O domácích pracích. Je na vině jen muž?

Kde to tak je, tak tam není něco v pořádku. A to z obou stran. Z ženské strany že to žena dopustí a někdy to i přijme. Z mužské strany že to tak nechá a někdy i vyžaduje. 

U nás je to rovnocenné až skoro obráceně. Jednou se manželka s někým bavila a souhlasila s ním že nic doma nedělám. Nevím jak k tomu došla, asi ze stejného důvodu, proč si někteří chlapy myslí o ženě na mateřské, že nic nedělá a on chodí do práce. 

Tedy každý si myslí že jen ta jeho práce je tou prací, ostatní se flákají nebo jejich práci nepovažuje za práci. A ještě jim lichotí, když jim někdo dá za pravdu.

Když jsem udělal seznam toho kdo co dělá, tak mě to samotného překvapilo, že dělám toho víc než ona. Hodně děláme spolu a něco jen jeden. A v této skupině jsem dělal vyloženě v drtivé většině jen já. Tak to musela uznat. 

Proto si myslím, že v drtivé většině už je to chyba obou. Ženy že to tak přijme a nechá, muže že to má taky tak. Ženy, nenechte ze sebe udělat otroky a muži nenechte ze sebe udělat otrokáře, i když to nebude ženě vadit.

Kdo jsou odpůrci green dealu?

Nikomu není divné, že ty kteří jsou proti green deal a elektromobilů, jsou prorussácké skryté koalice spd a stačilo, a ano, motoristé, přísaha? Ani ta ODS není tak úplně proti ale chtěli by to jen pomaleji. O čem je green deal a elektroauta? O čistším ovzduší, čistých řekách, o úsporách za energie, třeba když budou zateplený budovy a úsporný spotřebiče. Zmírnění závislosti na fosilních palivech a vzhledem k vyčerpání těchto paliv v Evropě, závislosti na dovozu těch paliv (nejen russáckých). Proto chce Evropa fungovat především na obnovitelných tedy nevyčerpatelných a na nikom nebýt nezávislý zdrojích, což je slunce, vítr a voda. Samozřejmě až po změně chodu, výroby a fungování celého hospodářství na systému obnovitelných zdrojích, dřív ne. Ale přípravy a přechodná období už musí probíhat dnes.

O čem je ještě green deal a elektroauta? O menší závislosti na russácku. A tak není nic divného že proti green dealu a elektroaut jsou především prorussácký kolaboranti z komunistického stačilo a fašistického SPD. Russácko chce aby Evropa, která už si své zdroje prakticky spotřebovala, byla na russácku závislá. Proti green dealu jsou tedy především páté kolony russácka. U nás koalice Stačilo a koalice SPD, který se snaží bojkotovat i ty přípravy na systému obnovitelných zdrojů.

Proto nebyl a nemohl být green deal nařízen ze dne na den, ale odložen na čas až to bude možné. Ale aby to bylo možné, tak se na to musíme postupně připravovat. Bez té postupné přípravy by to nebylo možné nikdy. A aby se to nikdy nestalo, proto páté kolony russácka bojkotují už i tu přípravu. 

Proč nevolit populisty a extrémisty

🔴 DŮLEŽITÉ: 

10 bodů, proč nevolit komunisty pod značkou Stačilo a tím pádem ani ANO, nebo SPD, které s nimi chce vládnout 

Nesmíme dovolit, aby se do parlamentu dostalo hnutí, které relativizuje zločiny komunismu, chce zničit demokracii a otočit směr naší země zpět k totalitě a do ruské sféry vlivu.

Je naší nejvyšší odpovědností tuto hrozbu zastavit. Prosím, pomozte text jakkoliv šířit a rozpošlete ho všem dále svým známým či blízkým. Jde o všechno!

1️⃣ Stačilo propaguje ideologii, která v historii opakovaně selhala. Přinesla nesvobodu, zatýkání, smrt a ekonomický zmar. Takový model společnosti byl vyzkoušen mnohokrát a výsledky byly vždy tragické – jak pro jednotlivce, tak pro celé státy.

2️⃣ Československo bylo před nástupem komunistů jednou z deseti ekonomicky nejprosperujících oblastí světa. Úspěch prvorepublikových podnikatelů komunisté zničili – zestátněním, perzekucí a zrušením svobody podnikání.

