Jak bych to udělal já?

1) všechny státní projekty (zakázky) bych dal nejdříve odsouhlasit v referendu, jestli jsou potřebné nebo ne. Pak bych udělal veřejnou diskusi o projektu a o tom, kdo jí udělá. No a nakonec referendum, kde si lidi sami vyberou nejpřijatelnější projekt a toho kdo ho provede. Referendum a volby by byly elektronické, možné přes internet.

2) veřejní a státní činitelé a úředníci za sebemenší porušení zákona okamžitý odchod z funkce, případně propadnutí majetku, a až odsouzení. Zvláště přísné tresty za korupci, střet zájmů, a další trestné činy.

3) žádné náhrady, žádné imunity, žádný plat. Fungování státních institucí by financoval přímo stát (takže by už peníze nešli nejdříve do kapes politikům a ti by si to platili, ale přímo), stát by jen platil politikům tolik, kolik by brali ve svém zaměstnání, kde dělali, než se dostali do parlamentu, senátu, do vlády. Co se týká imunity, tak máme demokracii a tak není třeba politická imunita. A když demokracii ztratíme, tak politikum stejně nepomůže, že jí měli.

A k tomu, za co stát zaplatí, k tomu se taky povede veřejná debata. A nad hlavními body, kdy se vůbec něco bude platit, opět referendum.

4) zrušil bych poslaneckou sněmovnu a nechal senát. Volby by byly přímé. Od presidenta, senát, hejtmany kraje až po starosty obcí. Volby by byly na 8 let, dvoukolové. A to každé jindy (př: president 2000,8,16,…, senát 2002,10,18…, hejtmani 2004,12,20... starostové 2006,14,22...), vítěz by bral vše. Volby by si financovali sami politici a politické strany. Ze sponzorských peněz, stranických příspěvků, vlastních peněz, ne ze vstátních peněz.

5)obce a kraje by měli širší pravomoce, parlament a vláda by rozhodovali jen o bezpečnosti státu, zahraniční politice, zákonech, měně a daních, a sociálním systému, zdravotnictví a školství. Ostatní by bylo v pravomoci kraje a obcí. Vláda by tedy mohla mít jen pár ministrů. (Premier, financí, zahraničí, vnitro spravedlnost a bezpečnost státu, práce a sociálních věcí, školství, zdravotnictví) Tak 7 členů.

6) vysoké a třední školy by se platili, připlácela by se zdravotní péče. odpuštěno by bylo jen chudým, jejichž příjem nedosahuje 3násobku životního minima na osobu (asi 10 000kč)

7)všechny druhy podpor, přídavky, důchody, nemocenské bych zrušil. Nedával bych peníze, ale poukázky na základní potraviny, oblečení, hygienické potřeby, sanitární prostředky, léky, léčebné procedury, na základní prostředky na malé děti, na školní prostředky pro školáky a studenty, na dopravu k lékaři, do školy, při hledání zaměstnání. Prostě místo peněz, poukázky. Peníze si musí každý ušetřit sám. Proplácení bydlení pro důchodce a ty, kteřínedosahuje 3násobku životního minima na osobu (asi 10 000kč)

8) kdo by intenzivně nehledal práci, sám se nesnažil o zlepšení své situace, v době nezaměstnanosti by nekonal alespoň h denně veřejné práce (omluva by mu byla nemoc, starost o osobu blízkou, pohovor při hledání práce) by vypadl s tohoto systému. Systém by se pak týkal jen dětí, důchodců a invalidů v rodině.

9) povinné spoření na dobu nouze, placené z platu (jakési pojištění na důchod, invaliditu, nemoc, ztrátu zaměstnání, mateřskou, apod.) jinak taky vypadává ze systému. Systém by se pak týkal jen dětí, důchodců a invalidů v rodině.

10) zrušil bych armádu, kterou jsme stejně naposled použili na bílé hoře 1620. A pak, jsme obklopeni přáteli a v rámci velkého celku, tak bychom jí nemuseli potřebovat. Ale zavedl bych povinné branné cvičení středoškoláků, učňů, vysokoškoláků a u těch, kteří jdou po ZŠ hned dělat, tak do 21 roku, a to měsíc v létě a měsíc v zimě. Vedli by to policejní instruktoři. Přece jenom, jistota je jistota. Po dovršení 21 let a po skončení VŠ by cvičení nebyla.

