění České republiky před světem.

2) Povzbuzení cikánské populace, že oni jsou vlastně ti slušní a neslušní jsou bílí. A tak bílí by se měli přizpůsobit černým.

3) Více se zdvihne vlna odporu bílých, zvýší se nenávist k černým a přibude bílých radikálů.

Tak jestli toto chtějí média a oficiální politika, tak je to špatné. U médií je mi to jasné. Čím větší bordel, tím vyšší jejich zisky ze sledovanosti a prodeje. Ale proč to dělá stát?

Kde jsou doby rytířů, cti a šlechetnosti.

Kde jsou ty časy, kdy byla čest, morálka, poctivost… společenskou normou. Kdy slovo rytíř, mělo kredit šlechetnosti a požívalo úctu a vážnost. Po VIPkách vaření nejspíš tisíce fandů prince Trávníčka, přišlo o iluze o poctivosti a čestnosti princů. Nejen že sám nevařil, jen občas s něčím pomohl, ale dokonce to, na přímou otázku, zatajil. Na přímou otázku dalších účinkujících (hereček) při předkrmu: Pavle dělal jsi to sám? Bez mrknutí oka řekl: ANO! Až po opakované otázce u hlavního jídla, se zpoceným čelem, přiznal (ale jen poloviční pravdu): ne! POMOHLA (pomohla?) mě má partnerka. Lže, podvádí, zapírá jen proto, aby získal. Tak když takto veřejně se chovají naše vzory (herci, zpěváci, sportovci, politici a další vipáci), tak se nedivme, že se takto chovají obyčejní lidi. Právě na tom, jak se chovají ti viditelní, se ukazuje chování celého národa. Stejně tak se loni ve vipkách, zachovala Bartošová. No, tak přátelé, co bychom chtěli po lidech v našem okolí, když máme takové V.I.P. osobnosti. Někdo by mohl říci, že nerozuměl otázce či že to měl ve scénáři (to pochybuji, že by chtěli jeden z mnoha desítek dílů, trochu okořenit a změnit pravidla?) No já bych řekl, že slyšel dobře, a mohl to dělat z jakéhokoliv důvodu, ale to nic nemění na tom, že to udělal. A kdyby se na to neptali, tak to nepřizná. Vlastně nic nepřiznal, protože ze své ženy udělal jen nějakou pomocnici. To on byl pomocník. Ale nevím, jestli jste pochopili myšlenku. Myšlenka byla o tom, že osobnosti národa by měli být čestní, poctivý, gentlemani, dámy a páni, morální. Nakonec, oni na to samé apelují u druhých. Ne u lhaní podvodníci, kteří pro vítězství udělají vše.

Rodiče, šílenci, nebo zločinci.

Před časem jsem napsal článek, že by se děti měli nechávat u rodičů. Udával jsem příklady, kdy sociálka vzala děti z rodiny jen proto, že neměli vlastní pokoj nebo postel. Že neměli plno hraček a neměli dostatek. Kritizoval jsem i postup, kdy bydlela rodina na ulici. I když dítě je špinavé a žije ve špíně, tak proč je vzít od rodičů? Dokonce byl i případ, kdy chtěli vzít děti rodině, která děti vychovávala jako indiány i s tím, jak je pojmenovali. Psal jsem, že pokud děti jsou zdravý, nejsou podvyživený, chodí na pravidelné prohlídky, chodí do školy. Pokud dítě vedou ke slušnosti, poctivosti, dají dítěti lásku a rodinné zázemí. Tak proč je té rodině brát? Přeci nezáleží na tom, v čem dítě žije, ale jak žije a jak je připravováno k životu.

Nedávný příklad myslím musel všechny úřady přesvědčit, že to tak je. A měli by se nad tím zákonodárci zamyslet a změnit zákony. Byl to případ jedné rodiny, která držela od narození do 5 let (do objevení) své děti v izolaci od světa. Děti žili jen v bytě. Relativně jim nic nechybělo. Byli dobře živené, žili v čistotě, měli vlastní pokoj a postel, nebyli týrané. Ale? Jelikož je jejich rodiče nevychovávali, ale jen chovali - jako zvířátka, tak děti neuměli nic, co by měli děti v jejich věku umět. Chodit, mluvit, hrát si a jíst jako děti v jejich věku. O znalostech stejně starých dětí ani nemluvě. Byli to vlastně takové opičky, ne lidi. Už dnes odborníci předvídají, že se jen těžko zapojí do běžného života, protože ten nejdůležitější čas vývoje, byl zanedbán. Rodiče se bránili tím, že chtěli děti chránit před špatným světem. A sami se následně dětí zřekli, hned jak se jich úředníci dotkli. Jako kdyby byli sami zvířata, kde dochází k zapuzení mláďat, pokud se jich dotkne člověk. Tady vím jistě: Takovým je nutnost děti vzít.

Takto vyšinutí lidé by se měli odstěhovat na nějaký pustý ostrov, nebo někam do pralesa, daleko od lidí. Tam ať si vychovávají své děti, jak chtějí. Ale pokud žiji v nějaké společnosti, s nějakým systémem, tak se mu musím podřídit, to se nedá nic dělat. Jsou sice případy, že si rodiče chtějí sami rozhodnout o tom, jak a v čem, budou vychovávat děti. Ale rozhodně ne tak, že budou totálně odříznutí od civilizace. Minimálně by muselo rozumnému člověku být jasné, že jednou to dítě vyroste v dospělého člověka a ten se bude muset stejně s tím světem nějak spojit. Minimálně proto, aby si vydělal na své živobytí. Toto se ani nedá považovat za nějakou sektu a sektářství. Tento příklad je čistá idiocie rodičů. A možná že ani ne idiocie, ale chtěli se dětí zbavit. To že je nechtěli a byli pro ně nutné zlo, už řekli. Ale nedokázali to řešit vraždou (díky bohu, nějaký rozum jim zůstal). Podle mě je to příklad pro psychiatra a až pokud by se ukázalo, že nejsou blázni, tak pro policii, za pokus o zabití (i když se toho nakonec neodvážili), minimálně za zanedbání výchovy. Jo a samozřejmě, okamžité odebrání dětí, což se doufám už stalo.