3️⃣ Komunistická mentalita staví na těch nejhorších lidských vlastnostech – na závisti, potřebě řídit druhé a na prostém kradení majetku úspěšným. Místo motivace a podpory schopných lidí se preferuje rovnost ve chudobě, frustraci a stagnaci. To vždy vedlo ke společenskému i ekonomickému úpadku.

4️⃣ Stačilo není žádná nová levice. Jsou to ti nejhorší čeští stalinisté, jen pod jinou značkou. Za hnutí Stačilo kandiduje například stalinistka Marta Semelová, známá obhajobou zločinů komunistického režimu a relativizováním politických poprav.

5️⃣ Stačilo opět mluví o znárodňování a otevřeně navrhuje kradení majetku. Přesně tohle jsme zažili po roce 1948 – podniky byly zestátněny, lidé připraveni o své domy, firmy i půdu. Výsledkem bylo rozvrácení hospodářství, technologické zaostávání a celková chudoba.

6️⃣ Stačilo stále obhajuje invazi z roku 1968 i politické procesy 50. let, včetně popravy Milady Horákové. Tím otevřeně podporují režim, který zabíjel, věznil a mučil lidi jen za jiný názor. Popírání těchto zločinů je nebezpečné a v demokratické společnosti naprosto nepřijatelné.

7️⃣ Stačilo bezmezně podporuje ruskou invazi na Ukrajinu. Chce také, abychom vystoupili z EU a NATO a opět nás začlenili do ruské sféry vlivu. Tím by se Česká republika vzdala bezpečnostních záruk i ekonomické stability. Závislost na autoritářském Rusku je cesta zpět – k izolaci, propagandě a omezování svobod.

8️⃣ Spojení s ČSSD orches­t­roval Miloš Zeman, aby pomohl Andreji Babišovi vytvořit politický subjekt, který bude po volbách jeho partnerem ve vládě. Tohle není ideová spolupráce, ale chladná mocenská kalkulace, jejímž cílem je udržet vliv za každou cenu.

9️⃣ Daniel Sterzik, předseda hnutí Stačilo, je placen slovenským oligarchou Jánem Sabolem, který je významným spoluvlastníkem jedné z Babišových firem. Ukazuje se tak, že za údajně „alternativním“ hnutím stojí stejný typ zákulisních hráčů a oligarchů, proti kterým údajně bojují.

🔟 Už je to 36 let od sametové revoluce. Lidé tehdy stáli na náměstích, riskovali práci, budoucnost i životy, aby se zbavili právě takového režimu, jaký dnes Stačilo znovu nabízí.

Jsme bohatá a úspěšná země, jen nedopustit návrat populistů a extrémistů zpět do vlády.

Od stránky Dezinformace

Češi jsou bohatší, než kdy byli. I když si to nechtějí přiznat

(prosím, podpořte stránku jejím sledováním, děkuji Vám)

Jedním z nejčastějších dezinformačních narativů současnosti je tvrzení, že se česká společnost „má hůře než dříve“. Tento narativ je využíván populistickými politiky, kteří staví na manipulacích a nadsazených tvrzeních (např. Šichtařová/SPD „rohlík za 20 Kč“ či „nafta za 150 Kč“ Rajchl/SPD), přestože dostupná data ukazují pravý opak.

Reálná cenová hladina potravin, spotřebního zboží i energií (1 kWh za 0,48 Kčs v roce 1988 při průměrném příjmu 3095 Kčs odpovídá dnešní ceně 7,75 Kč) je i násobně nižší než za socialismu. Moderní zdravotnictví disponuje vybavením a léky, které byly před rokem 1989 nedostupné. Životní úroveň (91 % průměru EU) se téměř vyrovnala s obdobím před pandemií, kdy dosáhla historického maxima (93 % průměru EU).

Česká ekonomika prošla největšími krizemi po roce 1989, včetně ruského surovinového vydírání a války na Ukrajině, které vedly k prudkému růstu cen surovin. Přesto česká ekonomika vykazuje stabilitu, nízkou inflaci, hospodářský růst a relativně nízké zadlužení, zejména ve srovnání se státy jako Slovensko nebo Maďarsko. Ty jsou často favority dezinformačních narativů, ale jejich ekonomiky jsou výrazně zadluženější a životní úroveň nižší. O životní úrovni v Rusku ani nemluvě: ceny potravin a spotřebního zboží jsou vyšší, zatímco nájemné je zhruba jen o desetinu nižší. Průměrný starobní důchod tam činí cca 5,8 tisíc Kč (v ČR cca 21 tisíc Kč) a průměrný měsíční příjem cca 22 tisíc Kč (v ČR cca 50 tisíc Kč).