11) daně by byly všechny stejné. Z platu, zisku, zboží, služeb: 15% u tabáku a alkoholu pak 100% (je znát že nepiji a nekouřím?:-)). progresivní daň o příjmu nad 100 000 kč 30%

Tak máme vládu

Tak máme vládu, která se sama pojmenovala jako vláda zodpovědná, rozpočtové zodpovědnosti. No měla by to hlavně být vláda silná a pevná. Všem stranám musí být jasné, že jakákoliv rozhádanost, jakýkoliv pád, by znamenal červenou pro pravici. A levice by se tu uhnízdila na hodně dlouho. A až by se voliči rozhodli opět volit pravici, tak velmi opatrně, proto by opět byli výsledky plichtou.

V obou případech: žádné reformy a stále větší zadluženost státu. Reformy by nebyly, aby se náhodou voliči nenaštvali, a zadlužování proto, že by se vždy před volbami něco lidem přidalo, aby byli spokojeni. Prostě: dáme jim nažrat, ať nás opět volí. To, že na to není, to je druhá věc.

Podle programu, pokud ho budou plnit, to vypadá dobře. Budou stále dostupné standarty ve školství a zdravotnictví. Bude se vyplácet pracovat, ne nepracovat. Dávky budou za práci, a nevyplatí se rodit jedno dítě za druhým, jako výdělečnou činnost. A dávky by se měly dávat v poukázkách, tak že se neprochlastají a neprohrají u automatů a v sázkách.

Levice a levicově smýšlející tvrdí, že to je vláda zlodějů, že pomřeme hlady, na nemoci, naše děti nebudou chodit do škol a tak se staneme národ negramotů… ale jak jsem četl, tak jsem nikde neviděl, že by školy byli nedostupné, včetně VŠ (všechny školy budeme muset platit), že by zdravotnictví bylo nedostupné (vše si budeme platit, i operace a léčení těžkých chorob), že by si něco chtěli nakrást, že by daně platili jen chudí, rodiny s dětmi, staří, ale bohatí by neplatili nic, že by zotročovali chudý lid, který by makal od nevidím do nevidím a za hrst "rýže", pokud by vůbec něco dostal. Že by lidi neměli dovolání, protože by tu byla spravedlnost jen pro chudé….. prostě nic, nic, nic. Prostě peklo na zemi nám připraví tato "mafiánská" vláda.

No, jen doufám, že tato vláda bude natolik rozumná, že reformy udělá rychle, aby platili minimálně rok před dalšími volbami, že bude natolik rozumná, že se nebude zabývat vlastními rozpory a že se nerozpadne, že udělají vše proto, aby je lidé pochopili a dali jim důvěru i v dalších volbách. Bude záležet na tom, jak budou pracovat, jak budou plnit co slíbili, jak to dokáží lidem vysvětlit. Že budou myslet na budoucnost, ne jen na své volební období.

Každopádně začali tou správnou nohou. Chtějí jezdit domácími auty, premiér do 1000 km jezdí jen autem, tím ušetří za letadlo. Nepoužívat nadstandardy, jako je byt v Kramářově vile, poslanecké hotely, zruší se některé náhrady a rozsáhlá imunita bude jen imunita na projevy, sníží si platy a bude větší kontrola, za co utrácejí. Tak jen tak dál, a ať jim to nadšení pro takové škrty zůstane.

Změna musí přijít

Souhlasím s těmi, co nadávají na chyby režimu (ne na režim jako takový) Ano, musí nastat změna. Ano, opravdu musí nastat změna, to v reakcích u článků opakuji stále. Konečně by demokracie měla ubrat s té demokratičnosti (zas ne tolik), ono se ukazuje, že nějaký, minimální, dohled, kontrola, je zapotřebí všude. Asi bude muset přijít něco jako kontrolovaná, nebo spíše: kontrolovatelná, demokracie. Stát by měl mít právo bez problémů kontrolovat všechny podnikatelské subjekty, nebo být přísnější a důraznější při kontrole a trestat jediným možným trestem: zákaz činnosti, zabavení majetku, kriminál. Žádné napomínání, doporučení, pomoc, pokuty, ale jít na tvrdo, na kost. Demokracie si už nemůže dovolit po sobě šlapat. Pak se nedivme, když opět přijdou komunisté, nebo nacisté.

Ano, říká se, že zločin je vždy o krok napřed. To znamená, že zákony proti něčemu se dělají až potom, co se to stane. A lidé vždy budou nacházet cestičky jak zákon obejít. A až najdou tu cestičku, tak teprve se jím ta cestička ucpe. A tak dokola. Škoda je, že se neudělají jasné zákony, které se nedají obejít. Možná by stačilo dodržování a vymahatelnost zákona.

A ještě jinak: zalepíte duši v kole a myslíte si, že je to dobré. Ale pak zjistíte, že kolo stejně uchází. Prohlížíte duši a nic nevidíte, tak jí dáte pod vodu a…. až bublinky vám ukáží, kde je malinkatá dírečka. Ty bublinky si přeberte jako to, jak někdo dokázal najít cestu ke zlu a špatnostem, a to, že jste pouhým okem nic neviděl, jako zákonodárci, kteří v dobré víře, že jsou zákony dokonalé, zákony dělaly.