Podle Social Progress Imperative mají Češi 23. nejvyšší životní úroveň na světě, Slováci se umístili až na 50. místě, Maďaři na 42. místě, Rusové na 59. místě a Čína dokonce na 94. místě.

Čisté reálné mzdy v Česku dnes rostou tempem 3–4 % ročně, tedy rychleji než samotná ekonomika. To znamená, že kupní síla průměrného Čecha dosahuje historického maxima. Subjektivní vnímání bohatství však často zaostává za objektivními údaji – Česká republika je objektivně bohatá země, bohatší než 80 % států světa.

Češi se rádi srovnávají s Německem: v roce 1989 činil průměrný československý příjem 6 % německého (NSR) příjmu, dnes je to 48 %. Přestože se Česká republika dlouhodobě přibližuje západoevropským standardům, subjektivní pocit „nižšího bohatství“ přetrvává (v reálných příjmech jsem překonali Itálii, Španělsko, Řecko a Portugalsko). To je historicky dáno transformací československé ekonomiky: v roce 1948 byla na vyšší úrovni než Západní Německo (třetí nejvyšší v Evropě po Švýcarsku a Británii), ale v roce 1989 již ve všech klíčových ukazatelích propastně zaostávala (na osmnáctém místě v Evropě, za všemi státy západního bloku a za NDR a Jugoslávií ze států východního bloku). 

https://magazin.aktualne.cz/cesi-jsou-bohatsi-nez-kdy-byli-i-kdyz-si-to-nechteji-priznat/r~c5fa3c4c8d9b11f0a065ac1f6b220ee8/?fbclid=IwdGRjcAM45WljbGNrAzjlYmV4dG4DYWVtAjExAAEe_odd8PdKQhZ6_DPq1dlgrAjdQCg3GwevcTLkYOTq_z2iZxyro5-yG0zTwvY_aem_wrJoatcLcDCaeiW4IzsoHQ

https://www.jsmemistri.cz/#newsletter

volební kalkulačka trochu s humorem

Koho volit? Hlavně nehledat ideální vládu. Ta neexistuje. Ale nemusíte číst jejich programy, které určitě nesplní. Žádná vláda nesplní co slíbí. Stačí jen sledovat jak se kdo dlouhodobě vyjadřuje, s kým se baví a koho podporuje. To vám dá větší jistotu je poznat. Stejně tak jako poznáte kolegu, souseda, známého podle slov a činů. 

Demoblok (Spolu,stan,piráti) užší spolupráce EU a NATO, prozápadní směřování, právní stát a demokratické hodnoty, reformy, kladné zviditelnění Česka ve světě.

Temnoblok (ano,spd,stačilo, motoristé) vystoupení z EU a NATO, pro russácké směřování, okleštění práv a demokratických hodnot (vzorem jim je orbán,trump,putin). Žádné reformy, špatné vnímání Česka ve světě, jako východní prorussácké kolonie.

Dividendy nepatří státu proto na ně nemá právo. Samozřejmě vyjma státních firem.

Populisté a extremisté slibují že na vše co slibují stačí jen zamezit odlivu dividend firem a tak bude na všechno co slibují…

Víte co to je dividenda? To je odměna, kterou dostanete za dobře vykonanou práci a hlavně pokud váš zaměstnavatel vydělává. Tedy je v zisku. A zisk se počítá z toho co zbyde po odečtení všech nákladů. Tedy i po odečtení všech odvodů a daní. 

Tak že, firmy které tu podnikají, tu musí platit i všechny odvody a daně. Zde, v Česku, do českého rozpočtu. A když dostanete plat, mzdu, důchod, odměny, tak i vám někdo nařizuje že je musíte utratit jen v Čechách? Že je nesmíte utratit třeba u moře? To byste se asi všichni bouřili co? 

Přeci si své vydělané peníze můžete utratit kde chcete, nebo né? Tak, tak je to stejné i s dividendama. Co si firmy vydělají (tedy po zdanění v Čechách do státního rozpočtu v Čechách) to si také můžou utratit kde chtějí, jako my všichni. 