V zákonech tedy pokrok a ráj nehledejme. Ale ve výchově a osobním příkladu nás všech, k přístupu k zákonům a životu. Zákon už jen přikazuje a trestá, není odpovědí na život. Proto se zákony dají obejít, život (praxe) se obejít nedá, a dříve či později se ukáže, jestli to je správný zákon nebo ne a čím se nám naše konání vrátí.

Až A bude znamenat A, ne B, nebo možná C, nebo že by s přivřenýma očima D? Ale A bude A, a nic jiného, pak bude lépe, spravedlivěji, bezpečněji pro všechny. Chce to mít osobní kodex morálky, slušnosti, poctivosti. Mělo by být samozřejmostí každého z nás, že zákon je nedotknutelný, nepřekročitelný, přes který nejede vlak. Vymahatelnost zákona by měla být prvořadá záležitost společnosti. Nornální by mělo být dodržování zákona, ne obcházení a ještě to považovat za hrdinství a chytrost.

Vláda dostala důvěru. Gratuluji a snažte se.

Tak vládu, která má důvěru a silný mandát pro svou práci a pro reformy. Myslel jsem si, že to proběhne bleskově a za hoďku se poslanci rozejdou domu. Přeci při skoro ústavní většině to nemůže být jinak. Levici je jasné, že nemůže přetáhnout skoro 20 poslanců pravice.

Ale co se stalo. Levice zavelela do zbytečného boje, celé odpoledne dělala obstrukce. To že to byli obstrukce, bylo znát z toho, že levice nekritizovala program, ale existenci pravice jako takové. Krásné bylo číslo Rátha, ani Bubílková by nenapsala lepší politickou schow.

A co nám to říká? Co nám politici vzkazují? Budeme si dělat naschvály. Levice bude blokovat jakoukoliv práci, reformu, snahu u dorozumění. Na závěr se ještě Sobotka snažil svalit celé odpoledne na pravici. Já pravici pochopil, nechtěla to zdržovat, a hlavně v dnešní době katastrof.

Zato Sobotka se dotčeně zeptal, proč s nimi pravice nediskutovala a naznačil, že celé 4 roky s nimi nebude diskutovat. Jako by vyhlásil "válku" pravici, a dopředu vyhlásil, že s nimi pravice nic nediskutovala a tak vše co udělá, oni zruší, až vyhrají volby. Sobotka i s celou levicí, vlastně odstartoval další volební kampaň.

Máme se vážení tedy na co těšit. Na očekávání toho, co pravice udělá a jak to bude fungovat. A jak to za čtyři roky přestane platit a bude vše jinak. Po vyhlášení důvěry a demonstrativního odchodu levice ze sněmovny, je vidět, že je tu stále politická válka.

Opravdu se není čeho bát?

Podle jedněch ano, podle jiných ne. Ti co varují, jsou hlavně v pravém spektru politiky a ti co to odmítají, jsou v levém spektru politiky. V podstatě nám to říká, že pravice komunisty nepřipustí k vládě, levice ano. A to, že levice tato varování přirovnává k nějakému antikomunismu, potažmo druhým dechem k fašismu, tak i to je varující. Vlastně nám říkají, že až tu budou, tak zakáží jakékoliv připomínání jejich zločinů a přehmatů. Vlastně zavedou kontrolu nad tím, co se říká, píše, nahrává, čili: cenzuru. Tak už jen to vidím, jako silné nebezpečí.

Odpůrci toho strachu říkají, že bez Moskvy za zády si netroufnou to, co tu dělali a taky: dvakrát do stejné řeky nevkročí. Omyl, bez té Moskvy by se to akorát neudrželo dlouho, ale pár let by to bylo. Proč si myslíte, že stále tak zbožně koukají po Kremlu a Pekingu? (ačkoliv tam je mnohem drsnější kapitalismus než u nás) protože vědí, že v obou zemích jsou u moci stále komunisté (v Číně oficiálně), proto jsou obě země proti Americké a proti Evropské.

A proto spolu s Ruskem a Čínou, podporují proti americké nálady, a protestuje proti akcím NATO, USA, EU. Za to napadení Gruzie je v pořádku a jako opodstatněné. A o Tibetu se nezmiňují a každou akci za Tibet odsuzují. Ale pak by museli uznat, že Hitler vlastně taky osvobozoval či zachraňoval Sudety.

V jediném s čím se dá souhlasit je to, že by se neopakovala 50 léta. Jistě, postavit dnes pracovní tábory a začít popravovat opozici, to by se nelíbilo ani té Moskvě. Ale šli by cestou Ruska nebo Číny: politicky socialismus, ekonomicky kapitalismus. Po uchopení moci, by tu tiše mizela opozice, důležité podniky by přecházeli do rukou komunistů (státu), vystoupilo by se z NATO a EU, no a ČR by se pomalu, potichu, stávala socialistickou zemí. (jejich vlastní program) Volby by byli silně omezené, ne-li rovnou nedemokratické (Rusko) až zakázané (Čína)

A co myslíte, že by se stalo, kdyby tu komunisté vládli podle svých představ? Že by nás NATO, USA, EU přišli honem zachránit? Omyl vážení, dostali by se do střetu (doufám, že zatím jen politického a diplomatického) s Ruskem a Čínou. A tak by se ne s tanky, ale za diplomatickým stolem rozhodovalo o naší budoucnosti. A protože by jsme už nebyli v NATO ani v EU, tak by nám nikdo nemohl přijít na pomoc, protože pokud by o to nepožádala vláda té země, tak by to bylo napadení státu.

A proto si myslím, že komunisté jsou stále hrozbou! Tentokrát by šli cestou Číny nebo Ruska, měli by politickou moc se všema důsledky: cenzura, nedodržování lidských práv, žádná opozice, žádné protistátní (proti stranické) jednání, věznění, záhadné mizení odpůrců (Rusko a Bělorusko), protože otevřeně by odpůrce už nepopravovali, apod. Ale ekonomicky by měli kapitalismus. Samozřejmě, jedinými kapitalisty by byli oni, jako v té Číně, nebo jako bývalí komunisti a KGBáci v Rusku a Bělorusku. A volby by samozřejmě probíhali jako v Rusku a Bělorusku, čili: skrytě by byli řízeni státní mocí, protože zrušení voleb jako v Číně by si asi netroufli.

Komunisté lidem nerozumí

Šťoural by k mým článkům o komunismu, mohl namítnout: ale vždyť by to každý pochopil. Lidi nejsou hloupí a vědí, že musí spolupracovat. Ža musí společně vytvářet, jeden druhému pomáhat… člověk je uvědomělí a ví, že by musel.

Teď možná ne, ale kdyby vše patřilo všem, tak by lidi dělali na svém, a to by pak dělali rádi. Jo, to je pravda. Na svém pracujeme fakt rádi, dobrovolně, celé dny. Ale musí to být opravdu naše, ne jiného a už vůbec ne kolektivu (to tu už bylo a vše zchátralo, zastaralo). To ale znamená, že by musel být co člověk, to soukromník. (tedy zajímavé pomyšlení - 6,5 miliardy soukromníků na zemi). Nedomluví se deset lidí, a oni myslí, že hned miliardy?

Každý psycholog ví, že se dohodnou 2-3 lidi. 4-6 lidí už skřípe, 7-10 lidí už velmi těžko, protože tam už jsou minimálně dvě silné osobnosti, které bojují o vedení a rozdělují partu na dvě. Pokud tedy vezmeme v úvahu, že jsou 4 základní povahy lidí: sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik.

To znamená, že v deseti členném kolektivu jsou 2-3 vůdci/odpůrci (sangvinici), 2-3 nespokojenci, kteří se nedají tak lehce zmanipulovat, proto to jsou případní vůdci/odpůrci (cholerici), zbytek se podřídí 4-6(flegmatici a melancholici). Proto je zcela nemožné, aby se více jak 5, v některých "vzácných"případech až 10 lidí shodlo, domluvilo a rozumělo si. Tedy bez někoho, kdo jim velí a má nad nimi nějaké pravomoci.

Další otázkou je ta rovnost (v podání komunistů, hlavně majetková). Jak si to představují. Že všichni budou bohatí nebo chudí? Kolik bude muset každý mít, aby byl spokojený? Jak si představují šťastného, spokojeného člověka. Co udělá člověka spokojeným.

Komunisti říkají, že pokud lidi budou mít práci, bydlení, bezplatné a proto dostupné školství a zdravotnictví. Ale to už tu bylo, tak proč půl miliardy lidí (východní Evropa a SSSR) toto štěstí opustilo? A proč další jeden a půl miliardy lidí (Čína a Vietnam) z této cesty do ráje ustupuje a možná se dočkáme doby, kdy skončí socialismus i tam.

Co je lepší?

Jeden z největších důkazů, jaký systém je lepší, jsou státy, které byly rozděleny na kapitalistické a socialistické. A také světové statistiky, vyspělosti států. To vše potvrzuje, že kapitalismus je vyspělejší forma společnosti.