Akorát populisté a extremisté vás chtějí oblbovat tvrzením, že kdyby to utratili u nás, tak máme na všechno.🤦🤮 A tak oni jim to rozkážou a zařídí tak že bude na všechno co slibují. 🤦🤮 Né, neudělají to, protože to nemůžou udělat. 

To je to stejné, jako by vám po výplatě na ulici někdo nakázal abyste mu odevzdali peníze které jste si vydělali nebo vám nařídil že je do koruny musíte utratit v Čechách.🤦🤮 Tak tak to je s těmi dividendami. 

Dividendami se nic z Česka neztrácí, nemizí, nezmenšuje státní rozpočet a tedy to státu nechybí. Protože dividenda státu nepatří, jako mu nepatří váš vydělek. Ten je jen váš, za vaší práci a můžete si s ním dělat co chcete.

Musíme se bát AI?

AI se zatím bát nemusíme. Zatím jsme stále chytřejší a proto lepší než ona. Protože čerpá jen z toho co jí člověk naučil.

AI bude chytřejší až přestane používat naše písmena nabo znaky, naší abecedu, slova, jména, názvy, pojmenování všeho co nás obklopuje. 

Až začnou používat vlastní písmena nebo znaky, abecedu, slova, jména, názvy, pojmenování všeho co nás obklopuje. Samozřejmě neznámý žádné lidské řeči na světě. Ani zaniklé ani moderní, tzv mrtvý nebo živý jazyk. 

Tak až si bude AI povídat lidstvu neznámou řečí, a psát lidstvu neznámým písmem, a vlastní abecedou a vlastními pravidly (gramatikou) tak potom bych se začal AI bát. 

Zatím AI čerpá jen z toho co jí naučil člověk. V podstatě bych to ukončil tím, že AI je nejvzdělanější člověk díky množství informací které se naučil a zapamatoval.

Pavel Korec. Skvělý článek

– "Chcete se mě zeptat na mlíko? Nebo na planety?"

– Ne. My se chceme zeptat vás. 

Proč chcete ukončit podporu naší země? Rusové zabili stovky dětí. Tisíce dalších zranili tak, že už nikdy nebudou stejné. Desítky tisíc dětí ukradli rodinám a kamarádům a odvezli je pryč. My to víme. To je, jako kdyby v Hradci Králové nezůstalo jediné dítě. Od prvního dne války ničili 22 škol každý den. Už vybombardovali 3 900 škol. A 1 600 z nich srovnali se zemí. 

Naši bratři, naši tátové a dědové bojují v armádě. Drží Rusy dál od našich měst, vesnic, nemocnic a od našich škol. Díky nim ještě žijeme. Ale i tak se z hodně tisíců dětí stali sirotci. 

A vy chcete českou pomoc zrušit. Proč? Proč dovolíte, aby bylo víc mrtvých? Víc hodně zraněných? Víc dětí bez rodičů? To fakt nemáte ani kousek srdce? Vy máte hodně peněz. Moc peněz. A některé naše rodiny přišly úplně o všechno. Proč se chcete líbit Rusům? Je to proto, aby vám pomáhali ve volbách?

Říkáte, že vás ruská agrese nezajímá. Ale to není pravda. Chcete ji využít. Vy jste řekl, že chcete šetřit. Ale my víme, že Česko na válečné výrobě vydělává víc, než kolik posílá Ukrajině. To pomáhá hospodářství, práci a platům vašich lidí. Když to zastavíte, ublížíte. Ublížíte hodným lidem. Ublížíte celé Ukrajině. Ublížíte i Česku. A jediní, kdo na tom vydělají, budou Rusové. A možná vy. Proč to děláte? Proč nechráníte děti? Proč nechráníte lidi? Proč pomáháte ruským bombám?

K izraelskému tématu

💥 "Je zásadní uznat, že Židé v Izraeli NEJSOU osadníky-kolonisty❗ Jak židovské, tak arabské vazby na tento region jsou hluboce provázané. Dosažení trvalého řešení konfliktu vyžaduje spíše pečlivě vyjednané DOHODY MEZI ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI než jednostranné deklarace a postoje," píše Julie Sebutinde, místopředsedkyně ICJ, ve svém poradním stanovisku v červenci 2024. Její stanovisko je stále velmi aktuální. 

Zde je překlad 1. části: 

"Dříve než se budeme zabývat otázkami, které vzneslo Valné shromáždění, je nezbytné pochopit historické nuance izraelsko-palestinského konfliktu.

Izraelsko-palestinský konflikt má původ ve sporných nárocích na svrchovanost nad územím zahrnujícím britskou mandátní Palestinu v roce 1947. 

Židovský národ považuje tuto oblast za svou historickou vlast, zatímco palestinští Arabové a jejich spojenci ji považují za vlast palestinských Arabů. 

Panarabský pohled vidí jádro konfliktu ve vysídlení palestinských Arabů z tohoto území a v následných územních ziscích Izraele na tomto území. Izrael je podle nich často považován za agresivní a expanzivní a za hlavní zdroj regionálních nepokojů. 

Jejich odpor vůči Izraeli vychází z panarabského přesvědčení, že Palestinci jsou podstatnou součástí jednoty arabského světa a že Palestina jako jejich vlast by měla zůstat nerozdělena. 

Tento postoj je podpořen přesvědčením, že palestinští Arabové jsou homogenním původním národem, který má ke spornému území hluboký vztah a nezadatelné právo se na něj vrátit a uplatňovat na něm právo na sebeurčení.

Palestinská národní charta, čl. 1, stanoví, že „Palestina je vlastí arabského palestinského lidu: je nedělitelnou součástí arabské vlasti a palestinský lid je nedílnou součástí arabského národa“. Článek zakládá palestinskou identitu v kontextu širších arabských národů a potvrzuje nedělitelnost Palestiny jako vlasti palestinského lidu. Článek 6 stanoví: "Palestinci jsou ti arabští státní příslušníci, kteří do roku 1947 běžně pobývali v Palestině bez ohledu na to, zda z ní byli vyhnáni, nebo v ní zůstali. Každý, kdo se narodil po tomto datu z palestinského otce, ať už v Palestině, nebo mimo ni, je rovněž Palestinec."

👉 Na druhou stranu židovský národ má STAROBYLOU HISTORII na stejném sporném území, které bylo v době britského mandátu známé jako „Palestina“ a po získání nezávislosti jako Izrael. 

👉 Jejich NÁROK NA DOMORODOST se zakládá na NEPŘETRŽITÝCH historických a kulturních vazbách, které existovaly dlouho před Balfourovou deklarací z roku 1917 nebo britským mandátem z roku 1922 či vznikem Izraele jako nezávislého státu v roce 1948.

👉 Jejich NÁROK NA TOTO ÚZEMÍ sahá až do dob starověkého Izraelského království před 3 000 lety. Jejich pouto k této zemi PŘETRVÁVÁ navzdory protivenstvím, pronásledování a diaspoře, kterým židovský národ po tisíciletí čelil. 

Izrael tvrdí, že podstatou konfliktu nejsou soupeřící územní nároky jako takové, ale spíše panarabské POPÍRÁNÍ existence a legitimity Izraele jako nezávislého nearabského státu v regionu, který je vnímán jako patřící výhradně Arabům. Podle Izraele je cílem jeho protivníků ZLIKVIDOVAT jeho existenci jako národa, a proto jsou akce Izraele čistě obranné, zaměřené na ochranu jeho svrchovanosti před těmito existenčními hrozbami.

Bez ohledu na rozdílné pohledy na jeho původ a povahu zahrnuje izraelsko-palestinský konflikt složité historické, kulturní, ideologické a územní problémy, na nichž se podílí více států a nestátních aktérů. 

👉 Podle mého názoru je před zodpovězením otázek položených Valným shromážděním nezbytné POCHOPIT historické nuance izraelsko-palestinského konfliktu, včetně soupeřících územních nároků stran v bývalé britské mandátní Palestině, jakož i předchozí a probíhající snahy o řešení konfliktu prostřednictvím vyjednávacího rámce stanoveného Radou bezpečnosti. 

👉 Při uznání arabských nároků na území je zásadní uznat, že ani Židé v Izraeli NEJSOU osadníky-kolonisty. Jak židovské, tak arabské vazby na tento region jsou hluboce provázané. 

👉 Dosažení trvalého řešení konfliktu vyžaduje spíše pečlivě vyjednané DOHODY MEZI ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI než jednostranné deklarace a postoje. 

❗ Soudní doporučení založená na jednostranných narativech a vydaná v kontextuálním vakuu mají nejmenší šanci pomoci Valnému shromáždění OSN nebo Radě bezpečnosti dosáhnout tohoto ušlechtilého cíle.