Po krizi ve 30tých letech taky bylo zle a ani v té době se SSSR nedostal na přední příčky, zato USA se stala velmocí. Po válce pak šla nahoru západní (kapitalistická) Evropa, ne východní (socialistická). Čím to asi je?

Oba Německé státy byli po válce na stejné úrovni. Za pár let už byl znát rozdíl. A ještě dnes, po sjednocení Německa, je ten rozdíl znát. Západní (bývalá nesocialistická) část je stále bohatší, než východní (bývalá socialistická) část.

Je zajímavé, že J. a S.Korea byla po Korejské válce na stejné úrovni a dnes je Jižní (kapitalistická) Korea mnohonásobně vyspělejší. Že by taky důkaz toho, že kapitalismus se rozvíjel rychleji?

Komunisté budou argumentovat, že je podporuje USA a EU. Ale neříkáte, že kapitalismus je nad propastí úpadku? KLDR zase podporuje Čína. A pokud socialismus je na vrcholu vývoje lidstva, tak proč to není naopak. Proč naopak v J. Korei není hladomor a nedostatek a v KLDR dostatek a prosperita?

Jak to, že krachující kapitalismus, který mele z posledního, je na tom stále lépe, než ten kvetoucí socialismus, který jde stále vzhůru. Jak dlouho socialismu tedy bude trvat, než předběhne krachující, prakticky, mrtvou kapitalistickou ekonomiku. Rok, dva, pět... 10,50,100 let

Kde stále jsou, dnešními komunisty, tak propagovaná Čína, KLDR, Vietnam, Kuba. Státy, které dávají za příklad, že socialismus může žít. Kde jsou, po 60 letech budování socialismu (pro rejpaly, na Kubě je to 50 let). Neříkám, že musí být na špici, ale v první dvacítce by měli být. A jsem zvědavý, jak se pořadí zamíchá při dnešní krizi. To by kapitalismus měl jít do kytek a socialismus by měl rozkvést (podle jejich myšlení). Ono je vlastně dobře, že je krize. Protože se ukáže, který systém je lepší.

Můj názor: soudruzi, zvoní vám hrana.

Komunismus? Jen sen!

Komunismus je jen pohádka, sen. Krásný, líbiví, ale nedostižný. Jsme jen lidé, a pocházíme z opic (žijících v rodinných tlupách), ne z mravenců, včel, nebo zvířat žijících ve stádech. Proto přirozeně nikdy, nebudeme myslet na společnost, ale na sebe, maximálně, na rodinu.

Další přirozenou vlastností je: lenost. Pokud nemusíme, tak neděláme (nepočítám koníčky a zvelebování našich obydlí), tak kdo by vyráběl ten dostatek.

Další přirozená věc, dospělý člověk poslouchá jen, když musí (nadřízeného, státní orgány). Kdo by ho donutil dělat to, co nechce a tam, kde nechce?

Další přirozenou věcí, nejen člověka, je obklopit se dostatkem (zásoby pro horší časy a lepší přežití a pohodlí). Pokud budeme moci, tak se obklopíme dostatkem dostatečně. Tak že nebude platit: podle zásluh a potřeb.

A další otázka: nadbytek přináší plýtvání. Budou si lidé vážit věcí, když si druhý den budou moci zajít pro novou? Jediná odpověď je: NE! Bude ohromné plýtvání, bude se muset zvyšovat výroba, to přinese prodloužené směny anebo spousty přesčasů. Jinak by dostatek skončil.

A to celé dobrovolně a z radostí z dobře vykonané práce. Znáte někoho v okolí, kdo by pracoval s radostí, s nadšením, denně by dobrovolně a rád trávil celé dny v práci, asi včetně volných dní? Já ne. Není to přirozené chování.

Srovnání socialismus vs. Kapitalismus

Srovnání socialismus vs. Kapitalismus 2

Nostalgie po rohlíku za 30 hal, mléku za 2KČ, nájmu za 3+1 za 360kč, mhd za 1kč, obědu v hospodě za 25kč,… je ukázkou, jak zapomínáme. Zvláštní, že se zapomíná, že průměrný plat byl 2500kč (dnes 10x víc), ale většinou (jak už to tak bývá), byl plat tak 1200 - 2000kč (dnes to také odpovídá desetinásobku: 12-20 OOOkč). To samé je i s důchody. Dnes je průměr 11 000kč (většinou 6-7 000kč) Tenkrát byl průměr 1400kč (většinou 700-1100kč).. Každý přepočítává, kolik si toho koupil za stovku, a kolik si toho koupí za stovku dnes. A nebere v úvahu, že tenkrát těch stovek měl nepoměrně méně, než jich má dnes. To že je dnes skoro vše levnější v poměru k platům tenkrát a dnes, takové "nostalgiky" nezajímá. Oni prostě vidí to, kolik by si toho za dnešní platy koupili, kdyby to stálo jako tenkrát. Což je blbost, protože vždy, ve všech dobách a systémech, ceny a platy byli takové, aby lidé mohli nakupovat. A pokud rostly ceny, rostli i platy. Tak když porovnáme ceny a platy ze všech dob a systémů, zjistíme, že jsou více či méně, stejné. Nepočítám do toho občasné, nikoliv pravidelné, výkyvy, které se po čase opět srovnali s normálem. Více v dokumentu níže a dalšímu odkazu, kde si můžete sami porovnávat ceny.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MF DNES zmapovala nejčastější povzdechy, které lítost nad ztrátou socialistického způsobu života provázejí.