▪️ Konkurenční územní nároky na území bývalé mandátní Palestiny

Abychom mohli odpovědět na otázky položené Valným shromážděním, je nutné posoudit konkurenční historické a územní nároky obyvatel území dříve známého jako britská mandátní Palestina. Historie Palestiny a Izraele nezačala Balfourovou deklarací z roku 1917, britským mandátem z roku 1922 ani vyhlášením nezávislosti Izraele v roce 1948.

Dějiny obyvatel území dříve známého jako britská mandátní Palestina trvají spíše tisíciletí, jak je stručně popsáno níže.

▪️ Židovský národ

V rozporu s obecným míněním dostupné DŮKAZY ukazují, že již od roku 1200 př. n. l. existoval židovský národ na území známém jako dnešní Izrael (v době britského mandátu v letech 1922-1947 známý také jako „britská mandátní Palestina“) jako soudržná národní skupina s dobře zavedenou a zformovanou kulturou, náboženstvím a národní identitou, jakož i FYZICKOU PŘÍTOMNOSTÍ, která se udržela po staletí navzdory ničivým dopadům dobytí a rozptýlení do exilu. 

Starověký Izrael existoval v letech 1000-586 př. n. l., což dokládají současné archeologické nálezy. Starověký Izrael byl rozdělen na dvě provincie či království: severní království zvané Izrael, jehož hlavním městem bylo Samaří; a jižní provincie Judea neboli Juda (hebrejsky J'hudah) s hlavním městem Jeruzalémem. 

Existuje mnoho důkazů o tom, že Židé žili v oblasti starověkého Izraele v letech 1000-586 př. n. l.. Toto období odpovídá éře sjednocené monarchie za králů Saula, Davida a Šalomouna a následnému rozdělení izraelského a judského království. 

Důkazy zahrnují archeologické nálezy v Davidově městě. Vykopávky v jeruzalémském „Davidově městě“ odhalily stavby, opevnění a artefakty datované do doby tradičně spojované s vládou krále Davida. Nápis nalezený v Tel Danu zmiňuje „Davidův dům“ a poskytuje mimobiblické důkazy o Davidově dynastii. Mešská stéla (známá také jako Moábský kámen) je artefakt z 9. století př. n. l., který odkazuje na Izraelské království a jeho interakce se sousedním Moábem. Ostraky (keramické střepy s nápisy) nalezené v Lachiši z konce 7. století př. n. l. umožňují nahlédnout do správy a vojenských záležitostí Judského království. Četné artefakty, včetně keramiky, pečetí a nápisů, byly nalezeny po celém Izraeli a Judsku. Tyto artefakty dokládají existenci usedlé, gramotné společnosti, která se zabývala obchodem, zemědělstvím a správou věcí veřejných. 

Hebrejská Bible (Starý zákon) podrobně popisuje historii, kulturu a správu Izraelitů v tomto období. Ačkoli jsou tyto texty náboženské povahy, mnozí vědci je považují za cenné historické dokumenty. 

Asyrské nápisy a kroniky zmiňují izraelské a judské království, včetně vzájemných vztahů, konfliktů a poplatků. Například na Černém obelisku Šalmanesera III. je vyobrazen izraelský král Jehu, který platí asyrskému králi tribut. Tyto kombinované archeologické, textové a historické důkazy POTVRZUJÍ EXISTENCI A NEPŘETRŽITÉ OBÝVÁNÍ židovského národa ve starověkém Izraeli v období 1000-586 př. n. l..

V průběhu času byla starověká izraelská země vystavena různým výbojům a okupacím ze strany silnějších království, včetně Babylonské říše (586-539 př. n. l.), Perské říše (539-332 př. n. l.), helénistické éry (332-167 př. n. l.), dynastie Hasmoneovců (167-63 př. n. l.), Římská říše (63 př. n. l.-324 n. l.), byzantská éra (324-638 n. l.), arabský chalífát (638-1099 n. l.), křižáci (1099-1291 n. l.), mamlúcká éra (1291-1517 n. l.), Osmanská říše (1517-1917 n. l.) a britský mandát (1917-1948). Přestože tyto dobyvačné výboje vedly k tomu, že mnoho Židů bylo vyhnáno nebo rozptýleno do různých částí světa na více než 1500 let, existoval zbytek, který NADÁLE ŽIL V ZEMI dnešního Izraele, dokud se v roce 1882 a v následujících letech nezačal vracet značný počet Židů. V té době v zemi nežilo více než 250 000 Arabů. V roce 1948, po holocaustu, získal Stát Izrael nezávislost neboli sebeurčení. 

Výše uvedenou historii posilují nedávné archeologické DŮKAZY získané systematickým výzkumem všech pozůstatků minulosti země od pravěku až po konec osmanské nadvlády, které jasně odhalují historickou vazbu mezi židovským národem a Zemí izraelskou a odkrývají pozůstatky jeho kulturního dědictví v jeho vlasti. 

Tyto viditelné pozůstatky pohřbené v půdě představují fyzické SPOJENÍ mezi minulostí, přítomností a budoucností židovského národa v této části světa. Lze tvrdit, že PRÁVĚ TATO HISTORIE byla pro civilizované společenství národů prostřednictvím Organizace spojených národů podnětem k obnovení „národní vlasti židovského národa“ v roce 1948.

▪️ „Syria Palaestina“

Územně se název „Palestina“ vztahoval vágně na oblast, která byla 400 let před první světovou válkou součástí Osmanské říše. 

V roce 135 n. l., po potlačení druhého židovského povstání v provincii Judea neboli Juda, Římané tuto provincii PŘEJMENOVALI na „Syria Palaestina“ (neboli „Palestinská Sýrie“).

Římané tak učinili za trest, aby se znelíbili „Y'hudim“ (židovskému obyvatelstvu) a smazali spojení mezi nimi a jejich provincií (hebrejsky známou jako Y'hudah). Název „Palaestina“ se používal ve vztahu k lidu známému jako Pelištejci, který se vyskytoval na pobřeží Středozemního moře. Pelištejci jsou starověký kmen, který se přistěhoval z egejské oblasti a usadil se v oblasti Kanaánu, zhruba odpovídající dnešnímu pásmu Gazy, jižnímu Izraeli a části jihozápadního Libanonu, a který byl znám svými konflikty s Izraelem.

Pojem „Palestina“ se používal po staletí BEZ PŘESNÉHO GEOGRAFICKÉHO NEBO ÚZEMNÍHO VYMEZENÍ. 

Před vznikem „britské mandátní Palestiny“ se palestinští Arabové považovali za jednotnou identitu s Araby v subregionu až do dvacátého století. 

Když významný americký arabský historik, profesor Philip Hitti, svědčil v roce 1946 před anglo-americkým výborem proti rozdělení mandátní Palestiny, poznamenal: „V dějinách nic takového jako ‚Palestina‘ neexistuje, rozhodně ne.“ 

První palestinsko-arabský kongres, který se sešel v Jeruzalémě od 27. ledna do 10. února 1919, aby vybral palestinské zástupce pro pařížskou mírovou konferenci, přijal rezoluci, v níž mimo jiné považoval Palestinu za nedílnou součást arabské Sýrie. 

První palestinský arabský kongres, který se konal v lednu a únoru 1919 v Jeruzalémě, byl významnou událostí v dějinách palestinského nacionalismu. Na tomto kongresu se sešli zástupci různých palestinských regionů, aby diskutovali o svých obavách a aspiracích v reakci na politické změny po první světové válce a rozpadu Osmanské říše. 

Mezi hlavní rezoluce a prohlášení kongresu patřilo odmítnutí Balfourovy deklarace z roku 1917, která podporovala zřízení „národního domova pro židovský národ“ v Palestině.

Delegáti to považovali za ohrožení práv a existence arabských obyvatel Palestiny. Kongres požadoval nezávislost Palestiny jako součásti většího arabského státu. Usilovali o vymanění se z britské kontroly a stavěli se proti jakékoli formě zahraničního mandátu nebo kolonizace. Kongres zdůrazňoval jednotu Palestiny s větším arabským světem, prosazoval úzké vazby se sousedními arabskými zeměmi a vytvoření jednotné arabské fronty na ochranu jejich zájmů. Delegáti vyzvali k vytvoření demokratické vlády v Palestině, která by zastupovala její arabskou většinu, a k právu na sebeurčení bez vnějších zásahů. 

Sjezd se rozhodl vyslat delegaci na pařížskou mírovou konferenci, která by předložila jejich požadavky a stížnosti a usilovala o mezinárodní uznání a podporu jejich věci.