1.
Vše bylo levnější

Máslo za deset korun, litr benzinu za osm a pivo za 2,50 Kčs. Mnozí na
tyto cenyrádidodnes vzpomínají.

Ze svých vzpomínek však vytěsnili jednu podstatnou věc, a to plat či
důchod, z nějž si uvedené zboží pořizovali. V přepočtu na dnešní příjmy či
důchody totiž nakoupili u většiny zboží mnohem méně. Třeba z čisté mzdy 2 400
Kčs jste v roce 1989 natankovali 300 litrů benzinu. Z nyní podprůměrného příjmu
14 tisíc natankujete litrů pět set.

Některé druhy zboží navíc nezdražily ani nominálně, zejména
elektronika či "luxusní"potravinypak dokonce zlevňovaly. Naopak nejvíce nahoru šly ceny energií a
služeb - třeba vodné a stočné zdražilo zhruba padesátinásobně. Ve výsledku však
průměrná mzda vzrostla více než sedminásobně, zatímco ceny ani ne pětinásobně.

Pravda není ani to, že se za minulého režimu nezdražovalo. Ceny rostly
v průměru o procento až tři ročně, zdražovalo se však skokově. Třeba v roce
1982 zdražilo kilo vepřové pečeně z 30 na 46 Kčs. "Růst cen byl běžně
sledovanou veličinou," potvrzuje Jana Bondyová, která pracuje na Českém
statistickém úřadu od roku 1966.

2.
Všichni měli stejně

Nikdo nikomu nic nezáviděl, všichni jsme brali ve fabrice tři tisíce
hrubého. Anebo ne?

I za minulého režimu existovaly rozdíly ve mzdách, byť je pravda, že
skutečně panovalo větší rovnostářství než nyní. Pro srovnání - v roce 1970, kdy
byla průměrná mzdanecelé2 000 Kčs, měl každý padesátý zaměstnanec více než dvojnásobek
průměru. V roce 2008 už měl více než dvojnásobek každý desátý.

Tato čísla však nepostihují sféru šedé ekonomiky. Kdo měl možnost
kšeftovat s masem, zeleninou či stavebním materiálem, vydělal si bokem výrazně
více. Namísto trhu navíc fungovala síť známostí a nepeněžní směna. Kdo neměl
potřebné kontakty, měl smůlu a některé druhy zboží pro něj byly prakticky
nedostupné.

Týkalo se to zejména elektroniky, fronty však ti méně šťastní stáli
prakticky na vše. Rozdíly existovaly i v zásobování jednotlivých regionů - lépe
na tom byly oblasti, kde byl rozvinutý těžký průmysl, například Ostravsko.

3.
Stejně necestuji

Sice jsme nemohli za hranice, ale teď stejně necestuji, protože na to
nemám peníze, stěžují si někteří lidé s nižšími příjmy.

Odpověď na častou námitku stačí hledat v kupní síle. Z ní vyplývá, žecestováníje dnes podstatně levnější, i když na ně zrovna nepřispívají odborové
organizace.

Zatímco na konci osmdesátých let stála například týdenní dovolená v
Bulharsku zhruba tři tisíce korun, což odpovídalo jedné měsíční hrubé mzdě,
dnes se dá podstatně luxusnější týdenní dovolená v Bulharsku pořídit za zhruba
deset tisíc. Za průměrnou mzdu jdou takové dovolené ovšem pořídit dvě.

Pokud se někdo spokojí s málem a je ochotennakupovatdlouho dopředu, lze takovou dovolenou získat téměř za stejnou cenu
jako před dvaceti lety, ovšem v dnešních penězích.

A ještě něco - tehdejší cestování prodražovaly "vícenáklady"
spojené s možností vůbec vycestovat. Ať už šlo o získání takzvané výjezdní
doložky, nebo dokonce devizového příslibu, který byl potřeba k cestám na Západ
či do Jugoslávie.