Usnesení prvního palestinského arabského kongresu položila základy palestinského národního hnutí a odrážela aspirace a obavy tehdejšího arabského obyvatelstva v Palestině.

Místní arabský vůdce řekl Peelově komisi, která nakonec navrhla rozdělení Palestiny: "Žádná taková země [jako Palestina] neexistuje! 'Palestina' je termín, který si vymysleli sionisté! . . . Naše země byla po staletí součástí Sýrie."

▪️ Vznik „britské mandátní Palestiny“ ve 20. letech 20. století

Po porážce Osmanské říše v první světové válce a následném rozdělení osmanských území Společností národů vznikla v roce 1922 Britská mandátní Palestina. Palestinský mandát byl mandátem „třídy A“ uděleným Velké Británii, jehož hlavním úkolem bylo obnovit národní domov pro židovský národ, zejména pro ty, kteří utíkali před pronásledováním a holocaustem.

Británie vydala Balfourovu deklaraci v roce 1917 a v roce 1922 ji začlenila do konečného schváleného textu mandátu. Balfourova deklarace uváděla, že britská vláda „upřednostňuje zřízení národního domova pro židovský národ v Palestině“ a souhlasí s tím, že Británie vynaloží „veškeré úsilí“, aby to usnadnila, aniž by byla dotčena „občanská a náboženská práva stávajících nežidovských komunit v Palestině“.

K formálnímu zřízení britské mandátní Palestiny došlo 24. července 1922, kdy Společnost národů udělila Británii mandát, který oficiálně vstoupil v platnost 29. září 1923.

Územní rozsah britské mandátní Palestiny původně zahrnoval dvě oblasti označované jako Transjordánsko (na východě) a Palestina (na západě). Hranice původní mandátní Palestiny byly na základě jednání a dohody stanoveny takto. Hranice na severu vzešla z anglo-francouzských jednání v roce 1923. Ta na jihu byla stanovena smlouvami v polovině 20. let 20. století mezi Velkou Británií a novým státem Saúdskou Arábií. Hranice mezi mandátem Palestina a mandátem Mezopotámie (Irák) neměla bezprostřední význam vzhledem k tomu, že se linie nacházela uprostřed neobydlené pouště a Británie kontrolovala obě strany. 

Tato hranice byla nakonec stanovena výměnou dopisů v roce 1932. Východní část mandátní Palestiny (tvořící 80 % území a známá jako „Transjordánsko“) zůstala pod britskou správou až do 25. května 1946, kdy se stala nezávislým Transjordánským královstvím a později byla přejmenována na Jordánsko. 

Západní část mandátní Palestiny (která tvoří 20 % území a byla označována jako „Palestina“) zůstala pod britskou mandátní správou až do května 1948, kdy Velká Británie mandát ukončila. Právě toto poslední území tvořící 20 % původního mandátu Palestina (dnes označované jednoduše jako „Palestina“) zůstává předmětem sporu v izraelsko-palestinském konfliktu.

▪️ Rozdělení mandátní Palestiny a návrh na „dvoustátní řešení“

Návrh na vytvoření dvoustátního řešení na území britské mandátní Palestiny (jednoho pro židovské a druhého pro arabské obyvatelstvo) byl opakovaně zařazován na pořad jednání OSN, ale byl OPAKOVANĚ ODMÍTÁN arabským obyvatelstvem žijícím na tomto území i arabskými sousedy Izraele. 

Konec 1. části překladu. Více k tématu "dvoustátního řešení" v 2. části textu.

_____________

Nesouhlasné stanovisko místopředsedkyně Sebutinde ke stanovisku "Právní důsledky vyplývající z politiky a postupů Izraele na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma", ICJ.

https://icj-cij.org/node/204162

Volme ty slušnější.

Slýchávám lidi co říkají o projevech obou stran. Prý: vždyť jsou obě strany politického spektra (demoblok x temnoblok) stejní. Oba na sebe hází špínu. 🤦 Tak jsem udělal koláž těch "nejbrutálnějších" ukázek v kolážích. Opravdu jsou všichni stejní? A řekněte která kampaň je slušnější a která agresivní až extrémní. A která kampaň je vám bližší. Asi poznáte sami která koláž patří ke komu. Ale ještě to popíši. První je demoblok (strany Fialovi vlády) druhý je temno blok (komplet opozice)

Tak co budete volit? Který blok si přejete ve vládě?