Stát tehdy takovému cestovateli musel dát možnost nakoupit si
nedostatkové zahraniční měny. Na každý den šlo oficiálně získat jen malé
množství peněz, zbytek se musel sehnat podstatně dráž od veksláků. Rozdíly v
kurzu šly až na desetinásobek a takto koupené peníze se do zahraničí musely
pašovat. Pokud je celníci objevili, mohli je zabavit a cestovatel si koledoval
o zájem Veřejné bezpečnosti.

I to je důvod, proč starším ročníkům i dnes před přechodem zcela
otevřených a nehlídaných hranic roste tlak. Navíc bez známých či úplatků byl
devizový příslib těžko dosažitelný.

4.
Každý měl práci

Měl jsem jistotu, že nepřijdu o zaměstnání.

Je fakt, že každý musel mít zaměstnání, jinak by se stal takzvaným
příživníkem a mohl skončit až ve vězení. Povinnost být zaměstnán však
nevypovídá o tom, zda každý skutečně pracoval nebo měl dobrý plat.

Zákonem o povinné práci vznikala umělá přezaměstnanost, která
deklasovala produktivitu práce na minimum. Tím docházelo ke ztrátě její
konkurenceschopnosti, která na konci osmdesátých let reálně přiblížila její
zhroucení. "Je možné, že nebýt Listopadu, režim by do dvou let stejně padl
kvůli problémům ekonomiky," říká historik Miroslav Vaněk.

"V hotelu Pyramida bylo 227 zaměstnanců, reálně jich bylo potřeba
tak osmdesát," vzpomíná tehdejší šéf pražského odborářského hotelu
Pyramida Viliam Sivek.

Mezi mýty také patří, že každý, kdo měl práci (tedy všichni), hmotně
netrpěl. Podle statistik, za socialismu neprezentovaných, žilo v roce 1988 pod
sociálním minimem (příjmy nedosahovaly 56 procent celostátního průměru) osm
procent obyvatelstva. Z toho se o trochu lépe žilo v Česku, kde takových lidí
bylo jen šest až sedm procent, zatímco na Slovensku to byla desetina obyvatel.

5.
Jídlo bylo poctivé

Zemědělci, obchodníci a restauratéři jdou po zisku a šidí kvalitu.

Jednotná zemědělská družstva plnila plán díky enormním dávkám hnojiv,
která znehodnocovala půdu - v roce 1987 spolkl jeden hektar československého
pole téměř 230 kilogramů hnojiv, v roce 2008 toto číslo v Česku kleslo na 110
kilogramů. Zemědělství je i díky tomu ekologičtější.

V porovnání s předrevoluční dobou mají spotřebitelé více informací o
tom, z čeho se potraviny skládají - je to na každém obalu, dříve se mohli jenom
dohadovat.

Zajít na oběd do restaurace znamenalo ruletu - vybrat tu, kde se z
nahrazování potravinářských surovin nestal sport, dalo práci. Nebylo totiž
neobvyklé, že se ředilo vše od hořčice až ke značkovému alkoholu. Odlišit
dobrou a špatnou hospodu by dnes mělo být jednodušší. Stejnou ruletu si zahráli
i zákazníci-pivaři. Lahev bylo nutné proti světlu sledovat, zda není pivo
zakalené, do technologie v pivovarech se téměř neinvestovalo.

6.
Cesty byly bezpečné

Vyrazit dnes autem nasilnici? Vždyť je to šílenost. Každý den jsou přece ve zprávách obrázky
nějaké nehody.

Byť mohou statistiky nehod vypadat hrozivě, ve skutečnosti tato čísla
vůbec nejsou tak strašná. Loni zahynulo při dopravních nehodách v Česku 1 076
osob, což je téměř stejně jako v roce 1979. Je tu však jeden podstatný rozdíl -
před třiceti letyjezdilapo silnicích třetina aut.

Jinými slovy, pravděpodobnost, že se nyní ze své cesty již nevrátíte,
výrazně klesla. Na začátku 70. let připadalo 23 mrtvých na 10 tisícautomobilů, loni byla tato hodnota 2,4. Moderní automobily jsou mnohem
bezpečnější než vozy, které jezdily za minulého režimu. Navíc v Československu
neexistovala až do roku 1989 povinnost být za jízdy připoután bezpečnostními
pásy.

7.
Neplýtvalo se

Třídil se sběr, sbíraly se slupky z pomerančů, reklamní letáky
nezaplavovaly schránky. Prostě jsme se chovali lépe k přírodě a tolik
neplýtvali.

Přes proklamovaná hesla minulý režim příliš nešetřil a už vůbec nebyl
ekologický. Je nesmysl, že by se tržní ekonomika chovala k přírodě hůře než
reálný socialismus.

Vzduch v severních Čechách a naseverní Moravěje díky novějším technologiím (na něž dříve nebyly valuty)
nesrovnatelně lepší, vyčistily se řeky a díky soukromému vlastnictví i většina
příkopů.

Je však fakt, že konzumní společnost více surovin spotřebovává.
Například spotřeba papíru vzrostla přibližně trojnásobně na 150 kilogramů na
osobu a rok. Nejde to na úkor českých lesů, jejichž rozloha naopak stále roste,
spíše na úkor dovozu papíru ze zahraničí. Také se podstatně více třídí, protože
údernická hesla nahradily rozšířené zeleno-žluté kontejnery. Češi dokonce třídí
jako jedni z nejpilnějších v Evropě, za čímž ještě může být pozitivní vliv
socialistických "základek", jež k třídění vedly, na lidi starší
třiceti let.

Naopak třeba vodou se dnes plýtvá podstatně méně než dříve. V roce
1989 byla její spotřeba na osobu a den odhadována na 170 litrů, loni byla o
sedmdesát litrů nižší. Za poklesem stojí omezení těžkého průmyslu a zlepšení
jeho technologií, opravy vodovodních řadů a pochopitelně také trh, který po zvýšení
ceny vody donutil lidi k menšímu plýtvání.

A mimochodem - víte, která "surovina" prošla za dvacet let
nejrychlejším zhodnocovacím vývojem od ryze plýtvací až k ceně zlata? Čas.

8.
Nebyly pohromy

Noviny jsou dnes plné katastrof, ty se dříve vůbec nestávaly.

Ale stávaly. Jen o nich komunistická média neinformovala, protože se
jim to nehodilo do krámu. Třeba o výbuchu černobylského reaktoru se první
krátká zmínka v novinách objevila až po třech dnech. Navíc u ní nechyběla
poznámka, že v jiných zemích se podobné incidenty stávají běžně.

Utajování však bylo běžnou praxí i u domácích tragédií. Když se v roce
1984 zřítila jedna z budov uherskohradišťského podniku Mesit a pod troskami
zahynulo 17 osob, domácí média mlčela. "Nikdo nevěděl, co se přesně stalo.
O neštěstí jsme se dozvídali pouze ze zpráv rakouské televize, jejíž signál
jsme přijímali," vzpomíná jedna z pamětnic události. Zaměstnanci přitom na
špatný stav budovy upozorňovali, ale nikdo se jím nezabýval. Režim však držel v
tajnosti i řadu dalších věcí. "Třeba statistiky, u kterých byly i údaje o
státním plánu, byly tajné," říká statistička Jana Bondyová.

9.
Důchodci měli víc

Penzisté celý život pracovali a dneska dostávají almužnu.

Co říkáte raději? Výborně, sklenice je ještě z poloviny plná, nebo
škoda, už je z poloviny vypitá? Stejně se lze dívat na životní úroveň důchodce
po roce 1989. Důchodci se mají nyní výrazně lépe -měřeno příjmem (důchodem), a
tím, co si za něj mohou pořídit. Za dvacet let (1988 až 2008) stoupl průměrný
důchod 6,3násobně, ceny jen 4,9krát. Rozdíl je nárůst "materiální"
životní úrovně, významně rostla i kvalita života - například ve formě
kvalitnějšízdravotní péče.

Že to tak část penzistů nevnímá, je způsobeno několika důvody. Prvních
deset let žili v minusu - ceny rostly rychleji (ty regulované ještě výrazněji),
navyšování důchodů na ně nestačilo. Vyšší inflace jim znehodnotila část úspor,
které už neměli šanci doplnit.

Naopak důchodce nového tisíciletí je v daleko lepší situaci (mohl
šetřit, chytil vyšší růst platů v 90. letech a vyšší valorizace). V polovině
90. let také klesl poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou čistou mzdou ze
zhruba šedesáti na padesát procent. Tento průměr však mate - člověk s nízkou
mzdou propadne v důchodu minimálně, člověk s nadprůměrným příjmem spadne v
důchodu i na méně než pětinu. Dvě věci se za dvacet let nezměnily: penze jsou
absurdně rovnostářské a dnešní třicátníci dostanou jen zlomek současných
důchodů.

10.
Byl jsem mladý

A vše bylo proto lepší.

Námitka, která možná nejvíce generuje všechny ostatní radostné
vzpomínky na ČSSR. Proti ní neexistuje argument. Ano, je dobré být mladý a
zdravý, i za socialismu.

Zdroj:http://ekonomika.idnes.cz/deset-mytu-a-polopravd-o-zivote-v-socialistickem-ceskoslovensku-pyd-/ekonomika.aspx?c=A091108_205138_ekonomika_mmb

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

http://www.zakomunistu.cz/